Atos 27
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah sɔkɔ, kǎh pɔ sah núkú yõ nɛ, áyáh kɩ yuku n pi Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesar tyɩ́ Yitalɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, pè mɛ Pole ànɛ̂ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névye yísyɔ́ dahbɩ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ gbõ̀, nɛ à sɔkɔ álɛ. Dĩ́ mɛ̀ yĩn ye sõ̀ Nsyulyusilɛ. Ǹmɔ ye sõ̀ Wrome tãn sràsyíbí tĩ̀nkì yɔ́ yõ̀tɛ̃̀nɛ nɛ̂-á pè n ye Wokustilɛ.
1 Quando chegou a hora, zarpamos para a Itália. Paulo e muitos outros prisioneiros foram colocados sob a guarda de um oficial romano chamado Júlio, capitão do Regimento Imperial.
2 Képah tɛ̃̀nɛ, á de Adramiti kwil krótókè ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ, à sɔkɔ. Krótókè mɛ̀ kɩ sõ̀ n syɔ̃ n pi Asi gbɛ̃̀nyah krótónè yĩ́n-ńtã̂n sɔkɔ. Arisitarkɩ sõ̀ mɛ álɛ, nɛ̂-á n wil Masedonɩ gbɛ̃̀nyah kwil yɔ́ sɔkɔ pè n ye Tesalonikilɛ.
2 Aristarco, um macedônio de Tessalônica, nos acompanhou. Partimos num navio que tinha vindo do porto de Adramítio, no litoral noroeste da província da Ásia. Estavam previstas diversas paradas em portos ao longo da costa.
3 Ké dĩndallɛ, á kyɩ de Sidõ kwil. Ǹtɛ Nsyulyusi sõ̀ mɛ Pole tɛ̃́nɔ́ plɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à wɛ̃̀kɩ̀lɛ Pole kɔ̃ nɛ, à kyɩ yah ǹ kódíbí tyɩ́, pè kɔ̃ pè à wɛ n yohnɩ n mɔ.
3 No dia seguinte, quando ancoramos em Sidom, Júlio demonstrou bondade a Paulo permitindo-lhe que desembarcasse para visitar amigos e receber ajuda material deles.
4 Képah náh, áyáh yal nɛ́npɔ́, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ álɛ n fwo. Kǎh pɩ sɛ̃́, á syɔ̃ gbɛ̃̀nyah yɔ́ gbɔ̀pɔ pè n ye Syiprilɛ, pnɛ yɔ nɩyṍ. Képah sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy.
4 Quando partimos de lá, fomos costeando a ilha de Chipre, devido aos ventos contrários que tornavam difícil manter o rumo.
5 Tɛ́ yɔ̃ sɔkɔ pnɛ yɔ sɔkɔ, à syɔ̃ Silisi gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ Pãnfili gbɛ̃̀nyah gbɔ̀pɔ, à kyɩ tiki Mira kwil, Lisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ.
5 Prosseguindo por mar aberto, passamos pelo litoral da Cilícia e da Panfília, chegando a Mirra, na província de Lícia.
6 Áyáh mɛ nɛ́npɔ́, Wrome tãn sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ mɛ Alɛkisãdri kwil krótókè ǹgbɛ̃ yɔ́ wɛ, nɛ̂-á kɩ sõ̀ n yuku n pi Yitalɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. À mɛ á dah mɔ képah sɔkɔ.
6 Ali, o oficial no comando encontrou um navio egípcio de Alexandria que estava de partida para a Itália e nos fez embarcar.
7 Á sèpĩ̀n náhnáh pɩ, tɛ́ á náh sõ̀ mɛ fɛ̃ n to súú. Á yèvyãhrɩ kah pɩ, tɛ́ pyě yĩni tɛ̃ Knidi kwil dé-ńsahlɛ yúkɛy. Ǹtɛ yã́hkɩ́-á sõ̀ mɛ álɛ n fwo nɛ́npɔ́ tĩ̀n yúkúnɔ́lɛ sɛ̃́, gbɛ̃̀nyah nɛ̂-á pè n ye Krɛtɩlɛ pnɛ yɔ nɩyṍ, á syɔ̃ képah dónmɔ-ńsah yɔ́ gbɔ̀pɔ pè n ye Salmonenɛ. Nɛ́npɔ́ sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy.
