Marcos 12
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Képah náh, Yesu tyah n yãh pé tyɩ́ sèmìrn sɔkɔ nɛ ńkɛ̃: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ dìvɛ̃ sésân sõ, tɛ́ kɛ̃kɩ mɔ kè kore vi. Tɛ́ kyɩ tɛ́dáhkɩ̀ yɔ́ yõ swɔ yɔ́ tũ, dìvɛ̃ sésân pye yĩ́kí-ńsahlɛ. Tɛ́ mɛ duke syɩ́kɩ́pú tɛ̃̀-ǹsah mɔ. Képah náh, à swãh tɔ̃́pú tɔkɔ, à pɔ swãh mɛ̀ dahbɩ pé gbõ̀, tɛ́ pyě sɔkɔ kɔ́lɔ́.
1 E começou a falar-lhes em parábolas. Um homem plantou uma vinha, cercou-a com uma sebe, cavou nela um lagar, edificou uma torre, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se daquela terra.
2 Sé pye gbɛ gbĩ́-á pɔ nɔ, à ǹ tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɔ̃́pú nɔ́pi tyɩ́ nɛ, pè pé tyɩ́ dìvɛ̃ sésân pyelɛ à kɔ̃, à pɔ pé kɔ̃.
2 A seu tempo enviou aos vinhateiros um servo, para receber deles uma parte do produto da vinha.
3 Képah tɛ̃̀nɛ, dìvɛ̃ sésân swãh tɔ̃́pú nɔ́pi tɛ̃ntõ̀ dĩ́ tɛ̃ ko, tɛ́ à fĩn mɔ, à sɔkɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
3 Ora, eles prenderam-no, feriram-no e reenviaram-no de mãos vazias.
4 Swãh nɛ́tɛ̃̂ tɔ̃ tõ̀npɩ yɔ́ tõ. Pé tɔ̃ kyɩ ǹmɔ tɔ ko, tɛ́ à mɩkɩ ǹ yõ sɔkɔ, tɛ́ ǹnɛ n gbyɔ.
4 Enviou-lhes de novo outro servo; também este feriram na cabeça e o cobriram de afrontas.
5 Swãh nɛ́tɛ̃̂ tɔ̃ ǹ syɩ ǹnɩ̂ yɔ́ tɛkɩ mɔ n tɔ̃. Ǹmɔlɛ, pè ǹmɔ ko mɔ, tɛ́ sɛ̃́nkɔ̃ pɩ pé náhnáh tyɩ́: Pè pé túkù ko, tɛ́ pé túkù ko mɔ.
5 O senhor enviou-lhes ainda um terceiro, mas o mataram. E enviou outros mais, dos quais feriram uns e mataram outros.
6 Nɛ núkú nɛ̂-á sõ̀ wũ sètɛ̃̀ dĩ́ tnɔ̂, ǹmɔlɛ, ǹ nɩ̀dɛ̀ Pídĩ́ ye. À ǹmɔ tɛkɩ mɔ pé tyɩ́ tɛ́ynɛ, tɛ́ mɛ n sõ nɛ, pǎh kɩ pé pi wɔ yah sen ku.
6 Restava-lhe ainda seu filho único, a quem muito amava. Enviou-o também por último a ir ter com eles, dizendo: Terão respeito a meu filho!...
7 Ǹtɛ, swãh tɔ̃́pú nɔ́pi-á à wɛ, pè tyah n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, pè yah, ǹ gbɛ̃̀yõ̀pi-á n pi yɔ̀. Pè pɔ, pé à ko mɔ. Gbɛ̃kɩ mó pɩ pépi tyɩ́lɛ.
7 Os vinhateiros, porém, disseram uns aos outros: Este é o herdeiro! Vinde, matemo-lo e será nossa a herança!
8 Tɛ́ dĩ́ pídĩ́ tɛ̃ ko mɔ, tɛ́ à tɔkɔ kyɩ milki dìvɛ̃ sésân swãh kahnɩnɛ.»
8 Agarrando-o, mataram-no e lançaram-no fora da vinha.
9 Képah sɔkɔ, Yesu pè piki yah: «Sɔ̃́ mɛ dìvɛ̃ sésân swãh nɛ́tɛ̃̂ kɩ pɔ n pɩ n pi? À náh pɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɔ̃́pú nɔ́pi pól ko mɔ, tɛ́ kè dahbɩ n pi nósyɔ́ gbõ̀ di?
