Atos 22
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NVT
1 “Nisahuraahiyaatunɨ amɨ gwɨnyaahiyaate, nisapɨ ko siyatɨ kaiwa kaiwa kiyahoe tɨwɨ sahɨ katohɨhaapɨ wihoaaŋɨha saiwa wiwa kamaindɨhonɨne satɨtaanɨ atinjatɨwɨse,” undataase.
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Undatɨ Porɨho pɨwɨha sa Judaahiya sawanaamɨha Ipɨruhaara kaundihɨ kiya atisawaayopo. Atisawaawɨ kiya satɨwɨ gwɨnyaawaayopo, “Utaamo kɨmo pɨwɨha nyamɨhaara katiso,” tɨwɨ gwɨnyaawaawɨ komɨ pɨwɨha atitaatɨwɨ ŋuŋaaha apɨpaahɨ maipɨhonjisangi ŋuŋaamaatɨwɨ apɨpaahɨ namɨhamawaayopo. Namɨhamɨhauhɨ Porɨho komɨ pɨwɨha namasatɨ kiyai sata kaundataase.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 “Nɨnɨ Judaahiyaamɨhonɨne. Iyataatɨ nɨngi nisɨ naatɨ yapɨpatɨ Sirisiyaahandamɨ aunahɨpatɨ Taasaasihanda nanɨmohonɨne. Aindɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨhanda kaiwɨnisɨtaatɨwɨ jɨhura metɨhonɨnɨ nasataayo. Nasonɨhɨ utaaho wo nɨngi kiyanisisɨho Gamariyerɨhore. Aihɨ ko Gamariyerɨho Mosesihomɨ wɨnɨhapɨpa nyamɨ asoya asisai numwimbɨpaapɨ biyatɨ katanisataise. Katanisihɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ kapɨhapɨ noaipatɨ gwɨnyandɨ awaisɨhonɨndɨ bimambɨtɨhonɨne. Aindɨ nɨnɨ Autaahaatɨhomɨhɨretɨ sahɨ wanɨ komɨhɨretɨ andɨtitɨwɨ japepihɨrɨwɨ bimohɨmatamataindɨ nisangi saindɨ andɨtindɨ japepihɨrɨtɨ bimambɨtɨhonɨne.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Aihɨ jɨhura isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaapɨ komɨhɨretɨ japepihɨrohiyɨhiya isɨhiya nahatiyai naaŋɨhandɨ nunyatɨ napwɨtaatɨwɨ tiwataayo. Aindɨ isɨhiyai nasapuwɨtaano undɨtosatɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyai nusepaahonɨhɨ kiya nesuwɨ kiyai napuwawaayopo.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Iyataatɨ nisɨ pɨwɨha kɨma kasatohɨmaapɨ pɨrisihiya usa isɨhiyaapɨ nandapa tɨhɨwɨ Autaahaatɨhoai nunyohiyɨhiyaamɨ pɨrisiho mɨtɨho awaisɨhounɨ isɨhiya usa gwɨnyaahiya awaisawɨhiyaunɨ sa pɨwɨha akaaha kasatataase satɨtaapo. Sandɨ apaapɨmaato, awaisawɨhiya siya utɨpɨhandɨ wɨndɨ Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiya Judaahiyaapɨ jɨpatɨpaiwɨ satɨwɨhandɨ naninyawaayopo, ‘Porɨho kɨmo isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaahohiyɨhiyai naaŋɨhandɨ nunyatɨ napuwɨtandɨ nasataisɨ sahɨ Judaahiyaatɨ awaisawɨhiyaatɨ koai andɨtɨwipɨ maasɨ kaiwɨse,’ tɨwɨhandɨ nɨngi jɨpatɨpaiwɨ naninyawaayopo. Naninyauhɨ nɨnɨ nesisɨ isɨhiya usa Jisaasihopɨ gɨwunyaapɨhiya Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiyai numwaasi japɨhɨ napɨtɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨhanda naaŋɨhandɨ nunyatɨ napuwɨtondɨ notaayo.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 Nundɨ Damasɨkaasihanda noaipaitaahetihɨ ipɨho otɨhasɨnɨndaise. Aihɨ sura ipɨho otɨhasɨnɨtisura yamɨhapataatɨhapɨ wɨndɨ nausainjɨtɨhandɨ awaindɨhandɨ ketɨ nasatɨ nanusaatataise.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Nanusainjɨhɨ nɨnɨ osihandɨ awaindɨhandaasɨnɨ bimambɨtɨhonɨnisɨ mɨhaapɨ yapɨpataapɨhɨ nepandɨtɨ ahondaayo. Ahondaatɨ pɨwɨha wa nisapɨ gaatatɨ satatɨ kandihɨ atisataayo. ‘Sorɨhoŋe, Sorɨhoŋe, kɨnyɨ napaapɨ nɨngisɨ nepɨ nanopɨsasapaise?’ ndataase.
