Lucas 14
Ŋwàk Nwì Ma Rʉ̀k Nə̀ Fi (YAM) vs NAA
1 Nùmbu dzə̀ mòk à ye, Jisòs lo ŋgòkə̀ zʉ zʉzʉ mʉmvwe' ndap ŋkwà' ŋwə̀ə Faràsi mòk. Fana bwìŋ sə kʉk tse' yi vɛ'ɛ pap.
1 Num sábado, ao entrar Jesus na casa de um dos principais fariseus para tomar uma refeição, eles o estavam observando.
2 Ŋwə̀ nəmòk à ye fo' nə̀ yi à tse' yiya kəko'rə̀.
2 E eis que diante dele se achava um homem hidrópico.
3 Ànə geŋ Jisòs fek ŋgàa yə'rə̀ lʉ̀k bə bʉ̀ʉ Faràsi wèŋ dʉk də, <<Lʉ̀k dzəm də aco wo gʉŋsə ŋwè nùmbu dzə̀ kè njo-ɛ?>>
3 Então Jesus, dirigindo-se aos intérpretes da Lei e aos fariseus, perguntou:
4 Bʉ̀ʉ sə wèŋ kà cù mùk. Fana yi gʉŋsə ŋgà' nə, nə me'rə nà' lo.
4 Eles, porém, não disseram nada. Então Jesus pegou na mão daquele homem, curou-o e o mandou embora.
5 Yi fek wo də, <<A fɛɛŋ ndà nə̀ a ye-a ŋga mo ye kè mbòye gbʉ̀ ni-a sənə wʉ ndzəp nùmbu dzə̀, yi kà nà' mvèsə̀ fis-ɛ?>>
5 A seguir, Jesus lhes perguntou:
6 Wo à ka yusə̀ co wo cep fəsə fa yi tse' lok.
6 A isto nada puderam responder.
7 Jisòs à yə mʉmvə̀'nə̀ bʉ̀ʉ sə̀ wo à to wo mvwe' dinà nə sə swè' mègù mvwe' ncum sə̀ bə̀boŋ fana yi tsok fa yà'wèŋ ncèp nè'e.
7 Reparando como os convidados escolhiam os primeiros lugares, Jesus contou-lhes uma parábola:
8 Yi də, <<A ye-a ŋga ŋwè to wu də wu və mvwe' zʉ gùu ye fana kà də wu kʉk mvwe' sə̀ bòghak fo' pwe' zeŋ, nə kə cum fo' dʉk. Bʉsə̀ kàmòk wo to ŋwə̀ nəmòk nə̀ yi ghak wu ye sə̀'.
8 — Quando alguém convidá-lo para um casamento, não sente no lugar de honra, pois pode haver um convidado mais importante do que você.
9 Yi və̀ə fana ŋwə̀ nə̀ yi to weŋ ba fo' yi nə, nə kə dʉk fa wu də, <Lòkok, nə fa mvwe' yà'sə bohòŋwə̀ nè'e.> Fana marè'tu nə ko wu, wù kə cum mok bə dzòk nə̀ nà' ka bə̀boŋ yeŋ.
9 Então aquele que convidou os dois dirá a você: “Dê o lugar a este aqui.” Então você irá, envergonhado, ocupar o último lugar.
10 A bə̀boŋ də wo to-a wu, wù kə cum lɛ bə dzòk nə̀ nà' ka bə̀boŋ wùriŋ yeŋ, ya ŋga ŋwə̀ nə̀ yi to weŋ nə və̀ə fana yi dʉk fa wu də, <Ŋge' àm, lòkok cum lo mʉmvwe' dzə̀' nə̀ bə̀boŋ nè'e.> Yà'sə nə gʉ wu, wù ye co ŋwə̀ nə̀ ghaŋ mʉ lisə̀ bʉ̀ʉ sə̀ wenə wèŋ cu fo' sə.
10 Pelo contrário, quando alguém convidá-lo, vá sentar no último lugar, para que, quando vier aquele que o convidou, diga a você: “Amigo, venha sentar num lugar melhor.” Isso será uma honra para você diante de todos os demais convidados.
11 Bʉsə̀ ŋwə̀ nə̀ yi jə kok lò-a ni' ye mʉbu, wo jəŋ tsoŋ yi sə nze; ŋwə̀ nə̀ yi jə tsoŋ lòni' nje sə nze fana wo jə fis kok yi mʉbu.>>
11 Porque todo o que se exalta será humilhado; e o que se humilha será exaltado.
12 Jisòs dʉk fa ŋwə̀ nə̀ yi to bwìŋ dinà nə ye də, <<A ye-a ŋga wù də wu to bwìŋ mvwe' dinà kè mvwe' ŋkàk àlɛ', kà də wu to ŋge' yo wèŋ kè bwema yo, kè njàaŋ yo wèŋ kè ŋgàa ghàk sə̀ wenə wèŋ nòkʉəp fo' dʉk. Bʉsə̀ wo nə to fəsə wu sə̀' fana ye də wo làk fəsə wu yà'sə laŋ.
