Marcos 11
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Pǎh de n tɛ Yerusalɛmɩnɛ, pè sõ̀ mɛ yúkɛy Betefase ànɛ̂ Betani kwillɛ, Wólívyê sésân yɔ̃lɩ tnɔ̂. Képah sɔkɔ, Yesu ǹ *tõ̀ sã́hpú sɔkɔ nɛ́pĩ̂ nímí wilki tõ,
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram às cidades de Betfagé e Betânia, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 tɛ́ mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè kyɩ kwil nɛ̂-á pé yahlɛ. Pàh kɩ kyɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, pǎh kɩ ńkwɛ̃́ndyɩ́pírí yɔ́ wɛ tóhnmɔnsàhnɔ́lɛ, névi náh dɔkɔ yah nɛ̂ yõ. Pè à dɛ pɔ.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
3 Tɛ́, névi-à kɩ pè piki yah nɛ, sɔ̃́ se, tɛ́ pè ǹnɛ n dɛ nɩ, pè yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹ yétõ̂-á mɛ Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃ dĩ́ tyɩ́. Tɛ́ wǎh kɩ ǹ syɩ à tɛkɩ mɔ núkúnúkú ásõ̂.
3 Se alguém lhes perguntar: ‘O que estão fazendo?’, digam apenas: ‘O Senhor precisa dele e o devolverá em breve’.”
4 Képah sɔkɔ, pè mó sɔkɔ, à kyɩ ńkwɛ̃́ndyɩ́pírí mɛ̀ wɛ tóhnmɔnsàhnɔ́lɛ kégbɔ́, gbô yɔ́ yah, wɛ̃̀kɩ̀ gbɔ̀pɔ. Pè mɛ à dɛ.
4 Os dois discípulos foram e encontraram o jumentinho na rua, amarrado junto a uma porta.
5 Nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pé túkù pè piki yah nɛ, kû se pɩ, tɛ́ pè ńkwɛ̃́ndyɩ́pírí mɛ̀nɛ n dɛ nɩ?
5 Enquanto o desamarravam, algumas pessoas que estavam ali perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando esse jumentinho?”.
6 Képah sɔkɔ, Yesu-á sõ̀ pè tõ sɔ̃́, pè képah yo no tyɩ́. No yɛ pè kɔ̃, pè à dɛ sɔkɔ.
6 Responderam conforme Jesus havia instruído, e os deixaram levar o animal.
7 Pè mɛ pɔ ńkwɛ̃́ndyɩ́pírí mɛ̀nɛ Yesu tyɩ́. Tɛ́ pé flɔ mɔ ǹ yõ, Yesu kɔ̃ à dɔkɔ.
7 Os discípulos trouxeram o jumentinho, puseram seus mantos sobre o animal, e Jesus montou nele.
8 Névye náhnáh mó pé flɔ mɔ wɛ̃̀kɩ̀ yõ. Túkù mó fɔ̀kɔ̀nɩ̀ kɔ̃lɩ kyẽh sɔkɔ, à n mɔ n yuku wɛ̃̀kɩ̀ yõ sɔkɔ.
8 Muitos da multidão espalharam seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros espalharam ramos que haviam cortado nos campos.
9 Pǎh n yuku, nónó-á sõ̀ mɛ n kɔ Yesu yahlɛ, ànɛ̂ nónó-á mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, pè sõ̀ mɛ n gbo n mɔ, mɛ yo tũ nɛ: «Wosanna, Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃ Liyel yĩn pɩ gblò! Nɛ̂-á n pi ǹ yĩn yõ, Liyel sãm mɔ ǹ sɔkɔ!
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10 Á sútó *Davidi tɔ̃́rɩ́ nɛ̂-á n pi, Liyel sãm mɔ ké sɔkɔ! Wosanna, Liyel yĩn pɩ gblò yĩ̂nyõ sɔkɔ.»
10 Bendito é o reino que vem, o reino de nosso antepassado Davi! Hosana no mais alto céu!”.
11 Yesu-á de Yerusalɛmɩ sɔkɔ sɛ̃́, à kyɩ de *Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ. À kè yah kore vi, tɛ́ ǹ syɩ wil. Képah náh, tyah-á pɔ n piri, à sɔkɔ ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimínɛ Betani kwil sɔkɔ.
11 Jesus entrou em Jerusalém e foi ao templo. Depois de olhar tudo ao redor atentamente, voltou a Betânia com os Doze, porque já era tarde.
