Lucas 18
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah náh, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, à pè wɛ̃kɩ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ pè nírílɛ n pɩ kṹmm wílkúnì kɛ̃́nɛ ké sɔkɔ.
1 Jesus contou a seus discípulos uma parábola para mostrar-lhes que deviam orar sempre e nunca desanimar.
2 À nɛ: «Tukey tùkè-ò dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ kwil yɔ́ sɔkɔ, à náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, à náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
2 Disse ele: “Havia numa cidade um juiz que não temia a Deus nem se importava com as pessoas.
3 Tɛ́ pɛ́kúsè yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ kénɛ kwil sɔkɔ. Ǹmɔ sõ̀ mɛ n yo n pɔ ǹ tyɩ́ gbĩ́mɛgbĩ́ nɛ, nɛ̂-á mɛ péwɔ ànɛ̂ pé fwó-ò wrɔ́, à kè tɔ̃ sah pé kɔ̃.
3 Uma viúva daquela cidade vinha a ele com frequência e dizia: ‘Faça-me justiça contra meu adversário’.
4 Ǹtɛ, kè pɩ di mónɔ́lɛ, tɛ́ dĩ́ náh sõ̀ mɛ fɛ̃ syi. Képah náh, à pɔ yo n gblɔ̌y tyɩ́ nɛ, gbɩ tɛ̃̀ wɔ-á, pé náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, pé náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
4 Por algum tempo, o juiz não lhe deu atenção, mas, por fim, disse a si mesmo: ‘Não temo a Deus e não me importo com as pessoas,
5 Ǹtɛ, pɛ́kúsè mɛ̀-á mɛ pé gblɔ́lɛ n vyãh n pɔ, páh kɩ ǹ tir mɛ̀ yah wah à kɔ̃, pé yah mó vɩ.»
5 mas essa viúva está me irritando. Vou lhe fazer justiça, pois assim deixará de me importunar’”.
6 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu-á képah yãh tɛ, à tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Yé tukey tùkè-ò dĩ́ mɛ̀ wɛy noh kɛ̀, ǹmɔ nɛ̂-á fĩ̀n yṍ-òlɛ.
6 Então o Senhor disse: “Aprendam uma lição com o juiz injusto.
7 Ǹtɛ Liyel wɔ-á nónó yah tɔkɔ, tɛ́ pè mɛ ǹnɛ n ye n gbo lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, à náh pé tyi yah wah pè kɔ̃ n pi di? À se kɩ mo pé yòhnɩ̀nmɔ-ńsah?
7 Acaso Deus não fará justiça a seus escolhidos que clamam a ele dia e noite? Continuará a adiar sua resposta?
8 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: wǎh kɩ pé tyi yah wah pè kɔ̃ súú. Ǹtɛ, Névi Pi-à sṍ nɛ̂nɛ pɔ sétáh yõ, à se kɩ pɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ wɛ?»
8 Eu afirmo que ele lhes fará justiça, e rápido! Mas, quando o Filho do Homem voltar, quantas pessoas com fé ele encontrará na terra?”.
9 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pé gblɔ̌ynɛ n yah nɛ ńkɛ̃́, páh mɛ nɛ́gbɔ́lɛ Liyel yah, tɛ́ mɛ tɛ́lɔ́lɛ n yilɔ, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh pépi tyɩ́ sɔkɔ nɛ:
9 Em seguida, Jesus contou a seguinte parábola àqueles que confiavam em sua própria justiça e desprezavam os demais:
10 «Díbí nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ sõ̀ kyɩ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, à kyɩ Liyel ni. Nɛ́núkùlɛ, Farisiyɛ̃ ye sõ̀ ǹnɛ, tɛ́ ní-òlɛ, mɔ́rɩ́ syí-òlɛ.
10 “Dois homens foram ao templo orar. Um deles era fariseu, e o outro, cobrador de impostos.