7 Navegamos vagarosamente por vários dias e, depois de muita dificuldade, nos aproximamos de Cnido. Por causa dos ventos contrários, atravessamos para Creta, acompanhando o litoral menos exposto da ilha, defronte ao cabo de Salmona.
8 Á yèvyãhrɩ pɩ nɛ́npɔ́ sɔ́kɔ́-ńsah sɔkɔ, à kyɩ yĩni tɛ̃ Krɛtɩ fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ pè n ye Krótónè yĩ́n-ńsah pèpɛynɛ. Lasɩ kwil mɛ nɛ́npɔ́ tnɔ̂.
8 Costeamos a ilha com grande esforço, até que chegamos a Bons Portos, perto da cidade de Laseia.
9 Légbĩ́nɛ, wrɔ́ náhnáh sõ̀ mɛ sɔkɔ tɛ. Tɛ́ Nsyifunɔ fílsã̀hkɩ̀ sõ̀ níkì tɛ̃ gbĩ́-á sõ̀ mɛ sɔkɔ tɛ sɛ̃́, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ kõ. Kǎh pɩ sɛ̃́, krótókè tónɔ́ sõ̀ mɛ pɩ dlolɛ. Képah ye, Pole mɛ ké gbáhdyâh di pé tyɩ́ nɛ,
9 Havíamos perdido muito tempo. As condições climáticas estavam se tornando perigosas para a navegação, pois se aproximava o fim do outono, e Paulo tratou dessa questão com os oficiais do navio.
10 pé kódíbí, péwɔ-á kè wɛ tɛ nɛ, krótókè tónɔ́ náh tɔ̃ fɛ̃ n yɔ̃ n sɔkɔ n pi, nɛ́ dlo náh wɛ ké sɔkɔ. Tɛ́ kè náh n yĩn n pi krótókè ànɛ̂ ké sɔkɔ vyɔ́ yɩ́kɩ́nɔ́ képékè ó tyɩ́ dɛ́, pépi tɔ min-á kɩ n syah n wũ ké sɔkɔ.
10 Disse ele: “Senhores, se prosseguirmos, vejo que teremos problemas adiante. Haverá grande prejuízo para o navio e para a carga, e perigo para nossa vida”.
11 Ǹtɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ sõ̀ mɛ sɛ̃ krótókè tó-ò dĩ́ ànɛ̂ ké yõ̀tɛ̃̀ wɛy yõ sɔkɔ, à kal Pole tyɩ́lɛ.
11 Mas o oficial encarregado dos prisioneiros deu mais ouvidos ao capitão e ao proprietário do navio que a Paulo.
12 Tɛ́ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah krótónè yĩ́n-ńsah mɛ̀ náh sõ̀ mɛ plɛ kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́nɛ. Képah ye, névye kan sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi, pé yĩni tɛ̃ ké krótónè yĩ́n-ńsah yɔ́ sɔkɔ pè n ye Fenikisilɛ, pé kyɩ kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́ pɩ nɛ́npɔ́. Nɛ́npɔ́ sõ̀ mɛ Krɛtɩ gbĩ̀yiki tĩ̀nnɛ.
12 E, uma vez que Bons Portos era uma enseada aberta, um péssimo lugar para passar o inverno, a maioria da tripulação desejava ir a Fenice, que ficava mais adiante na costa de Creta, e passar o inverno ali. Fenice era um bom porto, com abertura apenas para o sudoeste e o noroeste.
13 Képah sɔkɔ, yã́hkɩ́ yɔ́ tyah n kõ n wil fálfál yɔ nɩyṍ tĩ̀nnɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, pè sõ̀ mɛ n sõ nɛ páh nɛ̂ yah tɔkɔ, kǎh kɩ fɛ̃ pɩ, tɛ́ mɛ krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbílkì dɔkɔ mɔ, krótókè kɔ̃ kè tyah n sɔkɔ, à kyɩ tɔrɩ sɔkɔ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah gbɔ̀pɔlɛ.
