Lucas 18
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARC
1 Képah náh, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, à pè wɛ̃kɩ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ pè nírílɛ n pɩ kṹmm wílkúnì kɛ̃́nɛ ké sɔkɔ.
1 E contou-lhes também uma parábola sobre o dever de orar sempre e nunca desfalecer,
2 À nɛ: «Tukey tùkè-ò dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ kwil yɔ́ sɔkɔ, à náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, à náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
2 dizendo: Havia numa cidade
3 Tɛ́ pɛ́kúsè yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ kénɛ kwil sɔkɔ. Ǹmɔ sõ̀ mɛ n yo n pɔ ǹ tyɩ́ gbĩ́mɛgbĩ́ nɛ, nɛ̂-á mɛ péwɔ ànɛ̂ pé fwó-ò wrɔ́, à kè tɔ̃ sah pé kɔ̃.
3 Havia também naquela mesma cidade
4 Ǹtɛ, kè pɩ di mónɔ́lɛ, tɛ́ dĩ́ náh sõ̀ mɛ fɛ̃ syi. Képah náh, à pɔ yo n gblɔ̌y tyɩ́ nɛ, gbɩ tɛ̃̀ wɔ-á, pé náh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, pé náh yõ̀yénnɛ n sah névye yõ.
4 E, por algum tempo, não quis; mas, depois, disse consigo: Ainda que não temo a Deus, nem respeito os homens,
5 Ǹtɛ, pɛ́kúsè mɛ̀-á mɛ pé gblɔ́lɛ n vyãh n pɔ, páh kɩ ǹ tir mɛ̀ yah wah à kɔ̃, pé yah mó vɩ.»
5 todavia, como esta viúva me molesta, hei de fazer-lhe justiça, para que enfim não volte e me importune muito.
6 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu-á képah yãh tɛ, à tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Yé tukey tùkè-ò dĩ́ mɛ̀ wɛy noh kɛ̀, ǹmɔ nɛ̂-á fĩ̀n yṍ-òlɛ.
6 E disse o Senhor: Ouvi o que diz o injusto juiz.
7 Ǹtɛ Liyel wɔ-á nónó yah tɔkɔ, tɛ́ pè mɛ ǹnɛ n ye n gbo lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, à náh pé tyi yah wah pè kɔ̃ n pi di? À se kɩ mo pé yòhnɩ̀nmɔ-ńsah?
7 E Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele de dia e de noite, ainda que tardio para com eles?
8 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: wǎh kɩ pé tyi yah wah pè kɔ̃ súú. Ǹtɛ, Névi Pi-à sṍ nɛ̂nɛ pɔ sétáh yõ, à se kɩ pɔ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ wɛ?»
8 Digo-vos que, depressa, lhes fará justiça. Quando, porém, vier o Filho do Homem, porventura, achará fé na terra?
9 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pé gblɔ̌ynɛ n yah nɛ ńkɛ̃́, páh mɛ nɛ́gbɔ́lɛ Liyel yah, tɛ́ mɛ tɛ́lɔ́lɛ n yilɔ, Yesu sèmìrkì yɔ́ yãh pépi tyɩ́ sɔkɔ nɛ:
9 E disse também esta parábola a uns que confiavam em si mesmos, crendo que eram justos, e desprezavam os outros:
10 «Díbí nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ sõ̀ kyɩ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, à kyɩ Liyel ni. Nɛ́núkùlɛ, Farisiyɛ̃ ye sõ̀ ǹnɛ, tɛ́ ní-òlɛ, mɔ́rɩ́ syí-òlɛ.