9 Que fará, pois, o senhor da vinha? Virá e exterminará os vinhateiros e dará a vinha a outro.
10 Yé náh kè kar yah *Liyel wɛy sɛ́bɛ̃́ sɔkɔ di? Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ:
10 Nunca lestes estas palavras da Escritura: A pedra que os construtores rejeitaram veio a tornar-se pedra angular.
11 Képah n wil Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃ tyɩ́.
11 Isto é obra do Senhor, e ela é admirável aos nossos olhos {Sal 117,22s}?
12 Képah sɔkɔ, *Nsyifunɔ yõ̀tãm tyah Yesu tɛ̃́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃. Tir yɔ́ náh, pè sõ̀ pɩ̃ nɛ, pépi yõ-á à mɩ sèmìrkì mɛ̀nɛ. Tɛ́, tɔ́wû tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃. Pè mɛ yɛ ǹ yõ, tɛ́ sɔkɔ.
12 Procuravam prendê-lo, mas temiam o povo; porque tinham entendido que a respeito deles dissera esta parábola. E deixando-o, retiraram-se.
13 Képah náh, pè *Farisiyɛ̃nɔ ànɛ̂ *Yerɔdi náh névye túkù wilki tɛkɩ mɔ Yesu tyɩ́ nɛ, pè kyɩ à mɔ yah píkínyahnɔ sɔkɔ.
13 Enviaram-lhe alguns fariseus e herodianos, para que o apanhassem em alguma palavra.
14 Pè pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ, gbɩ ó kɔ́kɔ́-á ǹmɔ n nɛ n yo. À náh tíkílɛ n pɩ névi yah. À náh névilɛ n wah névi sɔkɔ. Wǎh gbɩlɛ névyelɛ n kwɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ yõ. Képah-á pé kɔ̃, pé nɛ, pé à piki yah: Kè se yɩ̃nɛ pé mɔ́rɩ́lɛ *Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ n kɔ̃, tĩ̂ kè náh yɩ̃nɛ? Pé se sélɛ n mɔ, tĩ̂ pé káh sè mɔ?
14 Aproximaram-se dele e disseram-lhe: Mestre, sabemos que és sincero e que não lisonjeias a ninguém; porque não olhas para as aparências dos homens, mas ensinas o caminho de Deus segundo a verdade. É permitido que se pague o imposto a César ou não? Devemos ou não pagá-lo?
15 Ǹtɛ, Yesu sõ̀ pɩ̃ nɛ, nɛ̂-á pè n sõ, képah náh pè n yo. Kǎh pɩ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́ nɛ, sɔ̃́ se pɩ, tɛ́ pè pélɛ n mɔ n yah nɩ? Pè pɔ pɔ́ mɛ̀ núkúlɛ, pé yah.
15 Conhecendo-lhes a hipocrisia, respondeu-lhes Jesus: Por que me quereis armar um laço? Mostrai-me um denário.
16 Pè mɛ pɔ́ núkúlɛ à kɔ̃. À mɛ pè piki yah nɛ, nɛ̂ yah se, ànɛ̂ ǹ yĩnnɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ nɩ? Pè à syah nɛ, Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á.
16 Apresentaram-lho. E ele perguntou-lhes: De quem é esta imagem e a inscrição? De César, responderam-lhe.
17 Képah tɛ̃̀nɛ, à yo pé tyɩ́ nɛ, pè Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ n kɔ̃ ǹ tyɩ́lɛ, pè mó Liyellɛ n kɔ̃ ǹ tyɩ́lɛ. Képah sɔkɔ, pé gbã̀n du ǹ wɛy mɛ̀ dùkùlɛ.