13 Quando um vento leve começou a soprar do sul, os marinheiros pensaram que conseguiriam chegar lá a salvo. Por isso, levantaram âncora e foram costeando Creta.
14 Dǒ kwéy, yã́hpékè yɔ́ kõ wil ymɔ yõ à tiki pɔ mɩ á sɔkɔ. Yã́hkɩ́ mɛ̀ yĩn ye sõ̀ Yerakilõnɛ.
14 Mas o tempo mudou de repente, e um vento com força de furacão, chamado Nordeste, soprou sobre a ilha e nos empurrou para o mar aberto.
15 Kè pɔ á krótókè tɔkɔ n yuku gbɛ̃̀ntɛ̃̀náhlɛ, á náh tɛ̃ wɛ ké yah kõ. Á mɛ á gblɔ̌y fĩn mɔ kè kɔ̃.
15 Como os marinheiros não conseguiam manobrar o navio para ficar de frente para o vento, desistiram e deixaram que fosse levado pela tempestade.
16 Kè kyɩ sɔkɔ álɛ gbɛ̃̀nyahpír yɔ́ tnɔ̂ pè n ye Kodalɛ, pnɛ yɔ nɩyṍ. Kénɛ gbɛ̃̀nyah sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy. Kǎh pɩ sɛ̃́, krótópír nɛ̂-á sõ̀ mɛ tóhnmɔnsàhnɔ́lɛ krótókè ǹgbɛ̃ tyɩ́, á gbah tɛ̃, à képah wɛ yɔrɩ dah mɔ ké sɔkɔ yèvyãhrɩlɛ.
16 Navegamos pelo lado menos exposto de uma pequena ilha chamada Cauda, onde, com muito custo, conseguimos içar para bordo o barco salva-vidas que viajava rebocado.
17 Ké dáhnmɔntɛnɔ náh, á mnɔlɛ krótókè ǹgbɛ̃ pukubi kore vi nɛ kè káh kwɔkɩ. Tɛ́ tíkí-á sõ̀ mɛ á tɛ̃ nɛ á káh kyɩ n nir Libi gbɛ̃̀nyah sèmìyã́hrɩ́ sɔkɔ sɛ̃́, képah ye á krótókè yõ̀tah flɔ kũ, sépi nónó gbõ̀ yõ-á ńkɛ̃́nɛ yã́hkɩ́ kélɛ n tu n mɔ súú, tɛ́ mɛ á gblɔ̌y fĩn mɔ yã́hkɩ́ kɔ̃ kè n yuku álɛ.
17 Então os marinheiros amarraram cordas em volta do casco do navio para reforçá-lo. Temiam ser arrastados para os bancos de areia de Sirte, diante do litoral africano, por isso baixaram a âncora flutuante para desacelerar o navio e deixaram que fosse levado pelo vento.
18 Dĩndallɛ, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ álɛ n kah fwo sɛ̃́, kǎh pɩ sɛ̃́, pè krótókè tɔ́kɔ́bɩ́ wilki min dah mɔ pnɛ yɔ sɔkɔ.
18 No dia seguinte, como ventos com força de vendaval continuavam a castigar o navio, a tripulação começou a lançar a carga ao mar.
19 Sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sõlɛ, krótókè tópú tɔ mɛ ké tõ̀npɩ̀vyɔ́ túkù wilki ké sɔkɔ, à min dah mɔ pnɛ yɔ sɔkɔ pé gblɔ̌y.
19 No terceiro dia, removeram até mesmo parte do equipamento do navio e o jogaram fora.
20 Kè sõ̀ mɛ pɩ sèpĩ̀n náhnáhlɛ, tɛ́ á náh gbĩ wɛ yah yĩ́nɛ, képah náh pɩ, ńwɔ̃́ kèpyelɛ. Yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ peke tɛ̃ sɛ̃́, fɔ́ɔ́ á náh tɔ̃ mɛ pɔ n sõ nɛ, áyáh kɩ pwah.
