João 1
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Tyi pól tyah gbĩ́nɛ, nɛ̂-á wɛynɛ, à lésõ mɛ. À lésõ mɛ ànɛ̂ Liyellɛ. Liyel ye ǹnɛ.
1 No princípio era o Verbo, e o Verbo estava junto de Deus e o Verbo era Deus.
2 Ǹmɔ ye lésõ mɛ ànɛ̂ Liyellɛ tyah gbĩ́nɛ.
2 Ele estava no princípio junto de Deus.
3 Yíyìn pól mɔ ǹmɔ gbõ̀ yõ sɔkɔ. Yî nónó pól-á mɔ, sé kèyǎh ńtɛ̃ náh mɔ nɛ́ ǹmɔ náh.
3 Tudo foi feito por ele, e sem ele nada foi feito.
4 Ǹmɔ sɔkɔ ye min n wɛ. Kénɛ min ye kyòolɛ névye tyɩ́.
4 Nele havia a vida, e a vida era a luz dos homens.
5 Kè mɛ kõ tɛ̃ kyòo fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ, tɛ́ fɛ̃́ntũ̂ náh tɛ̃ wɛ ké yah kõ.
5 A luz resplandece nas trevas, e as trevas não a compreenderam.
6 Képah sɔkɔ, Liyel pɔ dĩ́ yɔ́ tõ, nɛ̂ yĩn-á Nsyɔ̃nɛ.
6 Houve um homem, enviado por Deus, que se chamava João.
7 Ǹmɔ ye pɔ kyòo mɛ̀ tyɩ́ yo wah névye tyɩ́, nɛ pé pól wɛ sɛ̃ ké yõ sɔkɔ ǹmɔ gbõ̀ yõ.
7 Este veio como testemunha, para dar testemunho da luz, a fim de que todos cressem por meio dele.
8 Ǹmɔ náh sõ̀ kyòo mɛ̀nɛ, ǹtɛ ké tyɩ́ yónwàh-ǹsah ye sõ̀ à pɔ.
8 Não era ele a luz, mas veio para dar testemunho da luz.
9 Wɛy mɛ̀nɛ, kyòo kègbɩ ye sõ̀ kélɛ, nɛ̂-á pɔ kèkõyṍ sɔkɔ, à pɔ pɩ kyòolɛ no pól tyɩ́.
9 {O Verbo} era a verdadeira luz que, vindo ao mundo, ilumina todo homem.
10 Tɛ́ nɛ̂-á wɛy mɛ̀nɛ, à sõ̀ mɛ kèkõyṍ sɔkɔ. Kèkõyṍ mɔ ǹmɔ gbõ̀ yõ sɔkɔ, ǹtɛ képah fyé yõ, kèkõyṍ névye náh tɛ̃ wɛ à yah pɩ̃.
10 Estava no mundo e o mundo foi feito por ele, e o mundo não o reconheceu.
11 Ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ tyah sɔkɔ ye à pɔ, tɛ́ ǹ no náh à tɛ̃ plɛ.
11 Veio para o que era seu, mas os seus não o receberam.
12 Ǹtɛ nónó tɛ̃̀ wɔ-á à tɛ̃ plɛ tɛ́ sɛ̃ ǹ yõ, à tɛ̃́nwɛnɔlɛ pépi kɔ̃ pè pɩ Liyel wɛ̃́npìlɛ.
12 Mas a todos aqueles que o receberam, aos que crêem no seu nome, deu-lhes o poder de se tornarem filhos de Deus,
13 Ǹtɛ tṍ sɔkɔ dubi dùkù, képah náh pɩ wil gbɛ̃́nsê dékè, képah náh pɩ névi dyɔ yĩ́ĩ́ tɛ̃̀ sɔkɔ náh pè pɩ Liyel wɛ̃́npìlɛ dɛ́! Liyel gbõ̀ yõ sɔkɔ ye pè wɛ.
