Lucas 22
ymp (YMP) vs NTLH
1 Waklavông Eyang Polom Yis Mî atu me sonda te ya wak ali mung ditu elam nena Hêv Lîlîng lêk bidong.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Me ŋa bêŋbêng îmbôk da lêk kîdôŋga ambô balambung ethalo loŋdaŋlê te vo embalong Yisu be iŋgik vônô metom loho kô avîlanô.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Me Sakdang hîlôk Judas ôpatu be elam nena Iskaliot la. Yêni me Yisu ya ŋa hîndông lauming be lahavôyi takatu te.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Yêni hê me hevak ambô hiving ŋa bêŋbêng îmbôk da lêk melak matheng ining kwak bidong vo netak Yisu îndôk loho baheŋing bisête.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Ŋa êng leŋing mavî me loho evak ambô vo êŋgêv valuseleng êndêng yêni.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Êng me Judas hîlôk hethak loho ning ambô be hethalo loŋdaŋlê vo netak Yisu îndôk loho baheŋing êndêng wak te atu be avîlanô mî îmô hiving inda amî.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Waklavông Eyang Polom Yis Mî hêyô. Wak êng me melak kapô tomtom thak ik boksipsip nakandung te vo leŋing êv Waklavông Hêv Lîlîng.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Yôv me Yisu hêv Pita lo Jon be ê me henang nena, “Mamu nu vo opesang nôm Waklavông Hêv Lîlîng vo aôŋgang.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Me thêi nang ik Yisu ling nena, “Tem yêi pôpêk nôm îmô êsête?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Me Yisu henang ethak thêi nena, “Ondaŋô. Mamu nu melak lông kapô me tem ôpôm anô te be hiwa ŋanam lêk wîng. Me osopa yêni be umbutak ôyô melak atu be yêni hêyô be hê.
10 Jesus respondeu:
11 Me mamu nang ethak melak ya alang nena, ‘Kîdôŋga henang ik ong ling nena melak kapô vathi atu tem yaŋgang nôm Waklavông Hêv Lîlîng imbing yînîng ŋa ya handông hîmô êsê?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Êng me tem niŋgik melak kapô bêng te atu be hêk daku viling thô êndêng mamu. Melak kapô êng me nômkama sapêng bôk hîmô yôv. Be ditu mamu pesang nôm îmô long êng.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Yôv me thêi ê me êyê nômkama sapêng hîtôm datu be henang. Êng me thêi pesang Waklavông Hêv Lîlîng ya nôm.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Wakma injang nôm hêyô me Yisu lêk ya aposol îlôk îmô balê injang nôm.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Me henang ethak loho nena, “Ya leng hiving anông vo yaŋgang nôm Waklavông Hêv Lîlîng iti imbing môlô yôv kîmîng yambua vovang.
15 e lhes disse:
16 Ya hanang avanông ethak môlô nena tem mî yaŋgang nôm iti ethak loŋbô amî endebe Waklavông Hêv Lîlîng niŋgik anông injêk Wapômbêng ya lêkliŋyak bêng kapô êm.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Me yêni hiwa waing lêk keyek me henang la mavî yôv me henang nena, “Umbua be unum doke doke.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Ya hanang ethak môlô nena tem mî hîtôm ya num waing ethak loŋbô amî endebe Wapômbêng ya lêkliŋyak bêng êlêm êm.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Me yêni hiwa polom te me henang la mavî yôv me hekavli be hêv hêndêng loho me henang nena, “Diti me yînîng vathiap atu be ya hêv hîtôm da vo nêŋgêv môlô livung. Môlômbong bêng me lemim êŋgêv ya.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Eyang yôvêm me hevong bêng hethak keyek waing te be henang nena, “Keyek iti me tava lêkmuk atu be ya hapatôk hethak yînîng lêkma atu be tem yaŋgathô hîtôm da vo nêŋgêv môlô livung.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Metom ondaŋô. Ôpatu be tem netak ya îndôk yînîng ŋakyo baheŋing bang diti hîmô hiving ya hîmô balê.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Anô Ya Nakandung atu tem nembong îtôm sêmbôk be Wapômbêng bôk henang yôv. Metom alitakna, malêing bêng vo ôpatu be tem netak yêni îndôk ŋakyo baheŋing.”
