Marcos 5
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARA
1 Képah náh, pè kyɩ yĩni tɛ̃ Kalile yɔ́-ǹgbɛ̃ kahnɩnɛ, Yerasa tãn sétáh yõ.
1 Entrementes, chegaram à outra margem do mar, à terra dos gerasenos.
2 Yesu-á fyɔ̀ n tiki krótókè sɔkɔ, nɛ́npɔ́ swɔ, dĩ́ yɔ́ wil léyã̂l wrɔ́, à pɔ à yohnɩ. *Sétõ sõ̀ mɛ kénɛ dĩ́ sɔkɔ.
2 Ao desembarcar, logo veio dos sepulcros, ao seu encontro, um homem possesso de espírito imundo,
3 À sõ̀ mɛ tɛ̃̀nɔ́lɛ léyã̂l wrɔ́. Névi náh sõ̀ fɛ̃ à pukubi n sah n pi kɛ̃́y fyélɛ póllɛ.
3 o qual vivia nos sepulcros, e nem mesmo com cadeias alguém podia prendê-lo;
4 Kèyáhlɛ, pè ńkɛ̃́nɛ kârn mɔ ǹ gbyẽ̂h tyɩ́, ǹ tɛ́ kɛ̃́lɔ́ mɔ ǹ gbã̀n tyɩ́, tɛ́ à kârn kwɔkɩ, ǹ tɛ́ kɛ̃́lɔ́ kɔ̃lɩ. Kǎh pɩ sɛ̃́, ké tǎhkɩ̀ náh sõ̀ mɛ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ sɔkɔ, kɩ fɛ̃ à tɛ̃ sah.
4 porque, tendo sido muitas vezes preso com grilhões e cadeias, as cadeias foram quebradas por ele, e os grilhões, despedaçados. E ninguém podia subjugá-lo.
5 Ké lékã̂h, ké gbĩ̀ntɔ̃̀, à sõ̀ ńkɛ̃́nɛ n nɛ n kɔ n kɔ̃ léyã̂l wrɔ́ ànɛ̂ ymɔ sɔkɔ, n nɛ n de n syi, ǹ gblɔ̌ynɛ n pɩ n yɔ n kɔ̃ dyêhlɛ.
5 Andava sempre, de noite e de dia, clamando por entre os sepulcros e pelos montes, ferindo-se com pedras.
6 Tɛ́, wǎh Yesu wɛ fɩ́ɩ́ sɔkɔ, à to pɔ gbètukunɔ di ǹ yah.
6 Quando, de longe, viu Jesus, correu e o adorou,
7 Tɛ́ de syi yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ, Yesu, pé yõ̀tah Liyel pi, kwâh nɛ̂ se à n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɩ? Páh ǹnɛ n ni Liyel yĩn yõ, à káh pé fõh.
7 exclamando com alta voz: Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Conjuro-te por Deus que não me atormentes!
8 Yesu sõ̀ mɛ n yo sétõ mɛ̀ tyɩ́ nɛ, à wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, képah ye.
8 Porque Jesus lhe dissera: Espírito imundo, sai desse homem!
9 Tɛ́ mɛ à piki yah nɛ, ǹ yĩn se sɔ̃́? À mɛ nɛ, pé yĩn-á Mɛ́fwóbé Kwĩnkilɛ. Páh mɛ dò, képah-á.
9 E perguntou-lhe: Qual é o teu nome? Respondeu ele: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Tɛ́ mɛ à gbah ni nɛ, à káh pé yĩni wilki kwil mɛ̀ sɔkɔ.
10 E rogou-lhe encarecidamente que os não mandasse para fora do país.
11 Ké nɛ́npɔ́ sɔkɔ, sel kwĩnki yísyɔ́ sõ̀ mɛ n yah n yõ n kɔ̃ yɔ̃lɩ yõ.
11 Ora, pastava ali pelo monte uma grande manada de porcos.
12 Sétã̀n nɔ́pi Yesu ni nɛ, páh kɩ wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, à yɛ pé kɔ̃, pé de sel nɔ́pi sɔkɔ.
