João 5
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Tyi nɔ́pi sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Nsyifunɔ syáh yɔ́-á pɔ n syah Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ, Yesu dɔkɔ yuku nɛ́npɔ́.
1 Depois disso, houve uma festa dos judeus, e Jesus subiu a Jerusalém.
2 Tɛ́ Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ, pɛ́kɩ̀ yɔ́ sõ̀ mɛ tũ̀nsàhnɔ́lɛ ninɛ ké sɔkɔ ké kwil dé-ńsah yɔ́ tnɔ̂, nɛ̂-á pè n ye Képyɛ́nɩ̀ dé-ńsahlɛ. Pè kénɛ pɛ́kɩ̀lɛ n ye Bɛtɩsatalɛ Yebre wɛy sɔkɔ. Kènkã̀lnɔ́ kwlɔ́ sõ̀ mɛ pɩ́nɔ́lɛ ké gbɔ̀pɔ sɔkɔ.
2 Há em Jerusalém, junto à porta das Ovelhas, um tanque, chamado em hebraico Betesda, que tem cinco pórticos.
3 Yámpú náhnáh sõ̀ mɛ sɛ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ kènkã̀l nɔ́pi sõ̀. Yɩ̃́tũbi sõ̀ mɛ, ànɛ̂ gbáhkɩ̀ núkú névyelɛ, à tahlɩ sèkukubi tyɩ́. [Pè sõ̀ ńkɛ̃́nɛ nɛ mɛ ni dúkúrínmɔnɔ syɩkɩ n tɛ̃.
3 Nestes pórticos jazia um grande número de enfermos, de cegos, de coxos e de paralíticos, que esperavam o movimento da água.
4 Yé náh wɛ di, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ sõ̀ ńkɛ̃́nɛ nɛ n de n pɔ ni mɛ̀ sɔkɔ, ǹ kélɛ n dukuri n mɔ, tɛ́ yɔ́nwó nɛ̂ ǹgbò-à de ni mɛ̀ sɔkɔ, ǹ yam-à sɔ̃́ mɛ dùkù nɛ̂nɛ, à n dɛ.]
4 {Pois de tempos em tempos um anjo do Senhor descia ao tanque e a água se punha em movimento. E o primeiro que entrasse no tanque, depois da agitação da água, ficava curado de qualquer doença que tivesse.}
5 Tɛ́ nɛ́npɔ́ sɔkɔ, dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ sèkùkùlɛ pópó ye yõgbãm pɔ́ kwǎrtɔ̃nɔ.
5 Estava ali um homem enfermo havia trinta e oito anos.
6 Yesu-á à wɛ sɛ̃́, tɛ́ pɩ̃ nɛ ǹ sɛ̃́ntɛ̃̀nɔ́ di-á mo nɛ́npɔ́, à à piki yah nɛ, à se mɛ ké tyɩ́ nɛ pé dɛ nɩ?
6 Vendo-o deitado e sabendo que já havia muito tempo que estava enfermo, perguntou-lhe Jesus: Queres ficar curado?
7 Sèkùkù dĩ́ mɛ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, ni-à tyah n dukuri n mɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, nɛy náh n wɛ à pélɛ n yohnɩ n mɔ pé n wɛ n de ké sɔkɔ. Péwɔ tɛ̃̀-à pópó nɛ pé wɛ n de, ǹnɩ̂ pé dyàh tɛ̃ n de.
7 O enfermo respondeu-lhe: Senhor, não tenho ninguém que me ponha no tanque, quando a água é agitada; enquanto vou, já outro desceu antes de mim.
8 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à yuku ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ nɛ n kɔ.
8 Ordenou-lhe Jesus: Levanta-te, toma o teu leito e anda.
9 Nɛ́npɔ́ swɔ, dĩ́ núkú dɛ. À mɛ yuku ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ à n kɔ.
9 No mesmo instante, aquele homem ficou curado, tomou o seu leito e foi andando. Ora, aquele dia era sábado.
10 Képah sɔkɔ, dĩ́ nɛ̂-á dɛ́nmɔnɔ wɛ, Nsyifunɔ yõ̀tãm à syah nɛ ńkɛ̃́, mɩ mɩ yòh-á kwɛynɛ. À náh yɩ̃nɛ à ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ nɛ n kɔ.