12 Depois Jesus disse ao que o havia convidado:
13 Yusə də wu to bwìŋ mvwe' dinà fana wù to ŋgàa jìŋ, ŋgàa jì bo bə sə̀ jì kù, nə ye sə̀ jì lis wèŋ.
13 Pelo contrário, ao dar um banquete, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos,
14 Ya Nwìi nə se wu. Bʉsə̀ kaco nsàp bʉ̀ ènə lak fəsə to wu yeŋ. Nwìi nə lak wu ghà nə̀ bʉ̀ʉ sə̀ bə̀boŋ wèŋ lòkok mvwe' kpʉ.>>
14 e você será bem-aventurado, pelo fato de não terem eles com que recompensá-lo. A sua recompensa você receberá na ressurreição dos justos.
15 Ŋwə̀ nəmòk nə̀ bə yà'wèŋ ànə cum, nə sə zʉ mvwe' mò'fis ànə yuk ncèp ènə fana yi dʉk də, <<A rɛŋsi cɛ̀bʉ̀ə̀ bohòŋwə̀ nə̀ yi nə zʉ ŋkàk nə̀ mʉ la'à Nwì.>>
15 Ao ouvir tais palavras, um dos que estavam à mesa com Jesus lhe disse: — Bem-aventurado aquele que participar do banquete no Reino de Deus.
16 Jisòs nə dʉk fa fe'lə nà' bə gbʉ' də, <<Nùmbu mòk à ye, ŋwə̀ nəmòk to ŋkàk nə̀ ghaŋ, nə to bwìŋ vɛ'ɛ ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.
16 Jesus, porém, respondeu:
17 Mvə̀k ŋkàk nə à kʉ̀rə fana yi tumsə lo mofàk nə̀ nà'a fàkgə̀ bohòyi də nà'a kə tsok fa bʉ̀ʉ sə̀ yi to yà' sə də wo və bʉ̀ʉsə̀ wo fʉ̀hʉ wes bum pwe' laŋ.
17 À hora da ceia, enviou o seu servo para avisar aos convidados: “Venham, porque tudo já está preparado.”
18 Bʉ̀ʉ sə̀ wo à to wo sə pwe' sə dʉhʉ lo də wo nə kà və̀ bʉ̀ʉ vɛ' bə vɛ'. Ŋwə̀ nə̀ wo à to to ntòyi nə à dʉk fa nà' də, <Mʉ̀ ywiŋ nzum am, mʉ̀ də mʉ lo kə kʉk ja'a zeŋ. Mʉ̀ lɛŋ wu, kà jòk.>
18 Mas todos eles, um por um, começaram a apresentar desculpas. O primeiro disse: “Comprei um campo e preciso ir vê-lo; peço que me desculpe.”
19 Mòk dʉk ye də, <Mʉ̀ ywiŋ ndum mbòŋ hum fana mʉ̀ də mʉ kə kʉk ja'a yà' ŋkuŋ. Kwəkwè' nə kà jòk.>
19 Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; peço que me desculpe.”
20 Mòk dʉk ye də, <Mʉ̀ a bə̀' ŋwàŋwè, fana ye də kaco mʉ̀ geŋ to yà'sə yeŋ.>
20 E outro disse: “Casei-me e, por isso, não posso ir.”
21 Ànə geŋ mofàk ye nə bwi və kə tsok fa masà ye nə. Ŋgà ndap nə jok, nə dʉk fa mofàk ye nə də, <Dù mvwe' mandzə̀ə sə̀ sə ntòlak vɛ'ɛ wàp, nə to və ŋgàa jìŋ bə sə̀ jì bo bə sə̀ jì lis, nə ye sə̀ jì kù wèŋ.>
21 — O servo voltou e, contou tudo ao seu senhor. Então, irado, o dono da casa disse ao seu servo: “Saia depressa para as ruas e becos da cidade e traga para cá os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Mofàk ye nə à və̀, nə dʉk də, <Mʉ̀ gʉ̀ mʉmvə̀'nə̀ wù dʉk sə laŋ fana mvwe' ncum bwehe cu malìi.>
22 Mais tarde, o servo lhe disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, e ainda há lugar.”
23 Masà nə dʉk fa yi də, <Yeè, dù lo sə mandzə̀, nə kʉk bəbwe mandzə̀ə sə̀ ŋgəà pwe', nə to ŋwə̀ nə̀ wu yə pwe' də yi və, ya ndap àm nə rwiŋ.>
23 Então o senhor disse ao servo: “Saia pelos caminhos e atalhos e obrigue todos a entrar, para que a minha casa fique cheia.
