Marcos 5
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB
1 Képah náh, pè kyɩ yĩni tɛ̃ Kalile yɔ́-ǹgbɛ̃ kahnɩnɛ, Yerasa tãn sétáh yõ.
1 Chegaram então ao outro lado do mar, à terra dos gerasenos.
2 Yesu-á fyɔ̀ n tiki krótókè sɔkɔ, nɛ́npɔ́ swɔ, dĩ́ yɔ́ wil léyã̂l wrɔ́, à pɔ à yohnɩ. *Sétõ sõ̀ mɛ kénɛ dĩ́ sɔkɔ.
2 E, logo que Jesus saíra do barco, lhe veio ao encontro, dos sepulcros, um homem com espírito imundo,
3 À sõ̀ mɛ tɛ̃̀nɔ́lɛ léyã̂l wrɔ́. Névi náh sõ̀ fɛ̃ à pukubi n sah n pi kɛ̃́y fyélɛ póllɛ.
3 o qual tinha a sua morada nos sepulcros; e nem ainda com cadeias podia alguém prendê-lo;
4 Kèyáhlɛ, pè ńkɛ̃́nɛ kârn mɔ ǹ gbyẽ̂h tyɩ́, ǹ tɛ́ kɛ̃́lɔ́ mɔ ǹ gbã̀n tyɩ́, tɛ́ à kârn kwɔkɩ, ǹ tɛ́ kɛ̃́lɔ́ kɔ̃lɩ. Kǎh pɩ sɛ̃́, ké tǎhkɩ̀ náh sõ̀ mɛ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ sɔkɔ, kɩ fɛ̃ à tɛ̃ sah.
4 porque, tendo sido muitas vezes preso com grilhões e cadeias, as cadeias foram por ele feitas em pedaços, e os grilhões em migalhas; e ninguém o podia domar;
5 Ké lékã̂h, ké gbĩ̀ntɔ̃̀, à sõ̀ ńkɛ̃́nɛ n nɛ n kɔ n kɔ̃ léyã̂l wrɔ́ ànɛ̂ ymɔ sɔkɔ, n nɛ n de n syi, ǹ gblɔ̌ynɛ n pɩ n yɔ n kɔ̃ dyêhlɛ.
5 e sempre, de dia e de noite, andava pelos sepulcros e pelos montes, gritando, e ferindo-se com pedras,
6 Tɛ́, wǎh Yesu wɛ fɩ́ɩ́ sɔkɔ, à to pɔ gbètukunɔ di ǹ yah.
6 Vendo, pois, de longe a Jesus, correu e adorou-o;
7 Tɛ́ de syi yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ, Yesu, pé yõ̀tah Liyel pi, kwâh nɛ̂ se à n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɩ? Páh ǹnɛ n ni Liyel yĩn yõ, à káh pé fõh.
7 e, clamando com grande voz, disse: Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? conjuro-te por Deus que não me atormentes.
8 Yesu sõ̀ mɛ n yo sétõ mɛ̀ tyɩ́ nɛ, à wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, képah ye.
8 Pois Jesus lhe dizia: Sai desse homem, espírito imundo.
9 Tɛ́ mɛ à piki yah nɛ, ǹ yĩn se sɔ̃́? À mɛ nɛ, pé yĩn-á Mɛ́fwóbé Kwĩnkilɛ. Páh mɛ dò, képah-á.
9 E perguntou-lhe: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe ele: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Tɛ́ mɛ à gbah ni nɛ, à káh pé yĩni wilki kwil mɛ̀ sɔkɔ.
10 E rogava-lhe muito que não os enviasse para fora da região.
11 Ké nɛ́npɔ́ sɔkɔ, sel kwĩnki yísyɔ́ sõ̀ mɛ n yah n yõ n kɔ̃ yɔ̃lɩ yõ.
11 Ora, andava ali pastando no monte uma grande manada de porcos.
12 Sétã̀n nɔ́pi Yesu ni nɛ, páh kɩ wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, à yɛ pé kɔ̃, pé de sel nɔ́pi sɔkɔ.