10 E os judeus diziam ao homem curado: E sábado, não te é permitido carregar o teu leito.
11 Ǹtɛ dĩ́ mɛ pè syah nɛ, nɛ̂-á dɛ mɔ pélɛ, ǹmɔ-á yo pé tyɩ́ nɛ, pé pé sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ nɛ n kɔ.
11 Respondeu-lhes ele: Aquele que me curou disse: Toma o teu leito e anda.
12 Pè mɛ à piki yah nɛ, nɛ̂ se yo ǹ tyɩ́ nɛ, à ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ nɛ n kɔ nɩ?
12 Perguntaram-lhe eles: Quem é o homem que te disse: Toma o teu leito e anda?
13 Légbĩ́nɛ, Yesu mó tɔ̃ sõ̀ yal tɛ dĩ́ mɛ̀ tnɔ̂, à de tɔ́wû sɔkɔ nɛ́npɔ́. Tɛ́ dĩ́ nɛ̂-á sõ̀ Yesu dɛ mɔ, kénɛ dĩ́ náh sõ̀ ǹnɛ n pnɛ.
13 O que havia sido curado, porém, não sabia quem era, porque Jesus se havia retirado da multidão que estava naquele lugar.
14 Képah náh, Yesu pɔ à wɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ tɛ́ nɛ, à yah, wǎh dɛ́nmɔnɔ wɛ yɔ̀, à káh tɔ̃ tyípêllɛ n pɩ, tir yɔ́ kɔ̃ kè pɔ à nɔ nɛ̂-á kal ńyɔlɛ dɛ́!
14 Mais tarde, Jesus o achou no templo e lhe disse: Eis que ficaste são; já não peques, para não te acontecer coisa pior.
15 Képah tɛ̃̀nɛ, dĩ́ kyɩ ké yah yo Nsyifunɔ yõ̀tãm syah nɛ, Yesu-á sõ̀ dɛ mɔ pélɛ.
15 Aquele homem foi então contar aos judeus que fora Jesus quem o havia curado.
16 Képah sɔkɔ, Nsyifunɔ yõ̀tãm tyah lékàhlɛ Yesulɛ n kɔ̃, wǎh sɔ̃́npɩ́lɛ dɛ́nmɔnɔ pɩ mɩ mɩ yòh sõlɛ.
16 Por esse motivo, os judeus perseguiam Jesus, porque fazia esses milagres no dia de sábado.
17 Yesu mɛ nɛ, péwɔ Sú Liyel-á mɛ tõ̀ sɔkɔ kṹmm, péwɔ tɔ́-á mɛ sɛ̃́ntɛ̃̀nɛ n pɩ.
17 Mas ele lhes disse: Meu Pai continua agindo até agora, e eu ajo também.
18 Yesu-á képah yo sɛ̃́, Nsyifunɔ yõ̀tãm tɔ̃ lékàhlɛ ǹnɛ n gbah n kɔ̃, à ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃, tɛ́ nɛ wǎh mɛ mɩ mɩ yòh dêllɛ n pɩ. À wil képah sɔkɔ, wǎh tɔ̃ mɛ n yo nɛ ńkɛ̃́, pé Sú tɔ́tɔ́-á Liyellɛ, à ǹ gblɔ̌ynɛ n pɩ núkúlɛ ǹnɛ.
18 Por esta razão os judeus, com maior ardor, procuravam tirar-lhe a vida, porque não somente violava o repouso do sábado, mas afirmava ainda que Deus era seu Pai e se fazia igual a Deus.
19 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, Pídĩ́ náh fɛ̃ tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ n pi ǹ yah yĩ́ĩ́nɛ, nɛ́ à náh ké pɩ́nɔ́ wɛ yah Sú Liyel tyɩ́. Sú Liyel-á nɛ̂nɛ n pɩ, sɛ̃́nkɔ̃ ye Pídĩ́ tɔ n nɛ n pɩ.
