Lucas 18

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Képah náh, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, à pè wɛ̃kɩ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ pè nírílɛ n pɩ kṹmm wílkúnì kɛ̃́nɛ ké sɔkɔ.
1 Contou-lhes também uma parábola sobre o dever de orar sempre, e nunca desfalecer.
2 À nɛ: «Tukey tùkè-ò dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ kwil yɔ́ sɔkɔ, à náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, à náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
2 dizendo: Havia em certa cidade um juiz que não temia a Deus, nem respeitava os homens.
3 Tɛ́ pɛ́kúsè yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ kénɛ kwil sɔkɔ. Ǹmɔ sõ̀ mɛ n yo n pɔ ǹ tyɩ́ gbĩ́mɛgbĩ́ nɛ, nɛ̂-á mɛ péwɔ ànɛ̂ pé fwó-ò wrɔ́, à kè tɔ̃ sah pé kɔ̃.
3 Havia também naquela mesma cidade uma viúva que ia ter com ele, dizendo: Faze-me justiça contra o meu adversário.
4 Ǹtɛ, kè pɩ di mónɔ́lɛ, tɛ́ dĩ́ náh sõ̀ mɛ fɛ̃ syi. Képah náh, à pɔ yo n gblɔ̌y tyɩ́ nɛ, gbɩ tɛ̃̀ wɔ-á, pé náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, pé náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
4 E por algum tempo não quis atendê-la; mas depois disse consigo: Ainda que não temo a Deus, nem respeito os homens,
5 Ǹtɛ, pɛ́kúsè mɛ̀-á mɛ pé gblɔ́lɛ n vyãh n pɔ, páh kɩ ǹ tir mɛ̀ yah wah à kɔ̃, pé yah mó vɩ.»
5 todavia, como esta viúva me incomoda, hei de fazer-lhe justiça, para que ela não continue a vir molestar-me.
6 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu-á képah yãh tɛ, à tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Yé tukey tùkè-ò dĩ́ mɛ̀ wɛy noh kɛ̀, ǹmɔ nɛ̂-á fĩ̀n yṍ-òlɛ.
6 Prosseguiu o Senhor: Ouvi o que diz esse juiz injusto.
7 Ǹtɛ Liyel wɔ-á nónó yah tɔkɔ, tɛ́ pè mɛ ǹnɛ n ye n gbo lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, à náh pé tyi yah wah pè kɔ̃ n pi di? À se kɩ mo pé yòhnɩ̀nmɔ-ńsah?
7 E não fará Deus justiça aos seus escolhidos, que dia e noite clamam a ele, já que é longânimo para com eles?
8 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: wǎh kɩ pé tyi yah wah pè kɔ̃ súú. Ǹtɛ, Névi Pi-à sṍ nɛ̂nɛ pɔ sétáh yõ, à se kɩ pɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ wɛ?»
8 Digo-vos que depressa lhes fará justiça. Contudo quando vier o Filho do homem, porventura achará fé na terra?
9 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pé gblɔ̌ynɛ n yah nɛ ńkɛ̃́, páh mɛ nɛ́gbɔ́lɛ Liyel yah, tɛ́ mɛ tɛ́lɔ́lɛ n yilɔ, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh pépi tyɩ́ sɔkɔ nɛ:
9 Propôs também esta parábola a uns que confiavam em si mesmos, crendo que eram justos, e desprezavam os outros:
10 «Díbí nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ sõ̀ kyɩ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, à kyɩ Liyel ni. Nɛ́núkùlɛ, Farisiyɛ̃ ye sõ̀ ǹnɛ, tɛ́ ní-òlɛ, mɔ́rɩ́ syí-òlɛ.