13 os quais não nasceram do sangue, nem da vontade da carne, nem da vontade do homem, mas sim de Deus.
14 Wɛy ye vi mɔ pɩ névilɛ à pɔ twah tɛ̃ á wrɔ́. Yõ̀bènɔrɩ pɩ́-ò ye ǹnɛ, ànɛ̂ à mɛ gbɩ ó ǹ tɔ̂ɔ́. Ǹmɔ nɛ̂-á Liyel Pi núkúnínɛ, á ye ǹ tɔ̃́rɩ́ wɛ, tɔ̃́rɩ́ nɛ̂-á à wɛ syi ǹ Sú tyɩ́.
14 E o Verbo se fez carne e habitou entre nós, e vimos sua glória, a glória que o Filho único recebe do seu Pai, cheio de graça e de verdade.
15 Ǹmɔ tyɩ́ ye lésõ Nsyɔ̃ yo tũ léyy nɛ ńkɛ̃́: «Ǹmɔ tyɩ́ sɔkɔ ye mé lésõ kè yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Ǹnɩ̂ kɩ n pɔ n pi ńmɔ tyɩ́ náh, tɛ́ à mɛ tɛ tɛ́ ńmɔ dubi, képah ye à kal ńnɛ.›»
15 João dá testemunho dele, e exclama: Eis aquele de quem eu disse: O que vem depois de mim é maior do que eu, porque existia antes de mim.
16 Ápi mɛ yõ̀bènɔrɩlɛ n tɔ̃ n wɛ n yuku ǹ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ tnɔ́nkàhnmɔnɔ gbõ̀ yõ, ǹmɔ nɛ̂-á Yesulɛ.
16 Todos nós recebemos da sua plenitude graça sobre graça.
17 Moyisi gbõ̀ yõ ye Liyel ǹ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ á kɔ̃. Ǹtɛ Yesu nɛ̂-á Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, ǹmɔ wɔ gbõ̀ yõ sɔkɔ ye yõ̀bènɔrɩ ànɛ̂ gbɩ wɔ wɛ.
17 Pois a lei foi dada por Moisés, a graça e a verdade vieram por Jesus Cristo.
18 Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ yĩ́ náh tɛ̃ yah Liyel yõ. Ǹtɛ ǹ Pi núkúní nɛ̂ tyɩ́-á yo sɔkɔ, ǹmɔ nɛ̂-á Liyellɛ, tɛ́ mɛ Sú Liyel tnɔ̂, ǹmɔ ye Liyel dùkùlɛ á wɛ̃kɩ.
18 Ninguém jamais viu Deus. O Filho único, que está no seio do Pai, foi quem o revelou.
19 — ausente —
19 Este foi o testemunho de João, quando os judeus lhe enviaram de Jerusalém sacerdotes e levitas para perguntar-lhe: Quem és tu?
20 — ausente —
20 Ele fez esta declaração que confirmou sem hesitar: Eu não sou o Cristo.
21 Képah sɔkɔ, pè mɛ nɛ, ǹtɛ nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ? Ńkɛ̃́ ńmɔ se Yelilɛ nɩ? Nsyɔ̃ mɛ pè syah nɛ, ǹmɔ náh péwɔlɛ. Pè nɛ, ǹtɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò nɛ̂-á kɩ n pɔ n pi, ǹmɔ se ǹnɛ nɩ? À mɛ nɛ ɔ̃́ɔ̃-á.
21 Pois, então, quem és?, perguntaram-lhe eles. És tu Elias? Disse ele: Não o sou. És tu o profeta? Ele respondeu: Não.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, pè nɛ, ǹtɛ ǹmɔ tɛ̃̀ se nɛ nɛ̂ ó-á pélɛ nɩ? À kè yo pé syah pé kɔ̃ pé kyɩ wɛ yo pé tṍpú tyɩ́ kɛ̀. Ńkɛ̃́ sɔ̃́ se à kɩ yo ǹ gblɔ̌y tyɩ́ sɔkɔ nɩ?
