Lucas 9

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí ye tuke mɔ, tɛ́ tǎhkɩ̀ ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔlɛ pè kɔ̃ nɛ, pè sétã̀n póllɛ n yĩni, pè mó yámpúlɛ n dɛ n mɔ.
1 Jesus reuniu os Doze e lhes deu poder e autoridade para expulsar todos os demônios e curar enfermidades.
2 Képah sɔkɔ, tɛ́ pè tɛkɩ mɔ nɛ, pè kyɩ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃, pè mó yámpúlɛ n dɛ n mɔ.
2 Depois, enviou-os para anunciar o reino de Deus e curar os enfermos.
3 Tɛ́ tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ, pè káh kwâh yɔ́ ńtɛ̃ tɔkɔ wɛ̃̀kɩ̀ kɔ yĩnnɛ. Pè káh ńsĩn tɔkɔ, pè káh pilki tɔkɔ, pè káh yõke tɔkɔ, pè káh pɔ́ tɔkɔ. Ànɛ̂ nɛy káh fwɔ̀mɔlɔ nínɔ́ tɔkɔ. Tɛ́ tɔ̃ nɛ:
3 Ele os instruiu, dizendo: “Não levem coisa alguma em sua jornada. Não levem cajado, nem bolsa de viagem, nem comida, nem dinheiro, nem mesmo uma muda de roupa extra.
4 «Yâh kyɩ wɛ twah kéte nɛ̂ sɔkɔ, yé tɛ̃ képah sɔkɔ fɔ́ɔ́, kè pɔ nɔ yé yal gbĩ́ tyɩ́ nɛ́npɔ́.
4 Aonde quer que forem, hospedem-se na mesma casa até partirem da cidade.
5 Tɛ́, nónó-à kyɩ yahle nɛ, yé káh twah pé tyɩ́, yâh n wil kénɛ kwil sɔkɔ, yé yé gbyẽ̂h nɛ̀ngbɔ̃ kwer n kwɛ nɛ́npɔ́. Képah kɩ pɩ gbáhdyâh dínsàhnɔ́lɛ pé tyɩ́.»
5 E, se uma cidade se recusar a recebê-los, sacudam a poeira dos pés ao saírem, em sinal de reprovação”.
6 Képah tɛ̃̀nɛ, pè mɛ sɔkɔ, à kyɩ n kɔ n kɔ̃ kwlo kwlo sɔkɔ, à nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́nnɛ n yo n kɔ̃, tɛ́ mɛ yámpúlɛ n dɛ n mɔ ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ.
6 Então começaram a percorrer os povoados, anunciando as boas-novas e curando os enfermos.
7 — ausente —
7 Quando Herodes Antipas ouviu falar de tudo que Jesus fazia, ficou perplexo, pois alguns diziam que João Batista havia ressuscitado dos mortos.
8 — ausente —
8 Outros acreditavam que Jesus era Elias, ou um dos antigos profetas que tinha voltado à vida.
9 Képah sɔkɔ, à nɛ, tɛ́ páh se Nsyɔ̃ yõ kãm. Ǹtɛ, nɛ̂ tɛ̃̀ ó tyípɩ́nɔ́ se tɔ̃ pé n nohnɩ yɔ̀ nɩ? Kǎh pɩ sɛ̃́, à tyah Yesulɛ n yah n kɔ̃ nɛ, pé à wɛ.
9 “Eu decapitei João”, dizia Herodes. “Então quem é o homem sobre quem ouço essas histórias?” E procurava ver Jesus.
10 Yesu tɛ̃̀ntõbe-á pé syɩ pɔ ǹ tnɔ̂, pè pé tyípɩ́nɔ́ pól yãh à syah. À mɛ pè tɛ̃ yal pé yahlɛ, à yuku pélɛ kwil yɔ́ gbɔ̀pɔ, pè n ye Besayidalɛ.
10 Quando os apóstolos voltaram, contaram a Jesus tudo que tinham feito. Em seguida, Jesus se retirou para a cidade de Betsaida, a fim de estar a sós com eles.
11 Ǹtɛ, tɔ́wû-á pɔ pé sɔ́kɔ́nɔ́ pɩ̃ sɛ̃́, pè pé nyáh sõ kyɩ nɛ́kwĩ́nkílɛ. Képah sɔkɔ, Yesu pè tɛ̃ pallɛ, mɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́lɛ n yãh pé tyɩ́, tɛ́ mɛ yámpúlɛ n dɛ n mɔ, nónó-á sõ̀ mɛ lènɔlɛ n yah n kɔ̃.
