Lucas 13
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH
1 Légbĩ́ mɛ̀-ó sɔkɔ, nósyɔ́ pɔ yo Yesu tyɩ́ nɛ, yõ̀tɛ̃̀ Pilatɩ-á lésõ Kalile tãn yísyɔ́ ko mɔ, tɛ́ pè sah sárká wìlkìnɔ́ sɔkɔ, pé tṍ kwɛ fɛ̃kɩ sárká tṍ sɔkɔ.
1 Naquela mesma ocasião algumas pessoas chegaram e começaram a comentar com Jesus como Pilatos havia mandado matar vários galileus, no momento em que eles ofereciam sacrifícios a Deus.
2 Képah sɔkɔ, à mɛ pè syah nɛ: «Yé se mɛ n sõ nɛ ńkɛ̃́, Kalile tãn nɔ́pi-á tyípêl pɩ kal pé kwil tãn póllɛ, tɛ́ yĩ mɛ̀ pè nɔ?
2 Então Jesus disse:
3 Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́! Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: yâh Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́-ńkɛ̃̂nɛ, yé pól tyɩ́ kɩ n yɩkɩ n pi sɛ̃́.
3 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
4 Ànɛ̂, Silowe wɔ̀kɔ̀ kèyy-á syɩkɩ tũ nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nkwǎrtɔ̃mɩ nónó yõ, à pè ko, yé se mɛ n sõ nɛ ńkɛ̃́, pépi pèkè pɩ́nɔ́-á kal Yerusalɛmɩ kwil tãn pól tyɩ́lɛ?
4 E lembrem daqueles dezoito, do bairro de Siloé, que foram mortos quando a torre caiu em cima deles. Vocês pensam que eles eram piores do que os outros que moravam em Jerusalém?
5 Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́! Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: yâh Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́-ńkɛ̃̂nɛ, yé pól tyɩ́ kɩ n yɩkɩ n pi sɛ̃́.»
5 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
6 Képah náh, Yesu tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ yãh nɛ: «Dĩ́ yɔ́ tyɩ́ sènsóké séswɔ̂ sõ̀ mɛ ǹ dìvɛ̃ sésân swãh sɔkɔ. Wǎh pɔ ké pye yáhnkɔ̃-ńsah, à náh kwâh yɔ́ wɛ ké sɔkɔ.
6 Então Jesus contou esta parábola :
7 À mɛ yo ǹ swãh tɔ̃́-ò dĩ́ tyɩ́ nɛ, à yah, ké ye tɔ̃́-ò-á yɔ̀, pé mɛ pyelɛ n yah n kɔ̃ n pɔ sènsóké mɛ̀ sɔkɔ, tɛ́ pé náh mɛ kwâh yɔ́ ńtɛ̃nɛ n wɛ ké sɔkɔ. Ńkɛ̃́, à kè kõ fɛ̃! Yõ se tɔ̃ mɛ ké tyɩ́ kè tɛ̃ sétáhlɛ n wal nɩ?
7 Aí disse ao homem que tomava conta da plantação: “Olhe! Já faz três anos seguidos que venho buscar figos nesta figueira e não encontro nenhum. Corte esta figueira! Por que deixá-la continuar tirando a força da terra sem produzir nada?”
8 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ̀ à syah nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́, à yɛ ké yõ ńtɔ̃, kè kwɛtyɩ́ pɩ. Páh kɩ swɔ gbɔ kè kore vi, tɛ́ kɩ tũ̀ mɔ ké sõ̀.
8 Mas o empregado respondeu: “Patrão, deixe a figueira ficar mais este ano. Eu vou afofar a terra em volta dela e pôr bastante adubo.
9 Kàh pɩ sɛ̃́, gbɔ̀kénpɩ gbĩ́ yɔ́lɛ, kǎh kɩ syi. Képah-à pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, à kè fɛ̃.»