24 Mʉ tsok weŋ də bʉ̀ʉ sə̀ mʉ̀ anə to to wo yà'a, nə̀ mò'fis nə kà zʉzʉʉ am sə zʉ ja'à.>>
24 Porque digo a vocês que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.”
25 Bwìŋ à gì bə Jisòs wùriŋ fana yi tsok fa yà'wèŋ də,
25 Grandes multidões acompanhavam Jesus, e ele, voltando-se, lhes disse:
26 <<A ye-a ŋga ŋwè dzəm ŋgòbɛ' və̀ mʉ, fana ŋgə̀ŋgàŋ sə dzəm tɛ̀' ye kè ma ye, kè ŋgwe ye, kè bwe ye, kè bwe tɛ̀' ye, kè njɛ̀', nə ghak casə mʉmvə̀'nə̀ yi dzəm mʉ fana ye də kaco ŋwə̀ ànə ye to mo fàk àm yeŋ. Ŋwèe dzəm-a mʉ fana yi tse' ŋgòdzəm mʉ nə casə mvə̀'nə̀ yi dzəm ni' ye.
26 — Se alguém vem a mim e não me ama mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua mulher, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 A ye-a ŋga kaco ŋwè bək jəŋ ntə̀əŋ ye, nə bɛ' və mʉ yeŋ, ye də kaco ŋwə̀ ànə ye to mofàk àm yeŋ.
27 E quem não tomar a sua cruz e vier após mim não pode ser meu discípulo.
28 A ye-a ŋga ŋwè dzəm ŋgòci ndap, yi nə cum to ntòsə nze, nə kʉk ja'a də ndap nə nə jəŋ yi mbàm sʉ̀ nɛ ŋkuŋ. Yi nə ja'a də yi tse' mbàam sə̀ aco yi ci wes to ndap nə bə zeŋ àlɛ.
28 Pois qual de vocês, pretendendo construir uma torre, não se assenta primeiro para calcular a despesa e verificar se tem os meios para a concluir?
29 A ye-a ŋga wù ka vɛ'nə gʉ fana kàmòk aco wù yeto fàak sə, nə kà yà' mèsə̀. A ye-a ŋga wù yèto fàak sə nə kà mèsə̀ fana bʉ̀ʉ sə̀ wo yə wu pwe' nə ywi wu.
29 Para não acontecer que, tendo lançado os alicerces e não podendo terminar a construção, todos os que a virem zombem dele,
30 Wo nə sə cep kɛ' də, <Ŋwə̀ nè'e a yèto ndap, nə kà nà' ci wes to.>
30 dizendo: “Este homem começou a construir e não pôde acabar.”
31 <<A ye-a ŋga ŋkum mòk dzəm ŋgòkə̀ lʉ̀ bə mòk fana yi nə cum to ntònze, nə tsərə bə̀boŋ. A ye-a ŋga ŋkum nə tse' mègù bwìŋ ncùhù hum fana yi nə kʉk ja'a də aco yi kə ghak to ŋkum mòk nə̀ nà' tse' sə̀ nà' bwìŋ ncùhù hum ba nə àlɛ?
31 Ou qual é o rei que, indo para combater outro rei, não se assenta primeiro para calcular se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 A ye-a ŋga kaco yi ghak to ŋkum mòk nə yeŋ fana yi nə tumsə bʉ̀ʉ ye mok wèŋ ŋga nà' cu ntòmvwe' sə̀sap də wo kə tsok fa nà' də yi sə dzəm ye mok fifi.
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, envia-lhe uma embaixada, pedindo condições de paz.
33 Yà'a bohòwèŋ pwe'fo' sə̀' mʉmvə̀'ànə də, wèŋ tse' ŋgòtsərə to bə̀boŋ ŋkuŋ. Wèŋ tse' ŋgòme'rə bum sə̀ wèŋ tse' yà' pwe'fo' ŋkuŋ wèŋ bɛ' və mʉ. A ye-a ŋga wèŋ ka vɛ'nə gʉ kaco wèŋ ye to ŋgàa fàk am yeŋ.
33 Assim, pois, qualquer um de vocês que não renuncia a tudo o que tem não pode ser meu discípulo.
34 <<Ci' yusə̀ bə̀boŋ fana, a ye-a ŋga ci' cwɛ̀'lə bʉp, mandzə̀ nə̀ ŋgògʉ̀ yà' lʉm fe'lə kà mok ye.
34 — O sal é certamente bom; mas, se o sal se tornar insípido, como lhe restaurar o sabor?
35 Kaco yà' boŋsə ncàk, kè yà' gəpsə yumok sə̀ wù a bì yà' sə̀' yeŋ. Bwìŋ mak megu yà' mà'a. Bʉ̀ʉ sə̀ wèŋ sə yu'rə yusə̀ mʉ̀ sə cèp yè'e, wèŋ yuk nə rɛɛŋ.>>
35 Não presta mais nem para a terra nem para o monte de estrume; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.