Romanos 14
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARA
1 Névi nɛ̂ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́-à mɛ yúkú-ńkɛ̃̂nɛ yahlɛ, yé tɛ̃̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ. Yé káh tɛ̃̀ sõnɔlɛ n kɔ̃lɩ.
1 Acolhei ao que é débil na fé, não, porém, para discutir opiniões.
2 Sɔ̃́ kénkɔ̃-á ǹnɩ̂ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́-à yuku yahlɛ tɛ̃̀ kɔ̃ à mɛ fɛ̃ yíyìn póllɛ n yõ, tɛ́ nɛ̂ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ náh mó yuku yahlɛ, kè mɛ tɛ̃̀ kɔ̃ à mɛ kɔ̀ yahle;
2 Um crê que de tudo pode comer, mas o débil come legumes;
3 yíyìn pól yṍ-ò káh kɔ̀ kɔ̀-ǹkɛ̃̂ névilɛ n yilɔ, kɔ̀ kɔ̀-ǹkɛ̃̂ névi tɔ káh mó yíyìn pól yṍ-òlɛ n tuke. Yé náh wɛ di, Liyel mɛ tɛ̃̀ tɛ̃ plɛ dò.
3 quem come não despreze o que não come; e o que não come não julgue o que come, porque Deus o acolheu.
4 Ǹtɛ nɛ̂ mɛ áwɔlɛ, tɛ́ á kɩ pɔ ǹnɩ̂ yɔ́ tõ̀npɩlɛ n tuke? Wàh kɩ sɔ̃́ mɛ n pɩ plɛ ò, à náh mɛ n pɩ plɛ ò, képah mɛ ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́nɛ n yah kɛ̀. Ǹtɛ à kɩ pɩ plɛ n pi. Yé náh wɛ di, tǎhkɩ̀ mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ kɩ fɛ̃ à kɔ̃ à kɩ n pɩ plɛ.
4 Quem és tu que julgas o servo alheio? Para o seu próprio senhor está em pé ou cai; mas estará em pé, porque o Senhor é poderoso para o suster.
5 Túkù tyɩ́ sèpĩ̀n mɛ sé tyɩ́ tyɩ́lɛ, túkù tyɩ́ sè mɛ núkúlɛ. Ǹtɛ nɛ̂-à sɔ̃́ mɛ nɛ̂nɛ n sõ, tɛ̃̀ sɛ̃́nyĩnɔ nɛ n mɛ ké yõ.
5 Um faz diferença entre dia e dia; outro julga iguais todos os dias. Cada um tenha opinião bem-definida em sua própria mente.
6 Névi nɛ̂-á mɛ sèpĩ̀nnɛ n mɔ n kõ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ ye tɛ̃̀ n pɩ kélɛ. Nɛ̂-à mɛ yíyìn póllɛ n yõ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ ye tɛ̃̀ n pɩ kélɛ. Yé náh wɛ di, Liyel yĩn ye tɛ̃̀ n gbilki. Nɛ̂-à se yíyìn póllɛ n yṍ-ńkɛ̃̂nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ ye tɛ̃̀ n pɩ kélɛ. Liyel yĩn ye tɛ̃̀ tɔ n gbilki.
6 Quem distingue entre dia e dia para o Senhor o faz; e quem come para o Senhor come, porque dá graças a Deus; e quem não come para o Senhor não come e dá graças a Deus.
7 Yé náh wɛ di, ápi sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ min sɔkɔ ǹ gblɔ̌y yĩnnɛ, ànɛ̂ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh n ku n pi ǹ gblɔ̌y yĩnnɛ.
7 Porque nenhum de nós vive para si mesmo, nem morre para si.
8 Áyâh mɛ min sɔkɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ yõ ye álɛ min sɔkɔ. Áyâh se ku, ǹmɔ tyɩ́ yõ ye á ku. Képah ye, á mɛ min sɔkɔ ò, á ku ò, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ yõ ye álɛ.
8 Porque, se vivemos, para o Senhor vivemos; se morremos, para o Senhor morremos. Quer, pois, vivamos ou morramos, somos do Senhor.
9 Krista ye ku tɛ́ ǹ lékó mɛ yilki mɔ, nɛ̂-á à kɔ̃ à pɩ lékyɩ̂ ànɛ̂ vye Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ.
9 Foi precisamente para esse fim que Cristo morreu e ressurgiu: para ser Senhor tanto de mortos como de vivos.
10 Ǹtɛ áwɔ-á dò, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á á yṹnpilɛ n tuke? Tɛ́ áwɔ tɔ-á dò, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á á yṹnpilɛ n yilɔ? Liyel kɩ pɔ á pól tuke n pi dò.
10 Tu, porém, por que julgas teu irmão? E tu, por que desprezas o teu? Pois todos compareceremos perante o tribunal de Deus.
11 Yé náh wɛ di, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Ńmɔ nɛ̂-á TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ mé mɛ min sɔkɔ. No pól kɩ gbètukunɔ di ńmɔ yah sɔkɔ, ànɛ̂ no pól kɩ ńmɔlɛ n gbilki.»
11 Como está escrito: Por minha vida, diz o Senhor, diante de mim se dobrará todo joelho, e toda língua dará louvores a Deus.
12 Kǎh pɩ sɛ̃́, á nɛ́núkù núkú pól kɩ á tyípɩ́nɔ́ yah yo n pi Liyel tyɩ́ á gblɔ̌y.
12 Assim, pois, cada um de nós dará contas de si mesmo a Deus.
13 Képah ye, á ye yal mɔ wɛ̃ tùkènɔ́lɛ, yè mó kè yah tɔkɔ nɛ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ káh tir yɔ́ pɩ nɛ̂-á kɩ yé yṹnpi yɔ́ yõ yɩkɩ, képah náh pɩ tɛ̃̀ syɩkɩ mɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ.