9 Se no ano que vem ela der figos, muito bem. Se não der, então mande cortá-la.”
10 Mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ, Yesu sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ.
10 Certo sábado, Jesus estava ensinando numa sinagoga .
11 Tɛ́, pi yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ sétõlɛ ǹ sɔkɔ, mɛ à pɩ nɛ́dôlɛ fɔ́ɔ́, ye gbɔ̃nkwǎrtɔ̃nɔ. À sõ̀ mɛ kɔ̀ntɛ̃̀nɔ́lɛ, tɛ́ à náh fɛ̃ ǹ tɔrɩ n tɛ n pi.
11 E chegou ali uma mulher que fazia dezoito anos que estava doente, por causa de um espírito mau. Ela andava encurvada e não conseguia se endireitar.
12 Yesu-á pi mɛ̀ wɛ sɛ̃́, à à ye tɛ́ yo ǹ tyɩ́: «Pi, á ye dɛ́nmɔnɔ wɛ á dónɔ́ yam sɔkɔ.»
12 Quando Jesus a viu, ele a chamou e disse:
13 Tɛ́ mɛ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ. Nɛ́npɔ́ swɔ, à núkú ǹ tɔrɩ tómm tɛ́ tyah Liyellɛ n gbilki.
13 Aí pôs as mãos sobre ela, e ela logo se endireitou e começou a louvar a Deus.
14 Képah sɔkɔ, pi mɛ̀-á dɛ́nmɔnɔ wɛ sɛ̃́ mɩ mɩ yòh sṍlɛ, kè Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀ fɔkɔ vyãh. À mɛ yo tɔ́wû tyɩ́ nɛ, sèpĩ̀n kénúkò-á tõ̀ pɩ pɩ sèpĩ̀nnɛ. Pǎh sõ̀ yɩ̃nɛ pè pɔ à kɔ̃ à pè dɛ mɔ kénɛ sèpĩ̀n ó sɔkɔ. Ńkɛ̃́, pè náh yɩ̃nɛ pè pɔ mɩ mɩ yòh sṍ tɔlɛ.
14 Mas o chefe da sinagoga ficou zangado porque Jesus havia feito uma cura no sábado. Por isso disse ao povo: — Há seis dias para trabalhar. Pois venham nesses dias para serem curados, mas, no sábado, não!
15 Wǎh yo sɛ̃́, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yo ǹ tyɩ́: «Yĩ́nvǐ névye nɔ́pi! Mɩ mɩ yòh sṍlɛ, yé nɛ́núkù núkú pól náh ńkɛ̃́nɛ yé nyeh, képah náh pɩ, yé ńkwɛ̃́ndyɩ́nɩ̀ dɛ sé yõke krótónè tnɔ̂, ǹ kyɩ sè kɔ̃ sě ni wɔ di?
15 Então o Senhor respondeu:
16 Tɛ́ pi mɛ̀nɛ, nɛ̂-á Abrahmɩ náh nɛynɛ, sétõ pukubi sah pópó, ye gbɔ̃nkwǎrtɔ̃nɔ, ǹmɔ náh sõ̀ yɩ̃nɛ dɛ́nmɔnɔlɛ kénɛ púkúbínɔ́ sɔkɔ mɩ mɩ yòh sṍlɛ kɛ̀!»
16 E agora está aqui uma descendente de Abraão que Satanás prendeu durante dezoito anos. Por que é que no sábado ela não devia ficar livre dessa doença?
17 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu wɛy mɛ̀ sennɛ ǹ fwópú pól tɛ̃, tɛ́ tɔ́wû pól sõ̀ mɛ nɩ̀vɩ̀ sɔkɔ Yesu tyísnɔ́ nɔ́pi pól pɩ́nɔ́ yĩnnɛ.
17 Os inimigos de Jesus ficaram envergonhados com essa resposta, mas toda a multidão ficou alegre com as coisas maravilhosas que ele fazia.