11 As multidões descobriram seu paradeiro e o seguiram. Ele as recebeu, ensinou-lhes a respeito do reino de Deus e curou os que estavam enfermos.
12 Ǹtɛ, gbĩ-á pɔ n yi, ǹ tõ̀ sã́hpú nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹgbǒ gbɛ̃́nnɩ tyah sɔkɔ-á pélɛ ásõ̂ dɛ́! Ńkɛ̃́, wǎh náhkɩ tɔ́wû fĩn mɔ, pè kyɩ sɛ̃́-ńtã̂n ànɛ̂ yõke yah kɔ̃ gbɔ̀plɔ kwlo ànɛ̂ yèpìyey sɔkɔ.
12 No fim da tarde, os Doze se aproximaram e lhe disseram: “Mande as multidões aos povoados e campos vizinhos, para que encontrem comida e abrigo para passar a noite, pois estamos num lugar isolado”.
13 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́: «Yépi yõke yah pè kɔ̃ pè yõ yé gblɔ̌y kɛ̀!» Pè mɛ à syah nɛ, búrn plɔ́ kwlɔ, ànɛ̂ yɛ̃́nkyɔ plɔ́ nínɔ́ ó-á mɛ pé tyɩ́ dɛ́! Tĩ̂, à se mɛ ké tyɩ́ nɛ, pépi kyɩ yõke dwe pɔ nɛ́kwĩ́nkí nɔ́pi pu nɩ?
13 Jesus, porém, disse: “Providenciem vocês mesmos alimento para eles”. “Temos apenas cinco pães e dois peixes”, responderam. “Ou o senhor espera que compremos comida para todo esse povo?”
14 Tɛ́ díbí sõ̀ nɔ nɛ́pĩ̂ kèyõ nínɔ́ kyɛgbãm kénkɔ̃lɛ nɛ́npɔ́.
14 Havia ali cerca de cinco mil homens. Jesus respondeu: “Digam a eles que se sentem em grupos de cinquenta”.
15 Pè kè pɩ, wǎh yo sɔ̃́, à no pól kɔ̃ pè kɔ̃ tɛ̃.
15 Os discípulos seguiram sua instrução, e todos se sentaram.
16 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ búrn plɔ́ kwlɔ, ànɛ̂ yɛ̃́nkyɔ plɔ́ nínɔ́ nɔ́pi tɔkɔ, tɛ́ ǹ yah yɔ̃ yĩ̂nyõ, à Liyel ni sé yõ, tɛ́ sè kwɔkɩ, à ǹ tõ̀ sã́hpú kɔ̃ nɛ, pè syi tɔ́wû kɔ̃.
16 Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu-os em pedaços e os entregou aos discípulos para que distribuíssem ao povo.
17 Képah-á pɩ, no pól yõ tɔ̃. Tɛ́ pè pé yṍnkwlɔnɔ tuke mɔ, vyɔ́ gbɔ̃ninɔ́ yĩ́ĩ́nɛ.
17 Todos comeram à vontade, e os discípulos encheram ainda doze cestos com as sobras.
18 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu sõ̀ mɛ ǹ gbɛ kyɩ tɛ̃ nírílɛ n pɩ, ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ ǹ tnɔ̂. Képah sɔkɔ, à mɛ pè piki yah nɛ: «Névye tɛ̃̀ tyɩ́, nɛ̂ mɛ ńmɔlɛ?»
18 Certo dia, Jesus orava em particular, acompanhado apenas dos discípulos. Ele lhes perguntou: “Quem as multidões dizem que eu sou?”.
19 Pè mɛ à syah nɛ, túkù-á nɛ, Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃-á ǹnɛ. Túkù mɛ nɛ, Yeli-á ǹnɛ. Túkù mó nɛ, ǹgbò gbĩ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò lékó yílkínmɔnɔ-á.
19 Os discípulos responderam: “Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros ainda, que é um dos profetas antigos que ressuscitou”.
20 Pǎh yo sɛ̃́, à pè syah nɛ: «Tɛ́, yépi tɛ̃̀ tyɩ́, nɛ̂ mɛ ńmɔlɛ?» Képah tɛ̃̀nɛ, Pyɛrɩ mɛ nɛ ńkɛ̃́: «Krista yé álɛ, Liyel-á nɛ, páh kɩ nɛ̂ tɛkɩ mɔ.»
