Atos 23
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 Képah sɔkɔ, Pole tyah tukey tùkèpu tĩ̀nkìlɛ n yah díkídíkí, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ń yṹnpyé, mé mɛ ń fɔkɔ dal mɔ n kɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ yõ, pópó à pɔ nɔ kwɛy tyɩ́.»
1 Paulo, fixando os olhos no Sinédrio, disse: — Meus irmãos, tenho vivido até o dia de hoje com a consciência limpa diante de Deus.
2 Pole-á yo sɛ̃́, nónó-á sõ̀ mɛ ǹ tnɔ̂, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Ananiyasi yo pé tyɩ́ nɛ, pè ǹ vyãh mɩ.
2 Mas Ananias, o sumo sacerdote, mandou aos que estavam perto de Paulo que lhe batessem na boca.
3 Képah sɔkɔ, Pole mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, sékṹ sõ̀ wahy nɛ̂-á ǹnɛ, Liyel-á kɩ mɩ ǹmɔlɛ. Wǎh mɛ kɔ̃ tɛ̃ ásõ̂, à péwɔlɛ n tuke à yɩ̃nɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ à yo, tɛ́ mó tɔ̃ mɛ sé dêllɛ n pɩ nɛ pè pé mɩ kɛ̀.
3 Então Paulo lhe disse: — Deus há de ferir você, parede branqueada! Você está aí sentado para me julgar de acordo com a Lei e, contra a Lei, ordena que eu seja agredido?
4 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pè à syah nɛ, Liyel sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ à n gbyɔ lɛ́?
4 Os que estavam ali perguntaram a Paulo: — Você está insultando o sumo sacerdote de Deus?
5 À mɛ pè syah nɛ, pé náh sõ̀ mɛ pɩ̃ nɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á ǹnɛ lɔ́, pé yṹnpyé. Ńkɛ̃́, kǎh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ: «Káh á kwil névye yõ̀tɛ̃̀nɛ n gbyɔ.»
5 Paulo respondeu: — Eu não sabia, irmãos, que ele é sumo sacerdote. Porque está escrito: “Não fale mal de uma autoridade do seu povo.”
6 Képah sɔkɔ, Pole-á sõ̀ mɛ kè pɩ̃ sah nɛ, tukey tùkèpu tĩ̀nkì tɔ́nɩ́ núkúlɛ Sadusɛ̃ névye-á, tɛ́ pé tɔ́nɩ́ mɛ̀ mɛ Farisiyɛ̃ névyelɛ sɛ̃́, à tyah n kah n wɛkɩ pé nɩyṍ nɛ: «Ń yṹnpyé, Farisiyɛ̃ névye ye ń dúbípúlɛ, ńmɔ tɔ mɛ Farisiyɛ̃ nɛynɛ. Tɛ́ ńmɔ sõnɔ-á mɛ ké yõ nɛ, lékyɩ̂-á kɩ n yilki n mɔ n pi, képah yĩn ye ńnɛ tukey sɔkɔ ásõ̂ yɔ̀.»
6 Como Paulo sabia que uma parte do Sinédrio se compunha de saduceus e outra, de fariseus, exclamou: — Irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus. Estou sendo julgado por causa da esperança e da ressurreição dos mortos!
7 Pole-á fyɔ̀ képah yo n tɛ ǹsɔ̃̀, yékã̂b ǹgbɛ̃ núkú de Farisiyɛ̃ névye ànɛ̂ Sadusɛ̃ névye wrɔ́, à pé tɔ́wû gbɛkɩ.
7 Ditas estas palavras, começou uma grande discussão entre fariseus e saduceus, e o Sinédrio se dividiu.
8 Sadusɛ̃ névye wɔ sõ̀ mɛ nɛ, lékó yílkínmɔnɔ náh mɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ, mírkí yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ. Ǹtɛ Farisiyɛ̃ névye wɔ mó nɛ, sé pól-á mɛ.
8 Pois os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito, ao passo que os fariseus admitem todas essas coisas.
9 Kǎh pɩ sɛ̃́, wãn tɔ̃ mɔ névye gbónmɔnɔ yõ. Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú nónó-á sõ̀ n wil Farisiyɛ̃ névye tĩ̀nkì sɔkɔ, pépi yísyɔ́ yuku yahle képékèyɔ̂ nɛ, pépi náh mɛ tyítúkù yɔ́ ńtɛ̃ pɩ́nɔ́ wɛ dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ póllɛ. Tɛ́nkàh mírkí yɔ́, képah náh pɩ, Liyel yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á kɩ nɛ̂ yo mɔ ǹ tyɩ́ tɛ́?
