João 13

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh kɩ sõ̀ n pɩ n pi dĩndallɛ. Yesu sõ̀ pɩ̃ nɛ pé yálnɔ́ gbĩ-á sɛ kèkõyṍ, páh kɩ n sɔkɔ n pi Sú Liyel tyɩ́. Ǹ sõ̀ tɛ̃́pú nónó-á sõ̀ mɛ kèkõyṍ, pé tyɩ́ sõ̀ mɛ nɔ́nɔ́lɛ ǹ tyɩ́. Pé tyɩ́ nɔ kah mɔ ǹ tyɩ́.
1 Antes da festa da Páscoa, Jesus sabia que havia chegado sua hora de deixar este mundo e voltar para o Pai. Ele tinha amado seus discípulos durante seu ministério na terra, e os amou até o fim.
2 Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ yõkelɛ n yõ. Tɛ́ sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ sõ̀ mɛ kè dahbɩ tɛ Simo Yisikariyɔtɩ pídĩ́ Nsyudasɩ nɩ sɔkɔ nɛ, à vi Yesu náh.
2 Estava na hora do jantar, e o diabo já havia instigado Judas, filho de Simão Iscariotes, a trair Jesus.
3 Yesu sõ̀ pɩ̃ nɛ Sú Liyel-á tyi pól dahbɩ péwɔ gbõ̀. Ǹmɔ tyɩ́-á pé wil à pɔ, tɛ́ páh kɩ pé syɩ sɔkɔ ǹmɔ tyɩ́.
3 Jesus sabia que o Pai lhe dera autoridade sobre todas as coisas e que viera de Deus e voltaria para Deus.
4 Képah sɔkɔ, pǎh mɛ yõke yṍnɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, à yuku yĩn, tɛ́ ǹ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ dɛ sah, tɛ́ fwɔ yɔ́ tɔkɔ toh ǹ syɩ̃ sɔkɔ.
4 Assim, levantou-se da mesa, tirou a capa e enrolou uma toalha na cintura.
5 Képah náh, à ni du mɔ dú yɔ́ sɔkɔ, à tyah ǹ tõ̀ sã́hpú gbyẽ̂hnɛ n wu kélɛ, tɛ́ sélɛ n tuke fwɔ mɛ̀nɛ, nɛ̂-á à toh ǹ syɩ̃ sɔkɔ.
5 Depois, derramou água numa bacia e começou a lavar os pés de seus discípulos, enxugando-os com a toalha que estava em sua cintura.
6 Kǎh pɔ syɩ Simo-Pyɛrɩ tyɩ́, à Yesu syah nɛ ńkɛ̃́, ǹmɔ nɛ̂-á TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ ǹmɔ kɩ n yah n kɔ̃ péwɔ gbyẽ̂h wú-ńsahlɛ nɩ?
6 Quando Jesus chegou a Simão Pedro, este lhe disse: “O Senhor vai lavar os meus pés?”.
7 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, nɛ̂-á péwɔ n pɩ yɔ̀, ǹmɔ náh fɛ̃ ké tyɩ́ yah wɛ n pi núkúnúkú lɔ́! Ǹtɛ náh-á à kɩ pɔ ké tyɩ́ yah wɛ n pi.
7 Jesus respondeu: “Você não entende agora o que estou fazendo, mas algum dia entenderá”.
8 Pyɛrɩ tɔ̃ yuku à syah nɛ, póllɛ, à náh pé gbyẽ̂h wu n pi. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Wáh kɩ yɛ ń kɔ̃ mé á gbyẽ̂h wú-ńkɛ̃̂nɛ, á vyãh kɩ dɛ ńmɔ tyi sɔkɔ.»
8 “Lavar os meus pés? De jeito nenhum!”, protestou Pedro. Jesus respondeu: “Se eu não os lavar, você não terá comunhão comigo”.
9 Képah tɛ̃̀nɛ, Simo-Pyɛrɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, kàh pɩ sɛ̃́ kè káh yĩn pé gbyẽ̂h ó tyɩ́, ńkɛ̃́ à pé gbã̀n ànɛ̂ pé yõ tɔ wu.
