João 10
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Képah náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, névi nɛ̂-à n dé-ńkɛ̃̂nɛ képyɛ́nɩ̀ tũ̀ yahlɛ, tɛ́ n dɔkɔ n de ké sɔkɔ ké gbɔ̀pɔ yɔ́lɛ, yɛ̃́nwó ye tɛ̃̀nɛ, névi yõ syɩ́kɩ́-ò tɔ̃ ǹnɛ.
1 Em verdade, em verdade vos digo: quem não entra pela porta no aprisco das ovelhas, mas sobe por outra parte, é ladrão e salteador.
2 Ǹtɛ nɛ̂-à n de ké yahlɛ, képyɛ́nfɛ̃ ye tɛ̃̀ wɔlɛ.
2 Mas quem entra pela porta é o pastor das ovelhas.
3 Tũ̀ syɩ́kɩ́-ò dĩ́ ké yah yɩkɩ n mɔ ǹmɔ kɔ̃. Ǹ képyɛ́nɩ̀ ǹ yĩ́nɛ n pnɛ. Wàh de, ǹ tyɩ́-á képyɛ́nɩ̀ nónónɛ, ǎ sé ye n wil sé yninɛ kégbɔ́.
3 A este o porteiro abre, e as ovelhas ouvem a sua voz. Ele chama as ovelhas pelo nome e as conduz à pastagem.
4 Ǹ képyɛ́nɩ̀-á ǹ yĩ́nɛ n pnɛ sɛ̃́, képah ye wàh sé pól wilki mɔ tɛ, à n yĩn sé yah, tɛ́ sě ǹ sõ̀ tɛ̃.
4 Depois de conduzir todas as suas ovelhas para fora, vai adiante delas; e as ovelhas seguem-no, pois lhe conhecem a voz.
5 Ǹtɛ sàh névi nɛ̂ yĩ́nɛ n pnɛ̀-ǹkɛ̃̂nɛ, sè náh tɛ̃̀ sõ̀lɛ n tɛ̃ póllɛ. Sè n to n gbɛ n mɔ fɩ́ɩ́ ǹnɛ ńtɛ̃nɛ.»
5 Mas não seguem o estranho; antes fogem dele, porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 Yesu kénɛ sèmìrkì yãh tɔ́wû tyɩ́, ǹtɛ pè náh ké kɔ́r pɩ̃.
6 Jesus disse-lhes essa parábola, mas não entendiam do que ele queria falar.
7 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, ńmɔ ye képyɛ́nɩ̀ tũ̀ yahlɛ.
7 Jesus tornou a dizer-lhes: Em verdade, em verdade vos digo: eu sou a porta das ovelhas.
8 Nónó pól-á ń dyàh tɛ̃ pɔ sɔkɔ tɛ, yɛ̃́nwóbé ànɛ̂ névye yõ syɩ́kɩ́pú ye pélɛ. Ǹtɛ, képyɛ́nɩ̀ náh mó fɛ̃ syi noh pé tyɩ́.
8 Todos quantos vieram antes de mim foram ladrões e salteadores, mas as ovelhas não os ouviram.
9 Ńmɔ ye dénsahlɛ. Névi nɛ̂-à de képahlɛ, tɛ̃̀ kɩ pwah. Tɛ̃̀ kɩ fɛ̃ n de, tɛ́ kɩ ǹnɛ n syɩ n wil kɩ ǹ yõkelɛ n wɛ.
9 Eu sou a porta. Se alguém entrar por mim será salvo; tanto entrará como sairá e encontrará pastagem.
10 Tɛ́ yɛ̃́nwó wɔ-à n pi, yɩ̃be, ànɛ̂ nɛ́kókè mɔ́nɔ́, ànɛ̂ yényêh pɩ yĩn ó ye à n pɔ. Ǹtɛ ńmɔ pɔ nɛ névye min wɛ, nɛ̂-á plɛ yĩ́ĩ́.
10 O ladrão não vem senão para furtar, matar e destruir. Eu vim para que as ovelhas tenham vida e para que a tenham em abundância.
