Atos 27

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Képah sɔkɔ, kǎh pɔ sah núkú yõ nɛ, áyáh kɩ yuku n pi Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesar tyɩ́ Yitalɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, pè mɛ Pole ànɛ̂ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névye yísyɔ́ dahbɩ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ gbõ̀, nɛ à sɔkɔ álɛ. Dĩ́ mɛ̀ yĩn ye sõ̀ Nsyulyusilɛ. Ǹmɔ ye sõ̀ Wrome tãn sràsyíbí tĩ̀nkì yɔ́ yõ̀tɛ̃̀nɛ nɛ̂-á pè n ye Wokustilɛ.
1 Ficou resolvido que devíamos embarcar para a Itália. Então entregaram Paulo e os outros presos a Júlio, um oficial romano que era do batalhão chamado “Batalhão do Imperador”.
2 Képah tɛ̃̀nɛ, á de Adramiti kwil krótókè ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ, à sɔkɔ. Krótókè mɛ̀ kɩ sõ̀ n syɔ̃ n pi Asi gbɛ̃̀nyah krótónè yĩ́n-ńtã̂n sɔkɔ. Arisitarkɩ sõ̀ mɛ álɛ, nɛ̂-á n wil Masedonɩ gbɛ̃̀nyah kwil yɔ́ sɔkɔ pè n ye Tesalonikilɛ.
2 Nós embarcamos num navio da cidade de Adramítio, que estava pronto para navegar para os portos da província da Ásia. E assim começamos a viagem. Aristarco, um macedônio da cidade de Tessalônica, estava conosco.
3 Ké dĩndallɛ, á kyɩ de Sidõ kwil. Ǹtɛ Nsyulyusi sõ̀ mɛ Pole tɛ̃́nɔ́ plɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à wɛ̃̀kɩ̀lɛ Pole kɔ̃ nɛ, à kyɩ yah ǹ kódíbí tyɩ́, pè kɔ̃ pè à wɛ n yohnɩ n mɔ.
3 No dia seguinte chegamos ao porto de Sidom. Júlio tratava Paulo com bondade e lhe deu licença para ir ver os seus amigos e receber deles o que precisava.
4 Képah náh, áyáh yal nɛ́npɔ́, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ álɛ n fwo. Kǎh pɩ sɛ̃́, á syɔ̃ gbɛ̃̀nyah yɔ́ gbɔ̀pɔ pè n ye Syiprilɛ, pnɛ yɔ nɩyṍ. Képah sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy.
4 Depois de sairmos de Sidom, navegamos ao norte da ilha de Chipre a fim de evitar os ventos que estavam soprando contra nós.
5 Tɛ́ yɔ̃ sɔkɔ pnɛ yɔ sɔkɔ, à syɔ̃ Silisi gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ Pãnfili gbɛ̃̀nyah gbɔ̀pɔ, à kyɩ tiki Mira kwil, Lisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ.
5 Atravessamos o mar em frente ao litoral da região da Cilícia e província da Panfília e chegamos a Mirra, uma cidade da província da Lícia.
6 Áyáh mɛ nɛ́npɔ́, Wrome tãn sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ mɛ Alɛkisãdri kwil krótókè ǹgbɛ̃ yɔ́ wɛ, nɛ̂-á kɩ sõ̀ n yuku n pi Yitalɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. À mɛ á dah mɔ képah sɔkɔ.
6 Ali o oficial romano encontrou um navio da cidade de Alexandria, que ia para a Itália, e nos fez embarcar nele.
7 Á sèpĩ̀n náhnáh pɩ, tɛ́ á náh sõ̀ mɛ fɛ̃ n to súú. Á yèvyãhrɩ kah pɩ, tɛ́ pyě yĩni tɛ̃ Knidi kwil dé-ńsahlɛ yúkɛy. Ǹtɛ yã́hkɩ́-á sõ̀ mɛ álɛ n fwo nɛ́npɔ́ tĩ̀n yúkúnɔ́lɛ sɛ̃́, gbɛ̃̀nyah nɛ̂-á pè n ye Krɛtɩlɛ pnɛ yɔ nɩyṍ, á syɔ̃ képah dónmɔ-ńsah yɔ́ gbɔ̀pɔ pè n ye Salmonenɛ. Nɛ́npɔ́ sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy.
