Lucas 16

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Képah náh, Yesu yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́: «Tàh dĩ́ yɔ́ ye lésõ, à ǹnɩ̂ tɔkɔ sah ǹ tahrɩ yõ, tɛ́ pè pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tɛ̃̀-á mɛ sélɛ n pɩ n karkɩ.
1 Jesus contou a seguinte história a seus discípulos: “Um homem rico tinha um administrador que cuidava de seus negócios. Certo dia, foram-lhe contar que esse administrador estava desperdiçando seu dinheiro.
2 Ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ à ye, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé náh mɛ tyípéplɔlɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à náh tɔ̃ fɛ̃ n tɛ̃ n pi pé tahrɩ yõ. Képah-á, à ǹ tõ̀ pɩ dùkù yah yo pé syah.
2 Então mandou chamá-lo e disse: ‘O que é isso que ouço a seu respeito? Preste contas de sua administração, pois não pode mais permanecer nesse cargo’.
3 Képah sɔkɔ, tahrɩ yõ tɛ̃̀-ò dĩ́ mɛ̀ mɛ yo ǹ gblɔ̌y tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́-á kɩ pé yal n pi ǹ tahrɩ yõ. Sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ? Swãh tõ tõ tǎhkɩ̀ náh se mɛ pé sɔkɔ. Tɛ́, nínsyinɔ tɛ̃̀nɛ, ké sen-á mɛ pé sɔkɔ.
3 “O administrador pensou consigo: ‘E agora? Meu patrão vai me demitir. Não tenho força para trabalhar no campo, e sou orgulhoso demais para mendigar.
4 Ǹtɛ, páh pɩ̃, páh nɛ nɛ̂ pɩ n pi, tɛ́ névye kɩ pé tɛ̃́nɔ́ plɛ pé gbên sɔkɔ, pàh pɔ pé fĩn mɔ pé tõ̀.
4 Já sei como garantir que as pessoas me recebam em suas casas quando eu for despedido!’.
5 Képah tɛ̃̀nɛ, à ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ kmɔ nɛ́tãnnɛ n ye núkú núkúlɛ, tɛ́ nɛ́gben piki yah nɛ, dan nɛ̂ se pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ kɔ̃lɩlɛ ǹ yõ nɩ?
5 “Então ele convocou todos que deviam dinheiro a seu patrão. Perguntou ao primeiro: ‘Quanto você deve a meu patrão?’.
6 À mɛ nɛ, nɩrɩ pní yɩ̃́ lèkwɛ̌-á. Tahrɩ yõ tɛ̃̀-ò dĩ́ mɛ à syah nɛ, ǹ kɔ̃lɩ sɛ́bɛ́y-á yɔ̀, à kɔ̃ n tɛ̃ súú, à wãrkɩ mɔ ké sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́, nɩrɩ pní tikiníní pɔ́ gbãm-á.
6 O homem respondeu: ‘Devo cem tonéis de azeite’. Então o administrador lhe disse: ‘Pegue depressa sua conta e mude-a para cinquenta tonéis’.
7 Képah náh, à yo kèyǎh tyɩ́ nɛ, tɛ́ ǹmɔ-á dò, dan nɛ̂ se à yɩ̃nɛ à kɔ̃ nɩ? Ǹmɔ mɛ à syah nɛ, sèmukɔ gbɔ̀tɔ́nɩ̀ yɩ̃́ lèkwɛ̌-á. À mɛ yo ǹmɔ tyɩ́ nɛ, ǹ sɛ́bɛ́y-á yɔ̀, à wãrkɩ mɔ ké sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́, sèmukɔ gbɔ̀tɔ́nɩ̀ yɩ̃́ tíkíyẽ́h-á.
7 “‘E quanto você deve a meu patrão?’, perguntou ao segundo. “Devo cem cestos grandes de trigo’, respondeu ele. E o administrador disse: ‘Tome sua conta e mude-a para oitenta cestos’.
