Gálatas 2

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Képah náh, ye gbɔ̃nyã́h sɔ́kɔ́ntɛnɔ sɔkɔ, mé tɔ̃ yuku Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ ànɛ̂ Barnabasɩlɛ. Mé Tite tɔ tɛ̃ dohnɩ ń gblɔ̌y yõ à sɔkɔ.
1 Catorze anos depois, eu voltei para Jerusalém com Barnabé e levei Tito comigo.
2 Liyel ye wɛ̃kɩ ńnɛ tir yɔ́lɛ ń kɔ̃ mé dɔkɔ yuku Yerusalɛmɩ sɔkɔ. Tɛ́ máh tõ̀ nɛ̂ pɩ sɔkɔ tɛ, ànɛ̂ máh mɛ nɛ̂ pɩ́nɔ́ sɔkɔ, mé náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ sè pɩ yõ̀kã̀nnɛ. Képah yĩnnɛ, máh yĩni tɛ̃, mé kyɩ wil Yesu yõ sɛ̃́pú yah tãm tyɩ́ pé yahlɛ, tɛ́ máh Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yo dùkù nɛ̂nɛ névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, mé ké yah yo pépi tyɩ́.
2 Voltei para lá porque Deus me revelou que eu devia fazer isso. Ali, numa reunião particular com os líderes da igreja, eu expliquei a eles a mensagem do evangelho que anuncio aos não judeus. Eu não queria que o trabalho que tinha feito e estava fazendo fosse um trabalho perdido.
3 Ǹtɛ ńmɔ kɔ́-ò Tite nɛ̂ ńtɛ̃-á Nsyifu náh ǹnɛ, pè náh à kyɩ̃ mɔ à kɔ̃ à kõ̀kè kõ.
3 Tito estava comigo, mas ele não foi obrigado a circuncidar-se , embora ele não seja judeu.
4 Á yṹnpyé nɛ́túkúnì yísyɔ́ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ Tite kõ̀kè kõ. Pépi ye sõ̀ pɔ de fɛ̃kɩ á wrɔ́ sɔkɔ, Yesu Krista-á pɔ á wɛ wilki tyi kõ̀nsàhnɔ́ yɔ̃rɩ nɛ̂ sɔkɔ, képah ségblɔ́ ye pè pɔ yáh-ńsah tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé á tɔ̃ dahbɩ kénɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ.
4 Porém alguns tinham se juntado ao nosso grupo, fazendo de conta que eram irmãos na fé, e queriam circuncidá-lo. Eram homens que tinham entrado para o grupo como espiões a fim de espiar a liberdade que temos por estarmos unidos com Cristo Jesus e para nos tornar escravos de novo.
5 Ǹtɛ ápi sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nɛ̂-á gbɩlɛ, kè tɛ̃ ké dùkùlɛ yépi yĩnnɛ. Képah ye, á náh kè fɛ̃ syi pé tyɩ́. Á náh sah pé tyɩ́ yõ kwéy ńtɛ̃nɛ.
5 Mas em nenhum momento nós cedemos, pois queríamos que vocês tivessem o verdadeiro evangelho.
6 Ǹtɛ nónó-á no mɛ n yah yah tãmnɛ, yĩ́n-ńsah nɛ̂-á sõ̀ mɛ pé tyɩ́, képah náh mɛ tir yɔ́lɛ ńmɔ tyɩ́. Liyel náh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n tɔkɔ fṍnfṍnɛ n pɩ ǹ ní-òlɛ dò. Kénɛ névye nɔ́pi ńtɛ̃ tɔ náh mó tir yɔ́ wɛ yo dohnɩ ń Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yónɔ́ yõ.
6 E aqueles que pareciam ser os líderes da igreja — digo isso porque para mim não importa o que eles eram, pois Deus não julga pela aparência — aqueles líderes, repito, não me deram nenhuma ideia nova.
7 Ǹtɛ pè pyě kè wɛ pɩ̃ ńtɛ̃nɛ nɛ, Liyel-á kè dahbɩ ńmɔ gbõ̀ nɛ mé Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ n yo névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, sɔ̃́-á à kè dahbɩ Pyɛrɩ gbõ̀ nɛ à kélɛ n yo Nsyifunɔ tyɩ́.
7 Pelo contrário, eles viram que Deus me tinha dado a responsabilidade de anunciar o evangelho aos não judeus, assim como tinha dado a Pedro a responsabilidade de anunciá-lo aos judeus.
8 Yé náh wɛ di, Liyel nɛ̂-á pɩ Pyɛrɩlɛ tɛ̃ntõ̀ névilɛ Nsyifunɔ tyɩ́, ǹmɔ ó ye pɩ ńmɔ tɔlɛ tɛ̃ntõ̀ névilɛ névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ.
8 Pois pelo poder de Deus fui feito apóstolo para anunciar o evangelho aos não judeus, assim como Pedro foi feito apóstolo para anunciar o evangelho aos judeus.