7 Navegamos bem devagar vários dias e com grande dificuldade chegamos em frente da cidade de Cnido. Como o vento não nos deixava continuar naquela direção, passamos pelo cabo Salmona da ilha de Creta e seguimos pelo lado sul daquela ilha, o qual é protegido dos ventos.
8 Á yèvyãhrɩ pɩ nɛ́npɔ́ sɔ́kɔ́-ńsah sɔkɔ, à kyɩ yĩni tɛ̃ Krɛtɩ fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ pè n ye Krótónè yĩ́n-ńsah pèpɛynɛ. Lasɩ kwil mɛ nɛ́npɔ́ tnɔ̂.
8 Assim fomos navegando bem perto do litoral e, ainda com dificuldade, chegamos a um lugar chamado “Bons Portos”, perto da cidade de Laseia.
9 Légbĩ́nɛ, wrɔ́ náhnáh sõ̀ mɛ sɔkɔ tɛ. Tɛ́ Nsyifunɔ fílsã̀hkɩ̀ sõ̀ níkì tɛ̃ gbĩ́-á sõ̀ mɛ sɔkɔ tɛ sɛ̃́, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ kõ. Kǎh pɩ sɛ̃́, krótókè tónɔ́ sõ̀ mɛ pɩ dlolɛ. Képah ye, Pole mɛ ké gbáhdyâh di pé tyɩ́ nɛ,
9 Ficamos ali muito tempo, e tornou-se perigoso continuar a viagem porque o inverno estava chegando . Então Paulo avisou:
10 pé kódíbí, péwɔ-á kè wɛ tɛ nɛ, krótókè tónɔ́ náh tɔ̃ fɛ̃ n yɔ̃ n sɔkɔ n pi, nɛ́ dlo náh wɛ ké sɔkɔ. Tɛ́ kè náh n yĩn n pi krótókè ànɛ̂ ké sɔkɔ vyɔ́ yɩ́kɩ́nɔ́ képékè ó tyɩ́ dɛ́, pépi tɔ min-á kɩ n syah n wũ ké sɔkɔ.
10 — Homens, estou vendo que daqui para diante a nossa viagem será perigosa. Haverá grandes prejuízos não somente com o navio e com a sua carga, mas também haverá perda de vidas.
11 Ǹtɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ sõ̀ mɛ sɛ̃ krótókè tó-ò dĩ́ ànɛ̂ ké yõ̀tɛ̃̀ wɛy yõ sɔkɔ, à kal Pole tyɩ́lɛ.
11 Mas o oficial romano tinha mais confiança no capitão e no dono do navio do que em Paulo.
12 Tɛ́ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah krótónè yĩ́n-ńsah mɛ̀ náh sõ̀ mɛ plɛ kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́nɛ. Képah ye, névye kan sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi, pé yĩni tɛ̃ ké krótónè yĩ́n-ńsah yɔ́ sɔkɔ pè n ye Fenikisilɛ, pé kyɩ kwɔ̀vɩrɩ gbĩ́ pɩ nɛ́npɔ́. Nɛ́npɔ́ sõ̀ mɛ Krɛtɩ gbĩ̀yiki tĩ̀nnɛ.
12 O porto não era bom para passar o inverno. Por isso a maioria achava que devíamos sair dali e tentar chegar a Fênix. Essa cidade é um porto de Creta que tem um lado para o sudoeste e o outro para o noroeste. E eles achavam que poderíamos passar o inverno ali.
13 Képah sɔkɔ, yã́hkɩ́ yɔ́ tyah n kõ n wil fálfál yɔ nɩyṍ tĩ̀nnɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, pè sõ̀ mɛ n sõ nɛ páh nɛ̂ yah tɔkɔ, kǎh kɩ fɛ̃ pɩ, tɛ́ mɛ krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbílkì dɔkɔ mɔ, krótókè kɔ̃ kè tyah n sɔkɔ, à kyɩ tɔrɩ sɔkɔ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah gbɔ̀pɔlɛ.
