Lucas 14
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ACF
1 Mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ, Yesu kyɩ yõke yṍ-ńsah Farisiyɛ̃nɔ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ yɔ́ gbô. Tɛ́ nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pè mɛ Yesulɛ n kyɔmɩ.
1 Aconteceu num sábado que, entrando ele em casa de um dos principais dos fariseus para comer pão, eles o estavam observando.
2 Tɛ́ kè pɔ yɩ̃nɛ, wílsɛ̃́nɩ̀ yɔ́nwó yɔ́ sõ̀ mɛ ǹ tnɔ̂.
2 E eis que estava ali diante dele um certo homem hidrópico.
3 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ píkínyahnɔ pɩ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú ànɛ̂ Farisiyɛ̃nɔ tyɩ́: «À yɔ́nwó dɛ mɔ mɩ mɩ yòh sṍlɛ, ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ, tĩ̂ kè se mɛ yáhlenɔlɛ?»
3 E Jesus, tomando a palavra, falou aos doutores da lei, e aos fariseus, dizendo: É lícito curar no sábado?
4 Ǹtɛ, pè náh vi mɔ ǹ tyɩ́. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yɔ́nwó mɛ̀ tɛ̃, à à dɛ mɔ, tɛ́ à kɔ̃ à sɔkɔ,
4 Eles, porém, calaram-se. E, tomando-o, o curou e despediu.
5 tɛ́ mɛ yo pé tyɩ́: «Yépi sɔkɔ, nɛ̂ tɛ̃̀ pi, képah náh pɩ, ǹ nahy kɩ sɔkɔ de kwlɛ̀y sɔkɔ mɩ mɩ yòh sṍlɛ, tɛ́ à náh à wilki n pi súú?»
5 E respondendo-lhes disse: Qual será de vós o que, caindo-lhe num poço, em dia de sábado, o jumento ou o boi, o não tire logo?
6 Ǹtɛ, pè náh tɛ̃ wɛ tir yo ké tyɩ́ sɔkɔ.
6 E nada lhe podiam replicar sobre isto.
7 Képah yóntɛnɔ náh, Yesu-á nɛ́yénɔ́ kyɔmɩ wɛ, pè mɛ tɛ̃̀-ǹtã̀n ǹgbnɔlɛ n yah n kɔ̃, à vìnmɔnɔlɛ pè kɔ̃ nɛ:
7 E disse aos convidados uma parábola, reparando como escolhiam os primeiros assentos, dizendo-lhes:
8 «Pàh ǹ ye fúr yõke yṍ-ńsah, káh n kyɩ n tɛ̃ tɛ̃̀-ǹsah ǹgbɛ̃ sɔkɔ. Wâh képah pɩ, tɛ́ pè mɛ ǹnɩ̂ ye, nɛ̂-á kal áwɔlɛ,
8 Quando por alguém fores convidado às bodas, não te assentes no primeiro lugar; não aconteça que esteja convidado outro mais digno do que tu;
9 yé yé-ò káh pɔ ǹ syah nɛ ńkɛ̃́, á yuku, á mó tɛ̃̀-ǹsahlɛ tɛ̃̀ kɔ̃. Légbĩ́nɛ, á kɩ yuku sen sɔkɔ, kɩ kyɩ tɛ̃ tɛ̃̀-ǹsah tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ.
9 E, vindo o que te convidou a ti e a ele, te diga: Dá o lugar a este; e então, com vergonha, tenhas de tomar o derradeiro lugar.
10 Ǹtɛ, pàh ǹ ye, kyɩ n tɛ̃ tɛ̃̀-ǹsah tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ. Á yé-ò-à pɔ ǹ wɛ sɛ̃́, à kɩ yo á tyɩ́ nɛ, pé kódĩ́, á nɔ pɔ tɛ̃̀-ǹsah ǹgbɛ̃ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, kè kɩ pɩ gbílkínɔ́lɛ á tyɩ́ yõke yṍpú pól yĩ́ yah.
