Lucas 15
Ŋwàk Nwì Ma Rʉ̀k Nə̀ Fi (YAM) vs ARA
1 Ŋgàa ko mbàam tas bə ŋgàa gʉ̀ bʉp mok wèŋ à və̀ ŋgòyu'rə yusə̀ Jisòs à sə cèep sə.
1 Aproximavam-se de Jesus todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 Fana bʉ̀ʉ Faràsi bə ŋgàa yə'rə̀ bwìŋ lʉ̀k wèŋ sə cep ŋwəm kɛ'ca. Wo sə dʉk də <<Ŋwə̀ nè'e sə dzəm ŋgàa gʉ̀ bʉp, nə sə zʉ be'lə bɛŋ bə yà'wèŋ.>>
2 E murmuravam os fariseus e os escribas, dizendo: Este recebe pecadores e come com eles.
3 Ànə geŋ Jisòs mak fa wo gbʉ' nè'e də,
3 Então, lhes propôs Jesus esta parábola:
4 <<A mʉŋgorə̀ wèŋ fɛɛŋ ndà nə̀ də yi tse'-a nsùŋgaŋ ŋkʉ̀ mò'fis, nə̀ mò'fis bisə ca, kaco yi me'rə noŋsə sə̀ hum və̀ke'-ncòp-və̀ke' sə ŋgəà, nə lap lo nə̀ mò'fis nə tə̀tè tse'ŋga yi yə nà' ŋkuŋ yeŋ ndà?Ŋwè làp yə nsùŋga ye|src="bk00005c.tif" size="col" copy="Horace Knowles" ref="15:4"
4 Qual, dentre vós, é o homem que, possuindo cem ovelhas e perdendo uma delas, não deixa no deserto as noventa e nove e vai em busca da que se perdeu, até encontrá-la?
5 Yi yə nà' fana yi bək naaŋ nà' mʉ ŋkambə̀hə yi, nə sə kwa.
5 Achando-a, põe-na sobre os ombros, cheio de júbilo.
6 Yi kə̀ dzèŋ lak fana yi to benə ŋge' ye bə bʉ̀ʉ sə̀ wo nòkʉəp yi wèŋ. Yi dʉk fa yà' də, <Vesùwèeŋ kwa bʉ̀ʉsə̀ mʉ̀ a yə nsùŋgaŋ àm nə̀ nà' a bisə nə.>
6 E, indo para casa, reúne os amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Alegrai-vos comigo, porque já achei a minha ovelha perdida.
7 Mʉ tsok fa weŋ də a ye-a ŋga ŋgà gʉ̀ bʉp nə̀ mò'fis kupsə, nə bwi fa bʉp ŋkwɛ̀ŋ fana kwəkwaa nə ye mʉbu ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ mʉtuhù yi, nə casə bʉ̀ʉ sə̀ hum və̀ke'-ncòp-və̀ke' sə̀ wo yàwo bʉ̀ʉ sə̀ wo kə̀kʉrə̀.
7 Digo-vos que, assim, haverá maior júbilo no céu por um pecador que se arrepende do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 <<Kè a dʉk-a də ŋwà nəmòk a tse' mbàam ye hum, fana nə̀ mò'fis bisə ca. Yi nə bwe' laàm ŋgòlàp bə zeŋ, nə kurə ndap nə, nə lap se tə̀tè yi ye nà' ŋkuŋ, ka vɛ'nə yeŋ à?
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas, se perder uma, não acende a candeia, varre a casa e a procura diligentemente até encontrá-la?
