Atos 22
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs VC
1 “Nisahuraahiyaatunɨ amɨ gwɨnyaahiyaate, nisapɨ ko siyatɨ kaiwa kaiwa kiyahoe tɨwɨ sahɨ katohɨhaapɨ wihoaaŋɨha saiwa wiwa kamaindɨhonɨne satɨtaanɨ atinjatɨwɨse,” undataase.
1 Irmãos e pais, ouvi o que vos tenho a dizer em minha defesa.
2 Undatɨ Porɨho pɨwɨha sa Judaahiya sawanaamɨha Ipɨruhaara kaundihɨ kiya atisawaayopo. Atisawaawɨ kiya satɨwɨ gwɨnyaawaayopo, “Utaamo kɨmo pɨwɨha nyamɨhaara katiso,” tɨwɨ gwɨnyaawaawɨ komɨ pɨwɨha atitaatɨwɨ ŋuŋaaha apɨpaahɨ maipɨhonjisangi ŋuŋaamaatɨwɨ apɨpaahɨ namɨhamawaayopo. Namɨhamɨhauhɨ Porɨho komɨ pɨwɨha namasatɨ kiyai sata kaundataase.
2 Quando ouviram que lhes falava em língua hebraica, escutaram-no com a maior atenção.
3 “Nɨnɨ Judaahiyaamɨhonɨne. Iyataatɨ nɨngi nisɨ naatɨ yapɨpatɨ Sirisiyaahandamɨ aunahɨpatɨ Taasaasihanda nanɨmohonɨne. Aindɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨhanda kaiwɨnisɨtaatɨwɨ jɨhura metɨhonɨnɨ nasataayo. Nasonɨhɨ utaaho wo nɨngi kiyanisisɨho Gamariyerɨhore. Aihɨ ko Gamariyerɨho Mosesihomɨ wɨnɨhapɨpa nyamɨ asoya asisai numwimbɨpaapɨ biyatɨ katanisataise. Katanisihɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ kapɨhapɨ noaipatɨ gwɨnyandɨ awaisɨhonɨndɨ bimambɨtɨhonɨne. Aindɨ nɨnɨ Autaahaatɨhomɨhɨretɨ sahɨ wanɨ komɨhɨretɨ andɨtitɨwɨ japepihɨrɨwɨ bimohɨmatamataindɨ nisangi saindɨ andɨtindɨ japepihɨrɨtɨ bimambɨtɨhonɨne.
3 Continuou ele: Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas criei-me nesta cidade, instruí-me aos pés de Gamaliel, em toda a observância da lei de nossos pais, partidário entusiasta da causa de Deus como todos vós também o sois no dia de hoje.
4 Aihɨ jɨhura isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaapɨ komɨhɨretɨ japepihɨrohiyɨhiya isɨhiya nahatiyai naaŋɨhandɨ nunyatɨ napwɨtaatɨwɨ tiwataayo. Aindɨ isɨhiyai nasapuwɨtaano undɨtosatɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyai nusepaahonɨhɨ kiya nesuwɨ kiyai napuwawaayopo.
4 Eu persegui de morte essa doutrina, prendendo e metendo em cárceres homens e mulheres.
5 Iyataatɨ nisɨ pɨwɨha kɨma kasatohɨmaapɨ pɨrisihiya usa isɨhiyaapɨ nandapa tɨhɨwɨ Autaahaatɨhoai nunyohiyɨhiyaamɨ pɨrisiho mɨtɨho awaisɨhounɨ isɨhiya usa gwɨnyaahiya awaisawɨhiyaunɨ sa pɨwɨha akaaha kasatataase satɨtaapo. Sandɨ apaapɨmaato, awaisawɨhiya siya utɨpɨhandɨ wɨndɨ Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiya Judaahiyaapɨ jɨpatɨpaiwɨ satɨwɨhandɨ naninyawaayopo, ‘Porɨho kɨmo isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaahohiyɨhiyai naaŋɨhandɨ nunyatɨ napuwɨtandɨ nasataisɨ sahɨ Judaahiyaatɨ awaisawɨhiyaatɨ koai andɨtɨwipɨ maasɨ kaiwɨse,’ tɨwɨhandɨ nɨngi jɨpatɨpaiwɨ naninyawaayopo. Naninyauhɨ nɨnɨ nesisɨ isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaapɨhiya Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiyai numwaasi japɨhɨ napɨtɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨhanda naaŋɨhandɨ nunyatɨ napuwɨtondɨ notaayo.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos anciãos me são testemunhas. E foi deles que também recebi cartas para os irmãos de Damasco, para onde me dirigi, com o fim de prender os que lá se achassem e trazê-los a Jerusalém, para que fossem castigados.
