Mateus 17
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Sèpĩ̀n kénúkò sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Yesu mɛ Pyɛrɩ, ànɛ̂ Nsyakɩ, ànɛ̂ Nsyakɩ gbɛ̃̀ndĩ́ Nsyɔ̃ tɛ̃ pè yuku yɔ̃lɩ kèyy yɔ́ yõ, à kyɩ tɛ̃ pé tyɩ́lɛ.
1 Seis dias depois, Jesus levou consigo Pedro e os dois irmãos, Tiago e João, até um monte alto.
2 Dǒ, Yesu dùkù vi mɔ pé yĩ́ yah. Ǹ yèpɔ tyah n tɛ̃ gbĩ sɔ̃́, tɛ́ ǹ flɔ mɛ piki prɛ́yy.
2 Enquanto os três observavam, a aparência de Jesus foi transformada de tal modo que seu rosto brilhava como o sol e suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 Moyisi ànɛ̂ Yeli núkú wil mɔ pé yah, tɛ́ mɛ n yãh ànɛ̂ Yesulɛ.
3 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
4 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ yo Yesu tyɩ́ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, pé pól tɛ̃̀nɔ́-á mɛ plɛ ásõ̂ dɛ́! Wàh kɩ mɛ ké tyɩ́, páh kɩ yèpyenɔ tɔ̃́nɔ́ pɩ: Núkú-á kɩ pɩ ǹmɔ tyɩ́lɛ, núkú kɩ pɩ Moyisi tyɩ́lɛ, núkú mó pɩ Yeli tyɩ́lɛ.
4 Pedro exclamou: “Senhor, é maravilhoso estarmos aqui! Se quiser, farei três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
5 Wǎh mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ, ńyĩ́rkì yɔ́ núkú wil ńvyɔ̃́ɔ̃ à fob mɔ pé yõ. Tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ mɛ wil ńyĩ́rkì mɛ̀ sɔkɔ nɛ: «Nɛ̂-á yɔ̀, ńmɔ nɩ̀dɛ̀ Pídĩ́ ye. Ǹmɔ ye ń nɩ̀vɩ̀nɩ̀ yõlɛ. Yé nɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́.»
5 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem brilhante os cobriu, e uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho amado, que me dá grande alegria. Ouçam-no!”.
6 Yesu tõ̀ sã́hpú nɔ́pi-á képah tɛ̃̀ noh ńyãh sɔkɔ, pè syɩkɩlɩ pé yah di sétáh tíkí tɛ̃̀ tyɩ́.
6 Os discípulos ficaram aterrorizados e caíram com o rosto em terra.
7 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ nɔ de pé tnɔ̂ à tũ pé tyɩ́, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé yuku, yé káh n yɛ tíkí yé tɛ̃.»
7 Então Jesus veio e os tocou. “Levantem-se”, disse ele. “Não tenham medo.”
8 Pǎh pé yey yɔ̃, pè Yesu ó wɛ ǹ gblɔ̌y núkúnínɛ.
8 E, quando levantaram os olhos, viram apenas Jesus.
9 Pǎh pé syɩ yɔ̃lɩlɛ n tiki, Yesu mɛ pè sni nɛ: «Yáh nɛ̂ wɛ, yé káh kè yãh nɛy tyɩ́, fɔ́ɔ́ kè syi n pɔ n nɔ Névi Pídĩ́ lékó yílkínmɔnɔ tyɩ́.»
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: “Não contem a ninguém o que viram, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos”.
10 Képah sɔkɔ, ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ à piki yah nɛ, ǹtɛ sɔ̃́ se pɩ tɛ́ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú wɔ nɛ ńkɛ̃́ Yeli ǹgbò-á yɩ̃nɛ à pɔ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔ yah nɩ?
10 Os discípulos lhe perguntaram: “Por que os mestres da lei afirmam que é necessário que Elias volte antes que o Cristo venha?”.
11 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Gbɩ ye Yeli ye yɩ̃nɛ à pɔ tyi pól tɔ̃ sah.