11 Képyɛ́nfɛ̃ pèpɛy ye ńmɔlɛ. Kàh sɔ̃́ n nɔ kũ tyɩ́, képyɛ́nfɛ̃ pèpɛy n fɛ̃ n syi ǹ min kɔ̃ ǹ képyɛ́nɩ̀ yĩnnɛ.
11 Eu sou o bom pastor. O bom pastor expõe a sua vida pelas ovelhas.
12 Ǹtɛ pɔ́ yáhnkɔ̃-ò képyɛ́nfɛ̃ tɛ̃̀ wɔlɛ, képyɛ́nfɛ̃ kègbɩ náh ǹmɔlɛ dɛ́! Ǹmɔ yɛ̃́ngbɛ̃́ tyɩ́ náh képyɛ́nɩ̀ nɔ́pilɛ. Képah ye, wàh fyɔ̀ gbɛ̃́npã̂h wɛ à n pi, à n to ǹ tɛ́ képyɛ́nɩ̀ milki, à kɔ̃ à n pɔ n tɛ̃ sé sɔkɔ, sé tɛ́lɔ́ n mó n to n karkɩ.
12 O mercenário, porém, que não é pastor, a quem não pertencem as ovelhas, quando vê que o lobo vem vindo, abandona as ovelhas e foge; o lobo rouba e dispersa as ovelhas.
13 Pɔ́ ó kɔ́kɔ́ ye ǹmɔ n yah n kɔ̃ dò. Yɩ́kɩ́nɔ́-à sɔ̃́ n pɩ képyɛ́nɩ̀ sɔkɔ, kè náh n pɩ tirlɛ ǹmɔ yah.
13 O mercenário, porém, foge, porque é mercenário e não se importa com as ovelhas.
14 — ausente —
14 Eu sou o bom pastor. Conheço as minhas ovelhas e as minhas ovelhas conhecem a mim,
15 — ausente —
15 como meu Pai me conhece e eu conheço o Pai. Dou a minha vida pelas minhas ovelhas.
16 Képyɛ́nɩ̀ túkù mɛ ń tyɩ́, nónó-á sè náh mɛ tũ̀ mɛ̀ sɔkɔ. Sè kɩ n noh n pi ń tyɩ́. Mé yɩ̃nɛ mè n kyɩ sè yah n fɛ̃ fɛ̃ n pɔ n kwrɔ n mɔ sè pɩ tũ núkúlɛ, képyɛ́nfɛ̃ núkú ó mó sélɛ n fɛ̃.
16 Tenho ainda outras ovelhas que não são deste aprisco. Preciso conduzi-las também, e ouvirão a minha voz e haverá um só rebanho e um só pastor.
17 Ńmɔ kɩ ń min kɔ̃ kũ sɔkɔ, tɛ́ kɩ tɔ̃ pɔ kè syi n pi. Képah ye, ń tyɩ́ nɔ Sú Liyel tyɩ́.
17 O Pai me ama, porque dou a minha vida para a retomar.
18 Nɛy náh fɛ̃ ń ko n mɔ n pi dɛ́! Ńmɔ ye n kɔ̃ ń minnɛ ń gblɔ̌y. Tɛ̃́nwɛnɔ mɛ ń tyɩ́ kɩ fɛ̃ kè kɔ̃, tɛ̃́nwɛnɔ tɔ̃ mɛ ń tyɩ́ kɩ fɛ̃ kè syi ńtɔ̃. Sɛ̃́ ye ń Sú Liyel nɛ mé pɩ.»
18 Ninguém a tira de mim, mas eu a dou de mim mesmo e tenho o poder de a dar, como tenho o poder de a reassumir. Tal é a ordem que recebi de meu Pai.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyifunɔ-á wɛlɔ nɔ́pi noh sɛ̃́, pé sõnɔ tɔ̃ kah pɩ sé tyɩ́ tyɩ́lɛ.
19 A propósito dessas palavras, originou-se nova divisão entre os judeus.
20 Pé náhnáh tyah n yo nɛ ńkɛ̃́, sétõ yɔ́-á mɛ ǹ sɔkɔ, ǹ yõ̀gbèkè kɔ̃ kè yuku. Yõ se tɔ̃ mɛ ké tyɩ́, pè ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ nɩ?
