Atos 23

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Képah sɔkɔ, Pole tyah tukey tùkèpu tĩ̀nkìlɛ n yah díkídíkí, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ń yṹnpyé, mé mɛ ń fɔkɔ dal mɔ n kɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ yõ, pópó à pɔ nɔ kwɛy tyɩ́.»
1 Paulo olhou fixamente para o conselho dos líderes do povo e disse: “Irmãos, tenho vivido diante de Deus com a consciência limpa”.
2 Pole-á yo sɛ̃́, nónó-á sõ̀ mɛ ǹ tnɔ̂, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Ananiyasi yo pé tyɩ́ nɛ, pè ǹ vyãh mɩ.
2 No mesmo instante, o sumo sacerdote Ananias ordenou aos que estavam perto de Paulo que lhe dessem um tapa na boca.
3 Képah sɔkɔ, Pole mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, sékṹ sõ̀ wahy nɛ̂-á ǹnɛ, Liyel-á kɩ mɩ ǹmɔlɛ. Wǎh mɛ kɔ̃ tɛ̃ ásõ̂, à péwɔlɛ n tuke à yɩ̃nɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ à yo, tɛ́ mó tɔ̃ mɛ sé dêllɛ n pɩ nɛ pè pé mɩ kɛ̀.
3 Então Paulo lhe disse: “Deus o ferirá, seu grande hipócrita! Que espécie de juiz é o senhor, desrespeitando a lei ao mandar me agredir dessa forma?”.
4 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pè à syah nɛ, Liyel sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ à n gbyɔ lɛ́?
4 Os que estavam perto de Paulo lhe disseram: “Você ousa insultar o sumo sacerdote de Deus?”.
5 À mɛ pè syah nɛ, pé náh sõ̀ mɛ pɩ̃ nɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á ǹnɛ lɔ́, pé yṹnpyé. Ńkɛ̃́, kǎh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ: «Káh á kwil névye yõ̀tɛ̃̀nɛ n gbyɔ.»
5 “Irmãos, não sabia que ele era o sumo sacerdote”, respondeu Paulo. “Pois as Escrituras dizem: ‘Não fale mal de suas autoridades’.”
6 Képah sɔkɔ, Pole-á sõ̀ mɛ kè pɩ̃ sah nɛ, tukey tùkèpu tĩ̀nkì tɔ́nɩ́ núkúlɛ Sadusɛ̃ névye-á, tɛ́ pé tɔ́nɩ́ mɛ̀ mɛ Farisiyɛ̃ névyelɛ sɛ̃́, à tyah n kah n wɛkɩ pé nɩyṍ nɛ: «Ń yṹnpyé, Farisiyɛ̃ névye ye ń dúbípúlɛ, ńmɔ tɔ mɛ Farisiyɛ̃ nɛynɛ. Tɛ́ ńmɔ sõnɔ-á mɛ ké yõ nɛ, lékyɩ̂-á kɩ n yilki n mɔ n pi, képah yĩn ye ńnɛ tukey sɔkɔ ásõ̂ yɔ̀.»
6 Sabendo Paulo que alguns membros do conselho dos líderes do povo eram saduceus e outros fariseus, gritou: “Irmãos, sou fariseu, como eram meus antepassados! E estou sendo julgado por causa de minha esperança na ressurreição dos mortos!”.
7 Pole-á fyɔ̀ képah yo n tɛ ǹsɔ̃̀, yékã̂b ǹgbɛ̃ núkú de Farisiyɛ̃ névye ànɛ̂ Sadusɛ̃ névye wrɔ́, à pé tɔ́wû gbɛkɩ.
7 Quando Paulo disse isso, o conselho se dividiu, fariseus contra saduceus,
8 Sadusɛ̃ névye wɔ sõ̀ mɛ nɛ, lékó yílkínmɔnɔ náh mɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ, mírkí yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ. Ǹtɛ Farisiyɛ̃ névye wɔ mó nɛ, sé pól-á mɛ.
8 pois os saduceus afirmam não haver ressurreição, nem anjos, nem espíritos, mas os fariseus creem em todas essas coisas.
9 Kǎh pɩ sɛ̃́, wãn tɔ̃ mɔ névye gbónmɔnɔ yõ. Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú nónó-á sõ̀ n wil Farisiyɛ̃ névye tĩ̀nkì sɔkɔ, pépi yísyɔ́ yuku yahle képékèyɔ̂ nɛ, pépi náh mɛ tyítúkù yɔ́ ńtɛ̃ pɩ́nɔ́ wɛ dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ póllɛ. Tɛ́nkàh mírkí yɔ́, képah náh pɩ, Liyel yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á kɩ nɛ̂ yo mɔ ǹ tyɩ́ tɛ́?
