Filipenses 2
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Yé wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔlɛ Kristalɛ, kè mɛ sṍrélɛ n mɔ yé sɔkɔ. Ǹ tyɩ́nɔnɔ nɛ̂-á yé sɔkɔ, kè mɛ yé nnɔlɛ n sũ. Yé wrɔ́ mɛ kwrɔ́nmɔnɔlɛ Liyel Mirkilɛ. Yé mɛ wɛ̃ yãmnɛ n yah, tɛ́ mɛ pèpɔrɩlɛ n pɩ wɛ̃ tyɩ́.
1 Se me é possível, pois, alguma consolação em Cristo, algum caridoso estímulo, alguma comunhão no Espírito, alguma ternura e compaixão,
2 Kǎh pɩ sɛ̃́, núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, yé nɛ n sah núkú yõ. Tyɩ́nɔnɔ dùkù núkú yɩ̃nɛ kè nɛ n mɛ yé sɔkɔ, yè mó yé fɔkɔ táh ànɛ̂ yé sõnɔ pɩ núkúlɛ. Yâh képah pɩ, nɩ̀vɩ̀nɩ̀ ye yé kɩ mɔ yĩ́ĩ́ ńmɔ sɔkɔ.
2 completai a minha alegria, permanecendo unidos. Tende um mesmo amor, uma só alma e os mesmos pensamentos.
3 Yé káh tir yɔ́ ńtɛ̃nɛ n pɩ wɛ̃ fwónɔ́ sɔkɔ. Yé káh yé gblɔ̌ynɛ n wɛ̃kɩ. Yé yé gblɔ̌ynɛ n tiki n mɔ, yè mó no tɛ́lɔ́lɛ n tɔkɔ n pɩ fṍnfṍ yé gblɔ̌ynɛ.
3 Nada façais por espírito de partido ou vanglória, mas que a humildade vos ensine a considerar os outros superiores a vós mesmos.
4 Yé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ káh nɛ n yah ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ tyi ó tyɩ́ dɛ́, yé nɛ n sõ n kal no tɛ́lɔ́ tyɩ́ sɔkɔ.
4 Cada qual tenha em vista não os seus próprios interesses, e sim os dos outros.
5 Sõnɔ nɛ̂ dùkù-á sõ̀ mɛ Yesu Krista sɔkɔ, yé yɛ kénɛ sõnɔ dùkù nɛ̂ mɛ yépi tɔ sɔkɔ.
5 Dedicai-vos mutuamente a estima que se deve em Cristo Jesus.
6 Ǹmɔ mɛ núkúlɛ Liyellɛ,
6 Sendo ele de condição divina, não se prevaleceu de sua igualdade com Deus,
7 Ǹtɛ à sépi pól wɛ yɛ
7 mas aniquilou-se a si mesmo, assumindo a condição de escravo e assemelhando-se aos homens.
8 À ǹ gblɔ̌y tiki mɔ
8 E, sendo exteriormente reconhecido como homem, humilhou-se ainda mais, tornando-se obediente até a morte, e morte de cruz.
9 Képah ye, Liyel mɛ ǹmɔ dɔkɔ sah kal no póllɛ,
9 Por isso Deus o exaltou soberanamente e lhe outorgou o nome que está acima de todos os nomes,
10 Képah sɔkɔ, yî nónó pól-á mɛ yĩ̂nyõ sɔkɔ,
10 para que ao nome de Jesus se dobre todo joelho no céu, na terra e nos infernos.
11 tɛ́ kɩ n yo nɛ Yesu Krista-á TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ,
11 E toda língua confesse, para a glória de Deus Pai, que Jesus Cristo é Senhor.
12 Ń nɛ́nɔ́nɔ́, máh sõ̀ mɛ yé wrɔ́ sɔkɔ tɛ́ yé mɛ n nohnɩ sɔ̃́ ń tyɩ́ gbĩ́mɛgbĩ́, núkúnúkú mé náh mɛ yé wrɔ́, ǹtɛ mé kélɛ n yah n kɔ̃ yé tyɩ́ nɛ yé wãn mɔ sɛ̃́ yé nòhnɩ̀nɔ́ yõ. Yáh fyɔ̀ pwah mɔ, yé tõ̀lɛ nɛ n pɩ tíkí ànɛ̂ wílsyahrɩ sɔkɔ képah yĩnnɛ.
12 Assim, meus caríssimos, vós que sempre fostes obedientes, trabalhai na vossa salvação com temor e tremor, não só como quando eu estava entre vós, mas muito mais agora na minha ausência.
