Atos 26
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa yo Pole tyɩ́ nɛ, wɛy-á mɛ ǹ tyɩ́, wǎh kɩ fɛ̃ ǹ vyãh kɔ̃lɩ. Wǎh yo sɛ̃́, Pole mɛ ǹ gbõ̀ yɔ̃, tɛ́ tyah ǹ vyãh kɔ̃̀lɩ̀nɔ́lɛ pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́,
1 Agripa disse a Paulo: Tens permissão de fazer a tua defesa. Paulo então fez um gesto com a mão e começou a sua justificação:
2 — ausente —
2 Julgo-me feliz de poder hoje fazer a minha defesa, na tua presença, ó rei Agripa, de tudo quanto me acusam os judeus,
3 — ausente —
3 porque tu conheces perfeitamente os seus costumes e controvérsias. Peço-te, pois, que me ouças com paciência.
4 À tɔkɔ pé kètɛ̃̀npìkì gbĩ́ dùkù tyɩ́, páh sõ̀ mɛ pé minnɛ n pɩ dùkù nɛ̂nɛ pé kwil tãn wrɔ́ ànɛ̂ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, Nsyifunɔ pól-á képahlɛ n pnɛ.
4 Minha vida, desde a minha primeira juventude, tem decorrido no meio de minha pátria e em Jerusalém, e é conhecida dos judeus.
5 Pǎh pélɛ n pnɛ di mónɔ́lɛ. Pàh kɩ mɛ ké tyɩ́, pǎh kɩ fɛ̃ pé kèdùkù yo ńtɛ̃nɛ nɛ, Farisiyɛ̃ névye tĩ̀nkì sɔkɔ nɛy-á pélɛ, tĩ̀nkì nɛ̂ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tyɩ́-á kah tah.
5 Sabem eles, desde longa data, e se quiserem poderão testemunhá-lo, que vivi segundo a seita mais rigorosa da nossa religião, isto é, como fariseu.
6 Ǹtɛ Liyel-á ǹ vyãh tɔkɔ pé náh tãn tyɩ́ nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ, péwɔ gbõ̀ sàhnɔ́-á mɛ ké yõ, képah yĩn-á pélɛ tukey sɔkɔ núkúnúkú yɔ̀.
6 Mas agora sou acusado em juízo, por esperar a promessa que foi feita por Deus a nossos pais,
7 Tɛ́ pépi yìkìnì gbɔ̃ninɔ́ gbõ̀ sàhnɔ́-á mɛ ké yõ nɛ, kǎh kɩ n pɩ n dal n mɔ n pi, tɛ́ mɛ gbah tɛ̃ à Liyellɛ n gbilki ké lékã̂h, ké gbĩ̀ntɔ̃̀. Képah yõ gbõ̀ sàhnɔ́ yĩn-á Nsyifunɔ tɔkɔ péwɔ kɔ̃ yɔ̀, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa.
7 e a qual as nossas doze tribos esperam alcançar, servindo a Deus noite e dia. Por essa esperança, ó rei, é que sou acusado pelos judeus.
8 Ǹtɛ kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ ké fɛ̃̀nsyinɔ tɔ̃ kah tah pé no Nsyifunɔ tyɩ́ nɛ, Liyel-á lékyɩ̂lɛ n yilki n mɔ nɩ?
8 Que pensais vós? É coisa incrível que Deus ressuscite os mortos?
9 Péwɔ ńtɛ̃ tɔ-á sõ̀ mɛ n sõ nɛ, páh yɩ̃nɛ pé tyi pól pɩ, pé Nasarɛtɩ kwil Yesu yĩn yõ sɛ̃́nɔ́ yah kõ.
9 Também eu acreditei que devia fazer a maior oposição ao nome de Jesus de Nazaré.
10 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm-á ké wɛ̃̀kɩ̀lɛ pé kɔ̃ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, páh Yesu yõ sɛ̃́pú náhnáh tɛ̃ dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ. Tɛ́ pàh sɔ̃́ sõ̀ pélɛ n ko n mɔ fyélɛ, péwɔ kè fɛ̃ n syi. Képah-á pé pɩ Yerusalɛmɩ kwil.