20 A tempestade terrível prosseguiu por muitos dias, escondendo o sol e as estrelas, até que perdemos todas as esperanças.
21 Kǎh pɩ sɛ̃́, á sõ̀ mɛ sèpĩ̀n náhnáh pɩ yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ. Képah sɔkɔ, Pole mɛ yuku yĩn no pól nɩyṍ, tɛ́ nɛ ńkɛ̃́, pé kódíbí, pǎh sõ̀ yɩ̃nɛ pè sah péwɔ yóré yõ, pé mó wũ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah. Képah-à sõ̀ mɛ pɩ, páh dlo nónó gbal, ànɛ̂ yɩ́kɩ́nɔ́ nónó-á pɩ pé tyɩ́ yɔ̀, sè náh náhkɩ pé yĩni n tɛ̃ n pi dò!
21 Fazia tempo que ninguém comia. Por fim, Paulo reuniu a tripulação e disse: “Os senhores deveriam ter me dado ouvidos no princípio e não ter deixado Bons Portos. Teriam evitado todo este prejuízo e esta perda.
22 Ǹtɛ núkúnúkú, páh kélɛ n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pè pé nɩ syãh, ńkɛ̃́ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ yõ náh yɩ̃ n pi à wil krótókè tyɩ́ sɔkɔ.
22 Mas tenham bom ânimo! O navio afundará, mas nenhum de vocês perderá a vida.
23 Ńkɛ̃́, Liyel nɛ̂ tyɩ́ yõ-á péwɔlɛ pé tõ̀lɛ n pɩ ǹ tyɩ́, ǹmɔ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á wil pé yah lékã̂h mɛ̀ sɔkɔ,
23 Pois, ontem à noite, um anjo do Deus a quem pertenço e sirvo se pôs ao meu lado
24 tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Káh tíkí pɩ, Pole! Á kɩ n yĩn n pi Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar yah sɔkɔ, kɩ á yṍtyí yo ǹ tyɩ́. Tɛ́ névye nónó pól-á mɛ n yuku álɛ krótókè sɔkɔ, áwɔ gbõ̀ yõ, pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ yõ náh n yɩ̃ n pi.»
24 e disse: ‘Não tenha medo, Paulo! É preciso que você compareça diante de César. E Deus, em sua bondade, concedeu proteção a todos que navegam com você’.
25 Képah-á, péwɔ Pole sɛ̃́nɔ́-á mɛ Liyel yõ nɛ, kǎh kɩ n pɩ n pi sɔ̃́-á ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yo kélɛ pé tyɩ́. Képah-á, pè pé nɩ syãh pé kódíbí.
25 Portanto, tenham bom ânimo! Creio em Deus; tudo ocorrerá exatamente como ele disse.
26 Ǹtɛ krótókè tɛ̃̀ wɔ-á kɩ kyɩ n yɩkɩ n pi pé tyɩ́ yɔ nɩyṍ kwil yɔ́ sɔkɔ dɛ́!
26 É necessário, porém, que sejamos impulsionados para uma ilha”.
27 Légbĩ́nɛ, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ álɛ n fwo n yuku sɛ̃́ pnɛ yɔ yõ, nɛ̂-á pè n ye Mediteranɩnɛ, fɔ́ɔ́ à pɔ syɩ ké sèpĩ̀n gbɔ̃nyã́h-ò sõ lékã̂h tyɩ́. Tɛ́ lénɩ mɔ́nɔ́ wrɔ́ sɔkɔ, krótókè tópú sõ̀ kè sõ nɛ, áyáh mɛ de n tɛ kènkwã̀h yõlɛ,
27 Por volta da meia-noite, na décima quarta noite de tempestade, enquanto éramos levados de um lado para o outro no mar Adriático, os marinheiros perceberam que estávamos perto de terra firme.