19 Jesus tomou a palavra e disse-lhes: Em verdade, em verdade vos digo: o Filho de si mesmo não pode fazer coisa alguma; ele só faz o que vê fazer o Pai; e tudo o que o Pai faz, o faz também semelhantemente o Filho.
20 Pídĩ́ tyɩ́ nɔ Sú Liyel tyɩ́. Képah ye, wàh tyi nónó póllɛ n pɩ, ǎ sé pɩ́nɔ́lɛ ǹnɛ n wɛ̃kɩ. Tɛ́ wǎh tyi nónónɛ à wɛ̃kɩ, à kɩ tɔ̃ pɔ sé lékan pɩ́nɔ́lɛ à wɛ̃kɩ n pi, nónó-á kɩ yé gbã̀n du.
20 Pois o Pai ama o Filho e mostra-lhe tudo o que faz; e maiores obras do que esta lhe mostrará, para que fiqueis admirados.
21 Sɔ̃́-á Sú Liyel lékyɩ̂lɛ n yilki n mɔ, à minnɛ pélɛ n kɔ̃, sɛ̃́ntɛ̃̀ ó ye névi nɛ̂-à Pídĩ́ dyɔ, ǎ minnɛ tɛ̃̀ kɔ̃.
21 Com efeito, como o Pai ressuscita os mortos e lhes dá vida, assim também o Filho dá vida a quem ele quer.
22 — ausente —
22 Assim também o Pai não julga ninguém, mas entregou todo o julgamento ao Filho.
23 — ausente —
23 Desse modo, todos honrarão o Filho, bem como honram o Pai. Aquele que não honra o Filho, não honra o Pai, que o enviou.
24 Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ, névi nɛ̂-à ń wɛy noh, tɛ́ sɛ̃ ń tɛ́kɩ́nmɔ-ò yõ, tɛ̃̀-á kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ. À náh n tuke n pi. Wǎh wil tɛ kũ sɔkɔ, tɛ́ min wɛ.
24 Em verdade, em verdade vos digo: quem ouve a minha palavra e crê naquele que me enviou tem a vida eterna e não incorre na condenação, mas passou da morte para a vida.
25 Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, gbĩ yɔ́ mɛ n pi, nɛ̂-á mɛ tɛ núkúnúkú ńtɛ̃nɛ yɔ̀. Képah sɔkɔ ye névye nónó-á mɛ kúnɔ́lɛ Liyel tyɩ́ tĩ̀nnɛ, pè kɩ ńmɔ yĩ́npɔ̃́ noh, ńmɔ nɛ̂-á Liyel Pídĩ́nɛ. Tɛ́ nónó-à kè noh, pè kɩ min wɛ.
25 Em verdade, em verdade vos digo: vem a hora, e já está aí, em que os mortos ouvirão a voz do Filho de Deus; e os que a ouvirem viverão.
26 Sɔ̃́-á Sú Liyellɛ min nɛ́tɛ̃̂nɛ, sɛ̃́ ye ńmɔ nɛ̂-á ǹ Pídĩ́nɛ, à ńmɔ tɔ kɔ̃ mé pɩ min nɛ́tɛ̃̂nɛ.
26 Pois como o Pai tem a vida em si mesmo, assim também deu ao Filho o ter a vida em si mesmo,
27 Tɛ́ máh pɩ Névi Pídĩ́nɛ sɛ̃́, à tukey tùkènɔ́ tɛ̃́nwɛnɔlɛ ń kɔ̃.
27 e lhe conferiu o poder de julgar, porque é o Filho do Homem.
28 Ǹtɛ yé káh n yɛ tyi nɔ́pi yé gbã̀n du. Gbĩ yɔ́ mɛ n pi, lékyɩ̂ pól kɩ ń yĩ́npɔ̃́ noh,
28 Não vos maravilheis disso, porque vem a hora em que todos os que se acham nos sepulcros sairão deles ao som de sua voz:
29 tɛ́ kɩ yuku. Képah sɔkɔ, nónó-á tyípéplɔ pɩ, pépi kɩ yuku tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ yĩnnɛ. Tɛ́ nónó-á mó tyípêl pɩ, pépi wɔ kɩ yuku fõh yĩnnɛ.
