João 10

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Képah náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, névi nɛ̂-à n dé-ńkɛ̃̂nɛ képyɛ́nɩ̀ tũ̀ yahlɛ, tɛ́ n dɔkɔ n de ké sɔkɔ ké gbɔ̀pɔ yɔ́lɛ, yɛ̃́nwó ye tɛ̃̀nɛ, névi yõ syɩ́kɩ́-ò tɔ̃ ǹnɛ.
1 Na verdade, na verdade vos digo que aquele que não entra pela porta no curral das ovelhas, mas sobe por outra parte, é ladrão e salteador.
2 Ǹtɛ nɛ̂-à n de ké yahlɛ, képyɛ́nfɛ̃ ye tɛ̃̀ wɔlɛ.
2 Aquele, porém, que entra pela porta é o pastor das ovelhas.
3 Tũ̀ syɩ́kɩ́-ò dĩ́ ké yah yɩkɩ n mɔ ǹmɔ kɔ̃. Ǹ képyɛ́nɩ̀ ǹ yĩ́nɛ n pnɛ. Wàh de, ǹ tyɩ́-á képyɛ́nɩ̀ nónónɛ, ǎ sé ye n wil sé yninɛ kégbɔ́.
3 A este o porteiro abre, e as ovelhas ouvem a sua voz, e chama pelo nome às suas ovelhas, e as traz para fora.
4 Ǹ képyɛ́nɩ̀-á ǹ yĩ́nɛ n pnɛ sɛ̃́, képah ye wàh sé pól wilki mɔ tɛ, à n yĩn sé yah, tɛ́ sě ǹ sõ̀ tɛ̃.
4 E, quando tira para fora as suas ovelhas, vai adiante delas, e as ovelhas o seguem, porque conhecem a sua voz.
5 Ǹtɛ sàh névi nɛ̂ yĩ́nɛ n pnɛ̀-ǹkɛ̃̂nɛ, sè náh tɛ̃̀ sõ̀lɛ n tɛ̃ póllɛ. Sè n to n gbɛ n mɔ fɩ́ɩ́ ǹnɛ ńtɛ̃nɛ.»
5 Mas de modo nenhum seguirão o estranho, antes fugirão dele, porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 Yesu kénɛ sèmìrkì yãh tɔ́wû tyɩ́, ǹtɛ pè náh ké kɔ́r pɩ̃.
6 Jesus disse-lhes esta parábola; mas eles não entenderam o que era que lhes dizia.
7 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, ńmɔ ye képyɛ́nɩ̀ tũ̀ yahlɛ.
7 Tornou, pois, Jesus a dizer-lhes: Em verdade, em verdade vos digo que eu sou a porta das ovelhas.
8 Nónó pól-á ń dyàh tɛ̃ pɔ sɔkɔ tɛ, yɛ̃́nwóbé ànɛ̂ névye yõ syɩ́kɩ́pú ye pélɛ. Ǹtɛ, képyɛ́nɩ̀ náh mó fɛ̃ syi noh pé tyɩ́.
8 Todos quantos vieram antes de mim são ladrões e salteadores; mas as ovelhas não os ouviram.
9 Ńmɔ ye dénsahlɛ. Névi nɛ̂-à de képahlɛ, tɛ̃̀ kɩ pwah. Tɛ̃̀ kɩ fɛ̃ n de, tɛ́ kɩ ǹnɛ n syɩ n wil kɩ ǹ yõkelɛ n wɛ.
9 Eu sou a porta; se alguém entrar por mim, salvar-se-á, e entrará, e sairá, e achará pastagens.
10 Tɛ́ yɛ̃́nwó wɔ-à n pi, yɩ̃be, ànɛ̂ nɛ́kókè mɔ́nɔ́, ànɛ̂ yényêh pɩ yĩn ó ye à n pɔ. Ǹtɛ ńmɔ pɔ nɛ névye min wɛ, nɛ̂-á plɛ yĩ́ĩ́.