10 Dois homens subiram ao templo para orar; um fariseu, e o outro publicano.
11 Képah sɔkɔ, Farisiyɛ̃ mɛ̀ mɛ yuku yĩn, à Liyellɛ n ni ǹ fɔkɔ táh, mɛ n yo nɛ, èè Liyel, páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, wǎh sɔ̃́npɩ́ péwɔ pɩ pé gblɔ̌y. Pé náh mɛ no tɛ́lɔ́ tyɩ́ kɔ̃lɛ, nónó-á yɩ̃́púlɛ, ànɛ̂ tyítúkúnì pɩ́púlɛ, ànɛ̂ fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ́púlɛ. Páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, pé náh sɔ̃́npɩ́lɛ mɛ mɔ́rɩ́ syí-ò mɛ̀ sɔ̃́.
11 O fariseu, de pé, assim orava consigo mesmo: ó Deus, graças te dou que não sou como os demais homens, roubadores, injustos, adúlteros, nem ainda com este publicano.
12 Péwɔ-á níkìlɛ n tɛ̃ sèpĩ̀n nínì yòh núkú wrɔ́. Páh pé gbã̀n yî wɛ́nɔ́ gbãm-ònɔ́lɛ ǹnɛ n kɔ̃.
12 Jejuo duas vezes na semana, e dou o dízimo de tudo quanto ganho.
13 Ǹtɛ mɔ́rɩ́ syí-ò wɔ mó sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ fɩ́ɩ́, à náh fɛ̃ syi ǹ yah ńtɛ̃ yɔ̃ yĩ̂nyõ. Tɛ́ mɛ ǹ gbõ̀lɛ n sah ǹ nɩ̀vɔ sɔkɔ mɛ n yo nɛ: ‹Liyel, ń yãm yah, ńmɔ nɛ̂-á tyípékè pɩ́-òlɛ.›»
13 Mas o publicano, estando em pé de longe, nem ainda queria levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: ó Deus, sê propício a mim, o pecador!
14 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: dĩ́ mɛ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah, wǎh ǹ syɩ n yuku ǹ tĩ̀nnɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ. Tɛ́ Farisiyɛ̃ wɔ náh sɛ̃́nkɔ̃ wɛ. Gbɩ yõ, névi nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n gbilki, à kɩ tiki mɔ. Tɛ́ nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n tiki n mɔ, tɛ̃̀ wɔ kɩ mó dɔkɔ mɔ.»
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque todo o que a si mesmo se exaltar será humilhado; mas o que a si mesmo se humilhar será exaltado.
15 Névye sõ̀ mɛ n pɔ n pɔ wɛ̃́npì yrɔ̃́ tɔlɛ Yesu tyɩ́ nɛ, à tũ pé tyɩ́. Ǹ tõ̀ sã́hpú-á képah wɛ, pè tyah dírílɛ n kõ pé yõ.
15 Traziam-lhe também as crianças, para que as tocasse; mas os discípulos, vendo isso, os repreendiam.
16 Ǹtɛ, Yesu mɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ nɛ: «Nónó dùkù-á mɛ wɛ̃́npì nɔ́pi sɔ̃́, Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ, pépi tyɩ́ ye. Képah ye, yé yɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɛ n pɔ n pɔ ńmɔ tyɩ́. Yé káh pé yahlɛ n kõ.
16 Jesus, porém, chamando-as para si, disse: Deixai vir a mim as crianças, e não as impeçais, porque de tais é o reino de Deus.
17 Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal n mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ fɛ̃̀nsyi-ńkɛ̃̂nɛ wɛ̃́npir tyɩ́ kɔ̃lɛ, à náh n wɛ n de n pi ké sɔkɔ póllɛ.»
17 Em verdade vos digo que, qualquer que não receber o reino de Deus como criança, de modo algum entrará nele.
18 Képah náh, Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ Yesu piki yah nɛ, kwɔ́-ò pèpɛy, pé se yɩ̃nɛ pé pɩ sɔ̃́, pé mó tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ nɩ?
18 E perguntou-lhe um dos principais: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
19 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Kwâh nɛ̂ pɩ, tɛ́ á ńnɛ n ye ‹pèpɛynɛ›? Pèpɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ, nɛ́ Liyel ó náh.