12 Ké dendallɛ, pǎh n wil Betani sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, kwɛkɩ Yesu tɛ̃.
12 Na manhã seguinte, quando saíam de Betânia, Jesus teve fome.
13 Képah sɔkɔ, à mɛ sènsóké yɔ́ wɛ fɩ́ɩ́ mɩlɛ gbòp ké tyɩ́. À mɛ nɔ de yah, pye-à kɩ n wɛ n pi ké tyɩ́. Ǹtɛ, wǎh yĩni tɛ̃ ké tnɔ̂, à kyɩ kè wɛ mɩrɩ ólɛ. Ké pye pɩ gbĩ́ náh sõ̀ nɔ, képah ye.
13 Viu que, a certa distância, havia uma figueira cheia de folhas e foi ver se encontraria figos. No entanto, só havia folhas, pois ainda não era tempo de dar frutos.
14 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo sènsóké mɛ̀ tyɩ́ nɛ, nɛ náh tɔ̃ ké pye yõ n yah n pi póllɛ. Ǹtɛ, ǹ *tõ̀ sã́hpú mó kè noh.
14 Então Jesus disse à árvore: “Nunca mais comam de seu fruto!”. E os discípulos ouviram o que ele disse.
15 Képah náh, pè yĩni tɛ̃ Yerusalɛmɩ. Yesu mɛ de *Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, à tyah yî yã̀mpu ànɛ̂ dwépúlɛ n yĩni n wilki. Tɛ́ pɔ́ tũ̀pu tàbǎlnɔ́ tu wilki mɔ, ànɛ̂ *sárká kèpye yã̀mpu klǒlɛ.
15 Quando voltaram a Jerusalém, Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que compravam e vendiam animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
16 Tɛ́, à náh fɛ̃ syi vyɔ́ nɛ́tɛ̃̂ yɔ́ ńtɛ̃ kɔ̃, à de kah Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ.
16 impediu todos de usarem o templo como mercado
17 Tɛ́ tyah pélɛ n kwɔ, mɛ n yo pé tyɩ́: «Kè náh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ, ‹ńmɔ Liyel wɔ̀kɔ̀ kɩ n ye kèkõyṍ kwlo kwlo pól névye nírí pɩ́-ńsahlɛ› di? Tɛ́, yépi mɛ pɔ kè pɩ névye yõ vìnsyɩkɩpu tɛ̃̀-ǹsahlɛ.»
17 e os ensinava, dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração para todas as nações’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
18 Képah tɛ̃̀nɛ, *sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ ànɛ̂ *Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú-á kè noh sɛ̃́, pè tyah Yesu kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃. Tɛ́, ǹ tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃, tir yɔ́ náh, ǹ kwɔ́nɔ́ tyɩ́ sõ̀ mɛ nɔ tɔ́wû tyɩ́.
18 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei souberam o que Jesus tinha feito, começaram a tramar um modo de matá-lo. Contudo, tinham medo dele, pois o povo estava muito admirado com seu ensino.
19 Képah sɔkɔ, gbĩ́yĩ́-á de, Yesu ànɛ̂ ǹ *tõ̀ sã́hpú wil kwil sɔkɔ.
19 Ao entardecer, Jesus e seus discípulos saíram da cidade.
20 Ké dendal séngbɔ̃́lɛ, pǎh pɔ n sɔkɔ, pè sènsóké mɛ̀ wɛ kɔ́kɔ́nɔ́lɛ, à pɔ syɩ ké yã̀hnɩ̀ tyɩ́.
20 Na manhã seguinte, quando os discípulos passaram pela figueira que Jesus tinha amaldiçoado, notaram que ela estava seca desde a raiz.
21 Pyɛrɩ dyɔ́-á to kõ kélɛ, à yo Yesu tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, wǎh sõ̀ léplɔ ye mɔ sènsóké nɛ̂ yõ, à yah, ké pól-á kɔkɔ.
21 Pedro se lembrou do que Jesus tinha dito à árvore e exclamou: “Veja, Rabi! A figueira que o senhor amaldiçoou secou!”.
22 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé sɛ̃ Liyel yõ.
