João 18
Mbeɗe sáka kuni fie (XUO) vs NVT
1 Falɛ ká Zezu ɓaa ɓayri na ku riw bele báyḭi lɛ, ka fa̰a leɗ nduoɓal-ɛri zuɔ fal-ɛ a tǔoke nduo mbii ká riŋ-ɛ ɓa Sedo̰ro a í tḭi fi kɛlu. Lɛɛ, zaɗɛ ku na wáa ɗo ɗi, ze Zezu ɓáy leɗ nduoɓal-ɛri í se ɗi.
1 Depois de dizer essas coisas, Jesus atravessou com seus discípulos o vale de Cedrom e entrou num bosque de oliveiras.
2 Zudas nzoɓ ká ɓa nzoɓ mbika tul-e na, kɔ zaɗ na ku ta-taŋ nda̰w, ɓay ḭi lɛ, ɓa zaɗ ká Zezu ɓáy leɗ nduoɓal-ɛri i mbṵ kḭ ká ɗi ɓaŋguɔ kpaɗara.
2 Judas, o traidor, conhecia aquele lugar, pois Jesus tinha ido muitas vezes ali com seus discípulos.
3 Báyḭi lɛ, ɓe Zudas na, ka se wáa na ku ɓáy kuɗu nzoɓ yṵmri ɓáy nzoɓ kɔ́rɔ zaɗri ká *ŋgɛrɛnzoɓ fe poyri ɓáy *Fariziri ha̰ ni na. Ɓari na i fa̰a fe yṵmri zuɔ sùo-ri; i se ɓáy huu ndeleri nda̰w, huu mbɔ̰nri nda̰w rɔɔ í tḭ́ike tul-ri ɓáy.
3 Os principais sacerdotes e fariseus tinham dado a Judas um destacamento de soldados e alguns guardas do templo para acompanhá-lo. Eles chegaram ao bosque de oliveiras com tochas, lanternas e armas.
4 Lɛɛ, feri káʼa tḭ́i tul Zezu na, ka kɔ riw bele ro. Ze a soro ɓa luo-ri a vbi ri ɓay mii: «Wa̰a, a ve ze ì nzaa ni lɛ?»
4 Jesus, sabendo tudo que ia lhe acontecer, foi ao encontro deles. “A quem vocês procuram?”, perguntou.
5 I yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Ɓuru nzaa Zezu ká Nazarɛɗ.» Lɛɛ, Zezu ɓaa ha ri mii: «Ɓa ɓi kḭ ze mì ɗo key.» Lɛɛ, Zudas ká ɓa nzoɓ mbika tul-e na, ɗo ziŋ nzoɓri na ku nda̰w.
5 “A Jesus, o nazareno”, responderam. “Sou eu”, disse ele. (Judas, o traidor, estava com eles.)
6 Zaɗka Zezu ɓaa ha ri mii: «Ɓa ɓi na kḭ ze mì ɗo key» na báyḭi lɛ, i yḭ̀i í naa tigba̰a ri tuɗ tuɗ ɓa fal, í lie raɗ zuɔ siri.
6 Quando Jesus disse: “Sou eu”, todos recuaram e caíram para trás, no chão.
7 Lɛɛ, Zezu yḭ̀i a vbi ri ɓay ɓa kḭ na rɔɓay mii: «Wa̰a, a ve ze ì nzaa ni lɛ?» I yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Ɓuru nzaa Zezu ká Nazarɛɗ.»
7 Mais uma vez, ele perguntou: “A quem vocês procuram?”. E, novamente, eles responderam: “A Jesus, o nazareno”.
8 Lɛɛ, Zezu yḭiŋra ɓáy ɓay mii: «Mì ɓaa ha rì ro, ɓa ɓi na kḭ zu. Ze ɓa ɓi kḭ ze ì nzáa mì laa lɛ, ì pɔ́ŋ faa ha̰ nzoɓri key na i se zaɗ seɗ ɓari.»
8 “Já lhes disse que sou eu”, respondeu ele. “E, uma vez que é a mim que vocês procuram, deixem estes outros irem embora.”
9 Zezu ɓaa munu ɓay haŋa ɓay káʼa ɓaa ziŋ Bi-ɛ pola mii: «Nzoɓri ká mù ha̰ mì na, nzoɓ mbḭw mini kara zee ya» na, ɓayke ɗo munu ɓáy zaɗɛ.
9 Ele fez isso para cumprir sua própria declaração: “Não perdi um só de todos que me deste”.
10 Báyḭi lɛ, Simo̰n Piyɛr ká ɗo ɓáy maamii na, ka naa hǎr a téke suku leɗ káw ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye na fi hoɗo mbɛkɛɗ ɓo ɓisuy. Riŋ leɗ káwke ku na ɓa Malkus.