9 Houve, pois, muita gritaria no Sinédrio. E, levantando-se alguns escribas que eram do partido dos fariseus, discutiam, dizendo: — Não achamos neste homem mal algum. E se, de fato, algum espírito ou anjo falou com ele?
10 Tɛ́ yékã̂b-á pɔ kah pɩ sǒhsǒh sɛ̃́, tíkí mɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tɛ̃ nɛ, pǎh kɩ pɔ Pole yɔrɩ n kɔ̃lɩ n pi. Képah sɔkɔ, à mɛ yo sràsyíbí tyɩ́ nɛ, pè tiki kyɩ Pole tɛ̃ n yal pé wrɔ́, pè yuku ǹnɛ pé wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ.
10 Como a discussão ficava cada vez mais intensa, o comandante, temendo que Paulo fosse despedaçado por eles, mandou descer a guarda para que o retirassem dali e o levassem para a fortaleza.
11 Ké lékã̂h-á pɔ mɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wil Pole yah, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sṍré mɔ á gblɔ̌y sɔkɔ. Ǹgbǒ, wáh ń tyɩ́ yo sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, á yɩ̃nɛ ǹ tɔ̃ ń tyɩ́ yo sɛ̃́ Wrome kwil tɔ sɔkɔ dɛ́!»
11 Na noite seguinte, o Senhor, pondo-se ao lado de Paulo, disse:
12 Képah sɔkɔ, tyah-á pɔ dal Nsyifunɔ yísyɔ́ yuku Pole tyɩ́ yo syɩ wɛ̃ tyɩ́, tɛ́ pé wo Liyellɛ nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ yõ yõ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ yõ n pi, ànɛ̂ pé náh wɔ wɔ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ wɔ n pi, Pole kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
12 Quando amanheceu, os judeus se reuniram e juraram que não haviam de comer, nem beber, enquanto não matassem Paulo.
13 Tɛ́ nónó-á sõ̀ pɩ yĩ́nvǐ mɛ̀nɛ, pè kah nɛ́pĩ̂ tikininínɛ.
13 Eram mais de quarenta os que se envolveram nessa conspiração.
14 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, pè kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ tyɩ́, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, pépi-á pé wo Liyellɛ képékèyɔ̂ nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ dah n mɔ n pi pé vyɛ̃y sɔkɔ, Pole kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
14 Estes foram falar com os principais sacerdotes e os anciãos e disseram: — Juramos, sob pena de maldição, não comer coisa alguma, enquanto não matarmos Paulo.
15 Képah-á, ńkɛ̃́ pépi tɔ pé vyɛ̃y pɩ núkúlɛ ànɛ̂ tukey tùkèpu tĩ̀nkìlɛ, pè mó kyɩ kè yah kɔ̃ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ nɛ, à Pole tɛkɩ mɔ pé kɔ̃. Ńkɛ̃́, pè kè pɩ á kɩ nɛ, pè sɔ̃́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ǹ tyi sohlɩ n yah pallɛ. Ǹtɛ pépi tɛ̃̀ wɔ-á kɩ pé vi, kɩ kyɩ à syɩkɩ tɛ̃ wɛ̃̀kɩ̀ yah sɔkɔ, kɩ à wɛ ko mɔ, ǹ yĩ́níntɛ̃-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
15 Por isso, agora, juntamente com o Sinédrio, mandem um recado ao comandante para que ele o apresente a vocês, sob o pretexto de que desejam investigar mais acuradamente o caso dele; e nós, antes que ele chegue, estaremos prontos para matá-lo.
16 Ǹtɛ Pole lèpi mɛ yĩ́nvǐ mɛ̀ tyɩ́ wɛ noh, tɛ́ Pole nyáh sõ sràsyíbí wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, à kyɩ kè yo à syah.
16 Mas o filho da irmã de Paulo, tendo ouvido a respeito da trama, foi, entrou na fortaleza e contou tudo a Paulo.
17 Képah sɔkɔ, Pole mɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ ye, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tir yɔ́-á mɛ dípír mɛ̀ tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́. Ńkɛ̃́, à kyɩ ǹnɛ ǹ tyɩ́.