22 Pois o
23 Ya ŋa hîndông elaŋô ambô êng me loho da enang ik i ling nena, “Opalête tem nembong nôm êng?”
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Yôv me loho îkôki hiving ethak loho ali alête tem nimbutak anômbêng vo loho vi.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Êng me Yisu henang ethak loho nena, “Avîlanô pîk ining king thak embam i be êv malêing vo ŋa takatu be îmô loho vimbing. Me ŋa lêk athêng leŋing iving avîlanô embam loho nena ‘Ŋa wapôm mavî.’
25 Então Jesus disse:
26 Metom dô môlômbong bêng andô. Môlô ning anô lêk athêng me nembong îtôm anô athêng mî. Me môlô ning anômbêng me nembong ku îtôm anô ku oyang.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Opalête me bêng vo anô vi? Ôpatu be hîlôk hîmô be heyang nôm mesa ôpatu be hepesang nôm? Ôpatu be hîlôk hîmô be heyang nôm, bêng e? Metom ya hamô môlô lîvông hîtôm anô ku oyang te vo yaŋgêv môlô livung.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 “Môlô takatu be malêing lomaloma hivutak ya metom mî môlô tak ya amî me ômô hiving ya denang.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 — ausente —
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 — ausente —
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Me Yisu henang nena, “Saimon, Saimon, nondaŋô. Sakdang henang ik Wapômbêng ling vo neyek môlô îtôm lovak hiyuv iyokla vo limbalôm êŋgêv yak.
31 Jesus continuou:
32 Metom lêk ya hateng mek yôv vo ong Saimon, vo yong hôêv iving dô nêŋgêv yak andô. Be wakma hole ong lîlîng be hôvô lêm ethak loŋbô, êng me nombatho aviyami long.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Metom Pita henang nena, “Anômbêng, lêk ya hapôpêk ya yôv vo yana kalaondong imbing ong be ya ma imbing ong.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Metom Yisu henang nena, “Pita, ya hanang ethak ong nena yaô bîlîvông tale mî heleng amî denang me tem nonang îtôm bôlô lô nena hôthông ya paling.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Yôv me Yisu henang ethak loho nena, “Bôk ya hêv môlô be ô me mî uwa vak valuseleng lêk vak bethap lêk vemimkapô bokgôp hiving môlô amî. Metom wak êng me môlô nômate mî mesa?”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Me Yisu henang ethak loho nena, “Metom lêk yong vak valuseleng lêk vak bethap hîmô me numbua. Me ong bîng vovak mî, êng me nôŋgêv yong kwêv thilimbung vo êŋgêv vuli me numbua valuseleng êng be nôŋgêv bîng vovak vuli ethak.
36 Então Jesus disse:
37 Ya hanang ethak môlô nena ambô êng tem niŋgik anông ethak ya lêk nômkama takatu be enang hethak ya me sapêng ya dang lêk bidong. Vômbê nena Wapômbêng ya kapua henang nena, ‘Loho tem injê yêni îtôm ŋa takatu be thak mî esopa balambung te amî.’”
37 Pois as
38 Me ya ŋa hîndông enang nena, “Anômbêng, nôŋgô yoô ning bîng vovak lokwaŋyi ti.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Yisu hetak Jelusalem me hê Dum Oliv hîtôm thak hevong me ya ŋa hîndông ê hiving yêni.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Yisu hêyô long êng me henang ethak loho nena, “Oteng mek vo dô ôŋgêv yak îndôk nôm takatu be tem neyek môlô andô.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Me hetak loho be hê dêim doke. Me heya vabudum thîvô me heteng mek bêŋiti,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Wakamik, lem tom vo nôŋgêv keyek iti vê injêk ya, êng me nôŋgêv vê. Metom dô nosopa ya leng hiving andô. Mî, nosopa ong da yong lem hiving.”
42 dizendo:
43 Me aŋêla te nang leng hêyô vo yêni me hevatho yêni long.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Yisu kapô malêing kambom be heteng mek lêklokwang anông be vovanîk hetekhetek hîlôk pîk hîtôm lêkma.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Heteng mek yôv me hiviyô heva be hê hêndêng ya ŋa hîndông me hêyê loho êkthôm vômbê nena loho kapôlôŋing malêing kambom.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Me henang ethak loho nena, “Môlô ôêkthôm vo? Môlômbiyô be oteng mek vo dô ôŋgêv yak îndôk nôm takatu be tem neyek môlô andô.”