28 tɛ́ yɔ́ntî sãh sãh kwâh min dah mɔ yɔ sɔkɔ, tɛ́ kè wɛ ké súkúlínɔ́ mɛ mɛ́tɛ́rnɔ́ yõgbãm pɔ́ kwǎrninɔlɛ. Áyáh yuku yahlɛ kwéy, pè tɔ̃ kè min dah mɔ, tɛ́ kè wɛ ké súkúlínɔ́ mɛ mɛ́tɛ́rnɔ́ túkúrí pɔ́ kwǎrtɔ̃nɔlɛ.
28 Lançaram a sonda e verificaram que a água tinha 37 metros de profundidade. Um pouco depois, lançaram a sonda novamente e encontraram apenas 27 metros.
29 Pè sõ̀ mɛ tíkílɛ n pɩ nɛ, krótókè káh pɔ kyɩ syɩ dyêh yísyɔ́ tyɩ́, kè yɩkɩ. Képah ye, pè krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl ǹyẽ̂h dah mɔ krótókè náh tĩ̀nnɛ, tɛ́ mɛ tyah dálnɔ́ ólɛ n dɛkɩ.
29 Temiam que, se continuássemos assim, seríamos atirados contra as rochas na praia. Por isso, lançaram quatro âncoras da parte de trás do navio e ansiavam para que o dia chegasse logo.
30 Ǹtɛ krótókè tópú sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ tó-ńsahlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè krótópír tiki mɔ yɔ yõ, tɛ́ nɛ páh nɛ pé krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl dah mɔ krótókè yah tĩ̀nnɛ.
30 Dando a entender que iriam lançar as âncoras da parte da frente, os marinheiros baixaram o barco salva-vidas, na tentativa de abandonar o navio.
31 Képah sɔkɔ, Pole mɛ yo sràsyíbí ànɛ̂ pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, díbí nɔ́pi-à kɩ wṹ-ńkɛ̃̂nɛ krótókè sɔkɔ, pépi náh tɛ̃ wɛ n pwah n pi dɛ́!
31 Paulo, então, disse ao oficial no comando e aos soldados: “Se os marinheiros não permanecerem a bordo, vocês não conseguirão se salvar”.
32 Képah sɔkɔ, mnɔ nónó-á sõ̀ tɛ̃ sah krótópírlɛ, sràsyíbí núkú sépi kɔ̃lɩ mɔ kè kɔ̃ kè sɔkɔ.
32 Então os soldados cortaram as cordas do barco salva-vidas e o deixaram à deriva.
33 Képah náh, tyah-á pópó n dal, Pole kè yah kɔ̃ no pól tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pè yõke yõ. À nɛ ńkɛ̃́, ké sèpĩ̀n gbɔ̃nyã́h-ò-á kwɛynɛ yɔ̀, pé yáh-ńsah mɛ tyɛ tɛ̃ pópó, pè náh mɛ fɛ̃ yõkelɛ n yõ.
33 Enquanto amanhecia, Paulo insistiu que todos comessem. “De tão preocupados, vocês não se alimentam há duas semanas”, disse ele.
34 Ǹtɛ yõke vyãh-á mó tɔ̃ mɛ pé min pwáhnɔ́ tyɩ́ sɔkɔ. Képah-á, páh kélɛ n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pè yõke yõ. Ńkɛ̃́, pé sɔkɔ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ yõ̀yén pɔ́ núkú fyé náh n mɔ n pu n pi.
34 “Por favor, comam alguma coisa agora, para seu próprio bem. Pois nem um fio de cabelo de sua cabeça se perderá.”
35 Képah yóntɛnɔ náh, Pole búrn tɔkɔ, tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́ no pól yĩ́ yah, tɛ́ kè kwɔ à tyah n tah.
35 Em seguida, tomou um pão, deu graças a Deus na presença de todos, partiu-o em pedaços e comeu.
36 Képah sɔkɔ, no pól nɩ sũ, pé tɔ mɛ yõke yõ.
36 Todos se animaram e começaram a comer.
37 Névye nónó-á sõ̀ mɛ krótókè mɛ̀ sɔkɔ, á pól sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ lègbãm tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ kénúkòlɛ (276).