11 Jesus respondeu: “De fato, Elias vem e restaurará tudo.
12 Ǹtɛ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, Yeli pɔ tɛ tɛ́ pè náh à yah pɩ̃. Pè pé dyɔ pɩ ǹ sɔkɔ. Sɛ̃́ ye Névi Pídĩ́ tɔ kɩ fṍhnɔ́ wɛ n pi pé gbõ̀.»
12 Eu, porém, lhes digo: Elias já veio, mas não o reconheceram e preferiram maltratá-lo. Da mesma forma, também farão o Filho do Homem sofrer”.
13 Képah sɔkɔ, ǹ tõ̀ sã́hpú núkú pɩ̃ nɛ Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃-á à n ye.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava falando de João Batista.
14 Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɔ́pi-á pɔ yĩni tɛ̃ tɔ́wû sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, dĩ́ yɔ́ nɔ de Yesulɛ à gbètukunɔ di ǹ yah, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ,
14 Ao pé do monte, uma grande multidão os esperava. Um homem veio, ajoelhou-se diante de Jesus e disse:
15 pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, à pé pídĩ́ yãm yah. Ǹdyɩ̀kɩ̀npɩ-á ǹnɛ, wǎh mɛ n kwlɔ kégbɩlɛ. Kèyǎhlɛ à n syɩkɩ n de nyàh sɔkɔ, képah náh pɩ ni sɔkɔ.
15 “Senhor, tenha misericórdia de meu filho. Ele tem convulsões e sofre terrivelmente. Muitas vezes, cai no fogo ou na água.
16 Páh pɔ ǹnɛ ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, tɛ́ pè náh tɛ̃ wɛ à dɛ mɔ.
16 Eu o trouxe a seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo”.
17 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu wɛkɩ pé yõ nɛ: «Nɛ́pêl yísyɔ́lɛ n yah dɛ́, Liyel yõ sɛ̃́-ńkɛ̃̂pú nɔ́pi. Mé kɩ tɛ̃ yélɛ, pópó kɩ pɔ syɩ gbĩ́ nɛ̂ tɛ̃̀ tyɩ́? Mé kɩ yé sṍmnɔ́lɛ n pɩ, pópó kɩ pɔ syɩ gbĩ́ nɛ̂ tɛ̃̀ tyɩ́? Yé pɔ ǹnɛ ń kɔ̃ ásõ̂.»
17 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês? Até quando terei de suportá-los? Tragam o menino para cá”.
18 Pǎh pɔ ǹnɛ, Yesu dírí kõ sétõ yõ nɛ̂-á mɔ ǹ sɔkɔ ǹdyɩ̀kɩ̀nɩ̀nɛ, à mɛ wil dípír sɔkɔ. Nɛ́npɔ́ swɔ, dípír núkú dɛ.
18 Então Jesus repreendeu o demônio, e ele saiu do menino, que ficou curado a partir daquele momento.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu tõ̀ sã́hpú nɔ de Yesu tnɔ̂ pé yahlɛ tɛ́ à piki yah nɛ, sɔ̃́ se pɩ tɛ́ pépi wɔ sõ̀ tɛ̃ sétõ mɛ̀ yĩni wilki kwlɔ dípír mɛ̀ sɔkɔ nɩ?
19 Mais tarde, os discípulos perguntaram a Jesus em particular: “Por que não conseguimos expulsar aquele demônio?”.
20 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ yilɔ kah mɔ képah ye. Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yé Liyel yõ sɛ̃́nɔ́-à mɛ nɔ mútárdɩ̀ pi fyélɛ, yé náhkɩ fɛ̃ yo yɔ̃lɩ mɛ̀ tyɩ́ nɛ kè yal ásõ̂ kè kyɩ n tɛ̃ yàhàh, tɛ́ kè náhkɩ mó tɔ̃ kè pɩ. Yé náh náhkɩ tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ n kwlɔ n pi dò. [
20 “Porque a sua fé é muito pequena”, respondeu Jesus. “Eu lhes digo a verdade: se tivessem fé, ainda que do tamanho de uma semente de mostarda, poderiam dizer a este monte: ‘Mova-se daqui para lá’, e ele se moveria. Nada seria impossível para vocês,
21 Ǹtɛ sétõ mɛ̀ dùkùlɛ, nɛ́ nírí pɩ́nɔ́ ànɛ̂ níkì tɛ̃́nɔ́ ó sɔkɔ náh, à náh fɛ̃ n yĩni.]»