10 Mas, quando fores convidado, vai, e assenta-te no derradeiro lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, sobe mais para cima. Então terás honra diante dos que estiverem contigo à mesa.
11 Ńkɛ̃́, névi nɛ̂-à ǹ gblɔ̌y dɔkɔ sah, tɛ̃̀ kɩ tiki mɔ, tɛ́ nɛ̂-à ǹ gblɔ̌y tiki mɔ, tɛ̃̀ kɩ dɔkɔ mɔ.»
11 Porquanto qualquer que a si mesmo se exaltar será humilhado, e aquele que a si mesmo se humilhar será exaltado.
12 Tɛ́ ǹ syɩ yo ǹ yé-ò dĩ́ tyɩ́: «Wâh névyelɛ n ye yõkelɛ gbĩ̀ntɔ̃̀lɛ, képah náh pɩ, lékã̂hnɛ, káh á kódíbí ye, káh á yṹnpyé ye, káh á tyɩ́ névye ye, káh á tnɔ̂ tɛ̃̀pu tahbɩ ye. Pépi tɔ kɩ fɛ̃ pɔ ǹ ye yõke ǹgbɛ̃ yṍnɔ́lɛ, kè kɔ̃ kè kɩ pɩ á yénɔ́ mɛ̀ lédyáhnɩ́nɛ.
12 E dizia também ao que o tinha convidado: Quando deres um jantar, ou uma ceia, não chames os teus amigos, nem os teus irmãos, nem os teus parentes, nem vizinhos ricos, para que não suceda que também eles te tornem a convidar, e te seja isso recompensado.
13 Ǹtɛ, wâh névyelɛ n ye yõkelɛ, yãm tãn, ànɛ̂ nɛ́dónè, ànɛ̂ gbáhkɩ̀ núkú névye, ànɛ̂ yɩ̃́tũbi ye.
13 Mas, quando fizeres convite, chama os pobres, aleijados, mancos e cegos,
14 Pépi náh tɛ̃ wɛ ǹ dyah n pi ké sɔ̃́nɛ. Kàh pɩ sɛ̃́, á kɩ yèvɩnɩ wɛ Liyel tyɩ́, tyípéplɔ pɩ́pú lékyɩ̂-à yilki n mɔ sṍ nɛ̂nɛ.»
14 E serás bem-aventurado; porque eles não têm com que to recompensar; mas recompensado te será na ressurreição dos justos.
15 Képah sɔkɔ, kénɛ yõke yṍpú sɔkɔ nɛ́núkù yɔ́-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, à mɛ Yesu syah nɛ, névi nɛ̂-á kɩ yõke yõ n pi Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ, yèvɩnɩ-á kélɛ tɛ̃̀ tyɩ́ dɛ́!
15 E, ouvindo isto, um dos que estavam com ele à mesa, disse-lhe: Bem-aventurado o que comer pão no reino de Deus.
16 Yesu mó yo ǹ tyɩ́: «Dĩ́ yɔ́ lésõ yõke ǹgbɛ̃ pɩ, tɛ́ névye náhnáh ye.
16 Porém, ele lhe disse: Um certo homem fez uma grande ceia, e convidou a muitos.
17 Yõke yõ gbĩ́-á pɔ nɔ, à ǹ tõ̀npɩ dĩ́ tɛkɩ mɔ nɛ, à kyɩ yo nɛ́yénɔ́ tyɩ́, pè pɔ, páh tyɛ núkúnúkú.
17 E à hora da ceia mandou o seu servo dizer aos convidados: Vinde, que já tudo está preparado.
18 Ǹtɛ, pé pól tyah gblɔ̌y yɛlɛ n yah n kɔ̃ dùkù núkúlɛ. Nɛ́gben à syah nɛ, páh swãh yɔ́ dwe núkúnúkú, ńkɛ̃́ páh yɩ̃nɛ pé kyɩ kè yah. Páh ǹnɛ n ni, à ǹ gblɔ̌y yɛ pé tyɩ́.