22 Perguntaram-lhe de novo: Dize-nos, afinal, quem és, para que possamos dar uma resposta aos que nos enviaram. Que dizes de ti mesmo?
23 Képah sɔkɔ, Nsyɔ̃ mɛ nɛ: «Ńmɔ tyɩ́ ye lésõ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi yo sah ǹ wɛy sɔkɔ nɛ,
23 Ele respondeu: Eu sou a voz que clama no deserto: Endireitai o caminho do Senhor, como o disse o profeta Isaías {40,3}.
24 Ǹtɛ nónó-á sõ̀ pè tõ Nsyɔ̃ tyɩ́, Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú ye sõ̀ pélɛ.
24 Alguns dos emissários eram fariseus.
25 Pè tɔ̃ à piki yah nɛ, ǹmɔ-à ńkɛ̃̂nɛ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, képah náh pɩ Yelilɛ, képah náh pɩ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-òlɛ, ǹtɛ kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ à névyelɛ n wel n wilki ni sɔkɔ nɩ?
25 Continuaram a perguntar-lhe: Como, pois, batizas, se tu não és o Cristo, nem Elias, nem o profeta?
26 Képah sɔkɔ, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ tɛ̃̀ wɔ mɛ nolɛ n wel n wilki ni sɔkɔ, ǹtɛ ǹnɩ̂ mɛ yépi wrɔ́, nɛ̂-á yé náh ǹnɛ n pnɛ.
26 João respondeu: Eu batizo com água, mas no meio de vós está quem vós não conheceis.
27 Ǹmɔ kɩ n pɔ n pi ńmɔ tyɩ́ náh. Tɛ́ ńmɔ ńtɛ̃ fṍrɔɔ kah ǹ lékyêh mnɔ fyé dɛ́nmɔnɔlɛ.»
27 Esse é quem vem depois de mim; e eu não sou digno de lhe desatar a correia do calçado.
28 Kénɛ tyi pól sõ̀ pɩ Betani kwil sɔkɔ, Nsyurdɛ̃ yɔ́nkahnɩnɛ. Nɛ́npɔ́ sɔkɔ ye sõ̀ Nsyɔ̃ n wel n wilki nolɛ ni sɔkɔ.
28 Este diálogo se passou em Betânia, além do Jordão, onde João estava batizando.
29 Ké dĩndallɛ, Nsyɔ̃-á Yesu wɛ à mɛ n pi ǹ tnɔ̂, à nɛ ńkɛ̃́: «Yé yah, Liyel-á képɔ́píkì nɛ̂ tɛkɩ mɔ kèkõyṍ névye tyípêl tɛ̃ yõ yĩnnɛ, ǹmɔ ye yɔ̀.
29 No dia seguinte, João viu Jesus que vinha a ele e disse: Eis o Cordeiro de Deus, que tira o pecado do mundo.
30 Ǹmɔ tyɩ́ sɔkɔ ye mé lésõ kè yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Ǹnɩ̂ kɩ n pɔ n pi ńmɔ tyɩ́ náh, tɛ́ à mɛ tɛ tɛ́ ńmɔ dubi, képah ye à kal ńnɛ.›»
30 É este de quem eu disse: Depois de mim virá um homem, que me é superior, porque existe antes de mim.
31 Ńmɔ ńtɛ̃ tɔ náh lésõ ǹnɛ n pnɛ. Ǹtɛ yáh wɛ mé pɔ wèlnwìlkìnɔ́lɛ n pɩ ni sɔkɔ, ǹ dùkù ye mé Yisrayel tãnnɛ n wɛ̃kɩ.»
31 Eu não o conhecia, mas, se vim batizar em água, é para que ele se torne conhecido em Israel.
32 — ausente —
32 {João havia declarado: Vi o Espírito descer do céu em forma de uma pomba e repousar sobre ele.}
33 — ausente —
33 Eu não o conhecia, mas aquele que me mandou batizar em água disse-me: Sobre quem vires descer e repousar o Espírito, este é quem batiza no Espírito Santo.