10 O ladrão não vem senão a roubar, a matar, e a destruir; eu vim para que tenham vida, e a tenham com abundância.
11 Képyɛ́nfɛ̃ pèpɛy ye ńmɔlɛ. Kàh sɔ̃́ n nɔ kũ tyɩ́, képyɛ́nfɛ̃ pèpɛy n fɛ̃ n syi ǹ min kɔ̃ ǹ képyɛ́nɩ̀ yĩnnɛ.
11 Eu sou o bom Pastor; o bom Pastor dá a sua vida pelas ovelhas.
12 Ǹtɛ pɔ́ yáhnkɔ̃-ò képyɛ́nfɛ̃ tɛ̃̀ wɔlɛ, képyɛ́nfɛ̃ kègbɩ náh ǹmɔlɛ dɛ́! Ǹmɔ yɛ̃́ngbɛ̃́ tyɩ́ náh képyɛ́nɩ̀ nɔ́pilɛ. Képah ye, wàh fyɔ̀ gbɛ̃́npã̂h wɛ à n pi, à n to ǹ tɛ́ képyɛ́nɩ̀ milki, à kɔ̃ à n pɔ n tɛ̃ sé sɔkɔ, sé tɛ́lɔ́ n mó n to n karkɩ.
12 Mas o mercenário, e o que não é pastor, de quem não são as ovelhas, vê vir o lobo, e deixa as ovelhas, e foge; e o lobo as arrebata e dispersa as ovelhas.
13 Pɔ́ ó kɔ́kɔ́ ye ǹmɔ n yah n kɔ̃ dò. Yɩ́kɩ́nɔ́-à sɔ̃́ n pɩ képyɛ́nɩ̀ sɔkɔ, kè náh n pɩ tirlɛ ǹmɔ yah.
13 Ora, o mercenário foge, porque é mercenário, e não tem cuidado das ovelhas.
14 — ausente —
14 Eu sou o bom Pastor, e conheço as minhas ovelhas, e das minhas sou conhecido.
15 — ausente —
15 Assim como o Pai me conhece a mim, também eu conheço o Pai, e dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Képyɛ́nɩ̀ túkù mɛ ń tyɩ́, nónó-á sè náh mɛ tũ̀ mɛ̀ sɔkɔ. Sè kɩ n noh n pi ń tyɩ́. Mé yɩ̃nɛ mè n kyɩ sè yah n fɛ̃ fɛ̃ n pɔ n kwrɔ n mɔ sè pɩ tũ núkúlɛ, képyɛ́nfɛ̃ núkú ó mó sélɛ n fɛ̃.
16 Ainda tenho outras ovelhas que não são deste aprisco; também me convém agregar estas, e elas ouvirão a minha voz, e haverá um rebanho e um Pastor.
17 Ńmɔ kɩ ń min kɔ̃ kũ sɔkɔ, tɛ́ kɩ tɔ̃ pɔ kè syi n pi. Képah ye, ń tyɩ́ nɔ Sú Liyel tyɩ́.
17 Por isto o Pai me ama, porque dou a minha vida para tornar a tomá-la.
18 Nɛy náh fɛ̃ ń ko n mɔ n pi dɛ́! Ńmɔ ye n kɔ̃ ń minnɛ ń gblɔ̌y. Tɛ̃́nwɛnɔ mɛ ń tyɩ́ kɩ fɛ̃ kè kɔ̃, tɛ̃́nwɛnɔ tɔ̃ mɛ ń tyɩ́ kɩ fɛ̃ kè syi ńtɔ̃. Sɛ̃́ ye ń Sú Liyel nɛ mé pɩ.»
18 Ninguém ma tira de mim, mas eu de mim mesmo a dou; tenho poder para a dar, e poder para tornar a tomá-la. Este mandamento recebi de meu Pai.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyifunɔ-á wɛlɔ nɔ́pi noh sɛ̃́, pé sõnɔ tɔ̃ kah pɩ sé tyɩ́ tyɩ́lɛ.
19 Tornou, pois, a haver divisão entre os judeus por causa destas palavras.
20 Pé náhnáh tyah n yo nɛ ńkɛ̃́, sétõ yɔ́-á mɛ ǹ sɔkɔ, ǹ yõ̀gbèkè kɔ̃ kè yuku. Yõ se tɔ̃ mɛ ké tyɩ́, pè ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ nɩ?
