1 Samuel 1

yer (YER) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Unəm uro uwa ka̱ yà ka̱ aRama kà̱ mbin aZufim ka̱ ashe mbin ngga aɗuktum aEfrayim. Aɗiɗin pa̱ uElkana uya aJeroham, uya aElihu, uya àTohu, uya àZup ka̱ akum ìjili aEfrayim.
1 Havia um homem chamado Elcana, que vivia em Ramá, na região de Zufe, na região montanhosa de Efraim. Era filho de Jeroão, filho de Eliú, filho de Toú, filho de Zufe, da tribo de Efraim.
2 Uza̱ ká̱ ochar pa̱ oparəm, aɗin oza̱ pa̱ uHana ká̱ uPənina. UPənina ká̱ ovan, uHana ǹnyi te á yà ká̱ ovan ka̱t.
2 Elcana tinha duas esposas: a primeira se chamava Ana, e a segunda, Penina. Penina tinha filhos; Ana, porém, não os tinha.
3 Nza̱ ìzun nggo te, uElkana i wong kà̱ ìtong wò i ga aShilo, ka̱kul pa̱ na ô nəm awop, kang ô na nləfər ûYawe uGa ngGatək. UEli ká̱ ovan wò oga oparəm uHopəni ká̱ uFinehas òma onəm oga mpyal awop áYawe ka̱ awalang va̱ ta.
3 Todos os anos, Elcana subia de sua cidade até Siló para adorar o S enhor dos Exércitos e oferecer sacrifícios a ele. Nesse tempo, os sacerdotes do S enhor eram Hofni e Fineias, os dois filhos de Eli.
4 Nra va̱ uElkana i yichi nləfər wò te, uza̱ i na ngba̱k ìzhe ìro ûchar wò uPənina, kang ovan aPənina onunggwan ká̱ ochar uza̱ i na ngba̱k pa̱ nzəng udanggo.
4 Quando Elcana apresentava seu sacrifício, dava porções de carne à sua esposa Penina e a cada um dos filhos e filhas dela.
5 Ǹnyi te, uza̱ i na ûHana ndan pa̱ mparəm, ka̱kul pa̱ uza̱ ma̱n na ma̱n, káp ka̱ nva̱ pa̱ uYawe gún atak amar kà̱ na a.
5 A Ana, porém, dava uma porção especial, porque a amava, apesar de o S enhor não lhe ter dado filhos.
6 Ukpəkpat i wong te, i náp avyal á na, na ô lak ìgwak á na ka̱kul pa̱ uYawe gún atak amar kà̱ na.
6 E sua rival a provocava e zombava dela, porque o S enhor não lhe tinha dado filhos.
7 Uza̱ i náp avyal á na nza̱ ìzun nggo. Awalang va káp uHana á ga awop kà̱ nzhi aYawe te, uPənina i náp avyal a na, á nak na uza̱ pak inok ayə́ng kang à yang ká̱ nri iya̱m.
7 Todos os anos era a mesma coisa: Penina provocava Ana quando iam à casa do S enhor e, a cada vez, Ana chorava muito e ficava sem comer.
8 Te uɓəɓar uElkana i ɓəp na pa̱, <<ÁHana, ɓu yə́ng iza̱ yà? Iza̱ nak kang u ri iya̱m-nrì ka̱t yà? Iza̱ lak ìgwak a ɓu yà? Mmami te, n ji ovan onunggwan a ɓu pa̱ ogba̱pchi ka̱t ɗò?>>
8 “Ana, por que você chora?”, perguntava Elcana, seu marido. “Por que não come? Por que está tão triste? Será que não sou melhor para você do que dez filhos?”
9 Ka̱ nda nro te, nva̱ngva̱ oza̱ gba̱l ká̱ nri ká̱ ngwa chit ka̱ aShilo, te uHana wong ka̱ ashe nlak ìgwak i far afar ká̱ ayə́ng ûYawe. Ka̱ awalang va̱ ta te, uEli unəm uga mpyal awop uwa ka̱ yà kà̱ ntəm ka̱ apal itok wò ka̱ izər ndar ngga anung nzhi aYawe.