17 Jesus então lhes replicou. Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus. E admiravam-se dele.
18 Sadusɛ̃nɔlɛ, nósyɔ́ ye nónó-á nɛ, lékyɩ̂ náh n yuku n wil n pi. Pé túkù pɔ Yesu tnɔ̂, tɛ́ à piki yah nɛ ńkɛ̃,
18 Ora, vieram ter com ele os saduceus, que afirmam não haver ressurreição, e perguntaram-lhe:
19 kwɔ́-ò dĩ́, *Moyisi-á Liyel tir kõ̀nsàhnɔ́ mɛ̀ wãrkɩ sah pé kɔ̃ nɛ, dĩ́ nɛ̂ tyɩ́ gbɛ̃̀ndĩ́-à mɛ, tɛ́ tɛ̃̀ ku, tɛ́ ǹ kyɩ sah pi kɛ̃́nɛ, ǹ gbɛ̃̀ndĩ́ mɛ̀-á yɩ̃nɛ à pɛ́kúsê mɛ̀ tɔkɔ. À wɛ̃́npì dubi à kɔ̃, nónó-á kɩ pɔ n pɩ n pi ǹ nɛ́nkyɩ́dĩ́ náhnɛ.
19 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se morrer o irmão de alguém, e deixar mulher sem filhos, seu irmão despo-se a viúva e suscite posteridade a seu irmão.
20 Tɛ́, dĩ́npì yísyɔ́-á sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi pé yṹ tyɩ́. Nɛ́nkyɩ́ tɛ̃̀-á sê tɔkɔ, tɛ́ ku, tɛ́ ǹ kyɩ sah pi kɛ̃́nɛ.
20 Ora, havia sete irmãos; o primeiro casou e morreu sem deixar descendência.
21 Ǹ sõ̀ syɩ mɛ pɛ́kúsê mɛ̀ tɔkɔ. Ǹ tɔ pɔ ku, tɛ́ à sah pi kɛ̃́nɛ. Tɔ̃́-ò tɔ tyɩ́ pɔ pɩ sɛ̃́.
21 Então o segundo desposou a viúva, e morreu sem deixar posteridade. Do mesmo modo o terceiro.
22 Sɛ̃́ntɛ̃̀ ó-á pɩ pé no tɛ́lɔ́ pól tyɩ́. Tɛ́ nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi nɔ́pi pól-á ku pi kɛ̃́nɛ. Pé kúntɛnɔ náh, pi mɛ̀ tɔ pɔ ku.
22 E assim tomaram-na os sete, e não deixaram filhos. Por último, morreu também a mulher.
23 Kàh pɩ sɛ̃́, lékyɩ̂ yúkúnwìl sṍlɛ, pàh yuku, pi mɛ̀ se kɩ pɩ nɛ̂ tyɩ́lɛ nɩ? Tir yɔ́ náh, pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi pól-á à pɩ̃ sêlɛ.
23 Na ressurreição, a quem destes pertencerá a mulher? Pois os sete a tiveram por mulher.
24 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́: «Liyel wɛy pɩ̃́-ńkɛ̃̂, ànɛ̂ Liyel tɛ̃́nwɛnɔ pɩ̃́-ńkɛ̃̂ yĩn náh yélɛ pílkínɔ́ sɔkɔ di?
24 Jesus respondeu-lhes: Errais, não compreendendo as Escrituras nem o poder de Deus.
25 Lékyɩ̂ yúkúnwìl sṍlɛ, sê tɔ́kɔ́kɩ̀ náh mɛ, pɛ dékè náh mɛ. Névye kɩ mɛ, á kɩ nɛ *yĩ̂nyõ tɛ̃̀ntõbe sɔ̃́ pal tɛ̃̀-ǹsah.
25 Na ressurreição dos mortos, os homens não tomarão mulheres, nem as mulheres, maridos, mas serão como os anjos nos céus.
26 À yuku lékyɩ̂ yúkúnwìlnɔ́ tyɩ́ sɔkɔ: Yé náh kè kar yah Moyisi sɛ́bɛ̃́ sɔkɔ, fɩ̃́ nɛ̂-á dukuni tyɩ́lɛ n yo, nɛ̂-á sõ̀ nyàh lépɔ̃́lɛ ké sɔkɔ di? Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ́npɔ́ nɛ, Liyel-á yo Moyisi tyɩ́: ‹Ńmɔ ye Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yakɔbɩ Liyellɛ.›
26 Mas quanto à ressurreição dos mortos, não lestes no livro de Moisés como Deus lhe falou da sarça, dizendo: Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaac e o Deus de Jacó {Êx 3, 6}?