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Ndihɨ nɨnɨ wihoaaŋɨha saundataato, “Awaisɨhoŋe, kɨnyɨ diyaamahoŋise,” undataato. Undonɨhɨ ko nɨngisɨ sandataase, ‘Nɨnɨ Nasaretɨhandaahapɨ Jisaasihonɨngi kɨnyɨ taapepɨ nanopɨsasapaise. Aihɨ saimbɨ nɨngi nanopɨsasingɨhonɨnɨ kahɨtataato,’ ndataase.
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Aihɨ isɨhiya nɨngisawɨ maasɨ niyohiyɨhiyaahɨ nausainjɨtɨhandɨ baiwɨ mmonawaayopo. Mmonawaahandɨ kandɨ utaaho so nɨngisɨ pɨwandindɨhandɨ kiya wɨndɨ baiwɨ atɨhomisopo.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Aihɨ nɨnɨ Jisaasihoai saundɨtɨ nunjenataayo, “Awaisɨhoŋe, nɨnɨ wanɨ napitaitande?” undataato. Undonɨhɨ Awaisɨho nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ dosisɨ satɨ aunahɨpatɨ Damasɨkaasihandaahapɨ numwe. Numbwɨ satɨ aunahɨpita noaipasamɨhɨ utaaho wo otɨpɨpatɨ nɨnɨ gi nahɨmɨtandɨ kandɨ tɨmanɨtɨ ahiyohɨpatapɨ ko gi kahɨtɨtaise,’ ndatɨ Awaisiho kandataase.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Iyataatɨ sandɨ awaindɨhandɨ nausainjɨtɨhandaahɨ nisɨ ndɨha asisɨniratɨ apɨpaahɨ asɨhatamataise. Apɨpaahɨ asɨhatamasɨhɨ kahapaamapɨpa wɨndɨ baindɨ monɨho. Aihɨ isɨhiya nɨngisawɨ maasɨ niyohiyɨhiya namapɨ ikwɨraahɨ nisisɨ aunahɨpa Damaasɨkaasihandaahapɨ nowaayopo.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 Iyataatɨ satɨ aunahɨpatɨ Damasɨkaasihanda utaaho wo komɨ ambɨpatɨ Ananaiyaasiho bindataise. Iyataatɨ so Ananaiyaasiso Mosesihomɨ wɨnɨhapɨpa biyatɨ japepihɨrahore. Aihɨ Judaahiya kapɨhɨ Damasɨkaasihanda bimohiyɨhiya nahatiya utaaho gaahore tɨwɨ maaritɨwɨhore.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Isɨ ko nasatɨ nisɨhinɨ detɨ bitonda nɨngi sandataase, ‘Naisohoŋɨ Sorɨhoŋe, kinyɨ ndɨha japɨhɨ nausaatonɨhɨ jase,’ ndataase. Ndihɨ ketɨ suraanɨhɨ nisɨ ndɨha asɨhanetindɨhandɨ owetihɨ japɨhɨ nga baindɨ jataayo. Jataatɨ koai baindɨ iwinjataayo.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Aihɨ ko Ananaiyaasiho sandataase, ‘Nyamɨ asoyaamɨ Autaahaatɨho komɨ gwɨnyaatɨ maaritindɨhandɨ mmondaapɨ ahɨngisataise. Aihɨ kɨnyɨ daihɨra nasapaapɨ Utaaho ainahɨhoai usonapaise. Usohɨnɨhɨ Jisaasiho ko komɨ maahomwaaŋapɨ pɨwɨha kahɨtihɨ atimbɨ mmonapaise.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Autaahaatɨho sandɨ kahindɨmandɨ kɨnyɨ komɨ pɨwɨha ausaitaape. Aimbɨ kɨnyɨ mmonɨpɨ atingɨwaiwaapɨ ausaapɨ isɨhiyai kaundɨtaatɨpe.