6 Nundɨ Damasɨkaasihanda noaipaitaahetihɨ ipɨho otɨhasɨnɨndaise. Aihɨ sura ipɨho otɨhasɨnɨtisura yamɨhapataatɨhapɨ wɨndɨ nausainjɨtɨhandɨ awaindɨhandɨ ketɨ nasatɨ nanusaatataise.
6 Ora, estando eu a caminho, e aproximando-me de Damasco, pelo meio-dia, de repente me cercou uma forte luz do céu.
7 Nanusainjɨhɨ nɨnɨ osihandɨ awaindɨhandaasɨnɨ bimambɨtɨhonɨnisɨ mɨhaapɨ yapɨpataapɨhɨ nepandɨtɨ ahondaayo. Ahondaatɨ pɨwɨha wa nisapɨ gaatatɨ satatɨ kandihɨ atisataayo. ‘Sorɨhoŋe, Sorɨhoŋe, kɨnyɨ napaapɨ nɨngisɨ nepɨ nanopɨsasapaise?’ ndataase.
7 Caí por terra e ouvi uma voz que me dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
8 Ndihɨ nɨnɨ wihoaaŋɨha saundataato, “Awaisɨhoŋe, kɨnyɨ diyaamahoŋise,” undataato. Undonɨhɨ ko nɨngisɨ sandataase, ‘Nɨnɨ Nasaretɨhandaahapɨ Jisaasihonɨngi kɨnyɨ taapepɨ nanopɨsasapaise. Aihɨ saimbɨ nɨngi nanopɨsasingɨhonɨnɨ kahɨtataato,’ ndataase.
8 Eu repliquei: Quem és tu, Senhor? A voz me disse: Eu sou Jesus de Nazaré, a quem tu persegues.
9 Aihɨ isɨhiya nɨngisawɨ maasɨ niyohiyɨhiyaahɨ nausainjɨtɨhandɨ baiwɨ mmonawaayopo. Mmonawaahandɨ kandɨ utaaho so nɨngisɨ pɨwandindɨhandɨ kiya wɨndɨ baiwɨ atɨhomisopo.
9 Os meus companheiros viram a luz, mas não ouviram a voz de quem falava.
10 Aihɨ nɨnɨ Jisaasihoai saundɨtɨ nunjenataayo, “Awaisɨhoŋe, nɨnɨ wanɨ napitaitande?” undataato. Undonɨhɨ Awaisɨho nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ dosisɨ satɨ aunahɨpatɨ Damasɨkaasihandaahapɨ numwe. Numbwɨ satɨ aunahɨpita noaipasamɨhɨ utaaho wo otɨpɨpatɨ nɨnɨ gi nahɨmɨtandɨ kandɨ tɨmanɨtɨ ahiyohɨpatapɨ ko gi kahɨtɨtaise,’ ndatɨ Awaisiho kandataase.
10 Então eu disse: Senhor, que devo fazer? E o Senhor me respondeu: Levanta-te, vai a Damasco e lá te será dito tudo o que deves fazer.
11 Iyataatɨ sandɨ awaindɨhandɨ nausainjɨtɨhandaahɨ nisɨ ndɨha asisɨniratɨ apɨpaahɨ asɨhatamataise. Apɨpaahɨ asɨhatamasɨhɨ kahapaamapɨpa wɨndɨ baindɨ monɨho. Aihɨ isɨhiya nɨngisawɨ maasɨ niyohiyɨhiya namapɨ ikwɨraahɨ nisisɨ aunahɨpa Damaasɨkaasihandaahapɨ nowaayopo.