27 Vye Liyel ye ǹnɛ, lékyɩ̂ Liyel náh. Sɛ̃́ ye yélɛ kàhnpilkintɛ̃̀nɔ́lɛ yɔ̀.»
27 Ele não é Deus de mortos, senão de vivos. Portanto, estais muito errados.
28 Képah sɔkɔ, *Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò dĩ́ yɔ́ kénɛ yékâb noh. À kè wɛ, Yesu tɛ̃ wɛ kè yo plɛ Sadusɛ̃ nɔ́pi tyɩ́. À mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ à piki yah nɛ, Liyel tir kõ̀nsàhnɔ́ nɛ̂ tɛ̃̀ se kal sé póllɛ nɩ?
28 Achegou-se dele um dos escribas que os ouvira discutir e, vendo que lhes respondera bem, indagou dele: Qual é o primeiro de todos os mandamentos?
29 À mɛ yo ǹ tyɩ́: «Liyel tir kõ̀nsàhnɔ́ nɛ̂-á kal sé póllɛ, képah wɛ yɔ̀: ‹Á níkí kwɔ, Yisrayɛl: Ápi Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃ Liyellɛ, ǹmɔ núkúní ó ye Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃ Liyellɛ.
29 Jesus respondeu-lhe: O primeiro de todos os mandamentos é este: Ouve, Israel, o Senhor nosso Deus é o único Senhor;
30 Ǹ tyɩ́ yɩ̃nɛ kè nɔ á tyɩ́ á nɩ póllɛ, ànɛ̂ á min póllɛ, ànɛ̂ á fɔkɔ sõnɔ póllɛ, ànɛ̂ á tǎhkɩ̀ póllɛ.›
30 amarás ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todo o teu espírito e de todas as tuas forças.
31 Ké ní-ò wɛ yɔ̀: ‹Á ní-ò tyɩ́ yɩ̃nɛ kè nɔ á tyɩ́ á gblɔ̌y tyɩ́ kɔ̃lɛ.› Liyel tir kõ̀nsàhnɔ́ yɔ́ ńtɛ̃ náh tɔ̃ kal sépi nínɔ́lɛ.»
31 Eis aqui o segundo: Amarás o teu próximo como a ti mesmo. Outro mandamento maior do que estes não existe.
32 Wǎh yo sɛ̃́, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́! Tyi nónó-á à yo, gbɩ-á sélɛ. Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃nɛ, ǹmɔ núkúní ó-á Liyellɛ. Liyel yɔ́ náh tɔ̃ mɛ ǹmɔ tyɩ́ náh.
32 Disse-lhe o escriba: Perfeitamente, Mestre, disseste bem que Deus é um só e que não há outro além dele.
33 Ǹmɔ tyɩ́-á yɩ̃nɛ kè nɔ á tyɩ́ á nɩ póllɛ, á fɔkɔ sõnɔ póllɛ, á tǎhkɩ̀ póllɛ. Ànɛ̂ á ní-ò tyɩ́ mó nɔ á tyɩ́ á gblɔ̌y tyɩ́ kɔ̃lɛ. Képah-á kɩ plɛ kal á yípɛ̃̂ ko sukɛ Liyel kɔ̃ *sárkálɛ, ànɛ̂ sárká duke tɛ́lɔ́ póllɛ.
33 E amá-lo de todo o coração, de todo o pensamento, de toda a alma e de todas as forças, e amar o próximo como a si mesmo, excede a todos os holocaustos e sacrifícios.
34 Képah sɔkɔ, Yesu kè wɛ nɛ, ǹ lékã́m-á nɔ, à ké yah wɛ tɔ̃ sah yo. À yo ǹ tyɩ́ nɛ, à náh mɛ fɩ́ɩ́ *Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ. Képah náh, névi náh tɔ̃ fɛ̃ syi à piki yah tir yɔ́lɛ.
34 Vendo Jesus que ele falara sabiamente, disse-lhe: Não estás longe do Reino de Deus. E já ninguém ousava fazer-lhe perguntas.
35 Yesu sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ *Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, tɛ́ mɛ n yo nɛ, sɔ̃́ se pɩ, tɛ́ *Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú n nɛ n yo nɛ, *Kristalɛ, nɛ̂-á Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ, ǹmɔ-á kɩ pɩ *Davidi náh nɛnɛ nɩ?