20 “E vocês?”, perguntou ele. “Quem vocês dizem que eu sou?” Pedro respondeu: “O senhor é o Cristo enviado por Deus!”.
21 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu pè kah sni nɛ, pé káh kè yo nɛy syah,
21 Jesus advertiu severamente seus discípulos de que não dissessem a ninguém quem ele era.
22 tɛ́ tɔ̃ yɔ̃ sɔkɔ yo pé tyɩ́: «Névi Pi yɩ̃nɛ à yèvyãhrɩ pɩ náhnáh. Yèwàhnɩ̀, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú kɩ à yahle n pi. À kɩ ko mɔ, tɛ́ ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sṍlɛ, à kɩ ǹ syɩ min wɛ.»
22 “É necessário que o Filho do Homem sofra muitas coisas”, disse. “Ele será rejeitado pelos líderes do povo, pelos principais sacerdotes e pelos mestres da lei. Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará.”
23 Képah náh, à yo no pól tyɩ́: «Névi nɛ̂-à mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ńmɔ sõ̀ tɛ̃, tɛ̃̀ ǹ gblɔ̌y dyɔ yĩ́ĩ́ tyi yɛ, sõmɛsṍ à mó nɛ mɛ ǹ syɩ syɩ dahnɩ twah, ń sõ̀ tɛ̃.
23 Disse ele à multidão: “Se alguém quer ser meu seguidor, negue a si mesmo, tome diariamente sua cruz e siga-me.
24 Yah, névi nɛ̂-à nɛ ńkɛ̃́, páh n to n pwah kũ yah, tɛ̃̀ náh min wɛ n pi. Ǹtɛ, nɛ̂-à kũ fɛ̃ syi ńmɔ yĩnnɛ, tɛ̃̀ wɔ min kɩ pwah.
24 Se tentar se apegar à sua vida, a perderá. Mas, se abrir mão de sua vida por minha causa, a salvará.
25 — ausente —
25 Que vantagem há em ganhar o mundo inteiro, mas perder ou destruir a própria vida?
26 — ausente —
26 Se alguém se envergonhar de mim e de minha mensagem, o Filho do Homem se envergonhará dele quando vier em sua glória e na glória do Pai e dos santos anjos.
27 Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: névye nónó-á mɛ ásõ̂, pé túkù kɩ Liyel tɔ̃́rɩ́ wɛ yĩ́nɛ, tɛ́ kɩ mɛ min sɔkɔ.»
27 Eu lhes digo a verdade: alguns que aqui estão não morrerão antes de ver o reino de Deus!”.
28 Kénɛ wɛlɔ yóntɛnɔ náh, sèpĩ̀n kwǎrtɔ̃nɔ kénkɔ̃-á sɔkɔ, Yesu Pyɛrɩ, ànɛ̂ Nsyɔ̃, ànɛ̂ Nsyakɩ tɛ̃ sɔkɔ yɔ̃lɩ yɔ́ yõ nɛ, pé kyɩ nírí pɩ.
28 Cerca de oito dias depois, Jesus levou consigo Pedro, João e Tiago a um monte para orar.
29 Wǎh mɛ nírí sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹ yèpɔ dùkù vi mɔ, tɛ́ ǹ flɔ piki prɛ́yy.
29 Enquanto ele orava, a aparência de seu rosto foi transformada, e suas roupas se tornaram brancas e resplandecentes.
30 Nɛ́npɔ́ swɔ, díbí nɛ́pĩ̂ nímí núkú wil, mɛ yã́hkɩ̀lɛ n yãh ànɛ̂ Yesulɛ.
30 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
31 Moyisi ànɛ̂ Yeli ye sõ̀ pɔ wil mɔ yĩ̂nyõ tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ, tɛ́ mɛ n yãh Yesulɛ, wǎh kɩ ǹ tõ̀ pɩ n tũ n pi sɔ̃́, ǹ kúnɔ́ sɔkɔ Yerusalɛmɩ.
31 Tinham um aspecto glorioso e falavam sobre a partida de Jesus, que estava para se cumprir em Jerusalém.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, dɔy sõ̀ mɛ Pyɛrɩ ànɛ̂ pé no tyɩ́ fɛ̃. Pǎh dɔ yuku, pè Yesu tɔ̃́rɩ́ dùkù wɛ ànɛ̂ díbí nɛ́pĩ̂ nímí nɔ́pilɛ yĩ́nnɔ́lɛ ǹnɛ.