9 Certa vez, depois que comeram e beberam em Siló, Ana se levantou. O sacerdote Eli estava sentado ao lado da entrada do templo do S enhor .
10 UHana ka̱ ashe nlak ìgwak pa̱ gənggəng, nva̱ uza̱ kà̱ nfar afar ká̱ ayə́ng ûYawe.
10 Ana estava muito angustiada e chorava sem parar enquanto orava ao S enhor .
11 Uza̱ yar nsar nnap-nlà, là pa̱, <<ÁYawe uGa ngGatək, a yà pa̱ u dər mɓək anung ázwal ɓu, kang u rəng ká̱ mi, u kong ká̱ uzwal ɓu ka̱t, wa na uyen ununggwan á mi, te mi le ká̱ na á ɓu. Uza̱ i yà uji ɓu i ga i chu nkur irirìriri, kang ìkpal ishi i yà ká̱ ndok ishishi ka̱t.>>
11 Então fez o seguinte voto: “Ó S enhor dos Exércitos, se olhares com atenção para o sofrimento de tua serva, se responderes à minha oração e me deres um filho, eu o dedicarei para sempre ao S enhor , e o cabelo dele nunca será cortado”.
12 Nva̱ uza̱ ka̱ pak inok nfar afar ûYawe, te uEli wa kà̱ ndər anunung.
12 Enquanto ela fazia sua oração ao S enhor , Eli a observava.
13 UHana wa kà̱ nfar afar ka̱ ashe ìgwak wò, kang ichəchu mí fe ka̱t, anunung na i gha̱p chwat, te uEli rəng pa̱ nchè à ra̱n na
13 Viu que os lábios dela se moviam, mas, como não ouvia som algum, pensou que ela estivesse bêbada.
14 kang uza̱ là á na pa̱, <<Nkpak pa̱ ú wá nchè ú ra̱n ká̱ kang ɓu ɓa ka̱ ta̱ ɗò? Re ngwa ndəng ìba̱ngba̱ng ɓu.>>
14 “Até quando vai se embriagar?”, disse ele. “Largue esse vinho!”
15 UHana na ama̱n pa̱, <<Ánəm uga nzhi mi, pa ka̱t. Mmami uchar uva ka̱ ashe nlak ìgwak pa̱ gənggəng. Na ngwá ndəng ìba̱ngba̱ng ka̱t te nchè chit ka̱t, mmami kà̱ nlà ìgwak mi ûYawe.
15 Ana respondeu: “Meu senhor, não bebi vinho, nem outra coisa mais forte. Eu estava derramando meu coração diante do S enhor , pois sou uma mulher profundamente triste.
16 Kang wa yar uzwal ɓu pa̱ uchar uga nnəm mmai ka̱t. N yar awalang va̱ ta̱ pa̱, ń nəm afar ka̱kul nɗaktak ká̱ nlak ìgwak va̱ n yà ishi mi kà̱ á.>>
16 Não pense que sou uma mulher sem caráter! Estava apenas orando por causa de minha grande angústia e aflição”.
17 Te uEli là pa̱, <<Ga ká̱ ikángkáng, re Inan iga aIsa̱rila á na iya̱m va̱ a ɓu u chal kà̱ ná.>>
17 “Nesse caso, vá em paz”, disse Eli. “Que o Deus de Israel lhe conceda o que você pediu.”
18 UHana là pa̱, <<Re uzwal ɓu á ya nnap-nnəna̱n kà̱ mpyal ɓu.>> Te uza̱ ga iya̱m wò kang a ri iya̱m-nrì, kang ìgugwak lak lap ka̱t.
18 “Muito obrigada!”, exclamou ela. Então Ana voltou e começou a se alimentar novamente, e seu rosto já não estava triste.
19 Atak fa tàn ká̱ ìɓotak te, oza̱ wong kang oza̱ wop uYawe. Te oza̱ le nzhi oza̱ ka̱ aRama. UElkana ga atak nra kà̱ uchar wò uHana, kang uYawe rəng ká̱ na.
