Gálatas 2
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah náh, ye gbɔ̃nyã́h sɔ́kɔ́ntɛnɔ sɔkɔ, mé tɔ̃ yuku Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ ànɛ̂ Barnabasɩlɛ. Mé Tite tɔ tɛ̃ dohnɩ ń gblɔ̌y yõ à sɔkɔ.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Liyel ye wɛ̃kɩ ńnɛ tir yɔ́lɛ ń kɔ̃ mé dɔkɔ yuku Yerusalɛmɩ sɔkɔ. Tɛ́ máh tõ̀ nɛ̂ pɩ sɔkɔ tɛ, ànɛ̂ máh mɛ nɛ̂ pɩ́nɔ́ sɔkɔ, mé náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ sè pɩ yõ̀kã̀nnɛ. Képah yĩnnɛ, máh yĩni tɛ̃, mé kyɩ wil Yesu yõ sɛ̃́pú yah tãm tyɩ́ pé yahlɛ, tɛ́ máh Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yo dùkù nɛ̂nɛ névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, mé ké yah yo pépi tyɩ́.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Ǹtɛ ńmɔ kɔ́-ò Tite nɛ̂ ńtɛ̃-á Nsyifu náh ǹnɛ, pè náh à kyɩ̃ mɔ à kɔ̃ à kõ̀kè kõ.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Á yṹnpyé nɛ́túkúnì yísyɔ́ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ Tite kõ̀kè kõ. Pépi ye sõ̀ pɔ de fɛ̃kɩ á wrɔ́ sɔkɔ, Yesu Krista-á pɔ á wɛ wilki tyi kõ̀nsàhnɔ́ yɔ̃rɩ nɛ̂ sɔkɔ, képah ségblɔ́ ye pè pɔ yáh-ńsah tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé á tɔ̃ dahbɩ kénɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Ǹtɛ ápi sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nɛ̂-á gbɩlɛ, kè tɛ̃ ké dùkùlɛ yépi yĩnnɛ. Képah ye, á náh kè fɛ̃ syi pé tyɩ́. Á náh sah pé tyɩ́ yõ kwéy ńtɛ̃nɛ.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 Ǹtɛ nónó-á no mɛ n yah yah tãmnɛ, yĩ́n-ńsah nɛ̂-á sõ̀ mɛ pé tyɩ́, képah náh mɛ tir yɔ́lɛ ńmɔ tyɩ́. Liyel náh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n tɔkɔ fṍnfṍnɛ n pɩ ǹ ní-òlɛ dò. Kénɛ névye nɔ́pi ńtɛ̃ tɔ náh mó tir yɔ́ wɛ yo dohnɩ ń Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yónɔ́ yõ.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 Ǹtɛ pè pyě kè wɛ pɩ̃ ńtɛ̃nɛ nɛ, Liyel-á kè dahbɩ ńmɔ gbõ̀ nɛ mé Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ n yo névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, sɔ̃́-á à kè dahbɩ Pyɛrɩ gbõ̀ nɛ à kélɛ n yo Nsyifunɔ tyɩ́.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Yé náh wɛ di, Liyel nɛ̂-á pɩ Pyɛrɩlɛ tɛ̃ntõ̀ névilɛ Nsyifunɔ tyɩ́, ǹmɔ ó ye pɩ ńmɔ tɔlɛ tɛ̃ntõ̀ névilɛ névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 Képah sɔkɔ, Nsyakɩ ànɛ̂ Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃pi nónó-á yah tãmnɛ Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì sɔkɔ, pépi mɛ kè pɩ̃ nɛ Liyel-á pɩ ń tyɩ́ yõ̀bènɔrɩlɛ à ń dah mɔ tõ̀ mɛ̀ pɩ́nɔ́ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè mɛ yuku pɔ gbã̀n dahbɩ wɛkɩ ńmɔ ànɛ̂ Barnabasɩ tyɩ́, à kè wɛ̃kɩ nɛ á pól-á pɩ tõ̀ núkú pɩ́púlɛ pélɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, á mɛ yo sah núkú yõ pélɛ nɛ, ápi-á kɩ á yah mɔ névye tĩ̀nnɛ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, tɛ́ pépi kɩ mó pé yah mɔ Nsyifunɔ tĩ̀nnɛ.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Tɛ́ pè kè yah kɔ̃ á tyɩ́ wɔlɛ nɛ, á á dyɔ sah nɛ n kwnɛ pépi Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì yãm tãn tyɩ́lɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ. Pǎh kè yo sɔ̃́, képah ye mé mɛ n pɩ ń nɩ póllɛ.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Képah náh, Pyɛrɩ-á pɔ pɔ Antyɔsyɩ kwil sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à pɩ́-ńkɛ̃̂ tyi pɩ. Kǎh pɩ sɛ̃́, mé lékàhlɛ à kɔ̃ no pól yĩ́ yah.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Yé náh wɛ di, gbĩ́ nɛ̂-á lésõ Nsyakɩ tɛ̃ntõ̀ névye náh tɔ̃̌nɩ̀ mɛ pɔ Antyɔsyɩ sɔkɔ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ n yõ wɛ̃ tyɩ́ ànɛ̂ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́púlɛ, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ́ no nɔ́pi-á fyɔ̀ pɔ yĩni tɛ̃, à núkú ǹ gbɛ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú nɔ́pilɛ, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. À náh tɔ̃ mɛ n yõ pélɛ wɛ̃ tyɩ́ Nsyifunɔ yah tíkí tɛ̃̀ tyɩ́.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 Nsyifunɔ tɛ́lɔ́ tɔ mó kõ ǹ náh pɩ́-ńkɛ̃̂ tyi nɔ́pi pɩ́nɔ́ sɔkɔ, fɔ́ɔ́ pè Barnabasɩ ńtɛ̃ tɔ yõ yɩkɩ mɔ ké sɔkɔ.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Ǹtɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nɛ̂-á gbɩlɛ, máh fyɔ̀ pɔ kè wɛ nɛ pè náh mɛ n kɔ képah wɛ̃̀kɩ̀ yõ, mé núkú yo Pyɛrɩ tyɩ́ no pól yĩ́ yah sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Áwɔ nɛ̂-á Nsyifulɛ, wáh pɔ ásõ̂ sɔkɔ, á á náh vi Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ̃, tɛ́ n kɔ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú tyɩ́ kɔ̃lɛ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ́ yõ nɛ̂ yõ mɛ, á kɩ pɔ pépi wɔlɛ n kyɩ̃ n mɔ n mɔ Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ sɔkɔ núkúnúkú wɛ́?»