10 Dois homens subiram ao templo, a orar; um, fariseu, e o outro, publicano.
11 Képah sɔkɔ, Farisiyɛ̃ mɛ̀ mɛ yuku yĩn, à Liyellɛ n ni ǹ fɔkɔ táh, mɛ n yo nɛ, èè Liyel, páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, wǎh sɔ̃́npɩ́ péwɔ pɩ pé gblɔ̌y. Pé náh mɛ no tɛ́lɔ́ tyɩ́ kɔ̃lɛ, nónó-á yɩ̃́púlɛ, ànɛ̂ tyítúkúnì pɩ́púlɛ, ànɛ̂ fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ́púlɛ. Páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́, pé náh sɔ̃́npɩ́lɛ mɛ mɔ́rɩ́ syí-ò mɛ̀ sɔ̃́.
11 O fariseu, estando em pé, orava consigo desta maneira: Ó Deus, graças te dou, porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros; nem ainda como este publicano.
12 Péwɔ-á níkìlɛ n tɛ̃ sèpĩ̀n nínì yòh núkú wrɔ́. Páh pé gbã̀n yî wɛ́nɔ́ gbãm-ònɔ́lɛ ǹnɛ n kɔ̃.
12 Jejuo duas vezes na semana
13 Ǹtɛ mɔ́rɩ́ syí-ò wɔ mó sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ fɩ́ɩ́, à náh fɛ̃ syi ǹ yah ńtɛ̃ yɔ̃ yĩ̂nyõ. Tɛ́ mɛ ǹ gbõ̀lɛ n sah ǹ nɩ̀vɔ sɔkɔ mɛ n yo nɛ: ‹Liyel, ń yãm yah, ńmɔ nɛ̂-á tyípékè pɩ́-òlɛ.›»
13 O publicano, porém, estando em pé, de longe, nem ainda queria levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem misericórdia de mim, pecador!
14 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: dĩ́ mɛ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah, wǎh ǹ syɩ n yuku ǹ tĩ̀nnɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ. Tɛ́ Farisiyɛ̃ wɔ náh sɛ̃́nkɔ̃ wɛ. Gbɩ yõ, névi nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n gbilki, à kɩ tiki mɔ. Tɛ́ nɛ̂-à ǹ gblɔ̌ynɛ n tiki n mɔ, tɛ̃̀ wɔ kɩ mó dɔkɔ mɔ.»
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque qualquer que a si mesmo se exalta será humilhado, e qualquer que a si mesmo se humilha será exaltado.
15 Névye sõ̀ mɛ n pɔ n pɔ wɛ̃́npì yrɔ̃́ tɔlɛ Yesu tyɩ́ nɛ, à tũ pé tyɩ́. Ǹ tõ̀ sã́hpú-á képah wɛ, pè tyah dírílɛ n kõ pé yõ.
15 E traziam-lhe também crianças, para que ele as tocasse; e os discípulos, vendo isso, repreendiam-nos.
16 Ǹtɛ, Yesu mɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ nɛ: «Nónó dùkù-á mɛ wɛ̃́npì nɔ́pi sɔ̃́, Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ, pépi tyɩ́ ye. Képah ye, yé yɛ wɛ̃́npì kɔ̃ pè nɛ n pɔ n pɔ ńmɔ tyɩ́. Yé káh pé yahlɛ n kõ.
16 Mas Jesus, chamando-as para si, disse: Deixai vir a mim os pequeninos e não os impeçais, porque dos tais é o Reino de Deus.
17 Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal n mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ fɛ̃̀nsyi-ńkɛ̃̂nɛ wɛ̃́npir tyɩ́ kɔ̃lɛ, à náh n wɛ n de n pi ké sɔkɔ póllɛ.»
17 Em verdade vos digo que qualquer que não receber o Reino de Deus como uma criança não entrará nele.
18 Képah náh, Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ Yesu piki yah nɛ, kwɔ́-ò pèpɛy, pé se yɩ̃nɛ pé pɩ sɔ̃́, pé mó tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ nɩ?
18 E perguntou-lhe um certo príncipe, dizendo: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
19 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Kwâh nɛ̂ pɩ, tɛ́ á ńnɛ n ye ‹pèpɛynɛ›? Pèpɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ, nɛ́ Liyel ó náh.