9 Houve grande alvoroço. Alguns dos mestres da lei que eram fariseus se levantaram e começaram a discutir energicamente. “Não vemos nada de errado com este homem!”, gritavam. “Talvez um espírito ou um anjo tenha falado a ele!”
10 Tɛ́ yékã̂b-á pɔ kah pɩ sǒhsǒh sɛ̃́, tíkí mɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tɛ̃ nɛ, pǎh kɩ pɔ Pole yɔrɩ n kɔ̃lɩ n pi. Képah sɔkɔ, à mɛ yo sràsyíbí tyɩ́ nɛ, pè tiki kyɩ Pole tɛ̃ n yal pé wrɔ́, pè yuku ǹnɛ pé wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ.
10 A discussão ficou cada vez mais violenta, e o comandante teve medo de que Paulo fosse feito em pedaços. Assim, ordenou que os soldados o retirassem à força e o levassem de volta à fortaleza.
11 Ké lékã̂h-á pɔ mɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wil Pole yah, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sṍré mɔ á gblɔ̌y sɔkɔ. Ǹgbǒ, wáh ń tyɩ́ yo sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, á yɩ̃nɛ ǹ tɔ̃ ń tyɩ́ yo sɛ̃́ Wrome kwil tɔ sɔkɔ dɛ́!»
11 Naquela noite, o Senhor apareceu a Paulo e disse: “Tenha ânimo, Paulo! Assim como você testemunhou a meu respeito aqui em Jerusalém, deve fazê-lo também em Roma”.
12 Képah sɔkɔ, tyah-á pɔ dal Nsyifunɔ yísyɔ́ yuku Pole tyɩ́ yo syɩ wɛ̃ tyɩ́, tɛ́ pé wo Liyellɛ nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ yõ yõ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ yõ n pi, ànɛ̂ pé náh wɔ wɔ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ wɔ n pi, Pole kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
12 Na manhã seguinte, alguns judeus se juntaram para conspirar, jurando solenemente que não comeriam nem beberiam antes de matar Paulo.
13 Tɛ́ nónó-á sõ̀ pɩ yĩ́nvǐ mɛ̀nɛ, pè kah nɛ́pĩ̂ tikininínɛ.
13 A conspiração envolveu mais de quarenta homens.
14 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, pè kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ tyɩ́, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, pépi-á pé wo Liyellɛ képékèyɔ̂ nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ dah n mɔ n pi pé vyɛ̃y sɔkɔ, Pole kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
14 Foram aos principais sacerdotes e aos líderes do povo e lhes disseram: “Juramos solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeremos nem beberemos antes de matar Paulo.
15 Képah-á, ńkɛ̃́ pépi tɔ pé vyɛ̃y pɩ núkúlɛ ànɛ̂ tukey tùkèpu tĩ̀nkìlɛ, pè mó kyɩ kè yah kɔ̃ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ nɛ, à Pole tɛkɩ mɔ pé kɔ̃. Ńkɛ̃́, pè kè pɩ á kɩ nɛ, pè sɔ̃́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ǹ tyi sohlɩ n yah pallɛ. Ǹtɛ pépi tɛ̃̀ wɔ-á kɩ pé vi, kɩ kyɩ à syɩkɩ tɛ̃ wɛ̃̀kɩ̀ yah sɔkɔ, kɩ à wɛ ko mɔ, ǹ yĩ́níntɛ̃-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
15 Agora peçam, vocês e o conselho dos líderes do povo, que o comandante traga Paulo de volta ao conselho. Finjam que os senhores desejam examinar o caso com mais detalhes. Nós o mataremos no caminho”.
16 Ǹtɛ Pole lèpi mɛ yĩ́nvǐ mɛ̀ tyɩ́ wɛ noh, tɛ́ Pole nyáh sõ sràsyíbí wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, à kyɩ kè yo à syah.
16 Contudo, o sobrinho de Paulo, filho de sua irmã, soube do plano deles e foi à fortaleza contar a seu tio.
17 Képah sɔkɔ, Pole mɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ ye, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tir yɔ́-á mɛ dípír mɛ̀ tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́. Ńkɛ̃́, à kyɩ ǹnɛ ǹ tyɩ́.