19 Respondeu-lhe Jesus: Por que me chamas bom? Ninguém é bom, senão um, que é Deus.
20 Á Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ pɩ̃ kɛ̀, nɛ̂-á n yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Káh fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ, káh nɛ́kókè mɔ, káh yɩ̃be yɩ̃, káh mɩ̀nɩ̀ sah á ní-ò yõ, á sú ànɛ̂ á yṹnɛ n tɛ̃ plɛ.›»
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás; não matarás; não furtarás; não dirás falso testemunho; honra a teu pai e a tua mãe.
21 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ à syah nɛ, páh mɛ sépinɔ́ póllɛ n pɩ fɔ́ɔ́, pé wɛ̃́npir gbĩ́ dùkùlɛ.
21 Replicou o homem: Tudo isso tenho guardado desde a minha juventude.
22 Yesu-á képah noh sɛ̃́, à yo ǹ tyɩ́: «Tyínúkú ó tɔ̃ yah kwlɔ á tyɩ́: Gbã̀n yî nónó pól-á mɛ á tyɩ́, kyɩ sè yãm, ǹ tɛ́ sé pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃, ǹ tɛ́ n pɔ ńmɔ sõ̀ tɛ̃. Képah sɔkɔ, á kɩ Liyel fṍ tahrɩ wɛ.»
22 Quando Jesus ouviu isso, disse-lhe: Ainda te falta uma coisa; vende tudo quanto tens e reparte-o pelos pobres, e terás um tesouro no céu; e vem, segue-me.
23 Tɛ́ dĩ́ tahrɩ-á sõ̀ kah tnɔ sɛ̃́, képah ye, wǎh wɛy mɛ̀ noh, ǹ yah kwɔ yɩkɩ.
23 Mas, ouvindo ele isso, encheu-se de tristeza; porque era muito rico.
24 Képah sɔkɔ, Yesu-á ǹ yah wɛ kè kwɔ sɛ̃́, à nɛ, tahbɩ dénɔ́-á mɛ tah Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ dɛ́!
24 E Jesus, vendo-o assim, disse: Quão dificilmente entrarão no reino de Deus os que têm riquezas!
25 Ńkɛ̃́, yã̀hmɩ́kɩ̀ dénwìlnɔ́lɛ sèndi pwã̀h sɔkɔ, képah ńtɛ̃-á kɩ fàhfàh kal tàh dénɔ́lɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.
25 Pois é mais fácil um camelo passar pelo fundo duma agulha, do que entrar um rico no reino de Deus.
26 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ ǹ wɛynɛ n nohnɩ, pè nɛ, ǹtɛ, nɛ̂ wɔ se kɩ mó fɛ̃ pwah nɩ?
26 Então os que ouviram isso disseram: Quem pode, então, ser salvo?
27 À mɛ yo pé tyɩ́: «Névi náh fɛ̃ tir nɛ̂ pɩ n pi, Liyel kɩ fɛ̃ képah pɩ.»
27 Respondeu-lhes: As coisas que são impossíveis aos homens são possíveis a Deus.
28 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ nɛ, pépi tɛ̃̀ wɔlɛ, páh pé yɛ̃́ngbɛ̃́ yî sah, tɛ́ ǹmɔ sõ̀ tɛ̃.
28 Disse-lhe Pedro: Eis que nós deixamos tudo, e te seguimos.
29 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ yĩnnɛ ǹ kéte sah, képah náh pɩ, ǹ kyɩlɛ, képah náh pɩ, ǹ yṹnpyélɛ, képah náh pɩ, ǹ tyɩ́ névyelɛ, képah náh pɩ, ǹ wɛ̃́npìlɛ,
29 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade vos digo que ninguém há que tenha deixado casa, ou mulher, ou irmãos, ou pais, ou filhos, por amor do reino de Deus,
30 tɛ̃̀ kɩ pé lékan wɛ kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ Liyel fṍ sɔkɔ ńsõ̂nɛ.»
30 que não haja de receber no presente muito mais, e no mundo vindouro a vida eterna.