20 E muitos deles diziam: Tem demônio, e está fora de si; por que o ouvis?
21 Ǹtɛ túkù mó nɛ ńkɛ̃́, yõ̀gbèkè yúkú-ò wɛlɔ náh wɛlɔ nɔ́pilɛ dɛ́! Yõ̀gbèkè yúkú-ò se kɩ fɛ̃ yɩ̃́tũ̂ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ nɩ?
21 Diziam outros: Estas palavras não são de endemoninhado. Pode, porventura, um demônio abrir os olhos aos cegos?
22 Képah sɔkɔ, kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́nɛ, syáh yɔ́ sõ̀ mɛ n syah Yerusalɛmɩ sɔkɔ, nɛ̂-á Nsyifunɔ dyɔlɛ n to n kõ Liyel ní-ńsah gbô tɔ̃́nsàhnsɔkɔnɔ tyɩ́lɛ.
22 E em Jerusalém havia a festa da dedicação, e era inverno.
23 Képah sɔkɔ, Yesu sõ̀ mɛ n kɔ n kɔ̃ Liyel ní-ńsah gbô párn yɔ́ sõ̀, nɛ̂-á pè n ye Salomo párnnɛ.
23 E Jesus andava passeando no templo, no alpendre de Salomão.
24 Nsyifunɔ yísyɔ́ mɛ pɔ à mɔ gbɩ̃ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à se kɩ pépi mɔ sah tɔ̀tɔ̀ sɔkɔ, pópó kɩ pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂ tyɩ́ nɩ? Ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, à kè yo n dal n mɔ pé syah kɛ̀!
24 Rodearam-no, pois, os judeus, e disseram-lhe: Até quando terás a nossa alma suspensa? Se tu és o Cristo, dize-no-lo abertamente.
25 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Mé kè yo tɛ yé tyɩ́, ǹtɛ yé náh sɛ̃ ké yõ. Tyi nónó-á mé mɛ n pɩ ń Sú Liyel yĩn yõ, sépi ye mɛ ń tyɩ́lɛ n yo n wah.
25 Respondeu-lhes Jesus: Já vo-lo tenho dito, e não o credes. As obras que eu faço, em nome de meu Pai, essas testificam de mim.
26 Ǹtɛ yé náh pɩ ńmɔ képyɛ́nɩ̀nɛ sɛ̃́, képah ye yé kɔ̃ yé náh sɛ̃ ké yõ.
26 Mas vós não credes porque não sois das minhas ovelhas, como já vo-lo tenho dito.
27 Ńmɔ képyɛ́nɩ̀ tɛ̃̀ wɔ ń wɛynɛ n nohnɩ, mé sélɛ n pnɛ, ànɛ̂ sě ń sõ̀ tɛ̃.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz, e eu conheço-as, e elas me seguem;
28 Mé kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ minnɛ sè kɔ̃. Sé tyɩ́ náh n yɩkɩ n yah n pi, ànɛ̂ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ sè tɛ̃ n syi ń gbõ̀.
28 E dou-lhes a vida eterna, e nunca hão de perecer, e ninguém as arrebatará da minha mão.
29 Ńmɔ Sú nɛ̂-á sélɛ ń gbõ̀ dahbɩ, ǹmɔ kal yíyìn póllɛ. Képah ye, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ sè tɛ̃ n syi ǹmɔ gbõ̀ sɔkɔ.
29 Meu Pai, que mas deu, é maior do que todos; e ninguém pode arrebatá-las da mão de meu Pai.
30 Ńmɔ ànɛ̂ Sú Liyel mɛ núkúlɛ.»
30 Eu e o Pai somos um.
31 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyifunɔ tɔ̃ dyêh tõ nɛ páh Yesulɛ n min n ko.
31 Os judeus pegaram então outra vez em pedras para o apedrejar.
32 Ǹtɛ à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, Sú Liyel gbõ̀ yõ, páh tyípéplɔ náhnáh pɩ pè wɛ. Sépi sɔkɔ nɛ̂ tɛ̃̀ yĩn se pè n yah n kɔ̃ pé mínnkò-ǹsahlɛ nɩ?