17 Então Paulo mandou chamar um dos oficiais romanos e disse: “Leve este rapaz ao comandante. Ele tem algo importante para lhe contar”.
18 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ kyɩ dípírlɛ, tɛ́ yo pé yõ̀tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ, Pole nɛ̂ yah-á víkénɔ́lɛ wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, ǹmɔ-á ye yah pélɛ, tɛ́ kè yah kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pé pɔ dípír mɛ̀nɛ ǹ tyɩ́. Wǎh mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé tir yɔ́ yo à syah.
18 O oficial o levou ao comandante e explicou: “O preso Paulo me chamou e pediu que eu trouxesse ao senhor este rapaz, pois ele tem algo a lhe contar”.
19 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ dípír gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃ pè kɛ̃kɩ gbɔ̀pɔlɛ, tɛ́ à piki yah nɛ, tir nɛ̂ se ǹ tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ nɩ?
19 O comandante tomou o rapaz pela mão e o levou à parte. “O que você quer me dizer?”, perguntou.
20 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Nsyifunɔ yísyɔ́-á mɛ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ pɔ à ni, à Pole tɛkɩ mɔ pé kɔ̃ ńsõ̂nɛ tukey tùkèpu tĩ̀nkì tyɩ́, á kɩ nɛ pè sɔ̃́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ǹ tyi sohlɩ n yah pallɛ.
20 O sobrinho de Paulo respondeu: “Alguns judeus pedirão que o senhor apresente Paulo diante da reunião do conselho amanhã, fingindo que desejam obter mais informações.
21 Tɛ́ à yah, nɛ́pĩ̂ tikininí dòhnɔ̀-á mɛ pé vi sah, mɛ Polelɛ n plɔ pèkè yɔ́lɛ. Pǎh kè yah tɔkɔ, à pé wo nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ yõ yõ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ yõ n pi, ànɛ̂ pé náh wɔ wɔ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ wɔ n pi, ǹ kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ. Pǎh kè sah tɛ gbáhkɩ̀ núkú yõ, tɛ́ mɛ ǹmɔ ó fɛ̃̀nsyinɔ syɩkɩ tɛ̃. Ǹtɛ à káh n yɛ pè à pilki.
21 Não acredite neles. Há mais de quarenta homens emboscados para matar Paulo. Juraram solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeriam nem beberiam antes de matá-lo. Estão de prontidão, apenas esperando sua permissão”.
22 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ dípír fĩn mɔ, tɛ́ kè gbah yo ǹ tyɩ́ nɛ, à káh kè yãh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh tyi nɔ́pi gbél kye péwɔ tyɩ́ dɛ́!
22 O comandante despediu o rapaz e o advertiu: “Não deixe ninguém saber que você me contou isso”.
23 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ sràsyíbí yõ̀tãm nɛ́pĩ̂ nímí ye pɔ yo pé tyɩ́ nɛ, pè sràsyíbí nɛ́pĩ̂ lègbãm (200) wilki n sah, ànɛ̂ sèsèn nátãm nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãmnɛ, ànɛ̂ màmàl nátãm nɛ́pĩ̂ lègbãmnɛ (200). Pè mó pé vi sah Sesarɩ kwil sɔkɔ sɔkɔ tɛ̃̀nɛ yɛ̃́pní sõ̀.
23 Então o comandante chamou dois de seus oficiais e ordenou: “Preparem duzentos soldados para partir a Cesareia hoje às nove da noite. Levem também duzentos lanceiros e setenta soldados a cavalo.
24 Pè mó tɔ̃ sèsèn yísyɔ́ wilki n sah, sépi pɔ Pole twah yuku gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ Felikisi tĩ̀nnɛ, dlo yɔ́ ńtɛ̃ káh à wɛ nɔ.
24 Providenciem um cavalo para Paulo e levem-no em segurança ao governador Félix”.
25 Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ sɛ́bɛ́y wãrkɩ pè kɔ̃ nɛ, pè kyɩ Felikisi kɔ̃, nɛ̂ sɔkɔ-á à yo nɛ ńkɛ̃́:
25 Em seguida, escreveu a seguinte carta ao governador:
26 «Ńmɔ Klode Lisyasɩ ye n tõ sɛ́bɛ́y mɛ̀nɛ á tyɩ́, gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ pèpɛy Felikisi. Ń wɛy mɛ á tyɩ́.
26 “De Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix. Saudações.