19 Na manhã seguinte, a família toda se levantou bem cedo e foi adorar o S enhor novamente. Depois, voltaram para casa, em Ramá. Elcana teve relações com Ana, e o S enhor se lembrou dela.
20 Kang awalang ɓa chu te, uHana təm ká̱ anyám, a mar uyen ununggwan, te uza̱ sok aɗin á na pa̱, uSamuwel, uza̱ là pa̱, <<N chál uYawe ka̱kukul.>>
20 No devido tempo, Ana engravidou e teve um filho. Ela lhe deu o nome de Samuel, e disse: “Eu o pedi ao S enhor ”.
21 Te uElkana ká̱ nkpaktak nzhi wò ga pa̱ ô yichi nləfər ngga nza̱ ìzun nggo ûYawe, na ô yə́l nsar nnap-nlà wò kpa,
21 No ano seguinte, Elcana e sua família fizeram a viagem anual para oferecer sacrifícios ao S enhor e cumprir seu voto.
22 nnyi te, uHana ga ji wò ka̱t. Uza̱ là ûɓar wò pa̱, <<UYen i re mbyal te, mi yar na kang mi ga ká̱ na kà̱ mpyal aYawe, kang uza̱ i təm ka̱ ta mbyetbyet.>>
22 Ana, porém, não foi. “Vamos esperar até o menino ser desmamado”, disse ela ao marido. “Então o levarei ao S enhor e o deixarei lá para sempre.”
23 UElkana là á na pa̱, <<Nəm iya̱m va u ya ma ká̱ ɓu. Lòk na uyen á re mbyal kang, re nnap-nlà aYawe á yə́l.>> Te uHana təm kà̱ nzhi dər uyen wò ga chu awalang va̱ uyen re mbyal ká̱.
23 “Faça como lhe parecer melhor”, respondeu Elcana. “Fique aqui até ele desmamar, e que o S enhor a ajude a cumprir sua promessa.” Então ela ficou em casa e cuidou de seu filho até desmamá-lo.
24 Nva̱ngva̱ uyen re mbyal te, uHana yar na, ya uyen va̱ ta uwa uɓwakan nzəng ká̱ ìna ìnunggwan iga ìzun pa̱ ishatɗing, ká̱ mma̱k kà̱ ìkpáng, ká̱ aba̱ng ndəng ìba̱ngba̱ng. Uza̱ ɓa ká̱ kà̱ nzhi aYawe ka̱ aShilo.
24 Quando o menino foi desmamado, Ana o levou à casa do S enhor em Siló, embora ele ainda fosse pequeno. Também levou um novilho de três anos para o sacrifício, um cesto de farinha e uma vasilha de couro cheia de vinho.
25 Ka̱ nva̱ngva̱ oza̱ pà ìna va̱ ta chit, te oza̱ ɓa ká̱ uyen va̱ ta ûEli,
25 Depois que sacrificaram o novilho, levaram o menino a Eli,
26 kang uHana là pa̱, <<Ánəm uga nzhi mi, yar mpat á mi, u rərəng ká̱ mi na ta̱ lap ɗò? Mmami na uchar va̱ ka̱ nsat ka̱ ta̱ kà̱ mpyal ɓu, kang i far afar ûYawe á.
26 e Ana lhe disse: “Com certeza o senhor se lembra de mim. Sou a mulher que esteve aqui anos atrás, orando ao S enhor .
27 UYen va ta̱ ka̱ n far ûYawe pa̱ á na mi, kang uza̱ na iya̱m va̱ á mi chit ka̱ n chal ka̱ atətak.
27 Pedi ao S enhor que me desse este menino, e o S enhor atendeu a meu pedido.
28 Ǹyangmata̱ mmami kà̱ nná na ûYawe. Kang nkpaktak nra irirìriri, uza̱ yà ujini chit.>> Te uza̱ wop uYawe ka̱ ta.
28 Agora, eu o dedico ao S enhor . Por toda a sua vida ele pertencerá ao S enhor ”. E ali adoraram o S enhor .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.