Atos 25
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah náh, gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò Fɛsitusi pɔ́nɔ́ sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sõlɛ Sesarɩ kwil sɔkɔ, à dɔkɔ yuku Yerusalɛmɩ kwil.
1 Três dias depois que Festo chegou a Cesareia para assumir suas novas responsabilidades no governo da província, partiu para Jerusalém,
2 Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ Nsyifunɔ nɛ́-ǹgbnɔ kyɩ ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Pole-á tyítúkúnì pɩ.
2 onde os principais sacerdotes e outros líderes judeus se reuniram com ele e lhe apresentaram as acusações contra Paulo.
3 Tɛ́ tyah ǹnɛ n gbah n ni nɛ, à ǹ gblɔ̌y yɛ pé tyɩ́, à mó Pole kɔ̃ à pɔ Yerusalɛmɩ kwil, pé ǹ tyi sohlɩ n yah pallɛ. Ǹtɛ kègbɩ tɛ̃̀ yõ, yĩ́nvǐ ye sõ̀ pè n pɩ nɛ, pé à wɛ ko mɔ wɛ̃̀kɩ̀ yah.
3 Pediram a Festo, como favor, que transferisse Paulo para Jerusalém, pois planejavam armar uma emboscada para matá-lo no caminho.
4 Ǹtɛ Fɛsitusi mɛ pè syah nɛ, Pole-á mɛ dáhnmɔnɔlɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ Sesarɩ kwil. Tɛ́ péwɔ ńtɛ̃ tɔ náh tɔ̃ n mo n pi pé syɩ́nsɔkɔ-ńsah nɛ́npɔ́.
4 Festo respondeu que Paulo estava em Cesareia e que ele próprio voltaria para lá em breve.
5 Ńkɛ̃́, pé yah tãm nónó-à kɩ fɛ̃ n tɛ̃ n pi, pè péwɔ sõ̀ tɛ̃ pé tiki yuku Sesarɩ kwil. Pole-à kɩ se mɛ tyítúkù yɔ́ pɩ pè wɛ, páh kɩ kyɩ nɛ́npɔ́, pè kɩ n tɔkɔ à kɔ̃.
5 “Alguns de vocês que têm autoridade voltem comigo”, disse ele. “Se Paulo tiver feito algo de errado, vocês poderão apresentar suas acusações.”
6 Képah sɔkɔ, Fɛsitusi náh tɔ̃ tɛ̃ mo nɛ́npɔ́ à kah sèpĩ̀n kwǎrtɔ̃nɔ, képah náh pɩ, gbãm yõ sɔkɔ, tɛ́ ǹ syɩ sɔkɔ Sesarɩ kwil. Ké dĩndallɛ, à mɛ kɔ̃ tɛ̃ tukey tùkè-ǹsah sɔkɔ, tɛ́ tɛ̃ntõ̀ mɔ nɛ pè pɔ Polelɛ.
6 Oito ou dez dias depois, Festo voltou a Cesareia e, no dia seguinte, convocou o tribunal e mandou que trouxessem Paulo.
7 Pole-á pɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Nsyifunɔ nónó-á sõ̀ wil Yerusalɛmɩ kwil, pè pɔ à mɔ gbɩ̃, tɛ́ tyah lékàhlɛ ǹnɛ n kɔ̃ képékèyɔ̂ tyi náhnáh sɔkɔ. Tɛ́ tir yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ pé tyíyónɔ́ nɔ́pi sɔkɔ, nɛ̂-á wɛ̃kɩ nɛ gblɔ-á sélɛ.
7 Quando Paulo chegou, os líderes judeus vindos de Jerusalém se juntaram ao seu redor e fizeram várias acusações graves que não podiam provar.
8 Képah sɔkɔ, Pole mɛ tyah ǹ gblɔ̌y vyãhlɛ n kɔ̃lɩ nɛ, pé náh tyítúkù yɔ́ ńtɛ̃ pɩ à de Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́, képah náh pɩ Liyel ní-ńsah gbô tyɩ́, képah náh pɩ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar tyɩ́.