10 Assim procedi de fato em Jerusalém e tenho encerrado muitos irmãos em cárceres, havendo recebido para isso poder dos sumos sacerdotes; quando os sentenciavam à morte, eu dava a minha plena aprovação.
11 Páh sõ̀ mɛ n de n kɔ̃ pépi Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, à Yesu yõ sɛ̃́púlɛ n tɛ̃ n fõh, tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pè kyɩ̃ mɔ, pè Yesu yõ sɛ̃́nɔ́ yal mɔ. Tɛ́ pé fɔkɔ vyã́hnkàhnmɔnɔ tɛ̃̀ tyɩ́ pélɛ, páh ńkɛ̃́nɛ pé nyáh sõ ǹ kyɩ pélɛ n fõh kwlókáhkɩ́nɔ tɔ sɔkɔ.
11 Muitas vezes, perseguindo-os por todas as sinagogas, eu os maltratava para obrigá-los a blasfemar. Enfurecendo-me mais e mais contra eles, eu os perseguia até no estrangeiro.
12 Sɛ̃́-á sõ yɔ́lɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm mɛ tɛ̃́nwɛnɔ ànɛ̂ wɛ̃̀kɩ̀lɛ pé kɔ̃, pé yuku à n yuku Damasɩ kwil.
12 Nesse intuito, fui a Damasco, com poder e comissão dos sumos sacerdotes.
13 Ńkɛ̃́, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa, páh sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ gbĩ̀ntɔ̃̀ pɔ̃́lɛ, tɛ́ mɛ kyòo yɔ́ wɛ kè wil yĩ̂nyõ, nɛ̂-á piki kal gbĩnɛ, à pɔ kwɛ péwɔ ànɛ̂ pé wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́mû yõ pěrr, à pé mɔ gbɩ̃.
13 Era meio-dia, ó rei. Eu estava a caminho quando uma luz do céu, mais fulgurante que o sol, brilhou em torno de mim e dos meus companheiros.
14 Képah tɛ̃̀nɛ, pé pól syɩkɩlɩ sétáh tɛ́ péwɔ mɛ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh kè mɛ n yo pé tyɩ́ Yebre wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh sɛ̃́? Ǹgbǒ gbõ̀ nɛ̂-à yahle náh vìnɔ́lɛ, képah ye n kwɔ dɛ́!»
14 Caímos todos nós por terra, e ouvi uma voz que me dizia em língua hebraica: Saulo, Saulo, por que me persegues? Dura coisa te é recalcitrar contra o aguilhão.
15 Kǎh pɩ sɛ̃́, pé mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.
15 Então eu disse: Quem és, Senhor? O Senhor respondeu: Eu sou Jesus, a quem persegues.
16 Ǹtɛ yuku n yĩn á gbyẽ̂h yõ. Máh ń gblɔ̌ynɛ ǹ wɛ̃kɩ tir nɛ̂ yĩnnɛ, képah wɛ yɔ̀: Mé nɛ á pɩ ń tõ̀npɩlɛ. Sɔ̃́-á á wɛ ńnɛ yɔ̀, á kɩ kélɛ n yah n yo n kɔ̃, à tahlɩ tyi nónó tɔ-á mé kɩ pɔ ǹ wɛ̃kɩ n pi náhlɛ.
16 Mas levanta-te e põe-te em pé, pois eu te apareci para te fazer ministro e testemunha das coisas que viste e de outras para as quais hei de manifestar-me a ti.