9 Yi yə nà' fana yi to benə ŋge' ye bə bʉ̀ʉ sə̀ wo nòkʉəp kok fo' wèŋ. Yi dʉk fa yà'wèŋ də, <Vesùwèeŋ kwa bʉ̀ʉsə̀ mbàm àm nə̀ nà' a bisə nə, mʉ̀ a yə fe'lə nà' laŋ.>
9 E, tendo-a achado, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque achei a dracma que eu tinha perdido.
10 Mʉ tsok fa weŋ də yà' mègù sə̀' vɛ'nə də kwəkwa cu mʉtsətsə'rəə masinjàa Nwì wèŋ ŋga ŋgà gʉ̀ bʉp nə̀ mò'fis kupsə a ntʉm ye na.>>
10 Eu vos afirmo que, de igual modo, há júbilo diante dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.
11 Jisòs à cèp malì gbʉ' mòk sə̀' də, <<Ŋwə̀ nəmòk à tse' bwe ye ba, ŋga wo pwe' mbəmbam.
11 Continuou: Certo homem tinha dois filhos;
12 Nə̀ mweŋke' nə dʉk fa tɛ̀' awo nə də, <Pàpa, fa fis mʉ bum yàm sə̀ yà'a nə̀ kə̀ ye yàm sə ŋga'a.> Ànə geŋ yi gapsə fa yà'wèŋ bum ye sə̀ yi tse' sə.
12 o mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me cabe. E ele lhes repartiu os haveres.
13 À ka nùumbu ŋkʉ̀ʉŋ sap fana nə̀ mweŋke' nə te'e benə bum sə̀ ye sə pwe', nə bɛ' mandzə̀ nə lo mvwe' lak mok sə̀ sə̀sap. À dzèŋ fo' yi sə zʉ sɛsə bum ye sə bə mandzə̀ njɛsə̀.
13 Passados não muitos dias, o filho mais moço, ajuntando tudo o que era seu, partiu para uma terra distante e lá dissipou todos os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 Mvə̀'nə̀ yi à wes bum ye sə fana njè nə̀ bʉp ko mvwe' lak yà'sə fana yi ye ŋga'a ŋgòjamə.
14 Depois de ter consumido tudo, sobreveio àquele país uma grande fome, e ele começou a passar necessidade.
15 Yi lo, nə sə cum mok bə ŋwə̀ nəmòk nə̀ mvwe' yà'sə. Ŋgà' nə à sə tumsə lòyi ŋgòsə fa ŋgùnaaŋ ye wèŋ zʉzʉ.
15 Então, ele foi e se agregou a um dos cidadãos daquela terra, e este o mandou para os seus campos a guardar porcos.
16 Njè sə yaŋ yi vɛ'ɛ co yi zʉ zʉzʉʉ ŋgùnaaŋ sə fana ŋwə̀ nəmòk kà yi yumok fa lok.
16 Ali, desejava ele fartar-se das alfarrobas que os porcos comiam; mas ninguém lhe dava nada.
17 Ŋkərə̀ ye ànə foho və fana yi dʉk də, <Bwe sə̀ wo sə fàk bohòtɛ̀' am tse' bɛŋ co wo kà zʉ wes to, mʉ̀ sə də mʉ kpʉ yàm njè.
17 Então, caindo em si, disse: Quantos trabalhadores de meu pai têm pão com fartura, e eu aqui morro de fome!
18 Mʉ nə lokok lo kə tseŋ tɛ̀' am, ya mʉ nə dʉk fa yi də, <<Pàpa, mʉ̀ a gʉ̀ bʉp bohòNwì nə ye bohòwù sə̀' laŋ.
18 Levantar-me-ei, e irei ter com o meu pai, e lhe direi: Pai, pequei contra o céu e diante de ti;
19 Mʉ̀ ka mok kə̀kʉrə̀ co wo to fe'lə mʉ də mo yòyeŋ; jəŋ tse' mʉ mok co mo ŋgà fàk yòmòk.>
19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus trabalhadores.
20 Ànə geŋ yi lokok lo bohòtɛ̀' ye nə.
20 E, levantando-se, foi para seu pai. Vinha ele ainda longe, quando seu pai o avistou, e, compadecido dele, correndo, o abraçou, e beijou.
21 Mo ye nə dʉk fa yi də, <Pàpa, mʉ̀ a gʉ̀ bʉp bohòNwì, nə ye bohòwù sə̀' laŋ. Mʉ̀ ka mok kə̀kʉrə̀ co wo to fe'lə mʉ də mo yòyeŋ.>
21 E o filho lhe disse: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Tɛ̀' ye nə dʉk fa ye bohòŋgàa fàak ye wèŋ də, <Wèeŋ jəŋ və cə̀k nə̀ nà' bògha' pwe' wàp, nə ni gesə fa yi mʉ ni'ì. Wèeŋ gesə fa yi kwàŋ ndzə bohòyi sə̀', nə so fa yi kùuŋgùp sə̀'.