22 Então Jesus disse aos discípulos: “Tenham fé em Deus.
23 Kègbɩ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́: Névi kɩ fɛ̃ yo yɔ̃lɩ ǹgbɛ̃ mɛ̀ tyɩ́ nɛ, kè yuku yal ásõ̂, kè kyɩ n syɩkɩ n de pnɛ yɔ sɔkɔ. Tɛ̃̀-à mɛ n sõ ńkɛ̃̂nɛ tɔ̀tɔ̀ ǹ nɩ sɔkɔ, tɛ́ mɛ sɛ̃ yĩ́ĩ́ ké yõ nɛ, páh nɛ̂nɛ n yo, kǎh kɩ pɩ, kè kɩ mó ńtyɩ̃́nɔ pɩ sɛ̃́ ǹ tyɩ́.
23 Eu lhes digo a verdade: vocês poderão dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá. É preciso, no entanto, crer que acontecerá, e não ter nenhuma dúvida em seu coração.
24 Képah ye, mé kélɛ n yo yé tyɩ́: Yáh kwáhdúkú nɛ̂nɛ n yah n kɔ̃ Liyel tyɩ́ nírí sɔkɔ, yé sɛ̃ ké yõ nɛ, yáh ké wɛ tɛ. Kè kɩ ńtyɩ̃́nɔ yé kɔ̃.
24 Digo-lhes que, se crerem que já receberam, qualquer coisa que pedirem em oração lhes será concedido.
25 Ànɛ̂ tɔ̃, wâh yuku yĩn n tyah nírí pɩ́nɔ́lɛ, tɛ́ á ní-ò-à mɛ pɩ de á tyɩ́, kè yɔ̃ mɔ à kɔ̃. Képah-à pɩ, yé sú Liyel nɛ̂-á yĩ̂nyõ, à kɩ yépi tɔ tyípêl yɔ̃ mɔ yé kɔ̃. [
25 Quando estiverem orando, se tiverem alguma coisa contra alguém, perdoem-no, para que seu Pai no céu também perdoe seus pecados.
26 Ǹtɛ, yépi-à névye tyípêllɛ n yɔ̃ n mɔ pélɛ n kɔ̃ ńkɛ̃̂nɛ, yé sú Liyel náh yépi tɔ tyɩ́ yɔ̃ n mɔ yé kɔ̃ n pi.]»
26 Mas, se vocês se recusarem a perdoar, seu Pai no céu não perdoará seus pecados”.
27 Yesu ànɛ̂ ǹ *tõ̀ sã́hpú-á pé syɩ kyɩ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, wǎh mɛ n kɔ *Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, *sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ *Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ pɔ ǹ tyɩ́.
27 Mais uma vez, voltaram a Jerusalém. Enquanto Jesus passava pelo templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo vieram até ele
28 Tɛ́ mɛ à piki yah nɛ, nɛ̂ yĩn yõ se à n pɩ tyi nɔ́pilɛ nɩ? Nɛ̂ se à kɔ̃ ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ nɩ?
28 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
29 À mɛ yo pé tyɩ́: «Mé kɩ tir núkú ólɛ yé piki yah. Yáh kɩ ké yah yo ń tyɩ́, nɛ̂ yĩn yõ-á mé n pɩ tyi nɔ́pilɛ, mé kɩ kè yo yé syah.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
30 Yépi tɛ̃̀ tyɩ́, nɛ̂ tɛkɩ mɔ Nsyɔ̃nɛ, à pɔ névyelɛ n *wel n wilki? Liyel se, tĩ̂ névye se? Yé yo ń syah.»
30 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana? Respondam-me!”.
31 Képah sɔkɔ, pè tyah n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh kɩ nɛ, Liyel-á tɛkɩ mɔ ǹnɛ, wǎh kɩ nɛ, tɛ́ kû se pɩ, tɛ́ pé náh sɛ̃ ǹ yõ nɩ?
31 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
32 Pé náh se mó tɔ̃ fɛ̃ n yo n pi nɛ, névye-á tõ ǹnɛ... Pè sõ̀ mɛ tɔ́wû tíkílɛ n pɩ, képah ye. No pól sõ̀ mɛ n sõ nɛ, Nsyɔ̃nɛ, *Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò kègbɩ-á sõ̀ ǹnɛ.
32 Mas será que ousamos dizer que era apenas humana?”. Tinham medo do que o povo faria, pois todos acreditavam que João era profeta.
33 Képah sɔkɔ, pè Yesu syah nɛ, pé náh pɩ̃. Ǹ tɔ mó yo pé tyɩ́ nɛ, nɛ̂ yĩn yõ-á pé tyi nɔ́pilɛ n pɩ, péwɔ tɔ náh mó kè yo pè syah n pi.
33 Por fim, responderam: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.