11 Képah sɔkɔ, Farisiyɛ̃ mɛ̀ mɛ yuku yĩn, à Liyellɛ n ni ǹ fɔkɔ táh, mɛ n yo nɛ, èè Liyel, páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, wǎh sɔ̃́npɩ́ péwɔ pɩ pé gblɔ̌y. Pé náh mɛ no tɛ́lɔ́ tyɩ́ kɔ̃lɛ, nónó-á yɩ̃́púlɛ, ànɛ̂ tyítúkúnì pɩ́púlɛ, ànɛ̂ fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ́púlɛ. Páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, pé náh sɔ̃́npɩ́lɛ mɛ mɔ́rɩ́ syí-ò mɛ̀ sɔ̃́.
11 O fariseu, em pé, fazia esta oração: ‘Eu te agradeço, Deus, porque não sou como as demais pessoas: desonestas, pecadoras, adúlteras. E, com certeza, não sou como aquele cobrador de impostos.
12 Péwɔ-á níkìlɛ n tɛ̃ sèpĩ̀n nínì yòh núkú wrɔ́. Páh pé gbã̀n yî wɛ́nɔ́ gbãm-ònɔ́lɛ ǹnɛ n kɔ̃.
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo que ganho’.
13 Ǹtɛ mɔ́rɩ́ syí-ò wɔ mó sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ fɩ́ɩ́, à náh fɛ̃ syi ǹ yah ńtɛ̃ yɔ̃ yĩ̂nyõ. Tɛ́ mɛ ǹ gbõ̀lɛ n sah ǹ nɩ̀vɔ sɔkɔ mɛ n yo nɛ: ‹Liyel, ń yãm yah, ńmɔ nɛ̂-á tyípékè pɩ́-òlɛ.›»
13 “Mas o cobrador de impostos ficou a distância e não tinha coragem nem de levantar os olhos para o céu enquanto orava. Em vez disso, batia no peito e dizia: ‘Deus, tem misericórdia de mim, pois sou pecador’.
14 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: dĩ́ mɛ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah, wǎh ǹ syɩ n yuku ǹ tĩ̀nnɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ. Tɛ́ Farisiyɛ̃ wɔ náh sɛ̃́nkɔ̃ wɛ. Gbɩ yõ, névi nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n gbilki, à kɩ tiki mɔ. Tɛ́ nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n tiki n mɔ, tɛ̃̀ wɔ kɩ mó dɔkɔ mɔ.»
14 Eu lhes digo que foi o cobrador de impostos, e não o fariseu, quem voltou para casa justificado diante de Deus. Pois aqueles que se exaltam serão humilhados, e aqueles que se humilham serão exaltados”.
15 Névye sõ̀ mɛ n pɔ n pɔ wɛ̃́npì yrɔ̃́ tɔlɛ Yesu tyɩ́ nɛ, à tũ pé tyɩ́. Ǹ tõ̀ sã́hpú-á képah wɛ, pè tyah dírílɛ n kõ pé yõ.
15 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas. Ao ver isso, os discípulos repreenderam aqueles que as traziam.
16 Ǹtɛ, Yesu mɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ nɛ: «Nónó dùkù-á mɛ wɛ̃́npì nɔ́pi sɔ̃́, Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ, pépi tyɩ́ ye. Képah ye, yé yɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɛ n pɔ n pɔ ńmɔ tyɩ́. Yé káh pé yahlɛ n kõ.
16 Jesus, porém, chamou as crianças para junto de si e disse aos discípulos: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
17 Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal n mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ fɛ̃̀nsyi-ńkɛ̃̂nɛ wɛ̃́npir tyɩ́ kɔ̃lɛ, à náh n wɛ n de n pi ké sɔkɔ póllɛ.»
17 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
18 Képah náh, Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ Yesu piki yah nɛ, kwɔ́-ò pèpɛy, pé se yɩ̃nɛ pé pɩ sɔ̃́, pé mó tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ nɩ?