22 O pai, porém, disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa, vesti-o, ponde-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés;
23 Ya wèeŋ kə jəŋ və mbònə̀ nà' fʉ̀ə̀ càsə pwe' nà'a, nə sʉə ya vesùwèeŋ zʉ nə kwa.
23 trazei também e matai o novilho cevado. Comamos e regozijemo-nos,
24 Bʉsə̀ mo àm ènə à kpʉ yè'sə laŋ, nə lùŋ fe'lə̀ nə sə̀mok; yi à bisə laŋ, nə yəə̀ŋ nə sə̀mok.> Wo à yè ŋga'a ŋgòsə kwa.
24 porque este meu filho estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado. E começaram a regozijar-se.
25 <<Bum yè'sə ànə sə ye vɛ'nə ŋga mo tu ye nə cu ŋgòŋ. Yi ànə və, nə kʉəp və nda'à wo fana yi yuk ŋga bwìŋ sə yəm ŋkì, nə sə kaŋ dzeŋ.
25 Ora, o filho mais velho estivera no campo; e, quando voltava, ao aproximar-se da casa, ouviu a música e as danças.
26 Yi to mo ŋgà fàk tɛ̀' ye nəmòk, nə fek nà' də bʉp yiskok yàlɛ?
26 Chamou um dos criados e perguntou-lhe que era aquilo.
27 Nà' tsok fa yi də, <Moma yo bwìŋ foho və̀ yi, fana tɛ̀' yo sʉə mbònə̀ nà' fʉ̀ə̀ gha' pwe' nə də bʉ̀ʉsə̀ mo ye nə kə̀ tsèŋ yi bə̀boŋ ŋga yumok ka bʉp.>
27 E ele informou: Veio teu irmão, e teu pai mandou matar o novilho cevado, porque o recuperou com saúde.
28 Yi à yuk vɛ'nə, yi jok, nə də yi kà mʉ nda'à mok ni. Tɛ̀' ye nə tesə və sə mbiŋ, nə sə kə lɛŋ mo tu ye nə.
28 Ele se indignou e não queria entrar; saindo, porém, o pai, procurava conciliá-lo.
29 Mo nə dʉk fa tɛ̀' ye nə də, <Ja'a na yòo lùumŋgòŋ sə̀ mʉ̀ a fàk turə bohòwù, mʉ̀ ka dʉk yo bɛŋ yuk; wù nə kà mʉ mo ndzə mòk də ves ŋge' am wèeŋ kwa bə zeŋ fa yuk.
29 Mas ele respondeu a seu pai: Há tantos anos que te sirvo sem jamais transgredir uma ordem tua, e nunca me deste um cabrito sequer para alegrar-me com os meus amigos;
30 Fana mo yònè'e və̀ə, yi a bʉpsə wes mbàm bə bàa sàhà pwe', fana wù sʉə fa yi mbònə̀ nà' fʉ̀ə̀ càsə pwe'!>
30 vindo, porém, esse teu filho, que desperdiçou os teus bens com meretrizes, tu mandaste matar para ele o novilho cevado.
31 Tɛ̀' nə dʉk fa yi də, <Mo àm, wu cugə̀ yòvesù fɛn, fana bum sə̀ mʉ̀ tse' yà' pwe'fo', a sə̀ yò.
31 Então, lhe respondeu o pai: Meu filho, tu sempre estás comigo; tudo o que é meu é teu.
32 A kə̀kʉrə̀ co a kaŋ, nə kwa anə, bʉ̀ʉsə̀ moma yònè'e à kpʉ, nə lù nə sə̀mok, yi à bisə mè laŋ nə yəə̀ŋ nə sə̀mok!> >>
32 Entretanto, era preciso que nos regozijássemos e nos alegrássemos, porque esse teu irmão estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.