34 Mé ye kè wɛ yĩ́nɛ. Képah ye mé kélɛ n yo n dal mɔ nɛ, Liyel Pídĩ́-á dĩ́ mɛ̀nɛ.»
34 Eu o vi e dou testemunho de que ele é o Filho de Deus.
35 Tɛ́ dĩndallɛ, Nsyɔ̃ tɔ̃ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú sɔkɔ nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́lɛ.
35 No dia seguinte, estava lá João outra vez com dois dos seus discípulos.
36 Wǎh Yesu wɛ à pɔ n sɔkɔ à nɛ ńkɛ̃́: «Yé yah képɔ́píkìlɛ, nɛ̂-á Liyel tɛkɩ mɔ.»
36 E, avistando Jesus que ia passando, disse: Eis o Cordeiro de Deus.
37 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyɔ̃ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ nímí nɔ́pi-á ǹ wɛy mɛ̀ noh sɛ̃́, pè kõ Yesu náh.
37 Os dois discípulos ouviram-no falar e seguiram Jesus.
38 Yesu-á vi yah tɛ́ pé wɛ pè mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, à pè piki yah nɛ, kwâh nɛ̂ se pè n yah n kɔ̃ nɩ? Pè mɛ à ye Wrabilɛ, nɛ̂ kɔ́r-á kwɔ́-ò dĩ́nɛ. Tɛ́ à piki yah nɛ, ǹ twáhntɛ̃̀-ǹsah se mɛ ńyãh sɔkɔ nɩ?
38 Voltando-se Jesus e vendo que o seguiam, perguntou-lhes: Que procurais? Disseram-lhe: Rabi {que quer dizer Mestre}, onde moras?
39 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè pɔ, pǎh kɩ kyɩ kè wɛ. Pè mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃ kyɩ ǹ twáhntɛ̃̀-ǹsah wɛ lɛ́rɩ́nɔ́ gbãm-ò kénkɔ̃ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, pè mɛ wũ ǹ tyɩ́, à lésõ gbĩ̀yĩ̀kì tɛ́y pɩ.
39 Vinde e vede, respondeu-lhes ele. Foram aonde ele morava e ficaram com ele aquele dia. Era cerca da hora décima.
40 Nsyɔ̃ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ nímí nónó-á sõ̀ ǹ wɛy noh tɛ́ Yesu sõ̀ tɛ̃, pé sɔkɔ núkú yɔ́ yĩn ye Andrelɛ. Simo-Pyɛrɩ yṹnpi ye sõ̀ ǹnɛ.
40 André, irmão de Simão Pedro, era um dos dois que tinham ouvido João e que o tinham seguido.
41 Andre-á yal nɛ́npɔ́, kénɛ Simo-Pyɛrɩ tyɩ́ ye à kyɩ wil gbennɛ, ǹmɔ nɛ̂-á ǹ nɛ́nkyɩ́dĩ́nɛ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Ápi Krista wɛ.» Krista kɔ́r ye Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ.
41 Foi ele então logo à procura de seu irmão e disse-lhe: Achamos o Messias {que quer dizer o Cristo}.
42 Képah sɔkɔ, à Simo tɛ̃ yuku Yesu tyɩ́. Yesu-á Simo wɛ, à à yah, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Nsyɔ̃ pídĩ́ Simo-á ǹnɛ, tɛ́ páh kɩ yĩn yɔ́ dyɩ à kɔ̃ Sefasɩlɛ. Wâh noh nɛ Sefasɩ-á, ké kɔ́r ye légbɩ̃́lɛ. Kénɛ yĩn ye tɔ̃ pè n ye Pyɛrɩlɛ.
42 Levou-o a Jesus, e Jesus, fixando nele o olhar, disse: Tu és Simão, filho de João; serás chamado Cefas {que quer dizer pedra}.