18 Certa vez, um homem de alta posição perguntou a Jesus: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
19 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Kwâh nɛ̂ pɩ, tɛ́ á ńnɛ n ye ‹pèpɛynɛ›? Pèpɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ, nɛ́ Liyel ó náh.
19 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
20 Á Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ pɩ̃ kɛ̀, nɛ̂-á n yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Káh fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ, káh nɛ́kókè mɔ, káh yɩ̃be yɩ̃, káh mɩ̀nɩ̀ sah á ní-ò yõ, á sú ànɛ̂ á yṹnɛ n tɛ̃ plɛ.›»
20 Você conhece os mandamentos: ‘Não cometa adultério. Não mate. Não roube. Não dê falso testemunho. Honre seu pai e sua mãe’.”
21 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ à syah nɛ, páh mɛ sépinɔ́ póllɛ n pɩ fɔ́ɔ́, pé wɛ̃́npir gbĩ́ dùkùlɛ.
21 O homem respondeu: “Tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
22 Yesu-á képah noh sɛ̃́, à yo ǹ tyɩ́: «Tyínúkú ó tɔ̃ yah kwlɔ á tyɩ́: Gbã̀n yî nónó pól-á mɛ á tyɩ́, kyɩ sè yãm, ǹ tɛ́ sé pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃, ǹ tɛ́ n pɔ ńmɔ sõ̀ tɛ̃. Képah sɔkɔ, á kɩ Liyel fṍ tahrɩ wɛ.»
22 Quando Jesus ouviu sua resposta, disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
23 Tɛ́ dĩ́ tahrɩ-á sõ̀ kah tnɔ sɛ̃́, képah ye, wǎh wɛy mɛ̀ noh, ǹ yah kwɔ yɩkɩ.
23 Ao ouvir essas palavras, o homem se entristeceu, pois era muito rico.
24 Képah sɔkɔ, Yesu-á ǹ yah wɛ kè kwɔ sɛ̃́, à nɛ, tahbɩ dénɔ́-á mɛ tah Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ dɛ́!
24 Ao ver a tristeza daquele homem, Jesus disse: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!
25 Ńkɛ̃́, yã̀hmɩ́kɩ̀ dénwìlnɔ́lɛ sèndi pwã̀h sɔkɔ, képah ńtɛ̃-á kɩ fàhfàh kal tàh dénɔ́lɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.
25 Na verdade, é mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ ǹ wɛynɛ n nohnɩ, pè nɛ, ǹtɛ, nɛ̂ wɔ se kɩ mó fɛ̃ pwah nɩ?
26 Aqueles que o ouviram disseram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 À mɛ yo pé tyɩ́: «Névi náh fɛ̃ tir nɛ̂ pɩ n pi, Liyel kɩ fɛ̃ képah pɩ.»
27 Jesus respondeu: “O que é impossível para as pessoas é possível para Deus”.
28 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ nɛ, pépi tɛ̃̀ wɔlɛ, páh pé yɛ̃́ngbɛ̃́ yî sah, tɛ́ ǹmɔ sõ̀ tɛ̃.
28 Pedro disse: “Deixamos nossos lares para segui-lo”.
29 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ yĩnnɛ ǹ kéte sah, képah náh pɩ, ǹ kyɩlɛ, képah náh pɩ, ǹ yṹnpyélɛ, képah náh pɩ, ǹ tyɩ́ névyelɛ, képah náh pɩ, ǹ wɛ̃́npìlɛ,
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, esposa, irmãos, pais ou filhos por causa do reino de Deus
30 tɛ̃̀ kɩ pé lékan wɛ kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ Liyel fṍ sɔkɔ ńsõ̂nɛ.»
30 receberão neste mundo uma recompensa muitas vezes maior e, no mundo futuro, terão a vida eterna”.