10 Então Simão Pedro puxou uma espada e cortou a orelha direita de Malco, o servo do sumo sacerdote.
11 Ro, Zezu ɓaa ha̰ Piyɛr mii: «Mu yḭ́iŋra maamii ɓo na ka nduo ŋgole. Kɔ́kɔ sɛkɛ fe ká Bǎa leke ɓay haŋa ni ka tḭi tul-i na wa̰a, mì maa ɓay kɔ́kɔ ya maalɛ?»
11 Jesus, porém, disse a Pedro: “Guarde sua espada de volta na bainha. Acaso não beberei o cálice que o Pai me deu?”.
12 Ro, kuɗu nzoɓ yṵmri ɓáy ŋgɛrɛ tul-ri, ɓáy nzoɓ kɔ́rɔ zaɗri ká i ɓa Ziɓri na, i lie Zezu ruɗ í mgba ni í siŋ ni nda̰w rɔɔ,
12 Assim, os soldados, seu comandante e os guardas do templo prenderam Jesus e o amarraram.
13 í sùu ni titire í séke luo Anasi, ɓe káʼa ɓa fay Kayif. Kayif na ɓa *ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye ká ɓil sewke na ku.
13 Primeiro, levaram Jesus a Anás, pois era sogro de Caifás, o sumo sacerdote naquele ano.
14 Ɓa ɓe na ze ka ha̰ nzaa ɓoko ha̰ ŋgɛrɛdɔma̰y Ziɓri mii: «Ɗo ndaɗ ɓamba ɓay haŋa nzoɓ mbḭw hɔy ka hu ɓay tul ruɔ nzoɓri.»
14 Caifás foi quem tinha dito aos outros líderes judeus: “É melhor que um homem morra pelo povo”.
15 Báyḭi lɛ, Simo̰n Piyɛr ɓáy leɗ nduoɓal Zezu kḭ munu dii fal-ɛ. Ɓe leɗ nduoɓalke ku na, *ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye kɔ ni ta-taŋ. Ɓe mini ze, ka rǐike ɓil mgbaŋ ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye na ziŋ Zezu mbḭw hɔy.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiram Jesus. Esse outro discípulo era conhecido do sumo sacerdote, de modo que lhe permitiram entrar com Jesus no pátio do sumo sacerdote.
16 Roo lɛ, Piyɛr na kaw faa kɔ̀kɔ ká kɛlɛ. Lɛɛ, leɗ nduoɓal Zezu ká ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye kɔ ni ta-taŋ na tḭi a vǎa ɓaa ɓay ziŋ leɗ má̰y ká kɔrɔ faa kɔ̀kɔ ká kɛlɛ na, a ha̰ Piyɛr na rìi ziŋ ni.
16 Pedro teve de ficar do lado de fora do portão. Então o discípulo conhecido do sumo sacerdote falou com a moça que tomava conta do portão, e ela deixou Pedro entrar.
17 Báyḭi lɛ, leɗ má̰y ká kɔrɔ faa kɔ̀kɔ ká kɛlɛ na ɓaa ha̰ Piyɛr mii: «Ɓo na wa̰a, mù ɓa leɗ nduoɓal leɗban na key nda̰w ya lɛ woo?» Lɛɛ, ka yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Hay! Ɓa ɓi ya.»
17 A moça perguntou a Pedro: “Você não é um dos discípulos daquele homem?”. “Não”, respondeu ele. “Não sou.”
18 Munu ká teɗ hu-huo na báyḭi lɛ, leɗ káwri ɓáy nzoɓ kɔ́rɔ zaɗri, i kiri síe huu ká i fa̰a na í ɗo nṵ́uke. Lɛɛ, Piyɛr kara kaw ziŋ ri a ɗo nṵ́u huu na nda̰w pi.
18 Como fazia frio, os servos da casa e os guardas tinham feito uma fogueira com carvão e se esquentavam ao redor dela. Pedro estava ali com eles, esquentando-se também.
19 Báyḭi lɛ, *ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye na tii sa̰w vbika Zezu ɓay ká se tul leɗ nduoɓal-ɛri, ɓáy fe fére káʼa fere nzoɓri na.
19 Lá dentro, o sumo sacerdote começou a interrogar Jesus a respeito de seus discípulos e de seus ensinamentos.
20 Lɛɛ, Zezu yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Mì ɓaa ɓay ká nun ruɔ nzoɓri riw bele ta-taŋ. Mì fere nzoɓri fe ɓaŋguɔ ká ɓil hul mbṵ́ kḭri mase, ká ɓil *hul ka̰ni Ŋgɛrɛwṵru ká ɓa zaɗri ká Ziɓri mbṵ kḭ ká ɗi ɓaŋguɔ, ɓo mì ɓaa ɓay ká zaɗ muni ya.