8 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ à sõ ké yah wɛ́npɩnɔ yĩnnɛ. Kègbɩ yõ, kèkõyṍ névye tyi yahlɛ n wɛ n pɩ pé wɛ̃ wrɔ́ lékã́mkãmnɛ, à kal kyòo sɔkɔ névyelɛ.»
8 “O patrão elogiou o administrador desonesto por sua astúcia. E é verdade que os filhos deste mundo são mais astutos ao lidar com o mundo ao redor que os filhos da luz.
9 Képah náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ wɔ kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: pɔ́lɛ, gbɛ̃̀ntɛ̃̀náh kwâh tɛ̃̀ wɔ ye kélɛ. Ǹtɛ, yé kélɛ kódíbí yah kɔ̃. Kàh pópó pɔ n knɛ, yé kɩ tɛ̃ plɛ tyɛ́-ńkɛ̃̂ tyah sɔkɔ.
9 Esta é a lição: usem a riqueza deste mundo para fazer amigos. Assim, quando suas posses se extinguirem, eles os receberão num lar eterno.
10 Ńkɛ̃́, névi nɛ̂-à pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, à kɩ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir gblò tɔ sɔkɔ. Tɛ́ nɛ̂-à yĩ́nvǐ pɩ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, à kɩ yĩ́nvǐ pɩ tir gblò tɔ sɔkɔ.
10 “Se forem fiéis nas pequenas coisas, também o serão nas grandes. Mas, se forem desonestos nas pequenas coisas, também o serão nas maiores.
11 Képah ye, pɔ́ nɛ̂-á gbɛ̃̀ntɛ̃̀náh kwâhlɛ, yâh pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ nɛ́gblɔ́lɛ képah tyɩ́ sɔkɔ, nɛ̂ kɩ dahbɩ yé gbõ̀ yĩ̂nyõ tahrɩ kègbɩlɛ?
11 E, se vocês não são confiáveis ao lidar com a riqueza injusta deste mundo, quem lhes confiará a verdadeira riqueza?
12 Tɛ́, yâh pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ nɛ́gblɔ́lɛ nɛ́káhbɩ́ gbã̀n yî tyɩ́ sɔkɔ, nɛ̂ kɩ yé yɛ̃́ngbɛ̃́ tyɩ́nɔlɛ yé kɔ̃?
12 E, se não são fiéis com os bens dos outros, por que alguém lhes confiaria o que é de vocês?
13 Tõ̀npɩ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ tõ̀ kwrɔ n pɩ yõ̀tãm nɛ́pĩ̂ nímí tyɩ́. À kɩ núkú dyɔ yɔ, tɛ́ kɩ nɔ ǹ ní-òlɛ, képah náh pɩ, à kɩ mɔ núkúlɛ, tɛ́ kɩ ǹ ní-ò wɛ mɔ. Sɛ̃́ ó ye, yé náh fɛ̃ tõ̀ kwrɔ n mɔ n pɩ n pi, Liyel ànɛ̂ pɔ́ tyɩ́.»
13 “Ninguém pode servir a dois senhores, pois odiará um e amará o outro; será dedicado a um e desprezará o outro. Vocês não podem servir a Deus e ao dinheiro”.
14 Képah sɔkɔ, pɔ́ tyɩ́-á nɔ Farisiyɛ̃nɔ tyɩ́ sɛ̃́, pépi-á wɛlɔ nɔ́pi pól noh, pè tyah kṍlɛ Yesulɛ n ko.
14 Os fariseus, que tinham grande amor ao dinheiro, ouviam isso tudo e zombavam de Jesus.
15 Képah tɛ̃̀nɛ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Yépilɛ, yě yé gblɔ̌ynɛ n wɛ̃kɩ nɛ́gblɔ́lɛ névye yah sɔkɔ. Ǹtɛ, Liyel yé nnɔlɛ n pnɛ. Ǹgbǒ névye-á tir nɛ̂nɛ n gbilki, Liyel dêl ye képahlɛ dɛ́.