11 Como eu não pudesse ver por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos meus companheiros, cheguei a Damasco.
12 Iyataatɨ satɨ aunahɨpatɨ Damasɨkaasihanda utaaho wo komɨ ambɨpatɨ Ananaiyaasiho bindataise. Iyataatɨ so Ananaiyaasiso Mosesihomɨ wɨnɨhapɨpa biyatɨ japepihɨrahore. Aihɨ Judaahiya kapɨhɨ Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiya nahatiya utaaho gaahore tɨwɨ maaritɨwɨhore.
12 Um certo Ananias, homem piedoso e observador da lei, muito bem conceituado entre todos os judeus daquela cidade,
13 Isɨ ko nasatɨ nisɨhinɨ detɨ bitonda nɨngi sandataase, ‘Naisohoŋɨ Sorɨhoŋe, kinyɨ ndɨha japɨhɨ nausaatonɨhɨ jase,’ ndataase. Ndihɨ ketɨ suraanɨhɨ nisɨ ndɨha asɨhanetindɨhandɨ owetihɨ japɨhɨ nga baindɨ jataayo. Jataatɨ koai baindɨ iwinjataayo.
13 veio ter comigo e disse-me: Irmão Saulo, recobra a tua vista. Naquela mesma hora pude enxergá-lo.
14 Aihɨ ko Ananaiyaasiho sandataase, ‘Nyamɨ asoyaamɨ Autaahaatɨho komɨ gwɨnyaatɨ maaritindɨhandɨ mmondaapɨ ahɨngisataise. Aihɨ kɨnyɨ daihɨra nasapaapɨ Utaaho ainahɨhoai usonapaise. Usohɨnɨhɨ Jisaasiho ko komɨ maahomwaaŋapɨ pɨwɨha kahɨtihɨ atimbɨ mmonapaise.
14 Continuou ele: O Deus de nossos pais te predestinou para que conhecesses a sua vontade, visses o Justo e ouvisses a palavra da sua boca,
15 Autaahaatɨho sandɨ kahindɨmandɨ kɨnyɨ komɨ pɨwɨha ausaitaape. Aimbɨ kɨnyɨ mmonɨpɨ atingɨwaiwaapɨ ausaapɨ isɨhiyai kaundɨtaatɨpe.
15 pois lhe serás, diante de todos os homens, testemunha das coisas que tens visto e ouvido.
16 Aisɨ kɨnyɨ otɨhɨ wonjɨ mbɨmime. Kɨnyɨ Awaisɨhoai nɨnɨ maipɨhaiwa kiyohɨwaiwa nepɨnɨmape undɨposapɨ waapoho nesamɨhɨ kinyɨ maipɨhaiwa nehɨmaitaise,’” ndatɨ Ananaiyaasiho kandataase.
16 E agora, por que tardas? Levanta-te. Recebe o batismo e purifica-te dos teus pecados, invocando o seu nome.
17 “Aihɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨmandaahapɨ japɨhɨ nasataayo. Napɨtɨ aŋɨ awaindɨhandaatɨhɨ Autaahaatɨhopɨ gaapundataayo. Gaapundataatɨ sɨwipatɨ wɨtɨ Autaahaatɨho pɨwandɨtandɨhatɨ noaipasɨhɨ mmonataayo.
17 Voltei para Jerusalém e, orando no templo, fui arrebatado em êxtase.
18 Mmonataatɨ satɨ sɨwipitaatɨhɨ Awaisɨhoai usonataayo. Usohonɨhɨ ko nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ Jerusaremɨmanda kɨmbɨhɨ namasi ketɨ wapɨhapɨ numwe. O kɨmbɨhɨ bindapaapɨ nisɨ kiyohɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaapɨ isɨhiya kɨmbɨhapɨmiyai kaundisamaahɨ kiya wɨndɨ baiwɨ atɨhomaahitaapo,’ ndataase.