31 Képah náh, Yesu ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí ye pé yahlɛ, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Á wɛ n yuku Yerusalɛmɩ sɔkɔ yɔ̀. Tɛ́ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu-á lésõ tyi nónó pól wãrkɩ sah Névi Pi tyɩ́ sɔkɔ, sè kɩ n pɩ n tũ n pi.
31 Jesus chamou os Doze à parte e disse: “Estamos subindo para Jerusalém, onde tudo que foi escrito pelos profetas a respeito do Filho do Homem se cumprirá.
32 Pè kɩ à dahbɩ Liyel pɩ̃́-ńkɛ̃̂pú gbõ̀. Pè kɩ kṍlɛ ǹnɛ n ko, kɩ ǹnɛ gbyɔ, tɛ́ kɩ n sĩn n mɔ ǹ yõ.
32 Ele será entregue aos gentios, e zombarão dele, o insultarão e cuspirão nele.
33 Pè kɩ à ko yèfõhlɛ, tɛ́ kɩ à ko mɔ. Ǹtɛ, ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sṍlɛ, à kɩ ǹ syɩ min sãn wɛ.»
33 Eles o açoitarão e o matarão, mas no terceiro dia ele ressuscitará”.
34 Ǹtɛ, Yesu wɛy mɛ̀ sõ̀ mɛ wɛ́npǐllɛ pé tyɩ́. Képah ye pè náh ké syɩ́kɩ́-ńsah pɩ̃.
34 Os discípulos, porém, não entenderam. O significado dessas palavras lhes estava oculto, e não sabiam do que ele falava.
35 Képah sɔkɔ, Yesu-á de n tɛ Yeriko kwillɛ yúkɛy, yɩ̃́tũ̂ yɔ́ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ wɛ̃̀gbalɩ sɔkɔ, mɛ n ni n syi.
35 Quando Jesus se aproximava de Jericó, havia um mendigo cego sentado à beira do caminho.
36 Wǎh tɔ́wû sɔ́kɔ́nɔ́ yĩ́ noh, à piki yah nɛ, tir nɛ̂ se nɩ?
36 Ao ouvir o barulho da multidão que passava, perguntou o que estava acontecendo.
37 Pè mɛ à syah nɛ, Nasarɛtɩ Yesu-á pɔ n sɔkɔ.
37 Disseram-lhe que Jesus de Nazaré estava passando por ali.
38 Képah tɛ̃̀nɛ, à tyah n yo n mɔ léyy nɛ, Yesu, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
38 Então começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
39 Tɛ́ nónó-á mɛ n kɔ yah tĩ̀nnɛ, pépi sõ̀ mɛ dírílɛ n kõ ǹ yõ nɛ, à ǹ vyãh vike. Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ sõ̀ mɛ n tɔ̃ n gbah n yo n mɔ nɛ ńkɛ̃́, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
39 Os que estavam mais à frente o repreendiam e ordenavam que se calasse. Mas ele gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
40 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yĩn, tɛ́ nɛ, pè pɔ ǹnɛ. Wǎh nɔ de, Yesu mɛ à piki yah:
40 Então Jesus parou e ordenou que lhe trouxessem o homem. Quando ele se aproximou, Jesus lhe perguntou:
41 «Tir nɛ̂ mɛ á mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ á tyɩ́?» Dĩ́ mɛ à syah nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, à kè pɩ, pé fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.
41 “O que você quer que eu lhe faça?”. “Senhor, eu quero ver!”, respondeu o homem.
42 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á yɩ̃́ ye yɩkɩ mɔ! Á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ.»
42 E Jesus disse: “Receba a visão! Sua fé o curou”.
43 Nɛ́npɔ́ swɔ, ǹ yɩ̃́ núkú yɩkɩ mɔ, tɛ́ à mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃, à Liyellɛ n gbilki. No pól-á képah wɛ sɛ̃́, pé tɔ tyah Liyellɛ n gbilki.
43 No mesmo instante, o homem passou a enxergar, e seguia Jesus, louvando a Deus. E todos que presenciaram isso também louvavam a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.