17 Então este, chamando um dos centuriões, disse: — Leve este rapaz ao comandante, porque tem algo a dizer.
18 Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ mɛ kyɩ dípírlɛ, tɛ́ yo pé yõ̀tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ, Pole nɛ̂ yah-á víkénɔ́lɛ wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, ǹmɔ-á ye yah pélɛ, tɛ́ kè yah kɔ̃ pé tyɩ́ nɛ, pé pɔ dípír mɛ̀nɛ ǹ tyɩ́. Wǎh mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé tir yɔ́ yo à syah.
18 O centurião levou o rapaz ao comandante e disse: — O prisioneiro Paulo me chamou e pediu que eu trouxesse à sua presença este rapaz, pois tem algo a dizer ao senhor.
19 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ dípír gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃ pè kɛ̃kɩ gbɔ̀pɔlɛ, tɛ́ à piki yah nɛ, tir nɛ̂ se ǹ tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ nɩ?
19 O comandante pegou o rapaz pela mão e, levando-o para um lado, perguntou-lhe: — O que você tem para me dizer?
20 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Nsyifunɔ yísyɔ́-á mɛ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ pɔ à ni, à Pole tɛkɩ mɔ pé kɔ̃ ńsõ̂nɛ tukey tùkèpu tĩ̀nkì tyɩ́, á kɩ nɛ pè sɔ̃́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé ǹ tyi sohlɩ n yah pallɛ.
20 Ele respondeu: — Os judeus decidiram pedir ao senhor que, amanhã, apresente Paulo ao Sinédrio, sob o pretexto de que desejam fazer uma investigação mais acurada a respeito dele.
21 Tɛ́ à yah, nɛ́pĩ̂ tikininí dòhnɔ̀-á mɛ pé vi sah, mɛ Polelɛ n plɔ pèkè yɔ́lɛ. Pǎh kè yah tɔkɔ, à pé wo nɛ, pé náh tɔ̃̌nɩ̀ yõ yõ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ yõ n pi, ànɛ̂ pé náh wɔ wɔ kwâh yɔ́ ńtɛ̃ wɔ n pi, ǹ kònmɔ-ńkɛ̃̂ sɔkɔ. Pǎh kè sah tɛ gbáhkɩ̀ núkú yõ, tɛ́ mɛ ǹmɔ ó fɛ̃̀nsyinɔ syɩkɩ tɛ̃. Ǹtɛ à káh n yɛ pè à pilki.
21 Não se deixe persuadir, porque mais de quarenta deles armaram uma emboscada. Fizeram um pacto de, sob pena de maldição, não comer, nem beber, enquanto não matarem Paulo; e agora estão prontos, esperando que o senhor prometa atender o pedido deles.
22 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ dípír fĩn mɔ, tɛ́ kè gbah yo ǹ tyɩ́ nɛ, à káh kè yãh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh tyi nɔ́pi gbél kye péwɔ tyɩ́ dɛ́!
22 Então o comandante despediu o rapaz, recomendando-lhe que não dissesse a ninguém ter lhe trazido estas informações.
23 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ sràsyíbí yõ̀tãm nɛ́pĩ̂ nímí ye pɔ yo pé tyɩ́ nɛ, pè sràsyíbí nɛ́pĩ̂ lègbãm (200) wilki n sah, ànɛ̂ sèsèn nátãm nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãmnɛ, ànɛ̂ màmàl nátãm nɛ́pĩ̂ lègbãmnɛ (200). Pè mó pé vi sah Sesarɩ kwil sɔkɔ sɔkɔ tɛ̃̀nɛ yɛ̃́pní sõ̀.
23 Chamando dois centuriões, ordenou: — Tenham de prontidão duzentos soldados, setenta cavaleiros e duzentos lanceiros para irem até Cesareia a partir das nove horas da noite.
24 Pè mó tɔ̃ sèsèn yísyɔ́ wilki n sah, sépi pɔ Pole twah yuku gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ Felikisi tĩ̀nnɛ, dlo yɔ́ ńtɛ̃ káh à wɛ nɔ.
24 Preparem também animais para fazer Paulo montar e levem-no com segurança ao governador Félix.
25 Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ sɛ́bɛ́y wãrkɩ pè kɔ̃ nɛ, pè kyɩ Felikisi kɔ̃, nɛ̂ sɔkɔ-á à yo nɛ ńkɛ̃́:
25 O comandante escreveu uma carta nestes termos:
26 «Ńmɔ Klode Lisyasɩ ye n tõ sɛ́bɛ́y mɛ̀nɛ á tyɩ́, gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ pèpɛy Felikisi. Ń wɛy mɛ á tyɩ́.