18 E vi Jesus que me dizia: Apressa-te e sai logo de Jerusalém, porque não receberão o teu testemunho a meu respeito.
19 Ndihɨ nɨnɨ Awaisɨhoai saundataato, ‘Awaisɨhoŋe, nɨnɨ jɨhura aŋɨ gwɨharaahaiwa isɨhiya ahoyanohɨwaiwa nahatewaapɨhɨ daindɨ isɨhiya kinyapɨ gɨhunyaahohiyɨhiyai mmonɨtɨ titɨ naputɨhonɨne. Aihɨ sandapɨ isɨhiya kɨmiya aimɨ baiwɨ mmonɨwɨ gwɨnyaapɨhiyaare.
19 Eu repliquei: Senhor, eles sabem que eu encarcerava e açoitava com varas nas sinagogas os que crêem em ti.
20 Iyataatɨ kɨnyɨ kaingɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaasɨho Sɨtipenɨhoai jɨhura tiwauhɨ napotaise. Aihɨ sura nɨngimaawɨ bitotɨhaawɨ tiwauhisɨ koai tiwotɨhandapɨ nɨnɨ gaare ndaato. Aihɨ isɨhiya Sɨtipenɨhoai nawɨhaara tiwɨtaatɨwɨ apotɨhɨrɨ tiwatɨhaatɨ niyohohɨpɨpa nausohaapɨ naninyauhɨ nɨnɨ kaiwa jaatɨ bitondaayo. Isɨ saindɨ kɨmbɨhɨ namasatɨ isɨhiya kinyapɨ gɨhunyaahohiyɨhiyai netɨ nopɨsasohɨpɨpɨhɨ namatɨ pɨwɨha japɨhɨ gaaha kaundɨtɨ kɨnyɨ kaingɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaitaano,’ undɨtɨ Awaisɨhoai kaundataato.
20 E quando se derramou o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu estava presente, consentia nisso e guardava os mantos dos que o matavam.
21 Kaundonɨhandɨ kandɨ Awaisɨhomɨha nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ isɨhiya Judaahiyaamatɨpɨmetahiyenda kaanɨhɨ nutaapɨ kahɨtataatonɨ numwe,’ ndataase,” undatɨ Porɨho isɨhiya kapɨhɨ ahoyanohiyɨhiyai kaundataase.
21 Mas ele me respondeu: Vai, porque eu te enviarei para longe, às nações...
22 Aihɨ kiya nga baiwɨ atɨnisauhɨhandɨ kandɨ isɨhiya Judaahiyaamatɨpɨmetahiyenda numwe ndatɨ Autaahaatɨho kandataase, undatɨ Porɨho kaundisɨha kaapɨ apɨpaahɨ apousataise. Apowihɨ kiya waatɨ kaahaatɨwɨ satawaatopo. “Utaaho siyatɨ kiyaho nyangisatɨ wɨndɨ mbɨmimɨta sohoai timapɨse,” tɨwɨ kaahaatawaatopo.
22 Haviam-no escutado até essa palavra. Então levantaram a voz: Tira do mundo esse homem! Não é digno de viver!
23 Kaahaatɨwɨ Porɨho Autaahaatɨhopɨ sisɨpɨhɨndaase tɨwɨ kiyaamɨ apotɨhɨrɨ niyohohɨpɨpaamɨ tiwatɨhaatɨhapa nesɨpapɨ autaahɨ motɨ tɨmawaayopo. Aiwɨ yapɨpatamɨ waatɨhɨrɨ ikwaatɨpɨho nepɨ motɨ autaahɨ yotawaayopo.
23 Como vociferassem, arrojassem de si as vestes e lançassem pó ao ar,
24 Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyai kaundihɨ kiya Porɨhoai tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ aŋaaŋɨ numwaasi nandaawaayopo. Nandaahauhɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho kiyai saundataase, “Porɨhoai tiwisaihɨ yayataatɨ maipɨhandɨ saindɨ kiyonɨhe tatɨ katiso kamaatiso tɨwɨ tipɨ nunjenɨwɨse,” undataase. Sandɨ isɨhiyaamɨ ŋuŋaatohɨtɨhandamɨ tanyaahaapɨ gwɨnyaitandɨ kaundataase.
24 o tribuno mandou recolhê-lo à cidadela, açoitá-lo e submetê-lo a torturas, para saber por que causa clamavam assim contra ele.