13 Começou a soprar do sul um vento fraco, e por isso eles pensaram que podiam fazer o que tinham planejado. Levantamos âncora e fomos navegando o mais perto possível do litoral de Creta.
14 Dǒ kwéy, yã́hpékè yɔ́ kõ wil ymɔ yõ à tiki pɔ mɩ á sɔkɔ. Yã́hkɩ́ mɛ̀ yĩn ye sõ̀ Yerakilõnɛ.
14 Mas, de repente, um vento muito forte, chamado “Nordeste”, veio da ilha
15 Kè pɔ á krótókè tɔkɔ n yuku gbɛ̃̀ntɛ̃̀náhlɛ, á náh tɛ̃ wɛ ké yah kõ. Á mɛ á gblɔ̌y fĩn mɔ kè kɔ̃.
15 e arrastou o navio de tal maneira, que não pudemos fazer com que ele seguisse na direção certa. Por isso desistimos e deixamos que o vento nos levasse.
16 Kè kyɩ sɔkɔ álɛ gbɛ̃̀nyahpír yɔ́ tnɔ̂ pè n ye Kodalɛ, pnɛ yɔ nɩyṍ. Kénɛ gbɛ̃̀nyah sõ̀ mɛ yã́hkɩ́ yah kõ sah á tyɩ́ kwéy. Kǎh pɩ sɛ̃́, krótópír nɛ̂-á sõ̀ mɛ tóhnmɔnsàhnɔ́lɛ krótókè ǹgbɛ̃ tyɩ́, á gbah tɛ̃, à képah wɛ yɔrɩ dah mɔ ké sɔkɔ yèvyãhrɩlɛ.
16 Para escaparmos do vento, passamos ao sul de uma pequena ilha chamada Cauda. Ali, com muita dificuldade, conseguimos recolher o bote do navio.
17 Ké dáhnmɔntɛnɔ náh, á mnɔlɛ krótókè ǹgbɛ̃ pukubi kore vi nɛ kè káh kwɔkɩ. Tɛ́ tíkí-á sõ̀ mɛ á tɛ̃ nɛ á káh kyɩ n nir Libi gbɛ̃̀nyah sèmìyã́hrɩ́ sɔkɔ sɛ̃́, képah ye á krótókè yõ̀tah flɔ kũ, sépi nónó gbõ̀ yõ-á ńkɛ̃́nɛ yã́hkɩ́ kélɛ n tu n mɔ súú, tɛ́ mɛ á gblɔ̌y fĩn mɔ yã́hkɩ́ kɔ̃ kè n yuku álɛ.
17 Os marinheiros levantaram o bote para dentro do navio e amarraram o casco do navio com cordas grossas. Estavam com medo de que o navio fosse arrastado para os bancos de areia que ficam perto do litoral da Líbia. Então desceram as velas e deixaram que o navio fosse levado pelo vento.
18 Dĩndallɛ, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ álɛ n kah fwo sɛ̃́, kǎh pɩ sɛ̃́, pè krótókè tɔ́kɔ́bɩ́ wilki min dah mɔ pnɛ yɔ sɔkɔ.
18 E a terrível tempestade continuou. No dia seguinte começaram a jogar a carga no mar.
19 Sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sõlɛ, krótókè tópú tɔ mɛ ké tõ̀npɩ̀vyɔ́ túkù wilki ké sɔkɔ, à min dah mɔ pnɛ yɔ sɔkɔ pé gblɔ̌y.
19 E, no outro dia, os marinheiros, com as próprias mãos, jogaram no mar uma parte do equipamento do navio.
20 Kè sõ̀ mɛ pɩ sèpĩ̀n náhnáhlɛ, tɛ́ á náh gbĩ wɛ yah yĩ́nɛ, képah náh pɩ, ńwɔ̃́ kèpyelɛ. Yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ peke tɛ̃ sɛ̃́, fɔ́ɔ́ á náh tɔ̃ mɛ pɔ n sõ nɛ, áyáh kɩ pwah.