8 Paulo se defendeu: “Não sou culpado de nenhum crime contra as leis judaicas, nem contra o templo, nem contra o governo romano”.
9 Ǹtɛ Fɛsitusi wɔ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, Nsyifunɔ pé yĩ́ngbɩ́lɛ n yo. Kǎh pɩ sɛ̃́, à Pole syah nɛ, à se kɩ fɛ̃ syi kyɩ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, ǹ tukey kyɩ n tuke péwɔ yĩ́ yah nɩ?
9 Então Festo, querendo agradar aos judeus, perguntou: “Você está disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado diante de mim?”.
10 Wǎh yo sɛ̃́, Pole mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesar tukey tùkè-ǹsah yɔ́ sɔkɔ-á pélɛ yɔ̀, ǹmɔ tyɩ́-á pé tukey yɩ̃nɛ kè tuke. Nsyifunɔ-á yɔ̀, pé náh tyítúkù yɔ́ ńtɛ̃ pɩ pé tyɩ́. Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́, ǹmɔ ńtɛ̃ tɔ pɩ̃́nyĩnɔ-á mɛ ké sɔkɔ ó.
10 Paulo respondeu: “Este é um tribunal oficial romano, portanto devo ser julgado aqui mesmo. O senhor sabe muito bem que não fiz nenhum mal aos judeus.
11 Ńkɛ̃́, pé tyɩ́-à kɩ mɛ kah, ànɛ̂ pé mɛ tir yɔ́ pɩ nɛ̂-á yɩ̃nɛ kũnɛ, pé náh mɛ yahle pé kúnɔ́ yõ dò. Ǹtɛ pǎh tɔkɔ péwɔlɛ n kɔ̃ tyi nónó sɔkɔ, gblɔ-à ńkɛ̃̂nɛ sélɛ, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ pé gbàh dɛ mɔ pè kɔ̃ n pi. Páh mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé tyɩ́ tukey kyɩ n tuke Sesar tyɩ́.
11 Se fiz algo para merecer a pena de morte, não me recuso a morrer. Mas, se sou inocente, ninguém tem o direito de me entregar a estes homens. Eu apelo para César”.
12 Képah sɔkɔ, Fɛsitusi ànɛ̂ ǹ tukey tùkèpu tĩ̀nkì mɛ wɛ̃ wɛ. Pǎh tyɛ, à mɛ yo Pole tyɩ́ nɛ, wǎh fyɔ̀ Sesar yĩn yo tɛ, wǎh kɩ kyɩ ǹmɔ tyɩ́ Wrome kwil sɔkɔ.
12 Festo consultou seus conselheiros e, por fim, respondeu: “Muito bem, você apelou para César, então irá para César”.
13 Sèpĩ̀n yísyɔ́ sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa ànɛ̂ ǹ dósê Berenisi pɔ yah gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ Fɛsitusi tyɩ́, Sesarɩ kwil.
13 Alguns dias depois, o rei Agripa chegou com sua irmã, Berenice, para visitar Festo.
14 Pè kɩ sõ̀ sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ n pi nɛ́npɔ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, Fɛsitusi mó núkú Pole tyɩ́ wɛ kõ mɔ yãh Akripa tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Felikisi-á dĩ́ yɔ́ dah mɔ sah wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ ásõ̂.
14 Durante a estada deles, que durou vários dias, Festo discutiu o caso de Paulo com o rei. “Tenho aqui um prisioneiro que Félix deixou para mim”, disse ele.
15 Tɛ́ páh pɔ yuku Yerusalɛmɩ kwil, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀-á mɛ pɔ n tɔkɔ ǹnɛ n kɔ̃ pé tyɩ́, tɛ́ mɛ kélɛ n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pé à mɔ kũ kɔ̃.