18 E todos à uma começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um campo, e importa ir vê-lo; rogo-te que me hajas por escusado.
19 Ǹnɩ̂ mɛ nɛ, páh sètõ̀nyehnɔ gbãm dwe núkúnúkú, tɛ́ páh n yuku sé pɩ́nyah-ńsah. Páh ǹnɛ n ni, à ǹ gblɔ̌y yɛ pé tyɩ́.
19 E outro disse: Comprei cinco juntas de bois, e vou experimentá-los; rogo-te que me hajas por escusado.
20 Ǹnɩ̂ mɛ nɛ, páh sê tɔkɔ núkúnúkú, képah-á pé kɔ̃ pé náh n wɛ n pɔ n pi.
20 E outro disse: Casei, e portanto não posso ir.
21 Tõ̀npɩ-á ǹ syɩ pɔ, à pɔ tyi nɔ́pi pól yãh ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ syah. Képah sɔkɔ, kététɛ̃̀ dĩ́ fɔkɔ vyãh, à mɛ yo ǹ tõ̀npɩ tyɩ́ nɛ, à kyɩ súú kwil tɔ́wû tùkè-ǹtãn ànɛ̂ wã̀l yey sɔkɔ. À kyɩ yãm tãn, ànɛ̂ nɛ́dónè, ànɛ̂ yɩ̃́tũbi, ànɛ̂ gbáhkɩ̀ núkú névye tɛ̃ pɔ ásõ̂.
21 E, voltando aquele servo, anunciou estas coisas ao seu senhor. Então o pai de família, indignado, disse ao seu servo: Sai depressa pelas ruas e bairros da cidade, e traze aqui os pobres, e aleijados, e mancos e cegos.
22 Képah náh, tõ̀npɩ ǹ syɩ pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, wǎh nɛ̂ yo, páh kè pɩ, tɛ́ tɛ̃̀-ǹtã̀n túkù-á tɔ̃ mɛ.
22 E disse o servo: Senhor, feito está como mandaste; e ainda há lugar.
23 Kǎh pɩ sɛ̃́, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à kyɩ wɛ̃̀-ǹgbnɔ yey, ànɛ̂ névye fwɔ́rɩ́nkɔ̃-ńtã̂n sɔkɔ, à kyɩ névye kãhlɩ tɛ̃ pɔ, pé wɔ̀kɔ̀ kɔ̃ kè yuku.
23 E disse o senhor ao servo: Sai pelos caminhos e valados, e força-os a entrar, para que a minha casa se encha.
24 Páh kélɛ n yo pé tyɩ́ nɛ: nónó-á sõ̀ yénɔ́lɛ, pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ náh pé yõke dɔ n yah n pi.»
24 Porque eu vos digo que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Képah náh, Yesu-á n sɔkɔ, tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃. À mɛ ǹ yah vi, tɛ́ yo pé tyɩ́:
25 Ora, ia com ele uma grande multidão; e, voltando-se, disse-lhe:
26 «Nɛ̂-à pɔ ńmɔ tyɩ́, tɛ́ ń tyɩ́ náh nɔ kal ǹ tyɩ́ ǹ súlɛ, ànɛ̂ ǹ yṹnɛ, ànɛ̂ ǹ kyɩlɛ, ànɛ̂ ǹ wɛ̃́npìlɛ ànɛ̂ ǹ yṹnpyelɛ, à tahlɩ ǹ gblɔ̌y tɔ tyɩ́, tɛ̃̀ náh fɛ̃ n pɩ n pi ńmɔ tõ̀ sã́h-òlɛ.
26 Se alguém vier a mim, e não aborrecer a seu pai, e mãe, e mulher, e filhos, e irmãos, e irmãs, e ainda também a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Névi nɛ̂ náh ǹ syɩ syɩ dahnɩ twah, à ńmɔ sõ̀ tɛ̃, tɛ̃̀ náh fɛ̃ n pɩ n pi ńmɔ tõ̀ sã́h-òlɛ.