12 E os espíritos imundos rogaram a Jesus, dizendo: Manda-nos para os porcos, para que entremos neles.
13 À mɛ ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ sè kɔ̃. Légbĩ́nɛ, sè mɛ wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ kyɩ de sel nɔ́pi sɔkɔ. Sel kwĩnki ye sõ̀ sélɛ, sè kɩ fɛ̃ nɔ sel kèyõ kénkɔ̃lɛ, tɛ́ mɛ tɛ́yõ. Sè núkú to tiki tùkùtùkù, à kyɩ de yɔ́-ǹgbɛ̃ sɔkɔ, kè kɔ̃ kè sè yõ.
13 Jesus o permitiu. Então, saindo os espíritos imundos, entraram nos porcos; e a manada, que era cerca de dois mil, precipitou-se despenhadeiro abaixo, para dentro do mar, onde se afogaram.
14 Kǎh pɩ sɛ̃́, sel nɔ́pi fɛ̃̀pu to sɔkɔ kwil nɩyṍ, ànɛ̂ gbnɔ sɔkɔ, à kyɩ ké dùkù yo kɔ̃ no tyɩ́. Képah tɛ̃̀nɛ, névye pɔ ké nɛ́npɔ́, à pɔ ké dùkù yah, sɔ̃́-á kè pɩ.
14 Os porqueiros fugiram e o anunciaram na cidade e pelos campos. Então, saiu o povo para ver o que sucedera.
15 Pè kyɩ Yesu tnɔ̂, tɛ́ kyɩ dĩ́ mɛ̀ wɛ, nɛ̂-á sõ̀ sétã̀n kwĩnkilɛ déntɛ̃̀nɔ́lɛ ǹ sɔkɔ. À sõ̀ mɛ flɔ mɔ kɔ̃ tɛ̃, tɛ́ mɛ tírr névye tyɩ́ kɔ̃lɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, tíkí pè tɛ̃.
15 Indo ter com Jesus, viram o endemoninhado, o que tivera a legião, assentado, vestido, em perfeito juízo; e temeram.
16 Tir nɛ̂-á pɩ sétã̀n nɛ́déné sɔkɔ ànɛ̂ sel tyɩ́, sé wɛ́pú tyah sélɛ n yãh pé tyɩ́.
16 Os que haviam presenciado os fatos contaram-lhes o que acontecera ao endemoninhado e acerca dos porcos.
17 Képah sɔkɔ, kwil tãn tyah Yesulɛ n ni nɛ, à yal pé kwil sɔkɔ.
17 E entraram a rogar-lhe que se retirasse da terra deles.
18 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu-á n dɔkɔ krótókè sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sétã̀n-á wil dĩ́ nɛ̂ sɔkɔ, à tyah ǹnɛ n ni nɛ, à yɛ pé kɔ̃ pé ǹ sõ̀ tɛ̃.
18 Ao entrar Jesus no barco, suplicava-lhe o que fora endemoninhado que o deixasse estar com ele.
19 Ǹtɛ, à náh ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ à kɔ̃, tɛ́ mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á syɩ n kyɩ gbô! Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃-á ǹ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ sɔkɔ pèpɔrɩ ǹgbɛ̃ nɛ̂ pɩ á tyɩ́, ǹ kyɩ ké yah yo pé tyɩ́!»
19 Jesus, porém, não lho permitiu, mas ordenou-lhe: Vai para tua casa, para os teus. Anuncia-lhes tudo o que o Senhor te fez e como teve compaixão de ti.
20 Dĩ́ mó ńtyɩ̃́nɔ ǹ syɩ kyɩ kélɛ n yo n kɔ̃ Kwlogbãm kwil sétáh yõ, tir nɛ̂-á Yesu pɩ ǹ tyɩ́. Nónó pól-á kélɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́, pé gbã̀n du.
20 Então, ele foi e começou a proclamar em Decápolis tudo o que Jesus lhe fizera; e todos se admiravam.
21 Képah sɔkɔ, Yesu-á yĩni tɛ̃ yɔ́-ǹgbɛ̃ kahnɩnɛ krótókè sɔkɔ, à sõ̀ mɛ yɔ́ngbalɩ sɔkɔ, tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ pɔ à mɔ gbɩ̃.