19 Jesus lhe disse: Por que me chamas bom? Ninguém há bom, senão um,
20 Á Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ pɩ̃ kɛ̀, nɛ̂-á n yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Káh fɔ̀fɩ́kɩ̀ pɩ, káh nɛ́kókè mɔ, káh yɩ̃be yɩ̃, káh mɩ̀nɩ̀ sah á ní-ò yõ, á sú ànɛ̂ á yṹnɛ n tɛ̃ plɛ.›»
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás, não matarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, honra a teu pai e a tua mãe.
21 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ à syah nɛ, páh mɛ sépinɔ́ póllɛ n pɩ fɔ́ɔ́, pé wɛ̃́npir gbĩ́ dùkùlɛ.
21 E disse ele: Todas essas coisas tenho observado desde a minha mocidade.
22 Yesu-á képah noh sɛ̃́, à yo ǹ tyɩ́: «Tyínúkú ó tɔ̃ yah kwlɔ á tyɩ́: Gbã̀n yî nónó pól-á mɛ á tyɩ́, kyɩ sè yãm, ǹ tɛ́ sé pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃, ǹ tɛ́ n pɔ ńmɔ sõ̀ tɛ̃. Képah sɔkɔ, á kɩ Liyel fṍ tahrɩ wɛ.»
22 E, quando Jesus ouviu isso, disse-lhe: Ainda te falta uma coisa: vende tudo quanto tens, reparte-
23 Tɛ́ dĩ́ tahrɩ-á sõ̀ kah tnɔ sɛ̃́, képah ye, wǎh wɛy mɛ̀ noh, ǹ yah kwɔ yɩkɩ.
23 Mas, ouvindo ele isso, ficou muito triste, porque era muito rico.
24 Képah sɔkɔ, Yesu-á ǹ yah wɛ kè kwɔ sɛ̃́, à nɛ, tahbɩ dénɔ́-á mɛ tah Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ dɛ́!
24 E, vendo Jesus que ele ficara muito triste, disse: Quão dificilmente entrarão no Reino de Deus os que têm riquezas!
25 Ńkɛ̃́, yã̀hmɩ́kɩ̀ dénwìlnɔ́lɛ sèndi pwã̀h sɔkɔ, képah ńtɛ̃-á kɩ fàhfàh kal tàh dénɔ́lɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.
25 Porque é mais fácil entrar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no Reino de Deus.
26 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ ǹ wɛynɛ n nohnɩ, pè nɛ, ǹtɛ, nɛ̂ wɔ se kɩ mó fɛ̃ pwah nɩ?
26 E os que ouviram isso disseram: Logo, quem pode salvar-se?
27 À mɛ yo pé tyɩ́: «Névi náh fɛ̃ tir nɛ̂ pɩ n pi, Liyel kɩ fɛ̃ képah pɩ.»
27 Mas ele respondeu: As
28 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ nɛ, pépi tɛ̃̀ wɔlɛ, páh pé yɛ̃́ngbɛ̃́ yî sah, tɛ́ ǹmɔ sõ̀ tɛ̃.
28 E disse Pedro: Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.
29 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Gbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal mɔ yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂-à Liyel tɔ̃́rɩ́ yĩnnɛ ǹ kéte sah, képah náh pɩ, ǹ kyɩlɛ, képah náh pɩ, ǹ yṹnpyélɛ, képah náh pɩ, ǹ tyɩ́ névyelɛ, képah náh pɩ, ǹ wɛ̃́npìlɛ,
29 E ele lhes disse: Na verdade vos digo que ninguém há, que tenha deixado casa, ou pais, ou irmãos, ou mulher, ou filhos pelo Reino de Deus
30 tɛ̃̀ kɩ pé lékan wɛ kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ Liyel fṍ sɔkɔ ńsõ̂nɛ.»