15 Então ele disse: “Vocês gostam de parecer justos em público, mas Deus conhece o seu coração. Aquilo que este mundo valoriza é detestável aos olhos de Deus.
16 Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu sɛ́bɛ́ynɔ́ sõ̀ mɛ n mɔ n kõ n yĩ́ĩ́ fɔ́ɔ́, à pɔ syɩ Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃ mɛ gbĩ́ tyɩ́. Tɛ́ à tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́n mɛ n yo Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ sɔkɔ, tɛ́ táhnsàhnɔ́ ó sɔkɔ ye no pól kɩ n de n pi ké sɔkɔ.
16 “Até a chegada de João, a lei de Moisés e a mensagem dos profetas eram seus guias. Agora, porém, as boas-novas do reino de Deus estão sendo anunciadas, e todos estão ansiosos para entrar.
17 Ǹtɛ, yĩ̂nyõ ànɛ̂ sétáh kɩ yal sé slɔ sɔkɔ sɛ́rɔɔ kal tir kyɩ̃rɩ́ wìlkìnɔ́lɛ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ sɔkɔ.
17 É mais fácil o céu e a terra desaparecerem que ser anulado até o menor traço da lei de Deus.
18 Sɔ̃́-á kè yo nɛ, dĩ́ nɛ̂-à ǹ kyɩ wilki, tɛ́ ǹ syɩ kèyǎh tɔkɔ, fɔ̀fɩ́npɩ-á ǹnɛ. Ànɛ̂, sê nɛ̂ pɛ-à à wilki, tɛ́ névi nɛ̂ à tɔkɔ, fɔ̀fɩ́npɩ-á tɛ̃̀nɛ.»
18 “Assim, o homem que se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério. E o homem que se casa com uma mulher divorciada também comete adultério”.
19 «Tàh dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ, à fwɔ̀tǎhnɩ̀ dɛ́nkɔ́kɔ́nɩ̀nɛ n mɔ, tɛ́ kwã́nkwã́n yélɛ n yõ sõmɛsṍ, mɛ nɩ̀vɩ̀lɛ n pɩ.
19 Jesus disse: “Havia um homem rico que se vestia de púrpura e linho fino e vivia sempre cercado de luxos.
20 Tɛ́ yãm nɛy yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ, pè n ye Lasarɩlɛ. À sõ̀ mɛ sɛ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ tàh dĩ́ mɛ̀ gbô yah. Ǹ wil pól sõ̀ mɛ nɩ́ynɛ.
20 À sua porta ficava um mendigo coberto de feridas chamado Lázaro.
21 À sõ̀ ńkɛ̃́nɛ nɛ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé yɛ̃́nmîrnnɛ n tõ n yõ, tàh dĩ́-á nónónɛ n yõ n kwɛ. Ǹtɛ, pãhlɔ ye sõ̀ n dɔ ǹ nɩ́ynɛ.
21 Ele ansiava comer o que caía da mesa do homem rico, e os cachorros vinham lamber suas feridas abertas.
22 Sṍ yɔ́lɛ, yãm nɛy mɛ̀ ku, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè mɛ yuku ǹnɛ Abrahmɩ tnɔ̂. Tàh dĩ́ tɔ mɛ ku, pè kɔ̃ pè yɩ̃.
22 “Por fim, o mendigo morreu, e os anjos o levaram para junto de Abraão. O rico também morreu e foi sepultado,
23 Ǹtɛ, wǎh kyɩ lékókwíl sɔkɔ, à kyɩ fṍhnɔ́lɛ n wɛ. Wǎh ǹ yah yɔ̃ yah, à Abrahmɩ wɛ fɩ́ɩ́ sɔkɔ, Lasarɩlɛ ǹ gbɔ̀pɔ.