29 os que praticaram o bem irão para a ressurreição da vida, e aqueles que praticaram o mal ressuscitarão para serem condenados.
30 Ńmɔ náh fɛ̃ tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ n pi ń yah yĩ́ĩ́nɛ. Ń Sú Liyel-à yo sɔ̃́ ń tyɩ́, sɛ̃́ ye mè n nɛ n kãm wɛynɛ tukey sɔkɔ. Mé náh mɛ ń gblɔ̌y nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tyi pɩ́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃. Sú Liyel nɛ̂-á tɛkɩ mɔ ńnɛ, ǹmɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́, képah ye mè n nɛ n pɩ. Képah ye, ń wɛy kã̀mnɔ́ n pɩ gbɩ wɛ̃̀kɩ̀ yõ.
30 De mim mesmo não posso fazer coisa alguma. Julgo como ouço; e o meu julgamento é justo, porque não busco a minha vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
31 Ńmɔ-à kɩ nɛ̂ n yo ń gblɔ̌y tyɩ́lɛ, nɛ̂ kɩ sɛ̃ ń tyíyónɔ́ yõ?
31 Se eu der testemunho de mim mesmo, não é digno de fé o meu testemunho.
32 Ǹtɛ nɛ́káhkɩ́ ye n yo n wah ń tyɩ́lɛ, tɛ́ mé pɩ̃ nɛ tyi nónó-á à n yo ńmɔ tyɩ́ sɔkɔ, gblɔ-á sélɛ.
32 Há outro que dá testemunho de mim, e sei que é digno de fé o testemunho que dá de mim.
33 Yáh névye nónó tõ Nsyɔ̃ tyɩ́ ńmɔ tyɩ́ sɔkɔ, tɛ́ à tyi nónó yo, gblɔ ye sélɛ.
33 Vós enviastes mensageiros a João, e ele deu testemunho da verdade.
34 Ǹtɛ mé se yɔ́ mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, névi tɛ̃̀ wɔ ń dùkùlɛ n yo? Yé pwáhnmɔnɔ wɛ yĩn ye mé tyi nɔ́pilɛ n yo yé tyɩ́.
34 Não invoco, porém, o testemunho de homem algum. Digo-vos essas coisas, a fim de que sejais salvos.
35 Nsyɔ̃ lésõ pɩ kyòolɛ fɔ̀tnɔ̀ tũ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ kɔ̃lɛ. Tɛ́ kè yé dyɔ, yé nɩ̀vɩ̀nɩ̀ pɩ ǹ kyòo sɔkɔ wrɔ́ kwéy yɔ́ ó sɔkɔ.
35 João era uma lâmpada que arde e ilumina; vós, porém, só por uma hora quisestes alegrar-vos com a sua luz.
36 Ǹtɛ ńmɔ wɔlɛ, Sú Liyel-á tã̀n nónó dahbɩ ń gbõ̀ ń kɔ̃ mé n pɩ, sépi ńtɛ̃ mɛ ń dùkùlɛ n wɛ̃kɩ n wah n kal Nsyɔ̃-á nɛ̂ yo ń tyɩ́ sɔkɔ. Kénɛ tã̀n nɔ́pi pɩ́nɔ́ ye n wɛ̃kɩ nɛ, Sú Liyel-á tɛkɩ mɔ ńnɛ.
36 Mas tenho maior testemunho do que o de João, porque as obras que meu Pai me deu para executar - essas mesmas obras que faço - testemunham a meu respeito que o Pai me enviou.
37 Tɛ́ à wil képah tyɩ́ sɔkɔ, Sú Liyel nɛ̂-á tɛkɩ mɔ ńnɛ, ǹ tɔ ń tyɩ́ yo wah. Ǹtɛ yé náh ǹ wɛlɔ noh yah póllɛ, yé náh se tɔ̃ à wɛ yah yĩ́nɛ.