32 Pedro e os outros lutavam contra o sono, mas acabaram despertando e viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Képah náh, nɛ́pĩ̂ nímí nɔ́pi-á n yal Yesu tnɔ̂ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, pé tɛ̃̀nɔ́-á kɩ plɛ ásõ̂ dɛ́! Páh kɩ yèpyenɔ tɔ̃́nɔ́ pɩ. Ńkɛ̃́ ǹmɔ tyɩ́-á núkúlɛ, Moyisi tyɩ́ mɛ núkúlɛ, Yeli tyɩ́ mɛ núkúlɛ. Tɛ́, à náh sõ̀ pɩ̃, tir nɛ̂-á à mɛ n yo.
33 Quando Moisés e Elias iam se retirando, Pedro, sem saber o que dizia, falou: “Mestre, é maravilhoso estarmos aqui! Vamos fazer três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
34 Wǎh mɛ wɛ́kɩ́nɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, ńyĩ́rkì yɔ́ núkú wil fob mɔ pé yõ. Légbĩ́nɛ, tíkí de Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ.
34 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem surgiu e os envolveu, enchendo-os de medo.
35 Képah sɔkɔ, yĩ́npɔ̃́ yɔ́ wil Liyel tyɩ́ ńyĩ́rkì mɛ̀ sɔkɔ, mɛ n yo nɛ ńkɛ̃́: «Ǹmɔ nɛ̂-á yɔ̀, ǹmɔ ye ń pídĩ́nɛ, máh nɛ̂ yah wilki. Yé nɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́!»
35 Então uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho, meu Escolhido. Ouçam-no!”.
36 Pǎh wɛy mɛ̀ noh ńyãh sɔkɔ, nɛy náh tɔ̃ wɛ nɛ́npɔ́, nɛ́ Yesu ó náh. Kǎh pɩ sɛ̃́, ǹ tõ̀ sã́hpú pé vyɛ̃y vike tɛ̃ syɩ́syɩ́. Tɛ́ légbĩ́nɛ, pǎh tyi nónó wɛ, pè náh mɛ sé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n yãh nɛy tyɩ́.
36 Quando a voz silenciou, só Jesus estava ali. Naquela ocasião, os discípulos não contaram a ninguém o que tinham visto.
37 Dendallɛ, pǎh tiki yɔ̃lɩ yõ, tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ pɔ Yesu yohnɩ.
37 No dia seguinte, quando desceram do monte, uma grande multidão veio ao encontro de Jesus.
38 Tɛ́ kénɛ tɔ́wû sɔkɔ, dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ, à tyah n de n syi nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh ǹnɛ n ni, à yah dah mɔ pé pídĩ́ tyɩ́ sɔkɔ, ǹmɔ núkúní-á pé tyɩ́,
38 Um homem na multidão gritou: “Mestre, suplico-lhe que veja meu filho, o único que tenho!
39 tɛ́ sétõ yɔ́-á mɛ n yuku n pɔ ǹ yõ. Kàh yuku ǹ yõ, à n de n syi nɛ́npɔ́ swɔ, ànɛ̂ kě à kah n yike pélpèl, tɛ́ gbèfɔ̀kɔ̀píkínì n nɛ n wil ǹ vyãh. Ànɛ̂ kè náh ǹnɛ n fĩn n mɔ súú. Kàh pópó ǹnɛ n fĩn mɔ, kě à fõh n kah n mɔ.
39 Um espírito impuro se apodera dele e o faz gritar. Lança-o em convulsões e o faz espumar pela boca. Sacode-o violentamente e quase nunca o deixa em paz.
40 Képah-á, pé pɔ ǹ tõ̀ sã́hpú ni nɛ, pè sétõ mɛ̀ yĩni, tɛ́ pè náh tɛ̃ wɛ.
40 Supliquei a seus discípulos que o expulsassem, mas eles não conseguiram”.
41 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, nɛ́pêl, ànɛ̂ Liyel yõ sɛ̃́-ńkɛ̃̂ névye nɔ́pi! Pé se yɩ̃nɛ, pé pé nɩ tɛ̃, pé tɛ̃ pélɛ, pé pɔ syɩ gbĩ́ nɛ̂ tyɩ́ nɩ? Ńkɛ̃́, à pɔ ǹ pídĩ́nɛ ásõ̂.