13 Não nos julguemos mais uns aos outros; pelo contrário, tomai o propósito de não pordes tropeço ou escândalo ao vosso irmão.
14 Á wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔ gbõ̀ yõ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesulɛ, ńmɔ kè pɩ̃, ànɛ̂ ń sɛ̃́nyĩnɔ mɛ ké yõ sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́, kwâh yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ sìlkìnɔ́lɛ Liyel yah sɔkɔ ké gblɔ̌y sɛ̃́. Ǹtɛ névi nɛ̂-à n sõ nɛ kwâh nɛ̂-á mɛ sìlkìnɔ́lɛ, kè n pɩ sìlkìnɔ́lɛ tɛ̃̀ tyɩ́ Liyel yah sɔkɔ.
14 Eu sei e estou persuadido, no Senhor Jesus, de que nenhuma coisa é de si mesma impura, salvo para aquele que assim a considera; para esse é impura.
15 Káh n pɔ á yõke yĩnnɛ á yṹnpi mɔ yèkwɔrɩ sɔkɔ, á náh tɔ̃ mɛ n kɔ tyɩ́nɔnɔ wɛ̃̀kɩ̀ yõ dò. Káh n pɔ á yõke yĩnnɛ névi min kɔ̃ kè mɔ pu, Krista-á ku ǹmɔ nɛ̂ yĩnnɛ.
15 Se, por causa de comida, o teu irmão se entristece, já não andas segundo o amor fraternal. Por causa da tua comida, não faças perecer aquele a favor de quem Cristo morreu.
16 Kwâh nɛ̂-á kwâh pèpɛynɛ áwɔ tyɩ́, képah káh pɔ pɩ yĩ́nyɩ́kɩ̀lɛ dɛ́.
16 Não seja, pois, vituperado o vosso bem.
17 Yé náh wɛ di, Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ, yõke ànɛ̂ wɔ wɔ yî náh. Gbɩ wɛ̃̀kɩ̀, ànɛ̂ yèvɩnɩ, ànɛ̂ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ ye kélɛ Liyel Mirki gbõ̀ yõ.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Névi nɛ̂-à tõ̀lɛ n pɩ Krista tyɩ́ sɛ̃́ntɛ̃̀nɛ, Liyel yĩ́ n yuku tɛ̃̀nɛ, ànɛ̂ névye ǹ yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
18 Aquele que deste modo serve a Cristo é agradável a Deus e aprovado pelos homens.
19 Képah ye, áyáh nɛ yèvɩnɩ ànɛ̂ wɛ̃ yah yúkúnɔ́ wɛ n pi sɔ̃́, á ye képahlɛ n yɩ̃kɩ.
19 Assim, pois, seguimos as coisas da paz e também as da edificação de uns para com os outros.
20 Á náh yɩ̃nɛ ǹ pɔ Liyel tõ̀lɛ nɛ n yɩkɩ yõke yĩnnɛ. Gbɩ ye, yíyìn pól tɛ̃̀ wɔ mɛ yályál Liyel yah ó; ǹtɛ wâh kwâh yɔ́lɛ n yõ nɛ̂ yṍnɔ́-á kɩ fɛ̃ pɔ á yṹnpi yɔ́ syɩkɩ mɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, képah náh plɛ.
20 Não destruas a obra de Deus por causa da comida. Todas as coisas, na verdade, são limpas, mas é mau para o homem o comer com escândalo.
21 Nɛ̂-á ké pèpɛynɛ, tir nɛ̂-á kɩ fɛ̃ á yṹnpi syɩkɩ mɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, kè se kɔ̀ kɔ̀nɔ́lɛ ò, kè se tɔ̃ wɔ́nɔ́lɛ ò, kè se tyi dùkù nɛ̂nɛ, káh kélɛ n pɩ.
21 É bom não comer carne, nem beber vinho, nem fazer qualquer outra coisa com que teu irmão venha a tropeçar [ou se ofender ou se enfraquecer].
22 Áwɔ sɛ̃́nɔ́-á mɛ nɛ̂ yõ à yuku nɛ́npɔ́ tĩ̀nnɛ, yɛ képah tɛ̃ áwɔ ànɛ̂ Liyel wrɔ́. Nɛ̂-à tyilɛ n pɩ wǎh mɛ nónónɛ n yah nɛ sǎh mɛ plɛ, tɛ́ à náh mɛ lékàhlɛ ǹ gblɔ̌ynɛ n kɔ̃, tɛ̃̀ tyɩ́ nɔ.
22 A fé que tens, tem-na para ti mesmo perante Deus. Bem-aventurado é aquele que não se condena naquilo que aprova.
23 Ǹtɛ névi nɛ̂-à kwâh yɔ́lɛ n yõ tɛ́ mɛ ké tyɩ́lɛ n sõ tɔ̀tɔ̀, lékàh mɛ tɛ̃̀ tyɩ́ Liyel yah sɔkɔ, wǎh sɔ̃́npɩ́lɛ kélɛ n pɩ tɛ́ kè náh mɛ pɔ yɩ̃nɛ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀lɛ. Tyi nónó pól-á n pɩ nónó náh mɛ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tyípêl ye sélɛ.
23 Mas aquele que tem dúvidas é condenado se comer, porque o que faz não provém de fé; e tudo o que não provém de fé é pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.