12 Rogaram-lhe, pois, os demônios, dizendo: Manda-nos para aqueles porcos, para que entremos neles.
13 À mɛ ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ sè kɔ̃. Légbĩ́nɛ, sè mɛ wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ kyɩ de sel nɔ́pi sɔkɔ. Sel kwĩnki ye sõ̀ sélɛ, sè kɩ fɛ̃ nɔ sel kèyõ kénkɔ̃lɛ, tɛ́ mɛ tɛ́yõ. Sè núkú to tiki tùkùtùkù, à kyɩ de yɔ́-ǹgbɛ̃ sɔkɔ, kè kɔ̃ kè sè yõ.
13 E ele lho permitiu. Saindo, então, os espíritos imundos, entraram nos porcos; e precipitou-se a manada, que era de uns dois mil, pelo despenhadeiro no mar, onde todos se afogaram.
14 Kǎh pɩ sɛ̃́, sel nɔ́pi fɛ̃̀pu to sɔkɔ kwil nɩyṍ, ànɛ̂ gbnɔ sɔkɔ, à kyɩ ké dùkù yo kɔ̃ no tyɩ́. Képah tɛ̃̀nɛ, névye pɔ ké nɛ́npɔ́, à pɔ ké dùkù yah, sɔ̃́-á kè pɩ.
14 Nisso fugiram aqueles que os apascentavam, e o anunciaram na cidade e nos campos; e muitos foram ver o que era aquilo que tinha acontecido.
15 Pè kyɩ Yesu tnɔ̂, tɛ́ kyɩ dĩ́ mɛ̀ wɛ, nɛ̂-á sõ̀ sétã̀n kwĩnkilɛ déntɛ̃̀nɔ́lɛ ǹ sɔkɔ. À sõ̀ mɛ flɔ mɔ kɔ̃ tɛ̃, tɛ́ mɛ tírr névye tyɩ́ kɔ̃lɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, tíkí pè tɛ̃.
15 Chegando-se a Jesus, viram o endemoninhado, o que tivera a legião, sentado, vestido, e em perfeito juízo; e temeram.
16 Tir nɛ̂-á pɩ sétã̀n nɛ́déné sɔkɔ ànɛ̂ sel tyɩ́, sé wɛ́pú tyah sélɛ n yãh pé tyɩ́.
16 E os que tinham visto aquilo contaram-lhes como havia acontecido ao endemoninhado, e acerca dos porcos.
17 Képah sɔkɔ, kwil tãn tyah Yesulɛ n ni nɛ, à yal pé kwil sɔkɔ.
17 Então começaram a rogar-lhe que se retirasse dos seus termos.
18 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu-á n dɔkɔ krótókè sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sétã̀n-á wil dĩ́ nɛ̂ sɔkɔ, à tyah ǹnɛ n ni nɛ, à yɛ pé kɔ̃ pé ǹ sõ̀ tɛ̃.
18 E, entrando ele no barco, rogava-lhe o que fora endemoninhado que o deixasse estar com ele.
19 Ǹtɛ, à náh ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ à kɔ̃, tɛ́ mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á syɩ n kyɩ gbô! Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃-á ǹ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ sɔkɔ pèpɔrɩ ǹgbɛ̃ nɛ̂ pɩ á tyɩ́, ǹ kyɩ ké yah yo pé tyɩ́!»
19 Jesus, porém, não lho permitiu, mas disse-lhe: Vai para tua casa, para os teus, e anuncia-lhes o quanto o Senhor te fez, e como teve misericórdia de ti.
20 Dĩ́ mó ńtyɩ̃́nɔ ǹ syɩ kyɩ kélɛ n yo n kɔ̃ Kwlogbãm kwil sétáh yõ, tir nɛ̂-á Yesu pɩ ǹ tyɩ́. Nónó pól-á kélɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́, pé gbã̀n du.
20 Ele se retirou, pois, e começou a publicar em Decápolis tudo quanto lhe fizera Jesus; e todos se admiravam.
21 Képah sɔkɔ, Yesu-á yĩni tɛ̃ yɔ́-ǹgbɛ̃ kahnɩnɛ krótókè sɔkɔ, à sõ̀ mɛ yɔ́ngbalɩ sɔkɔ, tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ pɔ à mɔ gbɩ̃.