20 Muitos deles diziam: Ele está possuído do demônio. Ele delira. Por que o escutais vós?
21 Ǹtɛ túkù mó nɛ ńkɛ̃́, yõ̀gbèkè yúkú-ò wɛlɔ náh wɛlɔ nɔ́pilɛ dɛ́! Yõ̀gbèkè yúkú-ò se kɩ fɛ̃ yɩ̃́tũ̂ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ nɩ?
21 Outros diziam: Estas palavras não são de quem está endemoninhado. Acaso pode o demônio abrir os olhos a um cego?
22 Képah sɔkɔ, kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́nɛ, syáh yɔ́ sõ̀ mɛ n syah Yerusalɛmɩ sɔkɔ, nɛ̂-á Nsyifunɔ dyɔlɛ n to n kõ Liyel ní-ńsah gbô tɔ̃́nsàhnsɔkɔnɔ tyɩ́lɛ.
22 Celebrava-se em Jerusalém a festa da Dedicação. Era inverno.
23 Képah sɔkɔ, Yesu sõ̀ mɛ n kɔ n kɔ̃ Liyel ní-ńsah gbô párn yɔ́ sõ̀, nɛ̂-á pè n ye Salomo párnnɛ.
23 Jesus passeava no templo, no pórtico de Salomão.
24 Nsyifunɔ yísyɔ́ mɛ pɔ à mɔ gbɩ̃ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à se kɩ pépi mɔ sah tɔ̀tɔ̀ sɔkɔ, pópó kɩ pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂ tyɩ́ nɩ? Ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, à kè yo n dal n mɔ pé syah kɛ̀!
24 Os judeus rodearam-no e perguntaram-lhe: Até quando nos deixarás na incerteza? Se tu és o Cristo, dize-nos claramente.
25 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Mé kè yo tɛ yé tyɩ́, ǹtɛ yé náh sɛ̃ ké yõ. Tyi nónó-á mé mɛ n pɩ ń Sú Liyel yĩn yõ, sépi ye mɛ ń tyɩ́lɛ n yo n wah.
25 Jesus respondeu-lhes : Eu vo-lo digo, mas não credes. As obras que faço em nome de meu Pai, estas dão testemunho de mim.
26 Ǹtɛ yé náh pɩ ńmɔ képyɛ́nɩ̀nɛ sɛ̃́, képah ye yé kɔ̃ yé náh sɛ̃ ké yõ.
26 Entretanto, não credes, porque não sois das minhas ovelhas.
27 Ńmɔ képyɛ́nɩ̀ tɛ̃̀ wɔ ń wɛynɛ n nohnɩ, mé sélɛ n pnɛ, ànɛ̂ sě ń sõ̀ tɛ̃.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz, eu as conheço e elas me seguem.
28 Mé kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ minnɛ sè kɔ̃. Sé tyɩ́ náh n yɩkɩ n yah n pi, ànɛ̂ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ sè tɛ̃ n syi ń gbõ̀.
28 Eu llhes dou a vida eterna; elas jamais hão de perecer, e ninguém as roubará de minha mão.
29 Ńmɔ Sú nɛ̂-á sélɛ ń gbõ̀ dahbɩ, ǹmɔ kal yíyìn póllɛ. Képah ye, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ sè tɛ̃ n syi ǹmɔ gbõ̀ sɔkɔ.
29 Meu Pai, que mas deu, é maior do que todos; e ninguém as pode arrebatar da mão de meu Pai.
30 Ńmɔ ànɛ̂ Sú Liyel mɛ núkúlɛ.»
30 Eu e o Pai somos um.
31 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyifunɔ tɔ̃ dyêh tõ nɛ páh Yesulɛ n min n ko.
31 Os judeus pegaram pela segunda vez em pedras para o apedejar.
32 Ǹtɛ à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, Sú Liyel gbõ̀ yõ, páh tyípéplɔ náhnáh pɩ pè wɛ. Sépi sɔkɔ nɛ̂ tɛ̃̀ yĩn se pè n yah n kɔ̃ pé mínnkò-ǹsahlɛ nɩ?