43 Ké dĩndallɛ, Yesu kè yah tɔkɔ nɛ, páh kɩ yuku Kalile gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Wǎh Filipi wɛ, à yo ǹ tyɩ́ nɛ, à pé sõ̀ tɛ̃.
43 No dia seguinte, tinha Jesus a intenção de dirigir-se à Galiléia. Encontra Filipe e diz-lhe: Segue-me.
44 Betisayida kwil nɛy ye sõ̀ Filipilɛ. Kénɛ kwil tãn ye sõ̀ Andre ànɛ̂ Pyɛrɩ tɔlɛ.
44 {Filipe era natural de Betsaida, cidade de André e Pedro.}
45 Képah náh, Filipi kyɩ wil Natanayɛlɩ tyɩ́, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu-á nɛ̂ tyɩ́ yo sah, á ye à wɛ. Nsyosɛfu pídĩ́ Yesu ye. À n wil Nasarɛtɩ kwil.»
45 Filipe encontra Natanael e diz-lhe: Achamos aquele de quem Moisés escreveu na lei e que os profetas anunciaram: é Jesus de Nazaré, filho de José.
46 Wǎh yo sɛ̃́, Natanayɛlɩ à syah nɛ, kwáhgbɩ́ se kɩ fɛ̃ wil Nasarɛtɩ kwil sɔkɔ nɩ? Filipi mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à pɔ n yah.
46 Respondeu-lhe Natanael: Pode, porventura, vir coisa boa de Nazaré? Filipe retrucou: Vem e vê.
47 Képah sɔkɔ, Yesu-á Natanayɛlɩ wɛ à n pi ǹ tnɔ̂, à nɛ ńkɛ̃́, Yisrayel nɛy tɔ́tɔ́-á yɔ̀, nɛ̂-á yĩ́nvǐ náh mɛ ǹ sɔkɔ póllɛ.
47 Jesus vê Natanael, que lhe vem ao encontro, e diz: Eis um verdadeiro israelita, no qual não há falsidade.
48 Natanayɛlɩ mɛ nɛ, ńyãh sɔkɔ se à pɩ̃ pélɛ nɩ? Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Filipi-á pópó ǹnɛ n ye, gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ à mɛ sènsóké séswɔ̂ sõ̀ sɔkɔ, páh sõ̀ mɛ ǹnɛ yah.
48 Natanael pergunta-lhe: Donde me conheces? Respondeu Jesus: Antes que Filipe te chamasse, eu te vi quando estavas debaixo da figueira.
49 Képah sɔkɔ, Natanayɛlɩ mɛ nɛ: «Kwɔ́-ò dĩ́, Liyel Pídĩ́ ye álɛ. Áwɔ ye Yisrayel tãn yõ̀tɛ̃̀nɛ.»
49 Falou-lhe Natanael: Mestre, tu és o Filho de Deus, tu és o rei de Israel.
50 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ à syah nɛ, páh yo ǹ tyɩ́ nɛ páh sõ̀ mɛ ǹnɛ n yah, gbĩ́ nɛ̂-á à mɛ sènsóké séswɔ̂ sõ̀ sɔkɔ, képah kó à kɔ̃ à sɛ̃ pé yõ nɩ? Ǹtɛ ǹ yĩ́-á kɩ tɔ̃ n tɛ̃ n pi tyí-ǹgbnɔ yõ kɩ kal nɔ́pilɛ.
50 Jesus replicou-lhe: Porque eu te disse que te vi debaixo da figueira, crês! Verás coisas maiores do que esta.
51 Tɛ́ tɔ̃ ǹ syɩ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yé kɩ yĩ̂nyõ wɛ yɩ́kɩ́nmɔnɔlɛ, tɛ́ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ kɩ mɛ n dɔkɔ, tɛ́ kɩ n tiki Névi Pídĩ́ yõ̀tah sɔkɔ.»
51 E ajuntou: Em verdade, em verdade vos digo: vereis o céu aberto e os anjos de Deus subindo e descendo sobre o Filho do Homem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.