37 E o Pai que me enviou, ele mesmo deu testemunho de mim. Vós nunca ouvistes a sua voz nem vistes a sua face...
38 Ǹ wɛy náh mɛ n tɛ̃ yé nnɔ sɔkɔ. Yé náh wɛ wǎh ńmɔ tɛkɩ mɔ, yé yahle sɛ̃́nɔ́lɛ ń yõ di?
38 e não tendes a sua palavra permanente em vós, pois não credes naquele que ele enviou.
39 Yè n nɛ mɛ n sõ nɛ, yáh kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y kàrnɔ́ sɔkɔ, ǹ tɛ́ kélɛ n kar fírfír. Ǹtɛ képah ye mó tɔ̃ yo wah tɔ́tɔ́ ńmɔ tyɩ́lɛ.
39 Vós perscrutais as Escrituras, julgando encontrar nelas a vida eterna. Pois bem! São elas mesmas que dão testemunho de mim.
40 Tɛ́ yé náh mó tɔ̃ mɛ ké tyɩ́ nɛ, yé pɔ ńmɔ tyɩ́, yé pɔ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ.
40 E vós não quereis vir a mim para que tenhais a vida...
41 Mé náh mɛ n yah n kɔ̃ nɛ névye ńnɛ n gbilki.
41 Não espero a minha glória dos homens,
42 Mé yé dùkùlɛ n pnɛ. Liyel tyɩ́ náh nɔ yé tyɩ́.
42 mas sei que não tendes em vós o amor de Deus.
43 Ń Sú Liyel yĩn yõ ye mé pɔ, tɛ́ yé náh ń tɛ̃ plɛ. Ǹtɛ ǹnɩ̂ yɔ́-à núkú pɔ ǹ yah yĩ́ĩ́nɛ yɔ̀, yé kɩ ǹmɔ tɛ̃ plɛ.
43 Vim em nome de meu Pai, mas não me recebeis. Se vier outro em seu próprio nome, haveis de recebê-lo...
44 Yé kɩ fɛ̃ sɛ̃ ń yõ sɔ̃́, yépi nónó-á mɛ ké tyɩ́ nɛ yé wɛ̃nɛ n gbilki, tɛ́ yahle gbílkínɔ́ yáhnkɔ̃nɔlɛ, nɛ̂-á n wɛ Liyel núkúní ó tyɩ́?
44 Como podeis crer, vós que recebeis a glória uns dos outros, e não buscais a glória que é só de Deus?
45 Yé káh nɛ mɛ n sõ nɛ, ńmɔ-á kɩ kyɩ yé kɔ̃ n pi lékàhlɛ Sú Liyel yah sɔkɔ dɛ́! Yé gbõ̀ sàhnɔ́-á mɛ Moyisi nɛ̂ yõ, ǹmɔ ye kɩ kyɩ lékàhlɛ yé kɔ̃.
45 Não julgueis que vos hei de acusar diante do Pai; há quem vos acusa: Moisés, no qual colocais a vossa esperança.
46 Ńmɔ tyɩ́ mɛ Moyisi wãrkɩ sah ǹ sɛ́bɛ́ynɔ́ sɔkɔ. Gbɩ-à yé sõ̀ mɛ sɛ̃ ǹmɔ yõ, yé náhkɩ mɛ sɛ̃ ńmɔ tɔ yõ.
46 Pois se crêsseis em Moisés, certamente creríeis em mim, porque ele escreveu a meu respeito.
47 Ǹtɛ yé náh fyɔ̀ mɛ sɛ̃ ǹmɔ tyi wã́rkɩ́nsàhnɔ́ yõ, sɔ̃́ mɛ yé kɩ fɛ̃ sɛ̃ ńmɔ wɛlɔ yõ wɛ́?»
47 Mas, se não acreditais nos seus escritos, como acreditareis nas minhas palavras?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.