21 Tendo Jesus voltado no barco, para o outro lado, afluiu para ele grande multidão; e ele estava junto do mar.
22 Légbĩ́nɛ, *Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, nɛ̂ yĩn-á Yayirusilɛ. Wǎh Yesu wɛ, à gbètukunɔ di ǹ yah,
22 Eis que se chegou a ele um dos principais da sinagoga, chamado Jairo, e, vendo-o, prostrou-se a seus pés
23 tɛ́ à gbah ni nɛ, pé písê lépír-á mɛ n tyah kúnɔ́lɛ. Páh ǹnɛ n ni, à pɔ kyɩ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ. Képah-à pɩ, wǎh kɩ dɛ, tɛ́ kɩ min wɛ.
23 e insistentemente lhe suplicou: Minha filhinha está à morte; vem, impõe as mãos sobre ela, para que seja salva, e viverá.
24 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yuku ǹnɛ. Tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, mɛ à fyãh sah ywɔ̃ ywɔ̃ póllɛ.
24 Jesus foi com ele. Grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Nɛ́npɔ́ sɔkɔ, sê yɔ́ sõ̀ mɛ náhlɛ n yɔ tyɛ́-ńkɛ̃̂nɛ ye gbɔ̃ninɔ́.
25 Aconteceu que certa mulher, que, havia doze anos, vinha sofrendo de uma hemorragia
26 À sõ̀ kah kwlɔ kègbɩlɛ ǹ gblɔ̌y mɔ́nɔ́ sɔkɔ sènpɩbɩ náhnáh tyɩ́. Ǹ gbã̀n yî pól sõ̀ tyɛ, tɛ́ kè náh kwâh wilki ǹ yam sɔkɔ. Kè pyě mɛ gbɛ ólɛ n gbɛ mɔ.
26 e muito padecera à mão de vários médicos, tendo despendido tudo quanto possuía, sem, contudo, nada aproveitar, antes, pelo contrário, indo a pior,
27 Pi mɛ̀-á Yesu tyɩ́ noh ńyãh sɔkɔ, à de tɔ́wû nɩyṍ ǹ náh tĩ̂nnɛ, à kyɩ tũ ǹ fwɔ̀mɔn tyɩ́.
27 tendo ouvido a fama de Jesus, vindo por trás dele, por entre a multidão, tocou-lhe a veste.
28 À sõ̀ mɛ n sõ ǹ fɔkɔ sɔkɔ nɛ, páh náhkɩ wɛ tũ ǹ fwɔ̀mɔn ó tyɩ́, pé ńyân-á náhkɩ tyɛ.
28 Porque, dizia: Se eu apenas lhe tocar as vestes, ficarei curada.
29 Wǎh mó núkú tũ ǹ fwɔ̀mɔn tyɩ́, nɛ́npɔ́ swɔ, ǹ náh yɔ́nɔ́ tyɛ. À kè kyɔmɩ wɛ ǹ wil sɔkɔ nɛ, páh dɛ.
29 E logo se lhe estancou a hemorragia, e sentiu no corpo estar curada do seu flagelo.
30 Nɛ́npɔ́ swɔ, Yesu pɩ̃ nɛ, tǎhkɩ̀ yɔ́-á wil pé sɔkɔ. À mɛ ǹ yah vi tɔ́wû nɩyṍ, tɛ́ piki yah nɛ, nɛ̂ se tũ pé fwɔ̀mɔn tyɩ́ nɩ?
30 Jesus, reconhecendo imediatamente que dele saíra poder, virando-se no meio da multidão, perguntou: Quem me tocou nas vestes?
31 Ǹ *tõ̀ sã́hpú mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à kó mɛ n yah tɔ́wû à mɔ gbɩ̃, mɛ à fyãh sah ywɔ̃ ywɔ̃ póllɛ, tɛ́ à tɔ̃ mɛ n piki n yah nɛ, nɛ̂ se tũ pé tyɩ́ nɩ?
31 Responderam-lhe seus discípulos: Vês que a multidão te aperta e dizes: Quem me tocou?
32 Ǹtɛ, Yesu mɛ vi ǹ gbɔ̀plɔ névye yah. À sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ké pɩ́-ò wɛ.