20 Durante muitos dias não pudemos ver o sol nem as estrelas, e o vento continuava soprando forte. Finalmente perdemos toda a esperança de nos salvarmos.
21 Kǎh pɩ sɛ̃́, á sõ̀ mɛ sèpĩ̀n náhnáh pɩ yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ. Képah sɔkɔ, Pole mɛ yuku yĩn no pól nɩyṍ, tɛ́ nɛ ńkɛ̃́, pé kódíbí, pǎh sõ̀ yɩ̃nɛ pè sah péwɔ yóré yõ, pé mó wũ Krɛtɩ gbɛ̃̀nyah. Képah-à sõ̀ mɛ pɩ, páh dlo nónó gbal, ànɛ̂ yɩ́kɩ́nɔ́ nónó-á pɩ pé tyɩ́ yɔ̀, sè náh náhkɩ pé yĩni n tɛ̃ n pi dò!
21 Fazia muito tempo que eles não comiam nada. Então Paulo ficou de pé no meio deles e disse: — Homens, vocês deviam ter dado atenção ao que eu disse e ter ficado em Creta; e assim não teríamos tido toda esta perda e este prejuízo.
22 Ǹtɛ núkúnúkú, páh kélɛ n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pè pé nɩ syãh, ńkɛ̃́ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ yõ náh yɩ̃ n pi à wil krótókè tyɩ́ sɔkɔ.
22 Mas agora peço que tenham coragem. Ninguém vai morrer; vamos perder somente o navio.
23 Ńkɛ̃́, Liyel nɛ̂ tyɩ́ yõ-á péwɔlɛ pé tõ̀lɛ n pɩ ǹ tyɩ́, ǹmɔ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á wil pé yah lékã̂h mɛ̀ sɔkɔ,
23 Digo isso porque, na noite passada, um anjo do Deus a quem pertenço e sirvo apareceu a mim
24 tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Káh tíkí pɩ, Pole! Á kɩ n yĩn n pi Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar yah sɔkɔ, kɩ á yṍtyí yo ǹ tyɩ́. Tɛ́ névye nónó pól-á mɛ n yuku álɛ krótókè sɔkɔ, áwɔ gbõ̀ yõ, pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ yõ náh n yɩ̃ n pi.»
24 e disse: “Paulo, não tenha medo! Você precisa ir até a presença do Imperador. E Deus, na sua bondade, já lhe deu a vida de todos os que estão viajando com você.”
25 Képah-á, péwɔ Pole sɛ̃́nɔ́-á mɛ Liyel yõ nɛ, kǎh kɩ n pɩ n pi sɔ̃́-á ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yo kélɛ pé tyɩ́. Képah-á, pè pé nɩ syãh pé kódíbí.
25 Por isso, homens, tenham coragem! Eu confio em Deus e estou certo de que ele vai fazer o que me disse.
26 Ǹtɛ krótókè tɛ̃̀ wɔ-á kɩ kyɩ n yɩkɩ n pi pé tyɩ́ yɔ nɩyṍ kwil yɔ́ sɔkɔ dɛ́!
26 Porém vamos ser arrastados para alguma ilha.
27 Légbĩ́nɛ, yã́hkɩ́ sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ álɛ n fwo n yuku sɛ̃́ pnɛ yɔ yõ, nɛ̂-á pè n ye Mediteranɩnɛ, fɔ́ɔ́ à pɔ syɩ ké sèpĩ̀n gbɔ̃nyã́h-ò sõ lékã̂h tyɩ́. Tɛ́ lénɩ mɔ́nɔ́ wrɔ́ sɔkɔ, krótókè tópú sõ̀ kè sõ nɛ, áyáh mɛ de n tɛ kènkwã̀h yõlɛ,
27 Duas semanas depois, à noite, continuávamos sendo levados pela tempestade no mar Mediterrâneo. Mais ou menos à meia-noite, os marinheiros começaram a sentir que estávamos chegando perto de terra.