18 Képah náh, Yesu tɔ̃ nɛ: «Liyel tɔ̃́rɩ́lɛ, kè mɛ kwâh nɛ̂ tɔ? Mé kɩ kè tɔkɔ sãh kwâh nɛ̂nɛ?
18 Jesus disse:
19 Kè mɛ tyɩ̃́ɩ̃, á kɩ nɛ séswɔ̂ yɔ́ pi sɔ̃́, nɛ̂-á pè n ye mútárdɩ̀lɛ: Dĩ́ yɔ́ tɔkɔ, à duku ǹ swãh. Kè fi pɩ séswɔ̂lɛ, tɛ́ kèpye pɔ sé syɛ̀ pɩ ké yɩ̃̀ngbã̀n tyɩ́.»
19 Ele é como uma semente de mostarda que um homem pega e planta na sua horta. A planta cresce e fica uma árvore, e os passarinhos fazem ninhos nos seus ramos.
20 Tɛ́, tɔ̃ nɛ: «Mé kɩ Liyel tɔ̃́rɩ́ tɔkɔ sãh kwâh nɛ̂nɛ?
20 Jesus continuou:
21 Kè mɛ á kɩ nɛ kɔ́kɔ́nɔ́ sɔ̃́, sê yɔ́ tɔkɔ mɔ fãh dú yɩ̃́ tɔ̃́nɔ́ mi sɔkɔ ké pól kɔ̃ kè dɔkɔ.»
21 Ele é como o fermento que uma mulher pega e mistura em três medidas de farinha, até que ele se espalhe por toda a massa.
22 Képah náh, Yesu mɛ yɔ̃ sɔkɔ n yuku Yerusalɛmɩ, tɛ́ névyelɛ n kwɔ n yuku, wǎh n kah kwlo ǹgbnɔ ànɛ̂ kwlo pî nónó sɔkɔ.
22 Jesus atravessava cidades e povoados, ensinando na sua viagem para Jerusalém.
23 Képah sɔkɔ, ǹnɩ̂ yɔ́ mɛ à piki yah nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, névye kwéy ó se kɩ de Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ nɩ? À mɛ pè syah nɛ:
23 Alguém perguntou: — Senhor, são poucos os que vão ser salvos? Jesus respondeu:
24 «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: névye náhnáh kɩ syɔ̃̀-ǹsah yah kɔ̃ nɛ, pé wɛ n de Liyel tɔ̃́rɩ́ tyah sɔkɔ nɛ̂ dé-ńsah-á mɛ fɩ̃́ɩ̃, tɛ́ pè náh fɛ̃ n tɛ̃. Képah ye, yé gbah n tɛ̃ n wɛ n de ké sɔkɔ!
24 — Façam tudo para entrar pela porta estreita. Pois eu afirmo a vocês que muitos vão querer entrar, mas não poderão.
25 Gbóntɛ̃̀ dĩ́-à pópó pɔ yuku wɔ̀kɔ̀ yah tɛ̃ mɔ, tɛ́ yé mɛ kégbɔ́, yé kɩ tyah wɔ̀kɔ̀ yahlɛ n mɩ, tɛ́ kɩ mɛ yo tũ nɛ, yé Yõ̀tɛ̃̀, à yɩkɩ mɔ yé kɔ̃. Ǹtɛ, à kɩ yo yé tyɩ́ nɛ, pé náh yélɛ n pnɛ.
25 — O dono da casa vai se levantar e fechar a porta. Então vocês ficarão do lado de fora, batendo na porta e dizendo: “Senhor, nos deixe entrar!” E ele responderá: “Não sei de onde são vocês.”
26 Képah sɔkɔ, yé kɩ tyah n yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, yáh yõke yõ, tɛ́ ni wɔ wɛ̃ tyɩ́ ǹnɛ, ànɛ̂ yépi tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ-á à kwɔ́nɔ́ pɩ.