13 Yé náh wɛ di, Liyel ye n dahbɩ yé sɔkɔ tõ̀ pɩ́nɔ́ dékèlɛ à yɩ̃nɛ ǹmɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́, ǹ tɛ́ ké pɩ́nɔ́ tɛ̃́nwɛnɔlɛ yé kɔ̃ yě kélɛ n pɩ à yɩ̃nɛ ǹmɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́.
13 Porque é Deus quem, segundo o seu beneplácito, realiza em vós o querer e o executar.
14 Yé tyi póllɛ nɛ n pɩ wɛ̀nkyɔ̃ wɛ́kɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, ànɛ̂ yékã̂b kɛ̃́nɛ.
14 Fazei todas as coisas sem murmurações nem críticas,
15 Képah sɔkɔ, yé kɩ pɩ pèkè kɛ̃́ névyelɛ, pè náh wɛ́nyo-ńsah wɛ n pi yé tyɩ́. Yé kɩ pɩ Liyel wɛ̃́npìlɛ, lékàh kɛ̃́ névyelɛ kèkõyṍ névye wrɔ́, pépi nónó-á yĩ́nvǐ ànɛ̂ nɛ́pêl ó pé tɔ̂ɔ́. Yépi yɩ̃nɛ yè pɩ kyòolɛ pé tyɩ́, sɔ̃́-á ńwɔ̃́ kèpyelɛ kyòo yĩ̂nyõ sɔkɔ.
15 a fim de serdes irrepreensíveis e inocentes, filhos de Deus íntegros no meio de uma sociedade depravada e maliciosa, onde brilhais como luzeiros no mundo,
16 Tɛ́ wɛy nɛ̂-á minnɛ névyelɛ n kɔ̃, yé képah yo pé tyɩ́. Képah-à pɩ, kè kɩ pɩ yõ yɔ̃̀nɔ́lɛ ńmɔ tyɩ́ Krista syɩ n pɔ sõlɛ. Tɛ́ kè kɩ tɔ̃ kè wɛ̃kɩ nɛ máh yèvyãhrɩ ànɛ̂ tã̀n nónó pɩ sɔkɔ, sè náh pɩ yõ kɛ̃́nɛ.
16 a ostentar a palavra da vida. Dessa forma, no dia de Cristo, sentirei alegria em não ter corrido em vão, em não ter trabalhado em vão.
17 Yépi-á yèvyãhrɩ nɛ̂ pɩ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ yĩnnɛ, ńmɔ-à kɩ sɔ̃́ mɛ yɩ̃nɛ mè n ko n pɩ sárkálɛ à tahlɩ képah tyɩ́ ò, nɩ̀vɩ̀nɩ̀ ye kélɛ ńmɔ tyɩ́. Tɛ́ mé mɛ ké nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ yé tɔlɛ.
17 Ainda que tenha de derramar o meu sangue sobre o sacrifício em homenagem à vossa fé, eu me alegro e vos felicito.
18 Yépi tɔlɛ, yé nɛ n mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ, yè ké nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ n pɩ ńmɔlɛ wɛ̃ tyɩ́.
18 Vós outros, também, alegrai-vos e regozijai-vos comigo.
19 Ńmɔ gbõ̀ sàhnɔ́ mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ nɛ máh kɩ Timote tõ yé tyɩ́ kè náh tɔ̃ n mo n pi. Képah sɔkɔ, wàh kɩ kyɩ yah yé tyɩ́ tɛ́ ǹ syɩ, à kɩ pɔ yé tyɩ́ kèdùkù wɛ yo ń syah ń nɩ kɔ̃ kè kɩ de.
19 Espero no Senhor Jesus enviar-vos dentro em breve Timóteo, para que me traga notícias vossas e eu me sinta reconfortado.
20 Yé náh wɛ di, ǹmɔ ó mɛ ńmɔ tyɩ́ nɛ̂ nɩ-á mɛ n yɔrɩ yé tyɩ́lɛ ńmɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ.