20 Jesus respondeu: “Falei abertamente a todos. Ensinei regularmente nas sinagogas e no templo, onde o povo se reúne.
21 Wa̰a, ɓay ḭi nda̰w rɔɔ, mù vbi mì ɓay mini lɛ? Mu vbi nzoɓri ká i laa ɓayke na. Ɓari na, fe ká mì fere nzoɓri na i laa ta-taŋ.»
21 Por que você me interroga? Pergunte aos que me ouviram. Eles sabem o que eu disse”.
22 Zaɗka Zezu ɓaa ɓay munu lɛ, nzoɓ kɔ́rɔ zaɗ mbḭw munu ká ɗo lakun-ɛ na nda hala nun-ɛ kpaɗ a ɓaa ha̰ ni mii: «Wa̰a, i yḭiŋra ɓáy ɓay munu munu ze ha̰ ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye lɛ woo?»
22 Um dos guardas do templo que estava perto bateu no rosto de Jesus, dizendo: “Isso é maneira de responder ao sumo sacerdote?”.
23 Lɛɛ, Zezu yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Zaɗka mì ɓaa ɓay na ɓáy zaɗɛ ya lɛ, mu ɓaa. A ze ɓo, zaɗka ɓay ká mì ɓaa na ɗo ɓáy zaɗɛ lɛ, ɓay ḭi nda̰w rɔɔ, mù nda mì munu lɛ?»
23 Jesus respondeu: “Se eu disse algo errado, prove. Mas, se digo a verdade, por que você me bate?”.
24 Báyḭi lɛ, Anasi ha ri sùu ni ɓáy sal ká ɗo sùo-ɛ kɔɓ, í séke ni ha̰ Kayif ká ɓa ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye na.
24 Então Anás amarrou Jesus e o enviou a Caifás, o sumo sacerdote.
25 Báyḭi lɛ, sa̰w síeke ku na, Simo̰n Piyɛr kaw nṵ́u huu ká zaɗɛ na ku kɔɓ. Lɛɛ, i vbi ni mii: «Ɓo na wa̰a, mù ɓa leɗ nduoɓal leɗban na key nda̰w ya lɛ woo?» Roo lɛ, Piyɛr ma̰y ɓay a ɓaa mii: «Hay! Ɓa ɓi ya.»
25 Nesse meio-tempo, enquanto Simão Pedro estava perto da fogueira, esquentando-se, perguntaram-lhe novamente: “Você não é um dos discípulos dele?”. Ele negou, dizendo: “Não sou”.
26 Rɔɓay, nzoɓ mbḭw munu ká sakra leɗ káw *ŋgɛrɛnzoɓ fe poy luye na ɓa nzoɓ ini nzoɓ ká Piyɛr kuŋ basuk-e na vbi ni ɓay mii: «Wa̰a, ɓa ɓo ze mì kɔ mù ɓáy Zezu ká ɓil wáa na ku ya lɛ?»
26 Mas um dos servos da casa do sumo sacerdote, parente do homem de quem Pedro havia cortado a orelha, perguntou: “Eu não vi você no bosque de oliveiras com Jesus?”.
27 Báyḭi lɛ, Piyɛr ma̰y ɓay na ɓa kḭ rɔɓay mii, ɓa ɓeri ya. Lɛɛ, ká zaɗɛ ku hɔy, tuo ka-káa kɔŋrɔŋ.
27 Mais uma vez, Pedro negou. E, no mesmo instante, o galo cantou.
28 Tiɓie piɛɗ na, ŋgɛrɛdɔma̰y Ziɓri sùu Zezu saa luo Kayif í séke ni boro mbay nzoɓ réke tul puo. Roo lɛ, ɓari Ziɓri na i rìi ɗi ya, ɓay haŋa ɓo, i zaa fe ká *bol kusol ɓari ɗi ɓa fe ḭ̌m na ya, ɓo í maa sṵŋa fe sṵm suoriya tḭ́i saa ɓil koy na.
28 O julgamento de Jesus diante de Caifás terminou nas primeiras horas da manhã. Em seguida, foi levado ao palácio do governador romano. Seus acusadores não entraram, pois se contaminariam e não poderiam celebrar a Páscoa.
29 Sa̰wke mini ze, Pilaɗ ká ɓa nzoɓ réke tul puo na tḭi a vǎa ziŋ ri ká kɛlɛ a vbi ri ɓay mii: «Ɓay ḭi ze ì ɗaa ɓo tul leɗban na key lɛ?»
29 Então o governador Pilatos foi até eles e perguntou: “Qual é a acusação contra este homem?”.
30 Báyḭi lɛ, i yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Zaɗkaʼa ɓa dɔmbirim nzoɓ ya lɛ, ɓuru ti mgbaka ni ɓay ɗáa ni nduo nduo-ɔ ya.»