21 Tendo Jesus passado de novo no barco para o outro lado, ajuntou-se a ele uma grande multidão; e ele estava à beira do mar.
22 Légbĩ́nɛ, *Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, nɛ̂ yĩn-á Yayirusilɛ. Wǎh Yesu wɛ, à gbètukunɔ di ǹ yah,
22 Chegou um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo e, logo que viu a Jesus, lançou-se-lhe aos pés.
23 tɛ́ à gbah ni nɛ, pé písê lépír-á mɛ n tyah kúnɔ́lɛ. Páh ǹnɛ n ni, à pɔ kyɩ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ. Képah-à pɩ, wǎh kɩ dɛ, tɛ́ kɩ min wɛ.
23 e lhe rogava com instância, dizendo: Minha filhinha está nas últimas; rogo-te que venhas e lhe imponhas as mãos para que sare e viva.
24 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yuku ǹnɛ. Tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, mɛ à fyãh sah ywɔ̃ ywɔ̃ póllɛ.
24 Jesus foi com ele, e seguia-o uma grande multidão, que o apertava.
25 Nɛ́npɔ́ sɔkɔ, sê yɔ́ sõ̀ mɛ náhlɛ n yɔ tyɛ́-ńkɛ̃̂nɛ ye gbɔ̃ninɔ́.
25 Ora, certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia,
26 À sõ̀ kah kwlɔ kègbɩlɛ ǹ gblɔ̌y mɔ́nɔ́ sɔkɔ sènpɩbɩ náhnáh tyɩ́. Ǹ gbã̀n yî pól sõ̀ tyɛ, tɛ́ kè náh kwâh wilki ǹ yam sɔkɔ. Kè pyě mɛ gbɛ ólɛ n gbɛ mɔ.
26 e que tinha sofrido bastante às mãos de muitos médicos, e despendido tudo quanto possuía sem nada aproveitar, antes indo a pior,
27 Pi mɛ̀-á Yesu tyɩ́ noh ńyãh sɔkɔ, à de tɔ́wû nɩyṍ ǹ náh tĩ̂nnɛ, à kyɩ tũ ǹ fwɔ̀mɔn tyɩ́.
27 tendo ouvido falar a respeito de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe o manto;
28 À sõ̀ mɛ n sõ ǹ fɔkɔ sɔkɔ nɛ, páh náhkɩ wɛ tũ ǹ fwɔ̀mɔn ó tyɩ́, pé ńyân-á náhkɩ tyɛ.
28 porque dizia: Se tão-somente tocar-lhe as vestes, ficaria curada.
29 Wǎh mó núkú tũ ǹ fwɔ̀mɔn tyɩ́, nɛ́npɔ́ swɔ, ǹ náh yɔ́nɔ́ tyɛ. À kè kyɔmɩ wɛ ǹ wil sɔkɔ nɛ, páh dɛ.
29 E imediatamente cessou a sua hemorragia; e sentiu no corpo estar já curada do seu mal.
30 Nɛ́npɔ́ swɔ, Yesu pɩ̃ nɛ, tǎhkɩ̀ yɔ́-á wil pé sɔkɔ. À mɛ ǹ yah vi tɔ́wû nɩyṍ, tɛ́ piki yah nɛ, nɛ̂ se tũ pé fwɔ̀mɔn tyɩ́ nɩ?
30 E logo Jesus, percebendo em si mesmo que saíra dele poder, virou-se no meio da multidão e perguntou: Quem me tocou as vestes?
31 Ǹ *tõ̀ sã́hpú mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à kó mɛ n yah tɔ́wû à mɔ gbɩ̃, mɛ à fyãh sah ywɔ̃ ywɔ̃ póllɛ, tɛ́ à tɔ̃ mɛ n piki n yah nɛ, nɛ̂ se tũ pé tyɩ́ nɩ?
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te aperta, e perguntas: Quem me tocou?
32 Ǹtɛ, Yesu mɛ vi ǹ gbɔ̀plɔ névye yah. À sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ké pɩ́-ò wɛ.