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Gbɩ tɛ̃̀ wɔ ye Nsyifunɔ ye ápilɛ á wìl-ǹsah sɔkɔ, nɛ́káhbɩ́ náh álɛ pépi nónó-á pè n nɛ n ye Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ dêl pɩ́púlɛ.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Ǹtɛ á pól pɩ̃ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ náh fɛ̃ névi yɔ́ ńtɛ̃ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ, fɔ́ɔ́ névi nɛ̂ ó-à sɛ̃ Yesu Krista yõ. Ápi tɔ mɛ ké tyɩ́ nɛ á pɩ nɛ́gblɔ́lɛ Liyel yah sɔkɔ Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ, tɛ́ kè káh pɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ pèpɛy gbõ̀ yõ sɔ̃́. Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh se fɛ̃ n pɩ n pi nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ, képah gbõ̀ yõ tɛ́. Ǹtɛ á pól pɩ̃ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ náh fɛ̃ névi yɔ́ ńtɛ̃ pɩ tómm Liyel yah sɔkɔ, fɔ́ɔ́ névi nɛ̂ ó-à sɛ̃ Yesu Krista yõ. Ápi tɔ mɛ ké tyɩ́ nɛ á pɩ tómm Liyel yah sɔkɔ Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ, tɛ́ kè káh pɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ pèpɛy gbõ̀ yõ sɔ̃́. Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh se fɛ̃ n pɩ n pi tómm Liyel yah sɔkɔ, képah gbõ̀ yõ tɛ́.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 Ǹtɛ áyáh n yah n kɔ̃ pɩ́-ńsahlɛ tómm Liyel yah sɔkɔ á wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔ gbõ̀ yõ Kristalɛ, tɛ́ kè kè wɛ̃kɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ dêl pɩ́pú-á ápi tɔlɛ, képah se yɔ́ n wɛ̃kɩ nɛ Krista-á á mɔ tyípékè pɩ́nɔ́ sɔkɔ? Póllɛ!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Ńmɔ-à ńtyɩ̃́nɔ ń náh vi Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ̃, tɛ́ tɔ̃ pɔ ń syɩ pɔ sélɛ n kɔ à, mé náh ń gblɔ̌y wɛ̃kɩ sé dêl pɩ́-òlɛ di?
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ tyɩ́ tĩ̀nnɛ, ńmɔ mɛ nɛ kókè sɔ̃́ ńnɛ. Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ńtɛ̃ ye pɩ képahlɛ ń kɔ̃ mé ń minnɛ n wɛ n pɩ Liyel tyɩ́ yõ. Ńmɔ ànɛ̂ Kristalɛ, á tɔ̂ɔ́ ye syɩ dahnɩ yõ wɛ̃ tyɩ́.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Mé sénsɔ̃ mɛ min sɔkɔ ó, ǹtɛ ńmɔ náh n tɛ̃ ń gblɔ̌y yahlɛ dɛ́, Krista ye n tɛ̃ ń yahlɛ. Máh min sɔkɔ wil gbɛ̃́nsêlɛ ń tyɩ́ núkúnúkú yɔ̀, mé mɛ ń min póllɛ n pɩ Liyel Pídĩ́ Krista yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, ń tyɩ́-á nɔ ǹmɔ nɛ̂ tyɩ́, fɔ́ɔ́ à fɛ̃ syi pè à ko mɔ ńmɔ yĩnnɛ.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Yé náh wɛ di, kàh sõ̀ mɛ pɩ nɛ névi-á kɩ fɛ̃ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ gbõ̀ yõ, yõ se náhkɩ sõ̀ mɛ Krista kúnɔ́ tyɩ́? Ńmɔ náh Liyel pèpɔrɩ yahle n pi dɛ́!
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.