27 E qualquer que não levar a sua cruz, e não vier após mim, não pode ser meu discípulo.
28 Ǹtɛ, yépi sɔkɔ nɛ̂ tɛ̃̀ kɩ n yah n kɔ̃ wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ mɔ́-ńsahlɛ, nɛ́ à náh tɛ̃, à ké gbõ̀ wilki kõ yah, tɛ́ kè yah n pi, ǹ pɔ́-à kɩ n yɩ̃nɛ n pi ké mɔ́nsyìnɔ́lɛ?
28 Pois qual de vós, querendo edificar uma torre, não se assenta primeiro a fazer as contas dos gastos, para ver se tem com que a acabar?
29 Nɛ́ tɛ̃̀ náh képah pɩ, tɛ́ wɔ̀kɔ̀ sètyah wilki, tɛ́ tɛ̃ kwlɔ ké mɔ́nsyìnɔ́ tyɩ́, no-à kè wɛ, pè kɩ tyah kṍlɛ ǹnɛ n ko,
29 Para que não aconteça que, depois de haver posto os alicerces, e não a podendo acabar, todos os que a virem comecem a escarnecer dele,
30 tɛ́ kɩ n yo nɛ, pè yah dĩ́ yɔ́lɛ, à wɔ̀kɔ̀ mɔ tyah mɔ, tɛ́ à náh tɛ̃ wɛ kè syi.
30 Dizendo: Este homem começou a edificar e não pôde acabar.
31 Sɛ̃́ ó ye tɔ̃, yõ̀tɛ̃̀ nɛ̂ tɛ̃̀ kɩ n yuku mɛ́kɩ̀ fwó-ńsah ǹ ní-ò yõ̀tɛ̃̀nɛ, nɛ́ à náh tɛ̃ ǹ fɔkɔ mɔ n yah n pi, wàh kɩ fɛ̃ kyɩ mɛ́fwóbé nɛ́pĩ̂ kèyõ kwlɔ́lɛ ǹ fwó-ò swah n pi, nɛ̂-á mɛ ǹnɛ n yohnɩ mɛ́fwóbé kèyõ gbãmnɛ?
31 Ou qual é o rei que, indo à guerra a pelejar contra outro rei, não se assenta primeiro a tomar conselho sobre se com dez mil pode sair ao encontro do que vem contra ele com vinte mil?
32 Wàh pɩ̃ nɛ, pé náh fɛ̃ n tɛ̃ n pi, à kɩ ǹ ní-ò sah fɩ́ɩ́, tɛ́ kɩ nírí pɩ́-ò tɛkɩ mɔ kɩ mɛ́kɩ̀ yálnmɔnɔ yah kɔ̃ ǹ tyɩ́.
32 De outra maneira, estando o outro ainda longe, manda embaixadores, e pede condições de paz.
33 Sɛ̃́ ó ye, nɛ̂-à ǹ gbã̀n yî pól wɛ́nyɛ̀-ǹkɛ̃̂nɛ, tɛ̃̀ náh fɛ̃ n pɩ n pi ńmɔ tõ̀ sã́h-òlɛ.»
33 Assim, pois, qualquer de vós, que não renuncia a tudo quanto tem, não pode ser meu discípulo.
34 «Pnɛnɛ, kwâh pèpɛy ye kélɛ. Ǹtɛ, ké dêndên-à wal, sɔ̃́ mɛ kè kɩ tɔ̃ fɛ̃ pɩ dêndên?
34 Bom é o sal; mas, se o sal degenerar, com que se há de salgar?
35 Kàh pɩ sɛ̃́, kè náh fɛ̃ sétáh tyɩ́ pɛkɩ, ké náh se tɔ̃ fɛ̃ n pɩ pilɛ. Képah ye, kè n milki kégbɔ́. Níkí-à mɛ nɛ̂ tyɩ́ noh noh tɛ̃̀nɛ, tɛ̃̀ ǹ níkí sah noh.»
35 Nem presta para a terra, nem para o monturo; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.