26 Aí vocês dirão: “Nós comemos e bebemos com o senhor. O senhor ensinou na nossa cidade.”
27 Képah sɔkɔ, à kɩ yo yé tyɩ́ nɛ, pé náh yélɛ n pnɛ. Ńkɛ̃́, yé gbɛ mɔ pélɛ, yépi nónó pól-á tyípêllɛ n pɩ.
27 Mas ele responderá: “Não sei de onde são vocês. Afastem-se de mim, vocês que só fazem o mal.”
28 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, yâh pópó Abrahmɩ, ànɛ̂ Yisakɩ, ànɛ̂ tɔ̃ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu pól wɛ, pè mɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ, tɛ́ yépi mɛ yĩni mɔ dénɔ́lɛ, légbĩ́nɛ, gbní ànɛ̂ yní táhnɔ́ ye kɩ pɩ yé tyɩ́lɛ.
28 Quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os
29 Tɛ́ névye kɩ wil kèkõyṍ ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ, kɩ pɔ yõke ǹgbɛ̃ yõ Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.
29 Muitos virão do Leste e do Oeste, do Norte e do Sul e vão sentar-se à mesa no Reino de Deus.
30 Kǎh pɩ sɛ̃́, nɛ́tɛ́lɔ́ túkù kɩ pɩ nɛ́gbrolɛ, tɛ́ nɛ́gbro túkù kɩ pɩ nɛ́tɛ́lɔ́lɛ.»
30 E os que agora são os últimos serão os primeiros, e os primeiros serão os últimos.
31 Légbĩ́nɛ, Farisiyɛ̃nɔ yísyɔ́ nɔ de, tɛ́ yo Yesu tyɩ́ nɛ, yõ̀tɛ̃̀ Yerɔdɩ-á mɛ n yah n kɔ̃ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ. Képah-á, à yal n to ásõ̂.
31 Naquele momento alguns fariseus chegaram perto de Jesus e disseram: — Vá embora daqui, porque Herodes quer matá-lo.
32 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Yé kyɩ yo kénɛ áswɔ̃́ plɛ́y mɛ̀ tyɩ́ nɛ, máh kɩ sétã̀n yĩni, tɛ́ kɩ dɛ́nmɔnɔ pɩ kwɛynɛ, ànɛ̂ ńsõ̂nɛ, tɛ́ ńsõ̂ náhlɛ, kǎh kɩ tyɛ.
32 Jesus respondeu:
33 Ǹtɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò náh yɩ̃nɛ kúnɔ́lɛ tyah yɔ́, nɛ́ Yerusalɛmɩ sɔkɔ náh. Képah ye, mé yɩ̃nɛ mè n yɔ̃ n sɔkɔ ń wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́lɔ́lɛ, kwɛy, ànɛ̂ ńsõ̂, ànɛ̂ tɔ̃ ńsõ̂ náhlɛ.
33 E Jesus continuou:
34 Yerusalɛmɩ tãn, Yerusalɛmɩ tãn, yépi nónó-á Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopulɛ n ko n mɔ, tɛ́ Liyel-á nónó tɛkɩ mɔ yé kɔ̃, yé pépilɛ n minki n ko dyêhlɛ. Gbáhyɩ̃́ sɔ̃́ pól mɛ mé kè yah kɔ̃ nɛ, mé yé tuke mɔ, sɔ̃́-á sĩ̌n n tuke n mɔ ǹ pyelɛ ǹ kâm sõ̀ sɔkɔ, tɛ́ yé náh fɛ̃ syi.
34 — Jerusalém, Jerusalém, que mata os profetas e apedreja os mensageiros que Deus lhe manda! Quantas vezes eu quis abraçar todo o seu povo, assim como a galinha ajunta os seus pintinhos debaixo das suas asas, mas vocês não quiseram!
35 Kǎh pɩ sɛ̃́, Liyel kɩ ǹ náh vi yé kwil kɔ̃. Tɛ́ mé kélɛ n yo yé tyɩ́: yé náh tɔ̃ ńmɔ wɛ n yah n pi fɔ́ɔ́, kɩ pɔ syɩ gbĩ́ nɛ̂-á yé kɩ n yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Nɛ̂-á n pi Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel yĩn yõ, sãm mɛ ǹ sɔkɔ.›»
35 Agora a casa de vocês ficará completamente abandonada. Eu afirmo que vocês não me verão mais, até chegar o tempo em que dirão: “Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor!”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.