41 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês e terei de suportá-los?”. Então disse ao homem: “Traga-me seu filho”.
42 Piri-á núkú n nɔ n de Yesu tnɔ̂, sétõ à kwel min sétáh, tɛ́ à yike kègbɩlɛ. Ǹtɛ, Yesu mɛ dírí kõ sétõ yõ, tɛ́ piri dɛ mɔ, tɛ́ ǹnɛ ǹ sú gbõ̀ dahbɩ.
42 Quando o menino se aproximou, o demônio o derrubou no chão, numa convulsão violenta. Jesus, porém, repreendeu o espírito impuro, curou o menino e o devolveu ao pai.
43 Képah tɛ̃̀nɛ, no pól gbã̀n du Liyel tɛ̃́npnɛ̀nɔ́ tyɩ́lɛ.
43 Todos se espantaram com a grandiosidade do poder de Deus. Enquanto todos se maravilhavam com seus feitos, Jesus disse aos discípulos:
44 «Nɛ̂-á mé n tyah yónɔ́lɛ yé tyɩ́, yé kè noh pallɛ: Névi Pi kɩ n dahbɩ n pi névye gbõ̀.»
44 “Ouçam-me e lembrem-se do que lhes digo: o Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas”.
45 Ǹtɛ, pè náh sõ̀ mɛ wɛy mɛ̀ tyɩ́ yah wɛ. Kè sõ̀ wɛkɩ wɛ́npǐllɛ pé tyɩ́ nɛ, pè káh ké yõ pɩ̃. Tɛ́ ké dùkù píkínyahnɔ tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃ Yesu tyɩ́.
45 Eles, porém, não entendiam essas coisas. O significado estava escondido deles, de modo que não eram capazes de compreender e tinham medo de perguntar.
46 Képah sɔkɔ, tõ̀ sã́hpú tyah yékã̂blɛ n pɩ nɛ, pé pɩ̃ nɛ̂ tɛ̃̀-á kal pépi sɔkɔ.
46 Os discípulos começaram a discutir sobre qual deles seria o maior.
47 Tɛ́ Yesu-á pé fɔ́kɔ́sɔ̃nɔ pɩ̃ sɛ̃́, à piri yɔ́ tɛ̃ sah ǹ tnɔ̂,
47 Jesus, conhecendo seus pensamentos, trouxe para junto de si uma criança pequena
48 tɛ́ yo pé tyɩ́: «Nɛ̂-á tyɩ̃́ɩ̃ kal yépi pól sɔkɔ, ǹmɔ kal tɛ́lɔ́lɛ. Képah ye, névi nɛ̂-à piri mɛ̀ kénkɔ̃ tɛ̃́nɔ́ plɛ ńmɔ yĩnnɛ, ńmɔ ye tɛ̃̀ tɛ̃ plɛ. Ànɛ̂ névi nɛ̂ tɔ-à ńmɔ tɛ̃́nɔ́ plɛ, ń tɛ́kɩ́nmɔ-ò ye tɛ̃̀ tɛ̃ plɛ.»
48 e disse: “Quem recebe uma criança como esta em meu nome recebe a mim, e quem me recebe também recebe aquele que me enviou. Portanto, o menor entre vocês será o maior”.
49 Képah sɔkɔ, Nsyɔ̃ mɛ Yesu syah nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, pépi-á ǹnɩ̂ wɛ, à mɛ sétã̀nnɛ n yĩni ǹ yĩn yõ, tɛ́ à náh se sõ̀ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃ pépilɛ wɛ̃ tyɩ́. Képah-á, pé nɛ, pé ǹnɛ n yĩni n mɔ ké pɩ́nɔ́lɛ.
49 João disse a Jesus: “Mestre, vimos alguém usar seu nome para expulsar demônios; nós o proibimos, pois ele não era do nosso grupo”.
50 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Névi nɛ̂-à mɛ yélɛ n fwó-ńkɛ̃̂nɛ, tɛ̃̀ mɛ yélɛ. Képah ye, yé káh à yĩni n mɔ ké pɩ́nɔ́lɛ.»
50 “Não o proíbam!”, disse Jesus. “Quem não é contra vocês é a favor de vocês.”