30 e não haja de receber muito mais neste mundo e, na idade vindoura, a vida eterna.
31 Képah náh, Yesu ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí ye pé yahlɛ, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Á wɛ n yuku Yerusalɛmɩ sɔkɔ yɔ̀. Tɛ́ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu-á lésõ tyi nónó pól wãrkɩ sah Névi Pi tyɩ́ sɔkɔ, sè kɩ n pɩ n tũ n pi.
31 E, tomando consigo os doze, disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém, e se cumprirá no Filho do Homem tudo o que pelos profetas foi escrito.
32 Pè kɩ à dahbɩ Liyel pɩ̃́-ńkɛ̃̂pú gbõ̀. Pè kɩ kṍlɛ ǹnɛ n ko, kɩ ǹnɛ gbyɔ, tɛ́ kɩ n sĩn n mɔ ǹ yõ.
32 Pois há de ser entregue aos gentios e escarnecido, injuriado e cuspido;
33 Pè kɩ à ko yèfõhlɛ, tɛ́ kɩ à ko mɔ. Ǹtɛ, ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sṍlɛ, à kɩ ǹ syɩ min sãn wɛ.»
33 e, havendo-
34 Ǹtɛ, Yesu wɛy mɛ̀ sõ̀ mɛ wɛ́npǐllɛ pé tyɩ́. Képah ye pè náh ké syɩ́kɩ́-ńsah pɩ̃.
34 E eles nada disso entendiam, e esta palavra lhes era encoberta, não percebendo o que se lhes dizia.
35 Képah sɔkɔ, Yesu-á de n tɛ Yeriko kwillɛ yúkɛy, yɩ̃́tũ̂ yɔ́ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ wɛ̃̀gbalɩ sɔkɔ, mɛ n ni n syi.
35 E aconteceu que, chegando ele perto de Jericó, estava um cego assentado junto do caminho, mendigando.
36 Wǎh tɔ́wû sɔ́kɔ́nɔ́ yĩ́ noh, à piki yah nɛ, tir nɛ̂ se nɩ?
36 E, ouvindo passar a multidão, perguntou que era aquilo.
37 Pè mɛ à syah nɛ, Nasarɛtɩ Yesu-á pɔ n sɔkɔ.
37 E disseram-lhe que Jesus, o Nazareno, passava.
38 Képah tɛ̃̀nɛ, à tyah n yo n mɔ léyy nɛ, Yesu, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
38 Então, clamou, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
39 Tɛ́ nónó-á mɛ n kɔ yah tĩ̀nnɛ, pépi sõ̀ mɛ dírílɛ n kõ ǹ yõ nɛ, à ǹ vyãh vike. Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ sõ̀ mɛ n tɔ̃ n gbah n yo n mɔ nɛ ńkɛ̃́, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
39 E os que iam passando repreendiam-no para que se calasse; mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
40 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yĩn, tɛ́ nɛ, pè pɔ ǹnɛ. Wǎh nɔ de, Yesu mɛ à piki yah:
40 Então, Jesus, parando, mandou que lho trouxessem; e, chegando ele, perguntou-lhe,
41 «Tir nɛ̂ mɛ á mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ á tyɩ́?» Dĩ́ mɛ à syah nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, à kè pɩ, pé fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.
41 dizendo: Que queres que te faça? E ele disse: Senhor, que eu veja.
42 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á yɩ̃́ ye yɩkɩ mɔ! Á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ.»
42 E Jesus lhe disse: Vê; a tua fé te salvou.
43 Nɛ́npɔ́ swɔ, ǹ yɩ̃́ núkú yɩkɩ mɔ, tɛ́ à mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃, à Liyellɛ n gbilki. No pól-á képah wɛ sɛ̃́, pé tɔ tyah Liyellɛ n gbilki.
43 E logo viu e seguia-o, glorificando a Deus. E todo o povo, vendo isso, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.