9 Simão Pedro exclamou: “Senhor, então lave também minhas mãos e minha cabeça, e não somente os pés!”.
10 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Névi nɛ̂-à ni wel tɛ, tɛ̃̀ n nɛ n mɛ yályál. Képah ye, à wil ǹ gbyẽ̂h tyɩ́ sɔkɔ, yõ náh tɔ̃ ńkɛ̃́nɛ nɛ mɛ tɛ̃̀ wil pól tɔ̃́nwunɔ tyɩ́. Yépi mɛ yályál. Ǹtɛ yé pól tɛ̃̀ wɔ náh mé n ye dɛ́!»
10 Jesus respondeu: “A pessoa que tomou banho completo só precisa lavar os pés para ficar totalmente limpa. E vocês estão limpos, mas nem todos”.
11 Névi nɛ̂-á kɩ sõ̀ pɔ n vi n pi Yesu náh, Yesu sõ̀ mɛ à pɩ̃ tɛ. Képah ye à kɔ̃ à nɛ, pé pól tɛ̃̀ wɔ náh pé nɛ pǎh mɛ yályál dɛ́!
11 Pois Jesus sabia quem o trairia. Foi a isso que se referiu quando disse: “Nem todos vocês estão limpos”.
12 Wǎh pé gbyẽ̂h wu tɛ, à tɔ̃ ǹ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ tɔkɔ mɔ pɔ kɔ̃ tɛ̃ yõke yṍ-ńsah ńtɔ̃. Tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Máh nɛ̂ pɩ yé tyɩ́ sɛ̃́ yɔ̀, yé se ké yõ pɩ̃?
12 Depois de lavar os pés deles, Jesus vestiu a capa novamente, retornou a seu lugar e perguntou: “Vocês entendem o que fiz?
13 Yâh pɩ yě ńnɛ n ye kwɔ́-ò dĩ́nɛ, képah náh pɩ, Tɛ̃̀-ǹgbɛ̃nɛ, yé mɛ n yo plɛ tɛ̃̀ wɔlɛ. Ńmɔ ye ńtyɩ̃́nɔ ǹnɛ.
13 Vocês me chamam ‘Mestre’ e ‘Senhor’, e têm razão, porque eu sou.
14 Ǹtɛ ńmɔ nɛ̂-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ànɛ̂ kwɔ́-òlɛ, yáh wɛ mé yé gbyẽ̂h wu, yépi tɔ yɩ̃nɛ yè wɛ̃ gbyẽ̂hnɛ n wu.
14 E uma vez que eu, seu Senhor e Mestre, lavei seus pés, vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Képah dùkù ye mé pɩ yé wɛ̃kɩ yɔ̀, nɛ máh nɛ̂ pɩ yé tyɩ́, yé tɔ sɛ̃́nknɔlɛ n pɩ.
15 Eu lhes dei um exemplo a ser seguido. Façam como eu fiz a vocês.
16 Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, tõ̀npɩ náh fɛ̃ n kal ǹ yõ̀tɛ̃̀nɛ. Sɛ̃́ ó ye tɛ̃ntõ̀ névi tɔ náh fɛ̃ n kal ǹ tṍ-òlɛ.
16 Eu lhes digo a verdade: o escravo não é maior que o seu senhor, nem o mensageiro é mais importante que aquele que o envia.
17 Ǹtɛ núkúnúkú, yé se kénɛ tyilɛ n pnɛ tɛ́! Yâh fɛ̃ syi n kɔ sé wã̀l yõ, yé kɩ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛ.
17 Agora que vocês sabem estas coisas, serão felizes se as praticarem.”
18 Ń wɛy mɛ̀ náh mɛ ké yah mɔ yé pól tyɩ́ dɛ́! Máh névye nónó yah wilki, mé pélɛ n pnɛ. Ǹtɛ tir nɛ̂-á wãrkɩ sah Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ, kè yɩ̃nɛ kè wil ó wil. Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ ké sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Máh lésõ ń yõkelɛ n yõ ànɛ̂ nɛ̂nɛ, tɛ̃̀ mɛ yuku ń yõ.›
18 “Não digo estas coisas a todos vocês; conheço os que escolhi. Mas isto cumpre as Escrituras que dizem: ‘Aquele que come do meu alimento voltou-se contra mim’.