28 tɛ́ yɔ́ntî sãh sãh kwâh min dah mɔ yɔ sɔkɔ, tɛ́ kè wɛ ké súkúlínɔ́ mɛ mɛ́tɛ́rnɔ́ yõgbãm pɔ́ kwǎrninɔlɛ. Áyáh yuku yahlɛ kwéy, pè tɔ̃ kè min dah mɔ, tɛ́ kè wɛ ké súkúlínɔ́ mɛ mɛ́tɛ́rnɔ́ túkúrí pɔ́ kwǎrtɔ̃nɔlɛ.
28 Então jogaram no mar uma corda com um peso na ponta e viram que a água ali tinha trinta e seis metros de fundura. Mais adiante tornaram a medir, e deu vinte e sete metros.
29 Pè sõ̀ mɛ tíkílɛ n pɩ nɛ, krótókè káh pɔ kyɩ syɩ dyêh yísyɔ́ tyɩ́, kè yɩkɩ. Képah ye, pè krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl ǹyẽ̂h dah mɔ krótókè náh tĩ̀nnɛ, tɛ́ mɛ tyah dálnɔ́ ólɛ n dɛkɩ.
29 Eles ficaram com muito medo de que o navio fosse bater contra as rochas. Por isso jogaram quatro âncoras da parte de trás do navio e oraram para que amanhecesse logo.
30 Ǹtɛ krótókè tópú sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ tó-ńsahlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè krótópír tiki mɔ yɔ yõ, tɛ́ nɛ páh nɛ pé krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl dah mɔ krótókè yah tĩ̀nnɛ.
30 Aí os marinheiros tentaram escapar do navio. Baixaram o bote no mar, fingindo que iam jogar âncoras da parte da frente do navio.
31 Képah sɔkɔ, Pole mɛ yo sràsyíbí ànɛ̂ pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, díbí nɔ́pi-à kɩ wṹ-ńkɛ̃̂nɛ krótókè sɔkɔ, pépi náh tɛ̃ wɛ n pwah n pi dɛ́!
31 Então Paulo disse ao oficial romano e aos soldados: — Se os marinheiros não ficarem no navio, vocês não poderão se salvar.
32 Képah sɔkɔ, mnɔ nónó-á sõ̀ tɛ̃ sah krótópírlɛ, sràsyíbí núkú sépi kɔ̃lɩ mɔ kè kɔ̃ kè sɔkɔ.
32 Aí os soldados cortaram as cordas que prendiam o bote e o largaram no mar.
33 Képah náh, tyah-á pópó n dal, Pole kè yah kɔ̃ no pól tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pè yõke yõ. À nɛ ńkɛ̃́, ké sèpĩ̀n gbɔ̃nyã́h-ò-á kwɛynɛ yɔ̀, pé yáh-ńsah mɛ tyɛ tɛ̃ pópó, pè náh mɛ fɛ̃ yõkelɛ n yõ.
33 De madrugada Paulo pediu a todos que comessem alguma coisa e disse: — Já faz catorze dias que vocês estão esperando e durante este tempo não comeram nada.
34 Ǹtɛ yõke vyãh-á mó tɔ̃ mɛ pé min pwáhnɔ́ tyɩ́ sɔkɔ. Képah-á, páh kélɛ n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pè yõke yõ. Ńkɛ̃́, pé sɔkɔ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ yõ̀yén pɔ́ núkú fyé náh n mɔ n pu n pi.
34 Agora comam alguma coisa, por favor. Vocês precisam se alimentar para poder continuar vivendo. Pois ninguém vai perder nem mesmo um fio de cabelo.
35 Képah yóntɛnɔ náh, Pole búrn tɔkɔ, tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́ no pól yĩ́ yah, tɛ́ kè kwɔ à tyah n tah.
35 Em seguida Paulo pegou pão e deu graças a Deus diante de todos. Depois partiu o pão e começou a comer.
36 Képah sɔkɔ, no pól nɩ sũ, pé tɔ mɛ yõke yõ.
36 Então eles ficaram com mais coragem e também comeram.
37 Névye nónó-á sõ̀ mɛ krótókè mɛ̀ sɔkɔ, á pól sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ lègbãm tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ kénúkòlɛ (276).