31 Képah náh, Yesu ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí ye pé yahlɛ, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Á wɛ n yuku Yerusalɛmɩ sɔkɔ yɔ̀. Tɛ́ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu-á lésõ tyi nónó pól wãrkɩ sah Névi Pi tyɩ́ sɔkɔ, sè kɩ n pɩ n tũ n pi.
31 Tomando Jesus consigo os doze, disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém e se cumprirá no filho do homem tudo o que pelos profetas foi escrito;
32 Pè kɩ à dahbɩ Liyel pɩ̃́-ńkɛ̃̂pú gbõ̀. Pè kɩ kṍlɛ ǹnɛ n ko, kɩ ǹnɛ gbyɔ, tɛ́ kɩ n sĩn n mɔ ǹ yõ.
32 pois será entregue aos gentios, e escarnecido, injuriado e cuspido;
33 Pè kɩ à ko yèfõhlɛ, tɛ́ kɩ à ko mɔ. Ǹtɛ, ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sṍlɛ, à kɩ ǹ syɩ min sãn wɛ.»
33 e depois de o açoitarem, o matarão; e ao terceiro dia ressurgirá.
34 Ǹtɛ, Yesu wɛy mɛ̀ sõ̀ mɛ wɛ́npǐllɛ pé tyɩ́. Képah ye pè náh ké syɩ́kɩ́-ńsah pɩ̃.
34 Mas eles não entenderam nada disso; essas palavras lhes eram obscuras, e não percebiam o que lhes dizia.
35 Képah sɔkɔ, Yesu-á de n tɛ Yeriko kwillɛ yúkɛy, yɩ̃́tũ̂ yɔ́ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ wɛ̃̀gbalɩ sɔkɔ, mɛ n ni n syi.
35 Ora, quando ele ia chegando a Jericó, estava um cego sentado junto do caminho, mendigando.
36 Wǎh tɔ́wû sɔ́kɔ́nɔ́ yĩ́ noh, à piki yah nɛ, tir nɛ̂ se nɩ?
36 Este, pois, ouvindo passar a multidão, perguntou que era aquilo.
37 Pè mɛ à syah nɛ, Nasarɛtɩ Yesu-á pɔ n sɔkɔ.
37 Disseram-lhe que Jesus, o nazareno, ia passando.
38 Képah tɛ̃̀nɛ, à tyah n yo n mɔ léyy nɛ, Yesu, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
38 Então ele se pôs a clamar, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem compaixão de mim!
39 Tɛ́ nónó-á mɛ n kɔ yah tĩ̀nnɛ, pépi sõ̀ mɛ dírílɛ n kõ ǹ yõ nɛ, à ǹ vyãh vike. Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ sõ̀ mɛ n tɔ̃ n gbah n yo n mɔ nɛ ńkɛ̃́, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
39 E os que iam à frente repreendiam-no, para que se calasse; ele, porém, clamava ainda mais: Filho de Davi, tem compaixão de mim!
40 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yĩn, tɛ́ nɛ, pè pɔ ǹnɛ. Wǎh nɔ de, Yesu mɛ à piki yah:
40 Parou, pois, Jesus, e mandou que lho trouxessem. Tendo ele chegado, perguntou-lhe:
41 «Tir nɛ̂ mɛ á mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ á tyɩ́?» Dĩ́ mɛ à syah nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, à kè pɩ, pé fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.
41 Que queres que te faça? Respondeu ele: Senhor, que eu veja.
42 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á yɩ̃́ ye yɩkɩ mɔ! Á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ.»
42 Disse-lhe Jesus: Vê; a tua fé te salvou.
43 Nɛ́npɔ́ swɔ, ǹ yɩ̃́ núkú yɩkɩ mɔ, tɛ́ à mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃, à Liyellɛ n gbilki. No pól-á képah wɛ sɛ̃́, pé tɔ tyah Liyellɛ n gbilki.
43 Imediatamente recuperou a vista, e o foi seguindo, gloficando a Deus. E todo o povo, vendo isso, dava louvores a Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.