27 Dĩ́ nɛ̂-á mé n tɛkɩ mɔ á tyɩ́ yɔ̀, Nsyifunɔ sõ̀ mɛ à tɛ̃, mɛ n yah n kɔ̃ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ. Ǹtɛ máh noh nɛ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á ǹnɛ, ńmɔ ànɛ̂ ń sràsyíbí mɛ kyɩ à tɛ̃ syi pé tyɩ́.
27 “Este homem foi capturado por alguns judeus que estavam prestes a matá-lo quando cheguei com meus soldados. Ao ser informado de que ele era cidadão romano, transferi-o para um lugar seguro.
28 Ǹtɛ mé sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ̃ tir nɛ̂ yĩn-á pè tɔkɔ à kɔ̃. Képah ye, mé à tɛ̃ kyɩ pé tukey tùkèpu tĩ̀nkì tyɩ́.
28 Então levei-o diante do conselho supremo dos judeus para investigar o motivo das acusações.
29 Képah sɔkɔ ye mé pɩ̃ nɛ, pǎh mɛ yékã̂blɛ n pɩ Polelɛ pé tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ yõ, tɛ́ képah tyɩ́ yõ-á pè tɔkɔ à kɔ̃. Tɛ́ sépi pól sɔkɔ, à náh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ nɛ̂-á yɩ̃nɛ ǹ kònmɔnɔlɛ, képah náh pɩ, ǹ dáhnmɔnɔlɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
29 Não demorei a descobrir que ele era acusado de algo relacionado à lei religiosa, sem dúvida nada que justificasse a pena de morte ou mesmo a prisão.
30 Képah náh, mé pɔ noh nɛ, pǎh mɛ yĩ́nvǐ yɔ́lɛ n dahbɩ ǹ gbáhkɩ̀ sõ̀. Képah ye, mé núkú ǹnɛ n tɛkɩ n mɔ á tyɩ́ yɔ̀. Tɛ́ nónó-á sõ̀ mɛ tɔkɔ à kɔ̃, mé mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè kyɩ ké yah yo áwɔ tyɩ́.»
30 Fui informado, porém, de uma conspiração para matá-lo e enviei-o de imediato ao senhor. Também informei aos acusadores que devem apresentar suas denúncias diante do senhor”.
31 Képah sɔkɔ, kǎh yo sɔ̃́ sràsyíbí tyɩ́, pè mɛ kè pɩ sɛ̃́. Pè kyɩ Pole tɛ̃ à sɔkɔ ǹnɛ lékã̂hnɛ, fɔ́ɔ́ à kyɩ de Antipatrisi kwil.
31 Naquela noite, os soldados cumpriram as ordens que haviam recebido e levaram Paulo até Antipátride.
32 Dĩndallɛ, pè sèsèn nátãm kɔ̃ pè yɔ̃ sɔkɔ ǹnɛ, tɛ́ pé tɛ́lɔ́ mɛ pé syɩ sɔkɔ pé sràsyíbí wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ.
32 Voltaram à fortaleza na manhã seguinte, enquanto a cavalaria prosseguiu com ele.
33 Sèsèn nátãm nɔ́pi-á fyɔ̀ kyɩ de Polelɛ Sesarɩ kwil, pè sɛ́bɛ́y mɛ̀nɛ gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ kɔ̃, tɛ́ Polelɛ ǹ gbõ̀ dahbɩ.
33 Quando chegaram a Cesareia, apresentaram Paulo e a carta ao governador Félix.
34 Gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ mɛ sɛ́bɛ́y mɛ̀ kar, tɛ́ Pole piki yah nɛ, gbɛ̃̀nyah nɛ̂ nɛy se ǹnɛ nɩ? Wǎh noh nɛ Silisi gbɛ̃̀nyah nɛy-á ǹnɛ,
34 O governador leu a carta e perguntou a Paulo de que província ele era. “Da Cilícia”, respondeu Paulo.
35 à yo ǹ tyɩ́ nɛ, nónó-á tɔkɔ à kɔ̃, pàh kɩ pɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, páh kɩ pyě nóhnɔ́ pɩ ǹ tyɩ́. Tɛ́ mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè à tɛ̃ ǹ yah vike n sah Yerɔdɩ tɔ̃́rɩ́ kéte sɔkɔ.
35 “Ouvirei seu caso pessoalmente quando seus acusadores chegarem”, disse o governador. Em seguida, ordenou que Paulo fosse mantido na prisão do palácio que Herodes havia construído.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.