9 Képah sɔkɔ, Nsyakɩ ànɛ̂ Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃pi nónó-á yah tãmnɛ Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì sɔkɔ, pépi mɛ kè pɩ̃ nɛ Liyel-á pɩ ń tyɩ́ yõ̀bènɔrɩlɛ à ń dah mɔ tõ̀ mɛ̀ pɩ́nɔ́ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè mɛ yuku pɔ gbã̀n dahbɩ wɛkɩ ńmɔ ànɛ̂ Barnabasɩ tyɩ́, à kè wɛ̃kɩ nɛ á pól-á pɩ tõ̀ núkú pɩ́púlɛ pélɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, á mɛ yo sah núkú yõ pélɛ nɛ, ápi-á kɩ á yah mɔ névye tĩ̀nnɛ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, tɛ́ pépi kɩ mó pé yah mɔ Nsyifunɔ tĩ̀nnɛ.
9 Por isso Tiago, Pedro e João, que eram considerados os líderes da igreja, reconheceram que Deus me tinha dado essa tarefa especial. E, como sinal de que éramos todos companheiros, eles deram a mim e a Barnabé um aperto de mãos. E todos nós combinamos que eu e Barnabé iríamos trabalhar entre os não judeus e eles, entre os judeus.
10 Tɛ́ pè kè yah kɔ̃ á tyɩ́ wɔlɛ nɛ, á á dyɔ sah nɛ n kwnɛ pépi Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì yãm tãn tyɩ́lɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ. Pǎh kè yo sɔ̃́, képah ye mé mɛ n pɩ ń nɩ póllɛ.
10 Eles nos pediram só uma coisa: que lembrássemos dos pobres das igrejas deles, e isso eu sempre tenho procurado fazer.
11 Képah náh, Pyɛrɩ-á pɔ pɔ Antyɔsyɩ kwil sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à pɩ́-ńkɛ̃̂ tyi pɩ. Kǎh pɩ sɛ̃́, mé lékàhlɛ à kɔ̃ no pól yĩ́ yah.
11 Porém, quando Pedro veio para Antioquia da Síria, eu fiquei contra ele em público porque ele estava completamente errado.
12 Yé náh wɛ di, gbĩ́ nɛ̂-á lésõ Nsyakɩ tɛ̃ntõ̀ névye náh tɔ̃̌nɩ̀ mɛ pɔ Antyɔsyɩ sɔkɔ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ n yõ wɛ̃ tyɩ́ ànɛ̂ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́púlɛ, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ́ no nɔ́pi-á fyɔ̀ pɔ yĩni tɛ̃, à núkú ǹ gbɛ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú nɔ́pilɛ, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. À náh tɔ̃ mɛ n yõ pélɛ wɛ̃ tyɩ́ Nsyifunɔ yah tíkí tɛ̃̀ tyɩ́.
12 De fato, antes de chegarem ali alguns homens mandados por Tiago, Pedro tomava refeições com os irmãos não judeus. Mas, depois que aqueles homens chegaram, ele não queria mais tomar refeições com os não judeus porque tinha medo dos que eram a favor de circuncidar os não judeus.
13 Nsyifunɔ tɛ́lɔ́ tɔ mó kõ ǹ náh pɩ́-ńkɛ̃̂ tyi nɔ́pi pɩ́nɔ́ sɔkɔ, fɔ́ɔ́ pè Barnabasɩ ńtɛ̃ tɔ yõ yɩkɩ mɔ ké sɔkɔ.
13 E também os outros irmãos judeus começaram a agir como hipócritas, do mesmo modo que Pedro. E até Barnabé se deixou levar pela hipocrisia deles.
14 Ǹtɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nɛ̂-á gbɩlɛ, máh fyɔ̀ pɔ kè wɛ nɛ pè náh mɛ n kɔ képah wɛ̃̀kɩ̀ yõ, mé núkú yo Pyɛrɩ tyɩ́ no pól yĩ́ yah sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Áwɔ nɛ̂-á Nsyifulɛ, wáh pɔ ásõ̂ sɔkɔ, á á náh vi Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ̃, tɛ́ n kɔ á yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú tyɩ́ kɔ̃lɛ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ́ yõ nɛ̂ yõ mɛ, á kɩ pɔ pépi wɔlɛ n kyɩ̃ n mɔ n mɔ Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ sɔkɔ núkúnúkú wɛ́?»
14 Quando vi que eles não estavam agindo direito, de acordo com a verdade do evangelho , eu disse a Pedro na presença de todos: “Você é judeu, mas não está vivendo como judeu e sim como não judeu. Então, como é que você quer obrigar os não judeus a viverem como judeus?”
15 Gbɩ tɛ̃̀ wɔ ye Nsyifunɔ ye ápilɛ á wìl-ǹsah sɔkɔ, nɛ́káhbɩ́ náh álɛ pépi nónó-á pè n nɛ n ye Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ dêl pɩ́púlɛ.