19 Ké pɩ́-ńkɛ̃̂ sɔkɔ ye mé kélɛ n yo n sah yé tyɩ́ núkúnúkú yɔ̀. Képah sɔkɔ kàh pɔ pɩ, yé kɩ sɛ̃ ké yõ nɛ, Ńmɔ-á.
19 Eu lhes digo isso de antemão, para que, quando acontecer, vocês creiam que eu sou aquele de quem falam as Escrituras.
20 Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, névi nɛ̂-à ń tɛ̃ntõ̀ névi tɛ̃ plɛ, ńmɔ ye tɛ̃̀ tɛ̃ plɛ. Nɛ̂ tɔ-à ńmɔ tɛ̃ plɛ, nɛ̂-á tõ ńnɛ, ǹmɔ ye tɛ̃̀ tɛ̃ plɛ.»
20 Eu lhes digo a verdade: quem recebe aquele que envio recebe a mim, e quem recebe a mim recebe o Pai, que me enviou”.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, kénɛ wɛlɔ yóntɛnɔ náh, Yesu fɔkɔ kah fɛ̃kɩ. À mɛ kè yo dal mɔ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yé sɔkɔ nɛy yɔ́ kɩ n vi n pi ń náh.»
21 Então Jesus sentiu profunda angústia e exclamou: “Eu lhes digo a verdade: um de vocês vai me trair!”.
22 Wǎh képah yo sɛ̃́, ǹ tõ̀ sã́hpú tyah n yɔ̃ wɛ̃nɛ n yah núkú núkúlɛ. Pè náh sõ̀ mɛ pɩ̃ nɛ̂ tyɩ́-á à n yo.
22 Os discípulos olharam uns para os outros, sem saber a quem ele se referia.
23 Tɛ́ Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ nɛ̂ tyɩ́-á nɔ yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́, ǹmɔ sõ̀ mɛ tɛ̃̀ntelnɔlɛ Yesu tyɩ́.
23 O discípulo a quem Jesus amava ocupava o lugar ao lado dele à mesa.
24 Képah sɔkɔ, Simo-Pyɛrɩ pɩ mɔ ǹmɔ tyɩ́ nɛ à Yesu piki yah, nɛ̂ tyɩ́-á à n yo.
24 Simão Pedro lhe fez um sinal para que perguntasse a quem Jesus se referia.
25 Ǹmɔ mó ǹ gbalɩ kɛ̃kɩ Yesu tĩ̀nnɛ, tɛ́ à piki yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, nɛ̂ se à n ye nɩ?
25 Então o discípulo se inclinou para Jesus e perguntou: “Senhor, quem é?”.
26 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, páh kɩ búrn yĩ di nɛ̂ kɔ̃, tɛ̃̀ wɔ-á. Tɛ́ núkú búrn yĩ́nɔ́ tɔkɔ, tɛ́ kè di à Simo Yisikariyɔtɩ pídĩ́ Nsyudasɩ kɔ̃.
26 Jesus respondeu: “É aquele a quem eu der o pedaço de pão que molhei na tigela”. E, depois de molhar o pedaço de pão, deu-o a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Nsyudasɩ-á búrn mɛ̀ syi, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ mɛ de ǹ sɔkɔ. Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, nɛ̂-á ǹ tyɩ́ pɩ pɩ tɛ̃̀nɛ, à kè pɩ súú.
27 Quando Judas comeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus lhe disse: “O que você vai fazer, faça logo”.
28 Ǹtɛ nónó pól-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ náh sõ̀ pɩ̃ tir nɛ̂ yĩn-á Yesu yo wɛy mɛ̀nɛ ǹ tyɩ́.
28 Nenhum dos outros à mesa entendeu o que Jesus quis dizer.
29 Tɛ́ pɔ́ dú-á sõ̀ mɛ Nsyudasɩ tyɩ́ sɛ̃́, túkù sõ̀ mɛ n sõ nɛ, Yesu-á yo ǹ tyɩ́ nɛ à kyɩ syáh yídwénè yah dwe, képah náh pɩ, à pɔ́ yɩ̃ yãm tãn kɔ̃.
29 Como Judas era o tesoureiro, alguns imaginaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse o necessário para a festa ou desse algum dinheiro aos pobres.