17 Mé kɩ ǹ pwah mɔ wilki Nsyifunɔ ànɛ̂ kwlókáhkɩ́nɔ névye gbõ̀, pépi nónó tyɩ́-á mé n tɛkɩ n mɔ álɛ.
17 Escolhi-te do meio do povo e dos pagãos, aos quais agora te envio
18 Mé álɛ n tɛkɩ n mɔ pé tyɩ́ nɛ, á kyɩ pé yɩ̃́ yɩkɩ, pè kɔ̃ pè wil fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ pè pɔ kyòo yah. Pè mó wil sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ yɔ̃rɩ sɔkɔ pè pɔ Liyel tyɩ́, pé tyípêl kɔ̃ sè yɔ̃ mɔ pè kɔ̃, pè mó kyɩ tɛ̃̀-ǹsah wɛ Liyel wɛ̃́npì wrɔ́, nónó-á mɛ Liyel tyɩ́ yõ ńmɔ yõ sɛ̃́nɔ́ yĩnnɛ.»
18 para abrir-lhes os olhos, a fim de que se convertam das trevas à luz e do poder de Satanás a Deus, para que, pela fé em mim, recebam perdão dos pecados e herança entre os que foram santificados.
19 Pole-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛlɔ nɔ́pi yo tɛ, à ǹ syɩ yo Akripa tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́, páh tyi nónó noh, tɛ́ tyi nónó wɛ wɛ̃́kɩ́nɔ́ mɛ̀ sɔkɔ nɛ̂-á n wil Liyel tyɩ́, pé náh yahle sé pɩ́nɔ́lɛ.
19 Desde então, ó rei, não fui desobediente à visão celestial.
20 Tɛ́ Damasɩ tãn ǹgbò tyɩ́-á pé yo sélɛ. Képah náh, pé mɛ sè yo Yerusalɛmɩ tãn tyɩ́, ànɛ̂ Nsyude gbɛ̃̀nyah tãn póllɛ, à tahlɩ kwlo kwlo tɛ́lɔ́ tyɩ́. Páh kè yo pé pól tyɩ́ nɛ, pè pé nnɔ vi mɔ, pè mó Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃. Ńkɛ̃́, pè tyípéplɔlɛ n pɩ, nónó-á n wɛ̃kɩ nɛ gbɩ yõ, pé nnɔ-á vi mɔ.
20 Preguei primeiramente aos de Damasco e depois em Jerusalém e por toda a terra da Judéia, e aos pagãos, para que se arrependessem e se convertessem a Deus, fazendo dignas obras correspondentes.
21 Tɛ́ képah yõ sɔkɔ-á Nsyifunɔ tɛ̃ pélɛ, gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ pé mɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ. Pǎh sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ pé kònmɔ-ńsahlɛ.
21 Por isso, os judeus me prenderam no templo e tentaram matar-me.
22 Ǹtɛ Liyel yòhnɩ̀nmɔnɔ gbõ̀ yõ, páh mɛ min sɔkɔ à pɔ syɩ kwɛy tyɩ́. Tɛ́ páh tɔ̃ ásõ̂ sɔkɔ yɔ̀, gblɔ yo yĩnnɛ tahbɩ ànɛ̂ yãm tãn tyɩ́. Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu ànɛ̂ Moyisi-á tyi nónó tyɩ́ yo nɛ, sǎh kɩ pɔ n pɩ n pi, pé náh tir yɔ́ ńtɛ̃ yo kah mɔ sépi yõ, sépi nónó-á yo nɛ ńkɛ̃́:
22 Mas, assistido do socorro de Deus, permaneço vivo até o dia de hoje. Dou testemunho a pequenos e a grandes, nada dizendo senão o que os profetas e Moisés disseram que havia de acontecer,
23 Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔ-á kɩ yèvyãhrɩ pɩ kɩ ku. Tɛ́ ǹmɔ-á kɩ n pɩ n pi nɛ́gbennɛ, kɩ yilki mɔ lékyɩ̂ sɔkɔ. Wǎh kɩ pɔ pwáhnmɔnɔ tyɩ́ yo wah kyòo pépi Nsyifunɔ tyɩ́ ànɛ̂ névye tɛ́lɔ́ tyɩ́.
23 a saber: que Cristo havia de padecer e seria o primeiro que, pela ressurreição dos mortos, havia de anunciar a luz ao povo judeu e aos pagãos.