35 Continuava Jesus a ensinar no templo e propôs esta questão: Como dizem os escribas que Cristo é o filho de Davi?
36 Tir yɔ́ náh, Davidi ńtɛ̃ sõ̀ kè yo *Liyel Mírkí gbõ̀ yõ nɛ,
36 Pois o mesmo Davi diz, inspirado pelo Espírito Santo: Disse o Senhor a meu Senhor: senta-te à minha direita, até que eu ponha os teus inimigos sob os teus pés {Sal 109,1}.
37 Davidi ńtɛ̃-à ǹnɛ n ye ǹ Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃nɛ, kè kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ à kɩ pɔ n pɩ Davidi náh nɛnɛ? Légbĩ́nɛ, tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ wɛy mɛ̀nɛ n nohnɩ Yesu tyɩ́ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ.
37 Ora, se o próprio Davi o chama Senhor, como então é ele seu filho? E a grande multidão ouvia-o com satisfação.
38 Wǎh mɛ névye kwɔ́nɔ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yo pé tyɩ́: «Yé yé gblɔ̌ynɛ n kyɔmɩ *Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ. Fwɔ̀mɔn ǹgbnɔ mɔ́nkɔnkɔ̃nɔ tyɩ́ nɔ pé tyɩ́. Pé n nɛ mɛ ké tyɩ́ nɛ, névye nɛ n tɔ̃ n sah n wɛkɩ pé tyɩ́ tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ.
38 Ele lhes dizia em sua doutrina: Guardai-vos dos escribas que gostam de andar com roupas compridas, de ser cumprimentados nas praças públicas
39 Pě tɛ̃̀-ǹtã̀n ǹgbnɔlɛ n yah n kɔ̃ *Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ǹ tɛ́ nɛ́-ǹgbnɔ tɛ̃̀-ǹtã̀nnɛ n yah n kɔ̃ yõke ǹgbnɔ yṍ-ńtã̂n sɔkɔ.
39 e de sentar-se nas primeiras cadeiras nas sinagogas e nos primeiros lugares nos banquetes.
40 Ǹtɛ nɛ n syɩkɩ pɛ́kúsyɔ yõ, pé gbã̀n yîlɛ n syi yĩ́nvǐ sɔkɔ. Ǹtɛ nírílɛ n pɩ yõ̀sɛ̃̀kɩ̀lɛ nɛ, névye pé wɛ. Sɛ̃́ ye pé tukey kɩ tuke képékè yɔ́.»
40 Eles devoram os bens das viúvas e dão aparência de longas orações. Estes terão um juízo mais rigoroso.
41 Légbĩ́nɛ, Yesu sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ Liyel wɔ̀kɔ̀ yah, pɔ́ dáhnmɔ-ńsah kwâh gbɔ̀pɔ, tɛ́ névye pɔ́ dáhnmɔ dùkùlɛ n yah. Tahbɩ náhnáh sõ̀ mɛ pɔ́ náhnáhlɛ n dah n mɔ n pɔ.
41 Jesus sentou-se defronte do cofre de esmola e observava como o povo deitava dinheiro nele; muitos ricos depositavam grandes quantias.
42 Dǒ, pɛ́kúsê yãm nɛ yɔ́ pɔ, pɔ́ plɔ́ nínɔ́ dah mɔ. Sè sõ̀ mɛ núkú núkúnɔ nínɔ́ ólɛ.
42 Chegando uma pobre viúva, lançou duas pequenas moedas, no valor de apenas um quadrante.
43 Képah sɔkɔ, Yesu ǹ *tõ̀ sã́hpú ye, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Kègbɩ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ, pɛ́kúsê yãm nɛ mɛ̀-á pɔ́ nɛ̂ dah mɔ kwâh sɔkɔ, kè kal névye pól tyɩ́lɛ.
43 E ele chamou os seus discípulos e disse-lhes: Em verdade vos digo: esta pobre viúva deitou mais do que todos os que lançaram no cofre,
44 Tir yɔ́ náh, no pól pɔ́ yõ dòhnɔ̀nɔ́ ye, pè dah mɔ. Ǹtɛ, ǹmɔ ànɛ̂ ǹ yãm tɔ́lɛ, ǹ sahkɩ pól ye à dah mɔ, wǎh nɛ pɔ nɛ̂ tɔ yõ n pi.»
44 porque todos deitaram do que tinham em abundância; esta, porém, pôs, da sua indigência, tudo o que tinha para o seu sustento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.