30 Ǹtɛ Nsyudasɩ-á fyɔ̀ búrn yĩ́nɔ́ mɛ̀ syi, à núkú yuku wil. Légbĩ́nɛ lékã̂h sõ̀ mɛ mɔ.
30 Judas saiu depressa, e era noite.
31 Nsyudasɩ-á fyɔ̀ wil tɛ, Yesu nɛ: «Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, gbílkínɔ́ ye sah Névi Pídĩ́ yõ, ànɛ̂ Sú Liyel yĩn kɩ se tɔ̃ gbilki ǹmɔ yĩnnɛ.
31 Assim que Judas saiu, Jesus disse: “Chegou a hora de o Filho do Homem ser glorificado e, por causa dele, Deus será glorificado.
32 [Gbílkínɔ́-à kɩ sah Liyel yõ ǹmɔ yĩnnɛ,] Liyel tɔ kɩ à gbilki ǹ gblɔ̌y yĩnnɛ. Dǒ kwéy ńtɛ̃nɛ, à kɩ kè pɩ n pi.
32 Uma vez que Deus recebe glória por causa do Filho, ele dará ao Filho sua glória, de uma vez por todas.
33 Ń wɛ̃́npì, mé kɩ tɔ̃ n mɛ n pi yélɛ kɩ wrɔ́ kwéy ó pɩ. Yé kɩ ń yah n kɔ̃ n pi. Ǹtɛ nɛ̂-á lésõ mé yo Nsyifunɔ tyɩ́, képah núkú ye tɔ̃ mé kɩ yo yépi tɔ tyɩ́ núkúnúkú nɛ, yé náh fɛ̃ n kyɩ n pi ńmɔ yúkú-ńsah sɔkɔ.
33 Meus filhos, estarei com vocês apenas mais um pouco. E, como eu disse aos líderes judeus, vocês me procurarão, mas não poderão ir para onde eu vou.
34 Mé kɩ tir sã́n yɔ́ kõ sah yé kɔ̃ nɛ, yé tyɩ́ nɔ wɛ̃ tyɩ́. Yé tyɩ́-á nɔ sɔ̃́ ńmɔ tyɩ́, yépi tɔ tyɩ́ yɩ̃nɛ kè nɔ sɛ̃́ wɛ̃ tyɩ́.
34 Por isso, agora eu lhes dou um novo mandamento: Amem uns aos outros. Assim como eu os amei, vocês devem amar uns aos outros.
35 Yé tyɩ́-à kɩ nɔ wɛ̃ tyɩ́, képah sɔkɔ ye no pól kɩ pɩ̃ nɛ ńmɔ tõ̀ sã́hpú-á yélɛ.»
35 Seu amor uns pelos outros provará ao mundo que são meus discípulos”.
36 Képah sɔkɔ, Simo-Pyɛrɩ à piki yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, ńyãh se à n yuku nɩ? À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ńyãh-á pé n yuku, à náh fɛ̃ n kyɩ n pi pélɛ nɛ́npɔ́ sɔkɔ núkúnúkú. Ǹtɛ náh tĩ̀nnɛ, wǎh kɩ pɔ pé sõ tɛ̃ n pi.
36 Simão Pedro perguntou: “Para onde o Senhor vai?”. Jesus respondeu: “Para onde vou vocês não podem ir agora, mas me seguirão mais tarde”.
37 Pyɛrɩ mɛ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, sɔ̃́ se pɩ tɛ́ pé náh fɛ̃ ǹ sõ̀ tɛ̃ n pi núkúnúkú nɩ? Péwɔ-á kɩ fɛ̃ syi pé min kɔ̃ n pi ǹmɔ yĩnnɛ dò.
37 “Senhor, por que não posso ir agora?”, perguntou ele. “Estou disposto a morrer pelo senhor.”
38 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á kɩ á min kɔ̃ n pi ńmɔ yĩnnɛ lɛ́? Ǹtɛ kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo á tyɩ́, sénpɛ-à kɩ pópó n gbo, á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́, nɛ á náh ńmɔ pɩ̃.»
38 “Morrer por mim?”, disse Jesus. “Eu lhe digo a verdade, Pedro: antes que o galo cante, você me negará três vezes.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.