32 Respondeu-lhes Jesus: Tenho-vos mostrado muitas obras boas procedentes de meu Pai; por qual destas obras me apedrejais?
33 Nsyifunɔ mɛ à syah nɛ, tyípépɛ̌y pɩ́nɔ́ yĩn náh pé nɛ páh ǹnɛ n min n ko dɛ́! Ǹtɛ wǎh yo de Liyel tyɩ́ képah yĩn-á. Ǹmɔ névi gbɔy kɩ pɔ ǹ gblɔ̌ynɛ n pɩ Liyellɛ nɩ?
33 Os judeus responderam, dizendo-lhe: Não te apedrejamos por alguma obra boa, mas pela blasfêmia; porque, sendo tu homem, te fazes Deus a ti mesmo.
34 Képah sɔkɔ, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Kè náh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, Liyel-á nɛ líyelnɔ́-á yélɛ di?
34 Respondeu-lhes Jesus: Não está escrito na vossa lei: Eu disse: Sois deuses?
35 Liyel-á yo mɔ névye nónó tyɩ́, à pè ye líyelnɔ́lɛ. Ǹtɛ yé se pɩ̃ nɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́ynɔ́-á nɛ̂ yo, kè náh fɛ̃ n milki n pi tɛ́!
35 Pois, se a lei chamou deuses àqueles a quem a palavra de Deus foi dirigida, e a Escritura não pode ser anulada,
36 Tɛ́ Sú Liyel-á ńmɔ nɛ̂ wilki sah ǹ tyɩ́ yõ, tɛ́ ń tɛkɩ mɔ kèkõyṍ, yé nɛ máh yo de Liyel tyɩ́, máh sɔ̃́npɩ́lɛ yo nɛ Liyel Pídĩ́-á ńnɛ nɩ?
36 «quele a quem o Pai santificou, e enviou ao mundo, vós dizeis: Blasfemas, porque disse: Sou Filho de Deus?
37 Máh kɩ mɛ ń Sú Liyel tyípɩ́nɩ̀nɛ n pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, yé káh sɛ̃ ń yõ.
37 Se não faço as obras de meu Pai, não me acrediteis.
38 Ǹtɛ máh kɩ mɛ sélɛ n pɩ, yáh kɩ sɔ̃́ mɛ n sɛ̃ n pi ńkɛ̃̂nɛ ńmɔ yõ, yé sɛ̃ sépi tɛ̃̀ wɔ yõ; képah sɔkɔ yé kɩ pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, máh mɛ núkúlɛ Sú Liyellɛ, ànɛ̂ Sú Liyel-á mɛ núkúlɛ ńnɛ.»
38 Mas, se as faço, e não credes em mim, crede nas obras; para que conheçais e acrediteis que o Pai está em mim e eu nele.
39 Képah tɛ̃̀nɛ, pè tɔ̃ nɛ páh Yesulɛ n tɛ̃. Ǹtɛ à pwah pé tyɩ́.
39 Procuravam, pois, prendê-lo outra vez, mas ele escapou-se de suas mãos,
40 Képah náh, Yesu tɔ̃ ǹ syɩ yuku Nsyurdɛ̃ yɔ́nkahnɩnɛ, à kyɩ tɛ̃ ńyãh sɔkɔ-á Nsyɔ̃ ǹgbò tyah névye wèlnwílkìnɔ́lɛ.
40 E retirou-se outra vez para além do Jordão, para o lugar onde João tinha primeiramente batizado; e ali ficou.
41 Névye náhnáh mɛ kyɩ ǹ tnɔ̂, tɛ́ mɛ yo tũ nɛ, Nsyɔ̃ náh gbǐl tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ. Ǹtɛ wǎh tyi nónó pól yo dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ sɔkɔ, gblɔ-á sélɛ.
41 E muitos iam ter com ele, e diziam: Na verdade João não fez sinal algum, mas tudo quanto João disse deste era verdade.
42 Képah sɔkɔ, névye náhnáh mɛ sɛ̃ Yesu yõ nɛ́npɔ́.
42 E muitos ali creram nele.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.