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Aisɨ kɨnyɨ otɨhɨ wonjɨ mbɨmime. Kɨnyɨ Awaisɨhoai nɨnɨ maipɨhaiwa kiyohɨwaiwa nepɨnɨmape undɨposapɨ waapoho nesamɨhɨ kinyɨ maipɨhaiwa nehɨmaitaise,’” ndatɨ Ananaiyaasiho kandataase.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 “Aihɨ nɨnɨ kɨmbɨhɨ Jerusaremɨmandaahapɨ japɨhɨ nasataayo. Napɨtɨ aŋɨ awaindɨhandaatɨhɨ Autaahaatɨhopɨ gaapundataayo. Gaapundataatɨ sɨwipatɨ wɨtɨ Autaahaatɨho pɨwandɨtandɨhatɨ noaipasɨhɨ mmonataayo.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Mmonataatɨ satɨ sɨwipitaatɨhɨ Awaisɨhoai usonataayo. Usohonɨhɨ ko nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ Jerusaremɨmanda kɨmbɨhɨ namasi ketɨ wapɨhapɨ numwe. O kɨmbɨhɨ bindapaapɨ nisɨ kiyohɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaapɨ isɨhiya kɨmbɨhapɨmiyai kaundisamaahɨ kiya wɨndɨ baiwɨ atɨhomaahitaapo,’ ndataase.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Ndihɨ nɨnɨ Awaisɨhoai saundataato, ‘Awaisɨhoŋe, nɨnɨ jɨhura aŋɨ gwɨharaahaiwa isɨhiya ahoyanohɨwaiwa nahatewaapɨhɨ daindɨ isɨhiya kinyapɨ gɨhunyaahohiyɨhiyai mmonɨtɨ titɨ naputɨhonɨne. Aihɨ sandapɨ isɨhiya kɨmiya aimɨ baiwɨ mmonɨwɨ gwɨnyaapɨhiyaare.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Iyataatɨ kɨnyɨ kaingɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaasɨho Sɨtipenɨhoai jɨhura tiwauhɨ napotaise. Aihɨ sura nɨngimaawɨ bitotɨhaawɨ tiwauhisɨ koai tiwotɨhandapɨ nɨnɨ gaare ndaato. Aihɨ isɨhiya Sɨtipenɨhoai nawɨhaara tiwɨtaatɨwɨ apotɨhɨrɨ tiwatɨhaatɨ niyohohɨpɨpa nausohaapɨ naninyauhɨ nɨnɨ kaiwa jaatɨ bitondaayo. Isɨ saindɨ kɨmbɨhɨ namasatɨ isɨhiya kinyapɨ gɨhunyaahohiyɨhiyai netɨ nopɨsasohɨpɨpɨhɨ namatɨ pɨwɨha japɨhɨ gaaha kaundɨtɨ kɨnyɨ kaingɨwaiwaapɨha pɨwɨha ausaitaano,’ undɨtɨ Awaisɨhoai kaundataato.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Kaundonɨhandɨ kandɨ Awaisɨhomɨha nɨngi sandataase, ‘Kɨnyɨ isɨhiya Judaahiyaamatɨpɨmetahiyenda kaanɨhɨ nutaapɨ kahɨtataatonɨ numwe,’ ndataase,” undatɨ Porɨho isɨhiya kapɨhɨ ahoyanohiyɨhiyai kaundataase.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Aihɨ kiya nga baiwɨ atɨnisauhɨhandɨ kandɨ isɨhiya Judaahiyaamatɨpɨmetahiyenda numwe ndatɨ Autaahaatɨho kandataase, undatɨ Porɨho kaundisɨha kaapɨ apɨpaahɨ apousataise. Apowihɨ kiya waatɨ kaahaatɨwɨ satawaatopo. “Utaaho siyatɨ kiyaho nyangisatɨ wɨndɨ mbɨmimɨta sohoai timapɨse,” tɨwɨ kaahaatawaatopo.