32 Mas ele olhava em redor para ver a que isto fizera.
33 Képah tɛ̃̀nɛ, pi mɛ̀ wil n syah tíkí tyɩ́. Ǹmɔ sõ̀ pɩ̃ tir nɛ̂-á pɩ ǹ sɔkɔ. À yuku kyɩ gbètukunɔ di Yesu yah, tɛ́ ké gbɩ yo dal mɔ à syah.
33 Então a mulher, atemorizada e trêmula, cônscia do que nela se havia operado, veio e prostrou-se diante dele, e declarou-lhe toda a verdade.
34 À mó yo pi mɛ̀ tyɩ́: «Ń písê, ńmɔ yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ. Nɛ n yuku yèvɩnɩ sɔkɔ, á ńyân tyɛ.»
34 Disse-lhe ele: Filha, a tua fé te salvou; vai-te em paz, e fica livre desse teu mal.
35 Wǎh mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, tɛ̃ntõ̀ yɔ́ wil Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ gbô, mɛ pɔ n yo kénɛ dĩ́ tyɩ́ nɛ, ǹ písê-á ku. Ńkɛ̃, yõ se tɔ̃ mɛ ké tyɩ́, à tɔ̃ kwɔ́-ò dĩ́nɛ n kwlɔ nɩ?
35 Enquanto ele ainda falava, chegaram pessoas da casa do chefe da sinagoga, a quem disseram: A tua filha já morreu; por que ainda incomodas o Mestre?
36 Tɛ́ Yesu náh ǹ níkí sah képah tɛ̃̀ noh pé tyɩ́, tɛ́ mɛ yo Yayirusi tyɩ́: «Káh tíkí pɩ, sɛ̃ ó sɛ̃ ń yõ!»
36 O que percebendo Jesus, disse ao chefe da sinagoga: Não temas, crê somente.
37 Képah tɛ̃̀nɛ, pǎh n sɔkɔ, à náh fɛ̃ syi nɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, à wil Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyakɩ ànɛ̂ ǹ gbɛ̃̀ndĩ́ Nsyɔ̃ tyɩ́ sɔkɔ.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago, e João, irmão de Tiago.
38 Pǎh kyɩ de Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ gbô, Yesu kyɩ névye wɛ, pé mɛ n gbo n mir n kɔ̃, mɛ n de n syi.
38 Quando chegaram a casa do chefe da sinagoga, viu Jesus um alvoroço, e os que choravam e faziam grande pranto.
39 À mɛ de wɔ̀kɔ̀, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Kû pɩ, tɛ́ yé n gbo n mir n kɔ̃ sɛ̃́? Piri náh ku. Dɔ́nɔ́ ó ye à n dɔ.»
39 E, entrando, disse-lhes: Por que fazeis alvoroço e chorais? a menina não morreu, mas dorme.
40 Névye-á képah noh, pè tyah kṍlɛ ǹnɛ n ko. Képah sɔkɔ, à pé pól wilki wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. Tɛ́ piri sú, ànɛ̂ ǹ yṹ, ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ ó de ǹnɛ piri mɛ́-ńsah wɔ̀kɔ̀.
40 E riam-se dele; porém ele, tendo feito sair a todos, tomou consigo o pai e a mãe da menina, e os que com ele vieram, e entrou onde a menina estava.
41 À mɛ piri gbõ̀ tɛ̃, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ pé kwil wɛy sɔkɔ: «Talita kumi!», nɛ̂-á pè n ye: «Pípír, mé kélɛ n yo á tyɩ́, yuku!»
41 E, tomando a mão da menina, disse-lhe: Talita cumi, que, traduzido, é: Menina, a ti te digo, levanta-te.
42 Ké nɛ́npɔ́ swɔ, piri yuku tyah n kɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, kè névye pól gbã̀n kah du. Légbĩ́nɛ, ǹ ye gbɔ̃ninɔ́ ye sõ̀.
42 Imediatamente a menina se levantou, e pôs-se a andar, pois tinha doze anos. E logo foram tomados de grande espanto.
43 Tɛ́ Yesu mɛ ké gbah yo pé tyɩ́ nɛ, pé káh yɛ névye pɩ̃ ké sɔkɔ, ńkɛ̃, pè mó yõkelɛ à kɔ̃ à yõ.
43 Então ordenou-lhes expressamente que ninguém o soubesse; e mandou que lhe dessem de comer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.