Atos 22

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 «Ń súbí ànɛ̂ ń yṹnpyé, yé yé gblɔ̌y yɛ, yè mó noh ń tyɩ́, nɛ̂-á mé kɩ yo kɩ ń vyãh kɔ̃lɩ n pi yé tyɩ́.»
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Képah sɔkɔ, pǎh Pole wɛ à n wɛkɩ pé tyɩ́ Yebre wɛy sɔkɔ sɛ̃́, tyah tɔ̃ gbah pɩ sṹmm.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Nsyifu nɛy ye ńmɔlɛ. Mé dubi Tarsɩ kwil, Silisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Ǹtɛ Yerusalɛmɩ kwil mɛ̀ sɔkɔ ye mé kyãh yɔ̀. Tɛ́ Kamalyɛlɩ ye sõ̀ kwɔ ńnɛ. À ń kwɔ yĩ́ĩ́ á náh tãn tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ. Mé sõ̀ mɛ gbah tɛ̃ yĩ́ĩ́ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, sɔ̃́-á yélɛ ké sɔkɔ kwɛynɛ yɔ̀.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Mé Yesu yõ sɛ̃́pú fõh, fɔ́ɔ́ à pé túkù ko mɔ. Mé pé díbí ànɛ̂ pé syɔ́ túkùlɛ n tɛ̃ n pukubi n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ànɛ̂ Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀ pól kɩ fɛ̃ pɩ ń tàrfyɔ̀lɛ ké sɔkɔ. Pépi ńtɛ̃ tyɩ́ ye lésõ mé wɛ syi sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ nɛ mé kyɩ á no Nsyifunɔ kɔ̃ Damasɩ kwil, mé mó Yesu yõ sɛ̃́pú wɛ n tɛ̃ n pukubi nónó-á mɛ nɛ́npɔ́, mé pɔ pélɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, mé pɔ pè fõh.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 Képah sɔkɔ, máh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tɛ́ mɛ de n tɛ Damasɩ kwillɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ sɔkɔ gbĩ̀ntɔ̃̀lɛ, à pɔ kwɛ ń yõ pěrr à ń mɔ gbɩ̃.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, mé yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh nɛ̂-á mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh sɛ̃́?›
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Mé mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ ké syɩ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Nasarɛtɩ kwil Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.›
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Képah sɔkɔ, máh sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi tɔ sõ̀ kyòo mɛ̀ wɛ; tɛ́ nɛ̂-á n yo n mɔ ń tyɩ́, pè náh tɛ̃̀ wɔ wɛy noh.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Mé mɛ piki yah nɛ, tir nɛ̂ se mé yɩ̃nɛ mé pɩ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? À mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Yuku n de Damasɩ kwil. Tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ tyi nónó pól pɩ, pè kɩ sè yo ǹ syah.›
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Ǹtɛ kyòo mɛ̀ píkínɔ́ sõ̀ mɛ ń yɩ̃́ wɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, áyáh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi mɛ ń gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de Damasɩ kwil.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 Tɛ́ dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Kénɛ dĩ́ sõ̀ mɛ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ, mɛ ǹ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ n pɩ sé wã̀l yõ. Nsyifunɔ nónó pól-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pé pól sõ̀ mɛ ǹ yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Ǹmɔ mɛ pɔ ńmɔ tnɔ̂, tɛ́ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Ń yṹnpi Sole, fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.› Wǎh yo sɛ̃́, nɛ́npɔ́ swɔ ń yɩ̃́ yɩkɩ, mé mɛ à wɛ.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Képah sɔkɔ, à mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Liyel nɛ̂-á á náh tãn n gbilki, ǹmɔ ye ǹ yah tɔkɔ nɛ á pé dyɔ yĩ́ĩ́nɛ n pnɛ, ànɛ̂ á pé tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ wɛ yĩ́nɛ, á mó ǹ vyãh wɛy noh.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Képah ye, wáh tyi nónó wɛ, tɛ́ tyi nónó noh Liyel tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ tyɩ́ sɔkɔ, á kɩ n pɩ n pi sé yónwàh-òlɛ no pól yĩ́ yah.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Kǎh pɩ sɛ̃́, núkúnúkú káh n tɔ̃ n tɛ̃ n mo. Yuku, á yɩ̃nɛ wèlnwìlkìnɔ́lɛ ni sɔkɔ, á tyípêl mó yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩn yéngbonɔ sɔkɔ.›