15 “Quando estive em Jerusalém, os principais sacerdotes e líderes judeus apresentaram acusações contra ele e pediram que eu o condenasse.
16 Ǹtɛ páh kè yo pé tyɩ́ nɛ, kè náh n pɩ sɛ̃́ pépi Wrome tãn wɛ̃̀kɩ̀ sɔkɔ. Pé náh wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ nɛynɛ n mɔ kũnɛ n kɔ̃, nɛ́ pé náh wɛ̃̀kɩ̀lɛ à kɔ̃, à ǹ yo yo tɛ̃̀ yo névye yĩ́ĩ́ yah, nónó-á tɔkɔ à kɔ̃.
16 Eu lhes disse que a lei romana não condena ninguém sem julgamento. O acusado deve ter a oportunidade de confrontar seus acusadores e se defender.
17 Képah sɔkɔ, kénɛ no mɛ pɔ ànɛ̂ péwɔlɛ ásõ̂ sɔkɔ. Péwɔ náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé tir mɛ̀ sah mo. Képah-á, ké dĩndal ńtɛ̃nɛ pé núkú yuku tukey tùkè-ǹsah sɔkɔ, tɛ́ nɛ pè pɔ kénɛ dĩ́nɛ.
17 “Quando eles vieram aqui para o julgamento, não me demorei. Convoquei o tribunal logo no dia seguinte e mandei chamar Paulo.
18 Péwɔ tɛ̃̀-á sõ̀ mɛ n sõ nɛ, névye nónó-á tɔkɔ à kɔ̃, pǎh kɩ pɔ tyítúkúnì ǹgbnɔ duke duke kwãh n pi nɛ, sépi-á à pɩ. Ǹtɛ pǎh pɔ, kè náh pɩ sɛ̃́.
18 Os judeus, porém, não o acusaram de nenhum dos crimes que eu esperava.
19 Pǎh mɛ pɔ yékã̂b yísyɔ́ ólɛ n pɩ ǹnɛ pé yɛ̃́ngbɛ̃́ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tyɩ́ sɔkɔ ànɛ̂ Yesu yɔ́ tyɩ́ sɔkɔ nɛ̂-á lésõ ku, tɛ́ Pole tɔ̃ mɛ n yo nɛ, wǎh mɛ min sɔkɔ.
19 Ao contrário, era algo relacionado à sua religião e a um morto chamado Jesus, que Paulo insiste que está vivo.
20 Kǎh pɩ sɛ̃́, péwɔ náh sõ̀ pɩ̃, páh nɛ yĩ mɛ̀ dùkù wah n pi sɔ̃́. Képah sɔkɔ, pé mɛ Pole piki yah nɛ, à se kɩ kyɩ Yerusalɛmɩ kwil, ǹ tukey kyɩ tuke nɛ́npɔ́ nɩ?
20 Sem saber como investigar essas questões, perguntei a Paulo se estava disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado por essas acusações,
21 Ǹtɛ Pole mɛ nɛ, páh mɛ ké tyɩ́ nɛ pé tɛ̃ ásõ̂, pé tyi yah mó pɔ kyɩ wah Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar tyɩ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, pé mɛ nɛ pè à dah mɔ sah wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, fɔ́ɔ́ kè pɔ nɔ ǹ tɛ́kɩ́nmɔnɔ tyɩ́ Sesar tyɩ́.
21 mas ele apelou ao imperador para que julgue seu caso. Por isso, ordenei que fosse mantido sob custódia até eu tomar as providências necessárias para enviá-lo a César.”
22 Képah sɔkɔ, Akripa mɛ yo Fɛsitusi tyɩ́ nɛ, péwɔ tɔ-á mɛ ké tyɩ́ nɛ dĩ́ mɛ̀ pɔ ǹ tyi yãh pé noh. Képah tɛ̃̀nɛ, Fɛsitusi mɛ nɛ ńkɛ̃́, ńsõ̂ ńtɛ̃ ó sɔkɔ, wǎh kɩ pɔ ǹ tyi yãh à kɩ noh.