46 E disse:
47 Yisu henang ambô denang me anô bêng anông êyô. Ôpatu be elam nena Judas, yêni me ŋa hîndông lauming be lahavôyi takatu te, ditu helom loho be hêlêm. Yêni hêyô bidong Yisu vo niŋgu inda,
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 metom Yisu henang ik yêni ling nena, “Judas, hovong vo nuŋgu Anô Ya Nakandung atu be vo notak îndôk ya ŋakyo baheŋing mesa?”
48 Mas Jesus disse:
49 Êng me ya ŋa hîndông eyala nôm atu be tem nimbutak be ditu enang nena, “Anômbêng, tem yoôŋgik loho ethak bîng vovak mesa?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Êng me loho ning anô te hele kwandôk bêng hîmbôk da ya anô ku te limbuk viyôhôk thô.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Metom Yisu hêyê nôm êng be henang nena, “Dô!” Me hetak bang hêyô hêk ôpêng limbuk me hivutak mavî hethak loŋbô.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Yôv me Yisu henang ethak ŋa bêŋbêng îmbôk da lêk melak matheng ya kwak bidong lêk avaka takatu be êlêm vo embalong yêni nena, “Betha ya anô kambom anông te be ditu môlô uwa bîng vovak lêk olo be ôlêm vo ombalong ya e?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Wak nômbêng iti me ya hamô melak matheng ya popatîng hiving môlô me mî ovalong ya amî vo? Metom lêk me momaŋaning heyaŋging pîk be ditu môlô ning wakma.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Me evalong Yisu be iwa be ê êyô vo kwandôk bêng hîmbôk da ya melak. Me Pita hesopa heveng yam metom heveng dêim doke.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Anô doho embang amela hîmô melak êng ya bandêng kapô me Pita hê hîlôk hîmô lîvông hiving loho.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Pita hîmô amela danda me avî ku te hêyê yêni katô be henang nena, “Anô ti me thak hîmô hiving Yisu.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Metom Pita henang nena, “Avî, ya hathông ôpêng paling.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Vauyaŋna me anô yang hêyê yêni me henang nena, “Ong me ŋa takatu ning anô te.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Yêni hîmô hîtôm wakma te ma me anô yang henang lêklokwang hethak loŋbô nena, “Avanông bing, yêni me anô Galili te. Be ditu yêni me Yisu ya anô te hiving.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Me Pita henang nena, “Anô, ya hathông yong ambô paling!” Pita henang bêng denang me tale heleng.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Me Anômbêng hik i lîlîng be hêyê Pita me Pita la hêv Anômbêng ya ambô atu be henang nena, “Tale mî heleng amî denang me tem nonang îtôm bôlô lô nena hôthông ya paling.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Yôv me Pita hele yêing be heleng kambom anông.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Ŋa takatu be evalong Yisu enang ambôma hethak inda be ik yêni.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Loho ivuliv thohav lo ma thing be enang ik yêni ling lômbôlông nena, “Ong plopet te, êng me nonang nena opalê diti hik ong.”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Me enang ambô kambom lomaloma hethak yêni hiving.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Hiviyô heyang me ŋa Juda ning avaka sapêng ethak tom. Loho me ŋa bêŋbêng îmbôk da lêk kîdôŋga ambô balambung. Loho iwa Yisu be ê vo ning ŋa elaŋô ambô vo enang ik yêni ling nena,
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 “Nonang ethak yoô nena ong Mesaya e?”
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Me ya nang iŋgik môlô ling me tem mî môlô nang viyang amî.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Metom lêk me Anô Ya Nakandung atu tem nêyômô Wapômbêng lêkmaŋgok bang viyôhôk îtôm wak nômbêng iti sapêng.”
69 Mas de agora em diante o
70 Me loho sapêng enang ik yêni ling nena, “Bêng be ong da me Wapômbêng Nakandung mesa?”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Yôv me loho nang nena, “Bisête be aô leŋing iving andaŋô ambô doho imbing? Lêk henang yêni da bêng hele ambôlêk be aô laŋô yôv.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.