37 No navio éramos ao todo duzentas e setenta e seis pessoas.
38 Á pól-á yõ tɔ̃ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, á sèmukɔ wilki min dah mɔ yɔ sɔkɔ krótókè kɔ̃ kè pɩ fáhfáh.
38 Depois que todos comeram, jogaram o trigo no mar para que o navio ficasse mais leve.
39 Képah tɛ̃̀nɛ, tyah-á pɔ dal krótókè tópú náh sõ̀ mɛ kènkwã̀h yõ yah pɩ̃. Pǎh pɔ yɔ kéngbárkɩ̀ yɔ́ kyɔmɩ wɛ, nɛ́npɔ́ mɛ wɛ́nyĩ́n-ńsahlɛ, pè nɛ páh kɩ yuku yah nɛ́npɔ́ krótókèlɛ, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi.
39 Quando amanheceu, os marinheiros não reconheceram a terra, mas viram uma baía onde havia uma praia. Então resolveram fazer o possível para encalhar o navio lá.
40 Képah sɔkɔ, pè krótókè yĩn mɔ mɔ vyɔ́ngbîl dɛ mɔ sè kɔ̃ sè wũ pnɛ yɔ sɔkɔ. Tɛ́ núkú yɔ̃ sɔkɔ krótókè yah tɛ̃ tɛ̃ yî tɔ wah mɔ, ké yah tɛ̃ yĩnnɛ. Tɛ́ mɛ fwɔ toh yĩ̂nyõ, krótókè yah tĩ̀nnɛ, yã́hkɩ́ kɔ̃ kè kélɛ n tu n mɔ, tɛ́ pé yah mɔ à yɔ kéngbárkɩ̀ mɛ̀nɛ n yɩ̃kɩ.
40 Eles cortaram as cordas das âncoras, e as largaram no mar, e desamarraram os lemes. Em seguida suspenderam a vela do lado dianteiro, para que pudessem seguir na direção da praia.
41 Ǹtɛ pè kyɩ yĩni tɛ̃ yɔ́ntáh sèmìyã́hrɩ́ fìì yɔ́ tyɩ́, à nir ké sɔkɔ. Krótókè yah tĩ̀n sõ̀ mɛ kyɩ di sèmìyã́hrɩ́ sɔkɔ, fɔ́ɔ́ kè náh mɛ fɛ̃ n yike, tɛ́ níkwîl mɛ ké náh tĩ̀nnɛ n mɩ n kwɔkɩ n pɔ.
41 Mas o navio bateu num banco de areia e ficou encalhado. A parte da frente ficou presa, e a de trás começou a ser arrebentada pela força das ondas.
42 Képah sɔkɔ, sràsyíbí sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névye kònmɔ-ńsahlɛ. Tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃ nɛ, pè káh pɔ n yɔ̃ n wil n to n pwah.
42 Os soldados combinaram matar todos os prisioneiros, para que nenhum pudesse chegar até a praia e fugir.
43 Ǹtɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé Pole pwah mɔ sɛ̃́, à pè yĩni mɔ képah pɩ́nɔ́lɛ. Tɛ́ nɛ, yɔ yɔ̃́npnɛ̀pu ǹgbò yɔkɔ de yɔ sɔkɔ, pè kènkwã̀h yõlɛ n yɩ̃kɩ.
43 Mas o oficial romano queria salvar Paulo e não deixou que fizessem isso. Pelo contrário, mandou que todos os que soubessem nadar fossem os primeiros a se jogar na água e a nadar até a praia.
44 Tɛ́ mɛ nɛ, no tɛ́lɔ́ sésárnɔ tɔkɔ, képah náh pɩ, krótókè kwɔ́kɩ́nɔ́lɛ, pè dɔkɔ sépi yõ, pè nɛ n yɔ̃ n yuku. Sɛ̃́ ye kè pɩ, tɛ́ no pól yĩni tɛ̃ kènkwã̀h yõ sɔkɔ krómkróm pé vyelɛ.
44 E mandou também que os outros se salvassem, segurando-se em tábuas ou em pedaços do navio. E foi assim que todos nós chegamos a terra sãos e salvos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.