32 Disse-lhes Jesus: Tenho-vos mostrado muitas obras boas da parte de meu Pai. Por qual dessas obras me apedrejais?
33 Nsyifunɔ mɛ à syah nɛ, tyípépɛ̌y pɩ́nɔ́ yĩn náh pé nɛ páh ǹnɛ n min n ko dɛ́! Ǹtɛ wǎh yo de Liyel tyɩ́ képah yĩn-á. Ǹmɔ névi gbɔy kɩ pɔ ǹ gblɔ̌ynɛ n pɩ Liyellɛ nɩ?
33 Os judeus responderam-lhe: Não é por causa de alguma boa obra que te queremos apedrejar, mas por uma blasfêmia, porque, sendo homem, te fazes Deus.
34 Képah sɔkɔ, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Kè náh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, Liyel-á nɛ líyelnɔ́-á yélɛ di?
34 Replicou-lhes Jesus: Não está escrito na vossa lei: Eu disse: Vós sois deuses {Sl 81,6}?
35 Liyel-á yo mɔ névye nónó tyɩ́, à pè ye líyelnɔ́lɛ. Ǹtɛ yé se pɩ̃ nɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́ynɔ́-á nɛ̂ yo, kè náh fɛ̃ n milki n pi tɛ́!
35 Se a lei chama deuses àqueles a quem a palavra de Deus foi dirigida {ora, a Escritura não pode ser desprezada},
36 Tɛ́ Sú Liyel-á ńmɔ nɛ̂ wilki sah ǹ tyɩ́ yõ, tɛ́ ń tɛkɩ mɔ kèkõyṍ, yé nɛ máh yo de Liyel tyɩ́, máh sɔ̃́npɩ́lɛ yo nɛ Liyel Pídĩ́-á ńnɛ nɩ?
36 como acusais de blasfemo aquele a quem o Pai santificou e enviou ao mundo, porque eu disse: Sou o Filho de Deus?
37 Máh kɩ mɛ ń Sú Liyel tyípɩ́nɩ̀nɛ n pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, yé káh sɛ̃ ń yõ.
37 Se eu não faço as obras de meu Pai, não me creiais.
38 Ǹtɛ máh kɩ mɛ sélɛ n pɩ, yáh kɩ sɔ̃́ mɛ n sɛ̃ n pi ńkɛ̃̂nɛ ńmɔ yõ, yé sɛ̃ sépi tɛ̃̀ wɔ yõ; képah sɔkɔ yé kɩ pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, máh mɛ núkúlɛ Sú Liyellɛ, ànɛ̂ Sú Liyel-á mɛ núkúlɛ ńnɛ.»
38 Mas se as faço, e se não quiserdes crer em mim, crede nas minhas obras, para que saibais e reconheçais que o Pai está em mim e eu no Pai.
39 Képah tɛ̃̀nɛ, pè tɔ̃ nɛ páh Yesulɛ n tɛ̃. Ǹtɛ à pwah pé tyɩ́.
39 Procuraram então prendê-lo, mas ele se esquivou das suas mãos.
40 Képah náh, Yesu tɔ̃ ǹ syɩ yuku Nsyurdɛ̃ yɔ́nkahnɩnɛ, à kyɩ tɛ̃ ńyãh sɔkɔ-á Nsyɔ̃ ǹgbò tyah névye wèlnwílkìnɔ́lɛ.
40 Ele se retirou novamente para além do Jordão, para o lugar onde João começara a batizar, e lá permaneceu.
41 Névye náhnáh mɛ kyɩ ǹ tnɔ̂, tɛ́ mɛ yo tũ nɛ, Nsyɔ̃ náh gbǐl tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ. Ǹtɛ wǎh tyi nónó pól yo dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ sɔkɔ, gblɔ-á sélɛ.
41 Muitos foram a ele e diziam: João não fez milagre algum,
42 Képah sɔkɔ, névye náhnáh mɛ sɛ̃ Yesu yõ nɛ́npɔ́.
42 mas tudo o que João falou deste homem era verdade. E muitos acreditaram nele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.