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Kaahaatɨwɨ Porɨho Autaahaatɨhopɨ sisɨpɨhɨndaase tɨwɨ kiyaamɨ apotɨhɨrɨ niyohohɨpɨpaamɨ tiwatɨhaatɨhapa nesɨpapɨ autaahɨ motɨ tɨmawaayopo. Aiwɨ yapɨpatamɨ waatɨhɨrɨ ikwaatɨpɨho nepɨ motɨ autaahɨ yotawaayopo.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyai kaundihɨ kiya Porɨhoai tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ aŋaaŋɨ numwaasi nandaawaayopo. Nandaahauhɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho kiyai saundataase, “Porɨhoai tiwisaihɨ yayataatɨ maipɨhandɨ saindɨ kiyonɨhe tatɨ katiso kamaatiso tɨwɨ tipɨ nunjenɨwɨse,” undataase. Sandɨ isɨhiyaamɨ ŋuŋaatohɨtɨhandamɨ tanyaahaapɨ gwɨnyaitandɨ kaundataase.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Aiwɨ Porɨhoai tiwɨtaatɨwɨ nepɨ wɨsasawɨ ahiyawaayopo. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhomɨ yatɨhɨ awaisɨhoematatɨ bimisɨho Porɨhomɨhinɨ detɨ bitosɨhɨ koai Porɨho saundataase. “Utaaho wo Romɨhiyaamɨhoai saiwɨ kawiwɨ tiwɨtaatɨwɨ wɨnɨhapɨpa ahondaindɨho? Aiwɨ pɨwɨha atisatɨ tipɨtapaitandɨhoaapɨhɨ sangɨ pɨwaatɨwɨhandɨ ketɨ tiwɨtaatɨwɨ sandɨ gaatindɨho?” undataase.
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Undihɨ ko awaisɨho notɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho awaisɨhoai saundataase. “Utaamo kɨmo isɨhiya Romɨhiyaamɨhosɨ kɨnyɨ koai napindapɨ saiwa kawisapaise?” undataase.
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Undihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoenda nasataise. Nasatɨ Porɨhoai sata nunjenataise, “Nyahɨ Romɨhiyaanamɨhoŋɨtapaapaahɨ kɨnyɨ nɨngi tɨtɨhɨ kande,” undataase. Undihɨ Porɨhomɨha saundataase. “Ye, nɨnɨ akɨtɨnɨhɨ Romɨhiyaamɨhonɨne,” undataase.
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Undihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoai saundataase. “Nɨnɨ noaipatɨ Romɨhiyaamɨhonimatɨtandɨhandapɨ nawɨho aungwohandɨ awaisawɨhiya gamanɨhiyai nunyataayo,” undataase. Undihɨ Porɨhomɨha wihoaaŋɨha saundataase, “O nɨnɨhɨ niyɨ apiya Romɨhiyaamɨhasanyurisɨ nanɨmwihɨ nɨnɨ tɨtɨhɨ Romɨhiyaamɨhonɨne,” undataase.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Undatɨ Porɨho tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhoai kaundataase. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiya Porɨhoai tipɨ nunjendotɨwɨhiyaasɨ sa Porɨhomɨ pɨwɨha atisawaawɨ namapɨ ketɨ bɨpi namɨhaawaayopo. Aihɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhoaisangi atisataatɨ Porɨho Romɨhiyaamɨhotihɨ saiwa aimɨ kawisono tatɨ gwɨnyaataatɨ yayataise.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Iyataatɨ Judaahiya Porɨhopɨ siyatɨ maipɨhandɨ sandɨ kaihe tɨwɨ kasaihɨ atitandɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho bowihɨhura Porɨhomɨ wɨrɨhɨrɨ senɨhandɨ nesɨpamatase. Iyatɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho isɨhiya Autaahaatɨhoai nandapa tɨhɨwɨ isɨhiyaapɨ nunyohiyɨhiyaamɨ mɨtɨhiyaapunɨ isɨhiya usa gwɨnyaahiya awaisawɨhiyaapunɨ napɨwɨ kiya ahoyandaatɨwɨ pɨwɨha nusoaasataise. Aihɨ kiya napɨwɨ aimɨ ahoyanɨhauhɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiyaamɨ mɨtɨho Porɨhoai numwaasi nasatɨ kiyaamɨ ndɨhetɨ ahɨwihɨ bitondaise.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.