21 mas essa espécie não sai senão com oração e jejum.”
22 Sõ yɔ́lɛ, Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ tùkènmɔnɔlɛ Kalile mara sɔkɔ. À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Pè kɩ Névi Pídĩ́ tɛ̃ dahbɩ névye gbõ̀,
22 Quando voltaram a se reunir na Galileia, Jesus lhes disse: “O Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas.
23 pè kɩ à ko mɔ. Ǹtɛ ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sõlɛ, ǹ lékó kɩ yilki mɔ.» Wɛlɔ nɔ́pi nóhnɔ́ ǹ tõ̀ sã́hpú yah kwɔ kègbɩlɛ.
23 Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará”. E os discípulos se encheram de tristeza.
24 Yesupi-á kyɩ yĩni tɛ̃ Kapɛrnayumi kwil sɔkɔ, Liyel ní-ńsah gbô mɔ́rɩ́ syípú nɔ de Pyɛrɩlɛ tɛ́ à piki yah nɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́ kó mɛ Liyel ní-ńsah gbô mɔ́rɩ́lɛ n mɔ nɩ?
24 Quando Jesus e seus discípulos chegaram a Cafarnaum, os cobradores do imposto do templo abordaram Pedro e lhe perguntaram: “Seu mestre não paga o imposto do templo?”.
25 À mɛ nɛ àwe-á, wǎh mɛ kélɛ n mɔ kɛ̀. Pyɛrɩ-á kyɩ yĩni tɛ̃ gbô, Yesu ǹgbò à piki yah nɛ: «Simo-Pyɛrɩ, áwɔ sõnɔ tɛ̃̀ nɛ̂nɛ à yuku mɔ́rɩ́ mɔ́nɔ́ tyɩ́ sɔkɔ? Kàh mɛ mɔ́rɩ́lɛ nɛ̂-á kɩ kèkõyṍ yõ̀tãmnɛ n kɔ̃, kwil wɛ̃́npì se kɩ n mɔ kélɛ, tĩ̂, nɛ́pân se?»
25 “Sim, paga”, respondeu Pedro. Em seguida, entrou em casa. Antes que ele tivesse oportunidade de falar, Jesus lhe perguntou: “O que você acha, Simão? O que os reis costumam fazer: cobram impostos de seu povo ou dos povos conquistados?”.
26 Pyɛrɩ mɛ nɛ nɛ́pân-á. Yesu mɛ nɛ: «Kàh pɩ sɛ̃́, kwil wɛ̃́npì wɔ vyãh náh mó mɛ ké mɔ́nɔ́ sɔkɔ kɛ̀.
26 “Cobram dos povos conquistados”, respondeu Pedro. “Pois bem”, disse Jesus. “Os cidadãos
27 Ǹtɛ mé náh mɛ ké tyɩ́ nɛ no nɔ́pi kélɛ nɛ n sõ kétúkùyɔ̂. Képah ye, kyɩ dlóy mɔ Kalile yɔ́-ǹgbɛ̃ sɔkɔ, yɛ̃́nkɔ̂ nɛ̂-á kɩ pɔ tɛ̃ gbennɛ, ǹ vyãh yɩkɩ n mɔ n yah, á kɩ pɔ́ wɛ ké sɔkɔ. Kè wilki n kyɩ mɔ́rɩ́ mɔ pé tyɩ́, ńmɔ ànɛ̂ áwɔ tyɩ́lɛ.»
27 Mas, como não queremos que se ofendam, desça até o mar e jogue o anzol. Abra a boca do primeiro peixe que pegar e ali encontrará uma moeda de prata. Pegue-a e use-a para pagar os impostos por nós dois.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.