37 Havia um total de 276 pessoas a bordo.
38 Á pól-á yõ tɔ̃ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, á sèmukɔ wilki min dah mɔ yɔ sɔkɔ krótókè kɔ̃ kè pɩ fáhfáh.
38 Depois de se alimentar, a tripulação aliviou o peso do navio mais um pouco, atirando ao mar toda a carga de trigo.
39 Képah tɛ̃̀nɛ, tyah-á pɔ dal krótókè tópú náh sõ̀ mɛ kènkwã̀h yõ yah pɩ̃. Pǎh pɔ yɔ kéngbárkɩ̀ yɔ́ kyɔmɩ wɛ, nɛ́npɔ́ mɛ wɛ́nyĩ́n-ńsahlɛ, pè nɛ páh kɩ yuku yah nɛ́npɔ́ krótókèlɛ, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi.
39 Ao amanhecer, não reconheceram a terra, mas viram uma enseada com uma praia e cogitaram se seria possível chegar ali e atracar o navio.
40 Képah sɔkɔ, pè krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl dɛ mɔ sè kɔ̃ sè wũ pnɛ yɔ sɔkɔ. Tɛ́ núkú yɔ̃ sɔkɔ krótókè yah tɛ̃ tɛ̃ yî tɔ wah mɔ, ké yah tɛ̃ yĩnnɛ. Tɛ́ mɛ fwɔ toh yĩ̂nyõ, krótókè yah tĩ̀nnɛ, yã́hkɩ́ kɔ̃ kè kélɛ n tu n mɔ, tɛ́ pé yah mɔ à yɔ kéngbárkɩ̀ mɛ̀nɛ n yɩ̃kɩ.
40 Então cortaram as âncoras e as deixaram no mar. Depois, afrouxaram as cordas que controlavam os lemes, levantaram a vela da frente e foram rumo à praia,
41 Ǹtɛ pè kyɩ yĩni tɛ̃ yɔ́ntáh sèmìyã́hrɩ́ fìì yɔ́ tyɩ́, à nir ké sɔkɔ. Krótókè yah tĩ̀n sõ̀ mɛ kyɩ di sèmìyã́hrɩ́ sɔkɔ, fɔ́ɔ́ kè náh mɛ fɛ̃ n yike, tɛ́ níkwîl mɛ ké náh tĩ̀nnɛ n mɩ n kwɔkɩ n pɔ.
41 mas o navio foi apanhado entre duas correntezas contrárias e encalhou antes do esperado. A parte da frente se encravou e ficou imóvel, enquanto a parte de trás, atingida pela força das ondas, começou a se partir.
42 Képah sɔkɔ, sràsyíbí sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névye kònmɔ-ńsahlɛ. Tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃ nɛ, pè káh pɔ n yɔ̃ n wil n to n pwah.
42 Os soldados queriam matar os prisioneiros para que não nadassem até a praia e depois fugissem.
43 Ǹtɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé Pole pwah mɔ sɛ̃́, à pè yĩni mɔ képah pɩ́nɔ́lɛ. Tɛ́ nɛ, yɔ yɔ̃́npnɛ̀pu ǹgbò yɔkɔ de yɔ sɔkɔ, pè kènkwã̀h yõlɛ n yɩ̃kɩ.
43 O oficial no comando, porém, desejava poupar a vida de Paulo e não permitiu que executassem seu plano. Ordenou aos que sabiam nadar que saltassem ao mar primeiro e fossem em direção a terra.
44 Tɛ́ mɛ nɛ, no tɛ́lɔ́ sésárnɔ tɔkɔ, képah náh pɩ, krótókè kwɔ́kɩ́nɔ́lɛ, pè dɔkɔ sépi yõ, pè nɛ n yɔ̃ n yuku. Sɛ̃́ ye kè pɩ, tɛ́ no pól yĩni tɛ̃ kènkwã̀h yõ sɔkɔ krómkróm pé vyelɛ.
44 Os outros se agarraram a tábuas ou pedaços do navio destruído. Assim, todos chegaram à praia em segurança.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.