51 Képah náh, Yesu yɔ̃̀ndɔkɔnsɔkɔ gbĩ́-á pɔ nɔ yĩ̂nyõ, à kè yah tɔkɔ yĩn núkú yõ nɛ ńkɛ̃́, páh kɩ kyɩ Yerusalɛmɩ.
51 Como se aproximava o tempo de ser elevado ao céu, Jesus partiu com determinação para Jerusalém.
52 Kǎh pɩ sɛ̃́, à tɛ̃ntõ̀ névye tɛkɩ mɔ ǹ yahlɛ. Pépi mɛ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, à kyɩ de Samarɩ kwil yɔ́ sɔkɔ nɛ, pé kyɩ twáh-ńsah yah sah à kɔ̃.
52 Enviou mensageiros adiante até um povoado samaritano, a fim de fazerem os preparativos para sua chegada.
53 Ǹtɛ, wǎh sɔ̃́npɩ́lɛ ǹ yah mɔ n yuku Yerusalɛmɩ tĩ̀nnɛ, kǎh pɩ sɛ̃́, nɛ́npɔ́ tãn mɛ yahle nɛ, à káh twah pé tyɩ́.
53 Contudo, os habitantes do povoado não receberam Jesus, porque parecia evidente que ele estava a caminho de Jerusalém.
54 Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ Nsyakɩ, ànɛ̂ Nsyɔ̃-á képah noh sɛ̃́, pè nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, à se mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé yĩ̂nyõ nyàh ye mɔ no nɔ́pi yõ, kè tiki n pɔ pè sukɛ n mukuli nɩ?
54 Percebendo isso, Tiago e João disseram a Jesus: “Senhor, quer que mandemos cair fogo do céu para consumi-los?”.
55 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu ǹ yah vi pé tĩ̀nnɛ, à dírí kõ pé yõ.
55 Jesus, porém, se voltou para eles e os repreendeu.
56 Képah náh, pè mɛ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, à sɔkɔ kwil yɔ́ sɔkɔ.
56 E seguiram para outro povoado.
57 Képah sɔkɔ, pǎh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ gbĩ́ nɛ̂nɛ, dĩ́ yɔ́ Yesu syah nɛ ńkɛ̃́, páh kɩ ǹ sõ̀ tɛ̃ n kɔ n kɔ̃ ǹnɛ, ǹ kɔ́-ńtã̂n pól sɔkɔ.
57 Quando andavam pelo caminho, alguém disse a Jesus: “Eu o seguirei aonde quer que vá”.
58 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Gbɛ̃́npãhlɔ tyɩ́, pɩ̃̀ mɛ. Kèpye tyɩ́, syɛ̀ mɛ. Ǹtɛ Névi Pi tɛ̃̀ tyɩ́, wɛ́nsɛ̃nmɩ̀-ǹsah ńtɛ̃ náh mɛ.»
58 Jesus respondeu: “As raposas têm tocas onde morar e as aves têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem sequer um lugar para recostar a cabeça”.
59 Tɛ́ mɛ pyě yo ǹnɩ̂ tyɩ́: «Ń sõ̀ tɛ̃.» Kénɛ dĩ́ mɛ à syah nɛ, à yɛ, pâh pɔ pé sú lékó ǹgbò yɩ̃ tɛ.
59 E a outra pessoa ele disse: “Siga-me”. O homem, porém, respondeu: “Senhor, deixe-me primeiro sepultar meu pai”.
60 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ à syah nɛ: «Yɛ lékyɩ̂ kɔ̃, pè pé lékyɩ̂lɛ n yɩ̃, tɛ́ áwɔ mó kyɩ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃.»
60 Jesus respondeu: “Deixe que os mortos sepultem seus próprios mortos. Você, porém, deve ir e anunciar o reino de Deus”.
61 Képah sɔkɔ, ǹnɩ̂ yɔ́ mó yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, páh kɩ ǹ sõ̀ tɛ̃. Tɛ́ à yɛ pé kɔ̃, pé kyɩ ké wɛ̃̀kɩ̀ ni pé gbô tãn tyɩ́.
61 Outro, ainda, disse: “Senhor, eu o seguirei, mas deixe que antes me despeça de minha família”.
62 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Névi nɛ̂-à nyeh wɛkɩ tɛ̃ swãhlɛ n wɔ, tɛ́ n yah náhlɛ, tɛ̃̀ náh fɛ̃ Liyel tɔ̃́rɩ́ tõ̀ pɩ n pi.»
62 Mas Jesus lhe disse: “Quem põe a mão no arado e olha para trás não está apto para o reino de Deus”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.