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 Képah náh, mé ń syɩ sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Tɛ́ sõ yɔ́lɛ, máh mɛ nírílɛ n pɩ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ, Liyel wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́lɛ ń wɛ̃kɩ.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Mé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ à mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Yerusalɛmɩ kwil tãn náh ń tyíyónɔ́ fɛ̃ n syi n pi péwɔ tyɩ́ sɔkɔ. Képah-á, mé sal n wil súú Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Ǹtɛ mé mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, á no Nsyifunɔ-á kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, máh lésõ mɛ n kyɩ n pɔ á Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, à ǹmɔ yõ sɛ̃́púlɛ n tɛ̃ n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ pélɛ n ko yèfõhlɛ;
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 à tahlɩ pǎh ǹ tyɩ́ yónwàh-ò Yetyɛ̃nɩ ko mɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ńmɔ tɔ-á sõ̀ mɛ dò. Máh sõ̀ mɛ mɔ ǹ kònmɔpulɛ, tɛ́ pɩ pé fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ syɩ́kɩ́-òlɛ dò.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Képah sɔkɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Fɩ́ɩ́ sɔkɔ ye mé n tɛkɩ n mɔ álɛ kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́. Nɛ n yuku!›»
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Tɔ́wû sõ̀ mɛ Pole wɛlɔlɛ n tɔ̃ n sah n nohnɩ, ǹtɛ wǎh fyɔ̀ pɔ wɛlɔ nɔ́pi yo nɛ, kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ n tɛkɩ n mɔ pélɛ, pè núkú gbo mɔ wòhòh nɛ, ǹsɔ̃̀ntɛ̃̂ névi-á yɩ̃nɛ kònmɔntonɔlɛ sétáh yõ. À náh yɩ̃nɛ à tɛ̃ min sɔkɔ.
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Pè sõ̀ mɛ kah gbo mɔ tũ, mɛ pé flɔlɛ n dɛ n milki, tɛ́ mɛ nɛ̀ngbɔ̃nɛ n yilki n mɔ.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Kǎh pɩ sɛ̃́, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ nɛ, sràsyíbí Pole tɛ̃ de pé wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, pè mó à ko yèfõhlɛ. Képah sɔkɔ, tir nɛ̂ yĩn-á tɔ́wû n gbo n mɔ ǹ yõ sɔkɔ, páh kɩ ké yõ pɩ̃.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Ǹtɛ pǎh Pole pukubi mnɔlɛ nɛ páh ǹnɛ n ko gbĩ́ nɛ̂nɛ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ nɛ̂-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à yo ǹmɔ tyɩ́ nɛ: «Ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ yépi tyɩ́ kɩ fɛ̃ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ ko ǹ tùkè-ǹkɛ̃̂ ńtɛ̃nɛ?»
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Dĩ́-á képah noh sɛ̃́, à kyɩ kè yo sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ nɛ, tyítúkù nɛ̂ se à n tyah pɩ́nɔ́lɛ sɛ̃́ nɩ? Ǹgbǒ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á dĩ́ mɛ̀nɛ dɛ́!
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ pɔ Pole piki yah nɛ, à yo pé syah, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ se ńtyɩ̃́nɔ ǹnɛ nɩ? Pole mɛ nɛ àwe-á.
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Pole-á yo sɛ̃́, dĩ́ à syah nɛ, tɛ́ pɔ́ ǹgbɛ̃-á péwɔ tɛ̃̀ wɔ wilki, tɛ́ pɩ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõlɛ dɛ́! Pole mɛ nɛ, ǹtɛ péwɔ tɛ̃̀ wɔ-á dubi kélɛ.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á kɩ sõ̀ yɩ̃nɛ pè Pole ko n pi nɛ à wɛkɩ, pè gbɛ mɔ ǹnɛ. Tɛ́ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á kè wɛ pɩ̃ nɛ, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á Polelɛ, tɛ́ pé mɛ pè kɔ̃ pè à pukubi, ké tíkí de ǹ sɔkɔ.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Képah sɔkɔ, ké dĩndallɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɩ̃ tɔ́tɔ́, tir nɛ̂ yõ-á Nsyifunɔ tɔkɔ Pole kɔ̃. Képah tɛ̃̀nɛ, à pè kɔ̃ pè kyɩ Pole wah mɔ, tɛ́ mɛ tukey tùkèpu tĩ̀nkì névye pól ye tuke, pépi nónó sɔkɔ-á sárká syínwìlkìpu yõ̀tãmnɛ, tɛ́ pè kɔ̃ pè Pole tɛ̃ pɔ pé nɩyṍ.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.