30 Eles responderam: “Não o teríamos entregue ao senhor se ele não fosse um criminoso”.
31 Lɛɛ, Pilaɗ yḭiŋra ɓáy ɓay ha ri mii: «Munu zu lɛ, ɓaarì kḭ ze ì ya̰a ni í vǎa kuŋ ɓay ɓo tul-e sùo-rì ɓáy faa bol kusol-rì na.»
31 “Então levem-no embora e julguem-no de acordo com a lei de vocês”, disse Pilatos. “Só os romanos têm direito de executar alguém”,
32 Ɓe mini ze, feri key kal mini ɓay haŋa ɓay ká Zezu ɓaa se tul kḭri huɗ káʼa huka na, ka ɗo munu ɓáy zaɗɛ.
32 Assim cumpriu-se a previsão de Jesus sobre como ele morreria.
33 Báyḭi lɛ, Pilaɗ rìi a se ɓil hul ɓe a ɗi Zezu a vbi ni ɓay mii: «Ɓo kḭ ze mù ɓa mbay Ziɓri kɛ́lɛ?»
33 Então Pilatos entrou novamente no palácio e ordenou que trouxessem Jesus. “Você é o rei dos judeus?”, perguntou ele.
34 Lɛɛ, Zezu yḭ̀i a vbi ni ɓay mii: «Ɓay ká mù ɓaa key na wa̰a, uru saa ɓil law-a kḭ mase, mù laa ká nzaa nzoɓ kḭri lɛ?»
34 Jesus respondeu: “Essa pergunta é sua ou outros lhe falaram a meu respeito?”.
35 Báyḭi lɛ, Pilaɗ yḭiŋra ɓáy ɓay ha̰ ni mii: «Wa̰a, ɓi na mì ɓa Ziɓ maalɛ? Sa̰w ɓori ɓáy *ŋgɛrɛnzoɓ fe poyri ze i pɔŋ mù nduo nduo-i. Wa̰a, fe ḭi ze mù ɗaa lɛ?»
35 “Acaso sou judeu?”, disse Pilatos. “Seu próprio povo e os principais sacerdotes o trouxeram a mim para ser julgado. Por quê? O que você fez?”
36 Lɛɛ, Zezu yḭiŋra ɓáy ɓay mii: «Hṵrusuo nzoɓ ká tusiri key ze ɗáa mì kaw mbay ya. Zaɗka mì re mbay ká tusiri key lɛ, nzoɓ ɓiri máa ɓay ru-ruy ká tul-i ha̰ mì tuo ɓo ɓil nduo Ziɓri key ya. Roo lɛ, hṵrusuo-i na uru saa luo nzoɓ ká tusiri key ya.»
36 Jesus respondeu: “Meu reino não é deste mundo. Se fosse, meus seguidores lutariam para impedir que eu fosse entregue aos líderes judeus. Mas meu reino não procede deste mundo”.
37 Báyḭi lɛ, Pilaɗ ɓaa ha̰ ni mii: «Wa̰a, mù ɓa mbay lɛ woo?» Lɛɛ, Zezu yḭiŋra ɓáy ɓay mii: «Ɓe kḭ ze mù ɓaa ku, mì ɓa mbay. Ɓi na, i mbóŋ mì a mí vi tusiri key ɓay ɓáa nasi ɓay ká se tul tusuɛ ɓay. Nzoɓ ha̰a ha̰a ká hii tusuɛ ɓay na, ka te suk-e a láake ɓay ɓi key.»
37 Pilatos disse: “Então você é rei?”. “Você diz que sou rei”, respondeu Jesus. “De fato, nasci e vim ao mundo para testemunhar a verdade. Todos que amam a verdade ouvem minha voz.”
38 Báyḭi lɛ, Pilaɗ vbi ni mii: «Tusuɛ ɓay ze ɓa ḭi lɛ?»
38 Pilatos perguntou: “Que é a verdade?”. Depois que disse isso, Pilatos saiu outra vez para onde estava o povo e declarou: “Ele não é culpado de crime algum.
39 Roo lɛ, munu ká ɓa fe sa̰w puo ɓaarì ká mì tina nzoɓ mbḭw saa hul sal ha rì ɓaŋguɔ ɓáy *nam suoriya tḭ́i saa ɓil koy na, ì hii ɓay haŋa mì tina Zezu, mbay ɓaarì Ziɓri na ha rì lɛ?»
39 Mas vocês têm o costume de pedir que eu solte um prisioneiro cada ano, na Páscoa. Vocês querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
40 Ɓe nu ku báyḭi lɛ, i ɓaa ɓay ɓáy nzaa-ri gǔrum mii: «Ṵ́-uu, ɓe ya! Barabas ze ɓuru hii!» Ɓe Barabaske ku na ka ɓa dɔmbirim nzoɓ.
40 Eles, porém, gritaram: “Não! Esse homem, não! Queremos Barrabás!”. Esse Barrabás era um criminoso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.