23 e foi para o lugar dos mortos. Ali, em tormento, ele viu Abraão de longe, com Lázaro ao seu lado.
24 Képah sɔkɔ, à ye yah fléyy nɛ, pé sú Abrahmɩ, ńkɛ̃́ páh mɛ n kwlɔ képékèyɔ̂ nyàh mɛ̀ sɔkɔ. Képah-á, à pé yãm yah, à mó Lasarɩ tɛkɩ mɔ, à pɔ ǹ kèngbɔ vyãh dahbɩ wilki ni sɔkɔ, à sah pé nɛ́npɔ́rɩ́ yõ kè kɔ̃ kè vɩ.
24 “O rico gritou: ‘Pai Abraão, tenha compaixão de mim! Mande Lázaro aqui para que molhe a ponta do dedo em água e refresque minha língua. Estou em agonia nestas chamas!’.
25 Ǹtɛ, Abrahmɩ mɛ yo ǹ tyɩ́: ‹Ńmɔ pi, á dyɔ to n kõ nɛ, wáh yèvɩnɩ wɛ sɔkɔ, wáh sõ̀ mɛ min sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, tɛ́ Lasarɩ wɔ mɛ yèvyãhrɩ wɛ. Ǹtɛ núkúnúkú, ǹmɔ mɛ yèvɩnɩ sɔkɔ, tɛ́ áwɔ mɛ yèvyãhrɩ sɔkɔ.
25 “Abraão, porém, respondeu: ‘Filho, lembre-se de que durante a vida você teve tudo que queria e Lázaro não teve coisa alguma. Agora, ele está aqui sendo consolado, e você está em agonia.
26 À wil képah sɔkɔ, pwã̀h ǹgbɛ̃ mɛ yépi ànɛ̂ ápi wrɔ́. Képah yĩnnɛ, ásõ̂ névye nónó-á mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kyɩ yé tyɩ́, pè káh tɛ̃ wɛ, ànɛ̂ nɛ́npɔ́ névye nónó-á mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé pɔ ápi tyɩ́, pé tɔ káh fɛ̃ tɛ̃.›
26 Além do mais, há entre nós um grande abismo. Ninguém daqui pode atravessar para o seu lado, e ninguém daí pode atravessar para o nosso’.
27 — ausente —
27 “Então o rico disse: ‘Por favor, Pai Abraão, pelo menos mande Lázaro à casa de meu pai,
28 — ausente —
28 pois tenho cinco irmãos e quero avisá-los para que não terminem neste lugar de tormento’.
29 Abrahmɩ mó yo ǹ tyɩ́: ‹Moyisi tyi sàhnɔ́, ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu wɛlɔ mɛ pé tyɩ́. Pè sépi tyíyónɔ́lɛ n pɩ!›
29 “‘Moisés e os profetas já os avisaram’, respondeu Abraão. ‘Seus irmãos podem ouvir o que eles disseram.’
30 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ̀ tɔ̃ à syah nɛ, képah náh n yɩ̃nɛ n pi, pé sú Abrahmɩ. Ǹtɛ, névi-à kɩ wil lékyɩ̂ sɔkɔ, à kyɩ yo pé tyɩ́, pǎh kɩ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃.
30 “Então o rico disse: ‘Não, Pai Abraão! Mas, se alguém dentre os mortos lhes fosse enviado, eles se arrependeriam!’.
31 Képah tɛ̃̀nɛ, Abrahmɩ mɛ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́: ‹Pàh kɩ yahle Moyisi ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu wɛlɔ nóhnɔ́lɛ, névi-à sɔ̃́ wil lékókwíl à pɔ kèkõyṍ, à kyɩ yo pé tyɩ́, pè náh n sɛ̃ n pi ké yõ tɔ̃ ńtɔ̃.›
31 “Abraão, porém, disse: ‘Se eles não ouvem Moisés e os profetas, não se convencerão, mesmo que alguém ressuscite dos mortos’”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.