25 Aiwɨ Porɨhoai tiwɨtaatɨwɨ nepɨ wɨsasawɨ ahiyawaayopo. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhomɨ yatɨhɨ awaisɨhoematatɨ bimisɨho Porɨhomɨhinɨ detɨ bitosɨhɨ koai Porɨho saundataase. “Utaaho wo Romɨhiyaamɨhoai saiwɨ kawiwɨ tiwɨtaatɨwɨ wɨnɨhapɨpa ahondaindɨho? Aiwɨ pɨwɨha atisatɨ tipɨtapaitandɨhoaapɨhɨ sangɨ pɨwaatɨwɨhandɨ ketɨ tiwɨtaatɨwɨ sandɨ gaatindɨho?” undataase.
25 Quando o iam amarrando com a correia, Paulo perguntou a um centurião que estava presente: É permitido açoitar um cidadão romano que nem sequer foi julgado?
26 Undihɨ ko awaisɨho notɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho awaisɨhoai saundataase. “Utaamo kɨmo isɨhiya Romɨhiyaamɨhosɨ kɨnyɨ koai napindapɨ saiwa kawisapaise?” undataase.
26 Ao ouvir isso, o centurião foi ter com o tribuno e avisou-o: Que vais fazer? Este homem é cidadão romano.
27 Undihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoenda nasataise. Nasatɨ Porɨhoai sata nunjenataise, “Nyahɨ Romɨhiyaanamɨhoŋɨtapaapaahɨ kɨnyɨ nɨngi tɨtɨhɨ kande,” undataase. Undihɨ Porɨhomɨha saundataase. “Ye, nɨnɨ akɨtɨnɨhɨ Romɨhiyaamɨhonɨne,” undataase.
27 Veio o tribuno e perguntou-lhe: Dize-me, és romano? Sim, respondeu-lhe.
28 Undihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoai saundataase. “Nɨnɨ noaipatɨ Romɨhiyaamɨhonimatɨtandɨhandapɨ nawɨho aungwohandɨ awaisawɨhiya gamanɨhiyai nunyataayo,” undataase. Undihɨ Porɨhomɨha wihoaaŋɨha saundataase, “O nɨnɨhɨ niyɨ apiya Romɨhiyaamɨhasanyurisɨ nanɨmwihɨ nɨnɨ tɨtɨhɨ Romɨhiyaamɨhonɨne,” undataase.
28 O tribuno replicou: Eu adquiri este direito de cidadão por grande soma de dinheiro. Paulo respondeu: Pois eu o sou de nascimento.
29 Undatɨ Porɨho tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhoai kaundataase. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiya Porɨhoai tipɨ nunjendotɨwɨhiyaasɨ sa Porɨhomɨ pɨwɨha atisawaawɨ namapɨ ketɨ bɨpi namɨhaawaayopo. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhoaisangi atisataatɨ Porɨho Romɨhiyaamɨhotihɨ saiwa aimɨ kawisono tatɨ gwɨnyaataatɨ yayataise.
29 Apartaram-se então dele os que iam torturá-lo. O tribuno alarmou-se porque o mandara acorrentar, sendo ele um cidadão romano.
30 Iyataatɨ Judaahiya Porɨhopɨ siyatɨ maipɨhandɨ sandɨ kaihe tɨwɨ kasaihɨ atitandɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho bowihɨhura Porɨhomɨ wɨrɨhɨrɨ senɨhandɨ nesɨpamatase. Iyatɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho isɨhiya Autaahaatɨhoai nandapa tɨhɨwɨ isɨhiyaapɨ nunyohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhiyaapunɨ isɨhiya usa gwɨnyaahiya awaisawɨhiyaapunɨ napɨwɨ kiya ahoyandaatɨwɨ pɨwɨha nusoaasataise. Aihɨ kiya napɨwɨ aimɨ ahoyanɨhauhɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoai numwaasi nasatɨ kiyaamɨ ndɨhetɨ ahɨwihɨ bitondaise.
30 No dia seguinte, querendo saber com mais exatidão de que os judeus o acusavam, soltou-o e ordenou que se reunissem os sumos sacerdotes e todo o Grande Conselho. Trouxe Paulo e o mandou comparecer diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.