26 “Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix. Saudações.
27 Dĩ́ nɛ̂-á mé n tɛkɩ mɔ á tyɩ́ yɔ̀, Nsyifunɔ sõ̀ mɛ à tɛ̃, mɛ n yah n kɔ̃ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ. Ǹtɛ máh noh nɛ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á ǹnɛ, ńmɔ ànɛ̂ ń sràsyíbí mɛ kyɩ à tɛ̃ syi pé tyɩ́.
27 Este homem foi preso pelos judeus e estava prestes a ser morto por eles, quando eu, sobrevindo com a guarda, o livrei, por saber que ele era romano.
28 Ǹtɛ mé sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ̃ tir nɛ̂ yĩn-á pè tɔkɔ à kɔ̃. Képah ye, mé à tɛ̃ kyɩ pé tukey tùkèpu tĩ̀nkì tyɩ́.
28 Querendo certificar-me do motivo por que o acusavam, levei-o ao Sinédrio deles.
29 Képah sɔkɔ ye mé pɩ̃ nɛ, pǎh mɛ yékã̂blɛ n pɩ Polelɛ pé tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ yõ, tɛ́ képah tyɩ́ yõ-á pè tɔkɔ à kɔ̃. Tɛ́ sépi pól sɔkɔ, à náh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ nɛ̂-á yɩ̃nɛ ǹ kònmɔnɔlɛ, képah náh pɩ, ǹ dáhnmɔnɔlɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
29 Descobri que ele era acusado de coisas referentes à lei que os rege, mas nada que justificasse morte ou mesmo prisão.
30 Képah náh, mé pɔ noh nɛ, pǎh mɛ yĩ́nvǐ yɔ́lɛ n dahbɩ ǹ gbáhkɩ̀ sõ̀. Képah ye, mé núkú ǹnɛ n tɛkɩ n mɔ á tyɩ́ yɔ̀. Tɛ́ nónó-á sõ̀ mɛ tɔkɔ à kɔ̃, mé mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè kyɩ ké yah yo áwɔ tyɩ́.»
30 Sendo eu informado de que ia haver uma emboscada contra o homem, tratei de enviá-lo imediatamente ao senhor, intimando também os acusadores a irem dizer, na sua presença, o que eles têm contra ele. Passe bem.”
31 Képah sɔkɔ, kǎh yo sɔ̃́ sràsyíbí tyɩ́, pè mɛ kè pɩ sɛ̃́. Pè kyɩ Pole tɛ̃ à sɔkɔ ǹnɛ lékã̂hnɛ, fɔ́ɔ́ à kyɩ de Antipatrisi kwil.
31 Então os soldados, conforme lhes foi ordenado, pegaram Paulo e, durante a noite, o conduziram até Antipátride.
32 Dĩndallɛ, pè sèsèn nátãm kɔ̃ pè yɔ̃ sɔkɔ ǹnɛ, tɛ́ pé tɛ́lɔ́ mɛ pé syɩ sɔkɔ pé sràsyíbí wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ.
32 No dia seguinte, voltaram para a fortaleza, tendo deixado os cavaleiros encarregados de seguir viagem com ele.
33 Sèsèn nátãm nɔ́pi-á fyɔ̀ kyɩ de Polelɛ Sesarɩ kwil, pè sɛ́bɛ́y mɛ̀nɛ gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ kɔ̃, tɛ́ Polelɛ ǹ gbõ̀ dahbɩ.
33 Quando estes chegaram a Cesareia, entregaram a carta ao governador e também lhe apresentaram Paulo.
34 Gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ mɛ sɛ́bɛ́y mɛ̀ kar, tɛ́ Pole piki yah nɛ, gbɛ̃̀nyah nɛ̂ nɛy se ǹnɛ nɩ? Wǎh noh nɛ Silisi gbɛ̃̀nyah nɛy-á ǹnɛ,
34 Lida a carta, o governador perguntou de que província Paulo era. E, quando soube que era da Cilícia,
35 à yo ǹ tyɩ́ nɛ, nónó-á tɔkɔ à kɔ̃, pàh kɩ pɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, páh kɩ pyě nóhnɔ́ pɩ ǹ tyɩ́. Tɛ́ mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè à tɛ̃ ǹ yah vike n sah Yerɔdɩ tɔ̃́rɩ́ kéte sɔkɔ.
35 disse: — Ouvirei você quando chegarem os seus acusadores. E mandou que ele ficasse preso no Pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.