15 O fato é que nós somos judeus de nascimento e não “pecadores não judeus”, como eles são chamados.
16 Ǹtɛ á pól pɩ̃ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ náh fɛ̃ névi yɔ́ ńtɛ̃ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ, fɔ́ɔ́ névi nɛ̂ ó-à sɛ̃ Yesu Krista yõ. Ápi tɔ mɛ ké tyɩ́ nɛ á pɩ nɛ́gblɔ́lɛ Liyel yah sɔkɔ Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ, tɛ́ kè káh pɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ pèpɛy gbõ̀ yõ sɔ̃́. Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh se fɛ̃ n pɩ n pi nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ, képah gbõ̀ yõ tɛ́. Ǹtɛ á pól pɩ̃ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ náh fɛ̃ névi yɔ́ ńtɛ̃ pɩ tómm Liyel yah sɔkɔ, fɔ́ɔ́ névi nɛ̂ ó-à sɛ̃ Yesu Krista yõ. Ápi tɔ mɛ ké tyɩ́ nɛ á pɩ tómm Liyel yah sɔkɔ Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ, tɛ́ kè káh pɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ pèpɛy gbõ̀ yõ sɔ̃́. Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh se fɛ̃ n pɩ n pi tómm Liyel yah sɔkɔ, képah gbõ̀ yõ tɛ́.
16 Mas sabemos que todos são aceitos por Deus somente pela fé em Jesus Cristo e não por fazerem o que a lei manda. Assim nós também temos crido em Cristo Jesus a fim de sermos aceitos por Deus pela nossa fé em Cristo e não por fazermos o que a lei manda. Pois ninguém é aceito por Deus por fazer o que a lei manda.
17 Ǹtɛ áyáh n yah n kɔ̃ pɩ́-ńsahlɛ tómm Liyel yah sɔkɔ á wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔ gbõ̀ yõ Kristalɛ, tɛ́ kè kè wɛ̃kɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ dêl pɩ́pú-á ápi tɔlɛ, képah se yɔ́ n wɛ̃kɩ nɛ Krista-á á mɔ tyípékè pɩ́nɔ́ sɔkɔ? Póllɛ!
17 Ao procurarmos ser aceitos por Deus por estarmos unidos com Cristo, fica claro que somos “pecadores” como os não judeus. Mas será que isso quer dizer que Cristo trabalha em favor do pecado? Claro que não!
18 Ńmɔ-à ńtyɩ̃́nɔ ń náh vi Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ̃, tɛ́ tɔ̃ pɔ ń syɩ pɔ sélɛ n kɔ à, mé náh ń gblɔ̌y wɛ̃kɩ sé dêl pɩ́-òlɛ di?
18 Se eu, depois de ter destruído a lei, começar a construí-la de novo como meio de ser aceito por Deus, aí, sim, fica claro que eu havia quebrado a lei.
19 Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ tyɩ́ tĩ̀nnɛ, ńmɔ mɛ nɛ kókè sɔ̃́ ńnɛ. Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ńtɛ̃ ye pɩ képahlɛ ń kɔ̃ mé ń minnɛ n wɛ n pɩ Liyel tyɩ́ yõ. Ńmɔ ànɛ̂ Kristalɛ, á tɔ̂ɔ́ ye syɩ dahnɩ yõ wɛ̃ tyɩ́.
19 Pois, quanto à lei, estou morto, morto pela própria lei, a fim de viver para Deus. Eu fui morto com Cristo na cruz.
20 Mé sénsɔ̃ mɛ min sɔkɔ ó, ǹtɛ ńmɔ náh n tɛ̃ ń gblɔ̌y yahlɛ dɛ́, Krista ye n tɛ̃ ń yahlɛ. Máh min sɔkɔ wil gbɛ̃́nsêlɛ ń tyɩ́ núkúnúkú yɔ̀, mé mɛ ń min póllɛ n pɩ Liyel Pídĩ́ Krista yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, ń tyɩ́-á nɔ ǹmɔ nɛ̂ tyɩ́, fɔ́ɔ́ à fɛ̃ syi pè à ko mɔ ńmɔ yĩnnɛ.
20 Assim já não sou eu quem vive, mas Cristo é quem vive em mim. E esta vida que vivo agora, eu a vivo pela fé no Filho de Deus, que me amou e se deu a si mesmo por mim.
21 Yé náh wɛ di, kàh sõ̀ mɛ pɩ nɛ névi-á kɩ fɛ̃ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ gbõ̀ yõ, yõ se náhkɩ sõ̀ mɛ Krista kúnɔ́ tyɩ́? Ńmɔ náh Liyel pèpɔrɩ yahle n pi dɛ́!
21 Eu me recuso a rejeitar a graça de Deus. Pois, se é por meio da lei que as pessoas são aceitas por Deus, então a morte de Cristo não adiantou nada!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.