24 Tɛ́ Pole-á mɛ ǹ tyi yah yónɔ́ sɔkɔ sɛ̃́ mɛ ǹ vyãhlɛ n kɔ̃lɩ, Fɛsitusi wɛkɩ páhpáh ǹ yõ nɛ ńkɛ̃́, ǹ yõ̀gbèkè náh mɛ, ǹ kǎrn pɩ́nɔ́ képékè-á ǹ yõ̀gbèkè yuku.
24 Dizendo ele essas coisas em sua defesa, Festo exclamou em alta voz: Estás louco, Paulo! O teu muito saber tira-te o juízo.
25 Ǹtɛ Pole mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, yõ̀tɛ̃̀ pèpɛy, pé yõ̀gbèkè náh yuku dɛ́! Gblɔ ànɛ̂ yèsrey wɛlɔ ó kɔ́kɔ́-á pé n wɛkɩ.
25 Paulo, então, respondeu: Não estou louco, excelentíssimo Festo, mas digo palavras de verdade e de prudência.
26 Ńkɛ̃́, tyi nɔ́pi sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ náh pɩ sètĩ̀n sõ̀ sɔkɔ, pé sɛ̃́nɔ́-á mɛ ké yõ nɛ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa ńtɛ̃ pɩ̃́nɔ́-á mɛ sé sɔkɔ dò. Képah-á, pé kɔ̃ pé kélɛ n yo n dal n mɔ ǹ yah sɔkɔ nɩ̀sãhlɛ.
26 Pois dessas coisas tem conhecimento o rei, em cuja presença falo com franqueza. Sei que nada disso lhe é oculto, porque nenhuma dessas coisas se fez ali ocultamente.
27 Ǹtɛ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa, à kó sɛ̃ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu wɛlɔ yõ nɩ? Péwɔ tɛ̃̀-á pɩ̃ nɛ wǎh sɛ̃ sé yõ.
27 Crês, ó rei, nos profetas? Bem sei que crês!
28 Képah sɔkɔ, Akripa mɛ yo Pole tyɩ́ nɛ, kàh náh kɩ nɛ pé mo kwéy, wǎh náhkɩ núkú péwɔ vi mɔ pɩ Yesu yõ sɛ̃́-òlɛ.
28 Disse então Agripa a Paulo: Por pouco não me persuades a fazer-me cristão!
29 Pole mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kàh kɩ se pɩ núkúnúkú ò, kàh kɩ se mo ò, péwɔ tɛ̃̀-á mɛ Liyellɛ n ni nɛ, kè káh yĩn ǹmɔ ńtɛ̃ ó tyɩ́, ńkɛ̃́ nónó pól tɔ-á mɛ pé wɛlɔlɛ n nohnɩ kwɛynɛ yɔ̀, pé pól pɩ péwɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ, Yesu yõ sɛ̃́púlɛ, tɛ́ kârn wɔ káh mɔ pépi tyɩ́.
29 Respondeu Paulo: Prouvera a Deus que, por pouco e por muito, não somente tu, senão também quantos me ouvem, se fizessem hoje tal qual eu sou... menos estas algemas!
30 Képah náh, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa yuku, ànɛ̂ gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ Fɛsitusilɛ, ànɛ̂ Berenisilɛ, à tahlɩ nónó pól-á sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ pélɛ.
30 Então o rei, o governador, Berenice e os que estavam sentados com eles se levantaram.
31 Ǹtɛ pǎh wil, pè tyah n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ náh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ, nɛ̂-á yɩ̃nɛ ǹ kònmɔnɔlɛ, képah náh pɩ, ǹ dáhnmɔnɔlɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
31 Retirando-se, comentavam uns com os outros: Esse homem não fez coisa que mereça a morte ou prisão.
32 Képah sɔkɔ, Akripa mɛ yo Fɛsitusi tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ à sõ̀ mɛ ǹ tukey tyɩ́ dáhbɩ́-ńkɛ̃̂nɛ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar gbõ̀ sɔkɔ, wǎh yɩ̃nɛ fĩ́nmɔnɔlɛ.
32 Agripa ainda disse a Festo: Ele poderia ser solto, se não tivesse apelado para César.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.