32 Ele, porém, olhava ao redor para ver quem fizera isto.
33 Képah tɛ̃̀nɛ, pi mɛ̀ wil n syah tíkí tyɩ́. Ǹmɔ sõ̀ pɩ̃ tir nɛ̂-á pɩ ǹ sɔkɔ. À yuku kyɩ gbètukunɔ di Yesu yah, tɛ́ ké gbɩ yo dal mɔ à syah.
33 Então, a mulher, atemorizada e tremendo, cônscia do que nela se operara, veio, prostrou-se diante dele e declarou-lhe toda a verdade.
34 À mó yo pi mɛ̀ tyɩ́: «Ń písê, ńmɔ yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ. Nɛ n yuku yèvɩnɩ sɔkɔ, á ńyân tyɛ.»
34 E ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou; vai-te em paz e fica livre do teu mal.
35 Wǎh mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, tɛ̃ntõ̀ yɔ́ wil Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ gbô, mɛ pɔ n yo kénɛ dĩ́ tyɩ́ nɛ, ǹ písê-á ku. Ńkɛ̃, yõ se tɔ̃ mɛ ké tyɩ́, à tɔ̃ kwɔ́-ò dĩ́nɛ n kwlɔ nɩ?
35 Falava ele ainda, quando chegaram alguns da casa do chefe da sinagoga, a quem disseram: Tua filha já morreu; por que ainda incomodas o Mestre?
36 Tɛ́ Yesu náh ǹ níkí sah képah tɛ̃̀ noh pé tyɩ́, tɛ́ mɛ yo Yayirusi tyɩ́: «Káh tíkí pɩ, sɛ̃ ó sɛ̃ ń yõ!»
36 Mas Jesus, sem acudir a tais palavras, disse ao chefe da sinagoga: Não temas, crê somente.
37 Képah tɛ̃̀nɛ, pǎh n sɔkɔ, à náh fɛ̃ syi nɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, à wil Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyakɩ ànɛ̂ ǹ gbɛ̃̀ndĩ́ Nsyɔ̃ tyɩ́ sɔkɔ.
37 Contudo, não permitiu que alguém o acompanhasse, senão Pedro e os irmãos Tiago e João.
38 Pǎh kyɩ de Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ gbô, Yesu kyɩ névye wɛ, pé mɛ n gbo n mir n kɔ̃, mɛ n de n syi.
38 Chegando à casa do chefe da sinagoga, viu Jesus o alvoroço, os que choravam e os que pranteavam muito.
39 À mɛ de wɔ̀kɔ̀, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Kû pɩ, tɛ́ yé n gbo n mir n kɔ̃ sɛ̃́? Piri náh ku. Dɔ́nɔ́ ó ye à n dɔ.»
39 Ao entrar, lhes disse: Por que estais em alvoroço e chorais? A criança não está morta, mas dorme.
40 Névye-á képah noh, pè tyah kṍlɛ ǹnɛ n ko. Képah sɔkɔ, à pé pól wilki wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. Tɛ́ piri sú, ànɛ̂ ǹ yṹ, ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ ó de ǹnɛ piri mɛ́-ńsah wɔ̀kɔ̀.
40 E riam-se dele. Tendo ele, porém, mandado sair a todos, tomou o pai e a mãe da criança e os que vieram com ele e entrou onde ela estava.
41 À mɛ piri gbõ̀ tɛ̃, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ pé kwil wɛy sɔkɔ: «Talita kumi!», nɛ̂-á pè n ye: «Pípír, mé kélɛ n yo á tyɩ́, yuku!»
41 Tomando-a pela mão, disse: Talitá cumi!, que quer dizer: Menina, eu te mando, levanta-te!
42 Ké nɛ́npɔ́ swɔ, piri yuku tyah n kɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, kè névye pól gbã̀n kah du. Légbĩ́nɛ, ǹ ye gbɔ̃ninɔ́ ye sõ̀.
42 Imediatamente, a menina se levantou e pôs-se a andar; pois tinha doze anos. Então, ficaram todos sobremaneira admirados.
43 Tɛ́ Yesu mɛ ké gbah yo pé tyɩ́ nɛ, pé káh yɛ névye pɩ̃ ké sɔkɔ, ńkɛ̃, pè mó yõkelɛ à kɔ̃ à yõ.
43 Mas Jesus ordenou-lhes expressamente que ninguém o soubesse; e mandou que dessem de comer à menina.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.