20 Pois não há ninguém como ele, tão unido comigo em sentimento, que com tão sincera afeição se interesse por vós.
21 No tɛ́lɔ́ pól tɛ̃̀ wɔ mɛ n yah pé yɛ̃́ngbɛ̃́ tyi ó tyɩ́, pé dyɔ náh mɛ n kwnɛ Yesu Krista tõ̀ tyɩ́lɛ.
21 Todos os demais buscam os próprios interesses e não os de Jesus Cristo.
22 Ǹtɛ Timotelɛ, yépi ńtɛ̃ pɩ̃ nɛ tyípɩ́nɩ̀ sɔkɔ-á à kè wɛ̃kɩ nɛ, tõ̀npɩ pèpɛy-á pélɛ. À ǹ gblɔ̌y kɔ̃ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yónɔ́ tõ̀ sɔkɔ ńmɔlɛ wɛ̃ tyɩ́, sɔ̃́-á wɛ̃́npir tõ̀lɛ n pɩ ǹ sú tyɩ́.
22 Quanto a ele, conheceis a sua inabalável fidelidade: tal como um filho ao pai, ele se dedica, comigo, ao serviço do Evangelho.
23 Képah ye, ń tyɩ́-à kɩ fyɔ̀ pɔ sah gbáhkɩ̀ núkú yõ, ǹmɔ ye mé mɛ n yah nɛ máh kɩ núkú tõ yé tyɩ́.
23 É ele que eu pretendo enviar-vos, logo que eu puder entrever o desfecho da minha causa.
24 Ń sɛ̃́nyĩnɔ mɛ ké yõ nɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ gbõ̀ yõ, ńmɔ ńtɛ̃ tɔ-á kɩ pɔ yé tĩ̀nnɛ kè náh n mo n pi.
24 Aliás, confio no Senhor que também eu irei visitar-vos em breve.
25 Ǹtɛ mé kè wɛ, mé yɩ̃nɛ mè ń yṹnpi Yepafroditi kɔ̃ à ǹ syɩ n yuku yé tĩ̀nnɛ. Ń kɔ́-ò ye ǹnɛ, tõ̀ núkú pɩ́pú ànɛ̂ mɛ́kɩ̀ núkú fwópú tɔ̃ álɛ. Yépi ye ń fyã̀hnɔ́ wɛ, tɛ́ à wilki tõ ń tyɩ́ à pɔ ń yohnɩ mɔ.
25 Julguei necessário enviar-vos nosso irmão Epafrodito, meu companheiro de labor e de lutas, que designastes para assistir-me em minhas necessidades.
26 Yé pól wɛ dékè mɛ à tɛ̃ yĩ́ĩ́, tɛ́ yáh noh ǹ yɔ́nɔ́ tyɩ́ sɔkɔ, kè mɛ yṍtɔ́kɔ́bɩ́lɛ ǹ tyɩ́.
26 Ele estava com saudades de todos vós e visivelmente preocupado, por terdes tido notícia da sua doença.
27 Kègbɩ yõ, à sõ̀ mɛ n yɔ. Fárkɔ fárkɔ à náhkɩ ku. Ǹtɛ Liyel mɛ ǹ yãm yah. Tɛ́ kè náh pɩ nɛ ǹmɔ ó yãm sɔ̃́ à yah dɛ́, ńmɔ tɔ yãm ye à yah wãn kɔ̃ kè náh n mɔ n pi ń yèkwɔrɩ yõ.
27 De fato esteve mal, às portas da morte! Mas Deus teve compaixão dele, e não somente dele, mas também de mim, para que eu não tivesse aflição sobre aflição.
28 Képah ye, mé kɩ à kɔ̃ à kɩ ǹ syɩ yuku súú yé tĩ̀nnɛ, yé kɔ̃ yáh kɩ à wɛ, kè pɩ nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ yé tyɩ́ ńtɔ̃, kwâh mó wilki ńmɔ tɔ yèkwɔrɩ sɔkɔ.
28 Esta é a razão por que procurei enviá-lo antes, para que, vendo-o, novamente vos alegreis e eu também fique menos preocupado.
29 Képah ye, yé à tɛ̃ plɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩnnɛ, yè mó sɛ̃́nknɔ névyelɛ nɛ n sõ.
29 Portanto, acolhei-o no Senhor com toda a alegria e tratai com grande estima homens assim.
30 Yé náh wɛ di, Krista tõ̀ yĩn ye à ku farkɩ. Yépi-á nɛ yé ńmɔ yohnɩ n mɔ yî nónónɛ, tɛ́ yé náh fɛ̃ n pɔ sélɛ ń kɔ̃ n pi yé gblɔ̌y, ǹmɔ fɛ̃ syi kũ dlo gbal à sè syi pɔ ń kɔ̃.
30 Porque foi pela causa de Cristo que esteve próximo da morte, e arriscou a própria vida, para prestar-me os serviços que vós não podíeis prestar em pessoa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Filipenses 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.