22 Então Agripa disse a Festo: “Gostaria de ouvir esse homem pessoalmente”. E Festo respondeu: “Amanhã poderá ouvi-lo!”.
23 Dĩndallɛ, Akripa ànɛ̂ Berenisi pé mɔ wil yõ̀tɔ̃rɩ́ flɔ sɔkɔ, tɛ́ sràsyíbí yõ̀tãm ǹgbnɔ ànɛ̂ kwil nɛ́-ǹgbnɔ mɛ pé sõ̀ tɛ̃, pè yuku tukey tùkè-ǹsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, Fɛsitusi pè kɔ̃ pè pɔ Polelɛ.
23 No dia seguinte, Agripa e Berenice chegaram à sala de audiência com grande pompa, acompanhados de oficiais militares e homens importantes da cidade. Festo mandou trazer Paulo e,
24 Wǎh pɔ, Fɛsitusi mɛ de wɛy sɔkɔ tɛ́ nɛ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa, ǹmɔ ànɛ̂ nónó pól-á mɛ pélɛ ásõ̂ sɔkɔ yɔ̀, pé pól-á mɛ dĩ́ mɛ̀nɛ n yah kɛ̀. Nsyifunɔ tɔ́wû pól-á pɔ wil pé tyɩ́ ǹ tyɩ́ sɔkɔ Yerusalɛmɩ, ànɛ̂ fɔ́ɔ́ ásõ̂ tɔ sɔkɔ. Pǎh mɛ gbo mɔ tũ nɛ, à náh yɩ̃nɛ sàhnɔ́lɛ min sɔkɔ póllɛ.
24 em seguida, disse: “Rei Agripa e demais presentes, este é o homem cuja morte é exigida pelos judeus tanto daqui como de Jerusalém.
25 Ǹtɛ péwɔ tɛ̃̀ wɔ náh tir yɔ́ wɛ ǹ tyípɩ́nɩ̀ sɔkɔ, nɛ̂-á yɩ̃nɛ ǹ kònmɔnɔlɛ. Tɛ́ wǎh fyɔ̀ ǹ gblɔ̌y tyɩ́ dahbɩ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar gbõ̀, képah-á pé nɛ, páh kɩ à tɛkɩ mɔ à kɔ̃.
25 Em minha opinião, ele não fez coisa alguma para merecer a morte. Contudo, uma vez que apelou ao imperador para que julgue seu caso, decidi enviá-lo a Roma.
26 Tɛ́ tir nɛ̂ tɛ̃̀ tɔ́tɔ́-á pé kɩ wãrkɩ, kɩ à tɛkɩ mɔ n pi Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar tyɩ́, pé náh mɛ képah pɩ̃. Képah-á pé pɔ ǹnɛ pé tyɩ́ ànɛ̂ ǹmɔ ńtɛ̃ tɔ tyɩ́ ǹ wahlɛ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Akripa. Páh nɛ, pàh kɩ à piki yah tɛ, pé tɛ̃ wɛ tir yɔ́ wɛ n wãrkɩ ǹ tyɩ́ sɔkɔ, pé à tɛkɩ n mɔ Sesar tyɩ́.
26 “Não sei, porém, o que escrever ao imperador, pois não há nenhuma acusação clara contra ele. Por isso eu o trouxe hoje diante dos senhores, especialmente do rei Agripa, para que, depois de o interrogarmos, eu tenha algo para escrever.
27 Péwɔ tɛ̃̀ tyɩ́ ké yah náh, à wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ nɛy tɛkɩ mɔ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ tyɩ́, tɛ́ à náh mó tɔ̃ tɛ̃̀ tyi yah wɛ yo tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́, nónó yĩn-á pè tɔkɔ à kɔ̃.
27 Pois não faz sentido enviar um prisioneiro ao imperador sem especificar as acusações contra ele”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.