Atos 22
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVI
1 «Ń súbí ànɛ̂ ń yṹnpyé, yé yé gblɔ̌y yɛ, yè mó noh ń tyɩ́, nɛ̂-á mé kɩ yo kɩ ń vyãh kɔ̃lɩ n pi yé tyɩ́.»
1 "Irmãos e pais, ouçam agora a minha defesa".
2 Képah sɔkɔ, pǎh Pole wɛ à n wɛkɩ pé tyɩ́ Yebre wɛy sɔkɔ sɛ̃́, tyah tɔ̃ gbah pɩ sṹmm.
2 Quando ouviram que lhes falava em aramaico, ficaram em absoluto silêncio. Então Paulo disse:
3 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Nsyifu nɛy ye ńmɔlɛ. Mé dubi Tarsɩ kwil, Silisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Ǹtɛ Yerusalɛmɩ kwil mɛ̀ sɔkɔ ye mé kyãh yɔ̀. Tɛ́ Kamalyɛlɩ ye sõ̀ kwɔ ńnɛ. À ń kwɔ yĩ́ĩ́ á náh tãn tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ. Mé sõ̀ mɛ gbah tɛ̃ yĩ́ĩ́ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, sɔ̃́-á yélɛ ké sɔkɔ kwɛynɛ yɔ̀.
3 "Sou judeu, nascido em Tarso da Cilícia, mas criado nesta cidade. Fui instruído rigorosamente por Gamaliel na lei de nossos antepassados, sendo tão zeloso por Deus quanto qualquer de vocês hoje.
4 Mé Yesu yõ sɛ̃́pú fõh, fɔ́ɔ́ à pé túkù ko mɔ. Mé pé díbí ànɛ̂ pé syɔ́ túkùlɛ n tɛ̃ n pukubi n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
4 Persegui os seguidores deste Caminho até a morte, prendendo tanto homens como mulheres e lançando-os na prisão,
5 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ànɛ̂ Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀ pól kɩ fɛ̃ pɩ ń tàrfyɔ̀lɛ ké sɔkɔ. Pépi ńtɛ̃ tyɩ́ ye lésõ mé wɛ syi sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ nɛ mé kyɩ á no Nsyifunɔ kɔ̃ Damasɩ kwil, mé mó Yesu yõ sɛ̃́pú wɛ n tɛ̃ n pukubi nónó-á mɛ nɛ́npɔ́, mé pɔ pélɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, mé pɔ pè fõh.
5 como o podem testemunhar o sumo sacerdote e todo o Conselho, de quem cheguei a obter cartas para seus irmãos em Damasco e fui até lá, a fim de trazer essas pessoas a Jerusalém como prisioneiras, para serem punidas.
6 Képah sɔkɔ, máh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tɛ́ mɛ de n tɛ Damasɩ kwillɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ sɔkɔ gbĩ̀ntɔ̃̀lɛ, à pɔ kwɛ ń yõ pěrr à ń mɔ gbɩ̃.
6 "Por volta do meio-dia, eu me aproximava de Damasco, quando de repente uma forte luz vinda do céu brilhou ao meu redor.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, mé yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh nɛ̂-á mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh sɛ̃́?›
7 Caí por terra e ouvi uma voz que me dizia: ‘Saulo, Saulo! por que você está me perseguindo? ’
8 Mé mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ ké syɩ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Nasarɛtɩ kwil Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.›
8 Então perguntei: Quem és tu, Senhor? E ele respondeu: ‘Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue’.
9 Képah sɔkɔ, máh sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi tɔ sõ̀ kyòo mɛ̀ wɛ; tɛ́ nɛ̂-á n yo n mɔ ń tyɩ́, pè náh tɛ̃̀ wɔ wɛy noh.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Mé mɛ piki yah nɛ, tir nɛ̂ se mé yɩ̃nɛ mé pɩ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? À mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Yuku n de Damasɩ kwil. Tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ tyi nónó pól pɩ, pè kɩ sè yo ǹ syah.›
10 "Assim perguntei: Que devo fazer, Senhor? Disse o Senhor: ‘Levante-se, entre em Damasco, onde lhe será dito o que você deve fazer’.
11 Ǹtɛ kyòo mɛ̀ píkínɔ́ sõ̀ mɛ ń yɩ̃́ wɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, áyáh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi mɛ ń gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de Damasɩ kwil.
11 Os que estavam comigo me levaram pela mão até Damasco, porque o resplendor da luz me deixara cego.
12 Tɛ́ dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Kénɛ dĩ́ sõ̀ mɛ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ, mɛ ǹ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ n pɩ sé wã̀l yõ. Nsyifunɔ nónó pól-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pé pól sõ̀ mɛ ǹ yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
12 "Um homem chamado Ananias, piedoso segundo a lei e muito respeitado por todos os judeus que ali viviam,
13 Ǹmɔ mɛ pɔ ńmɔ tnɔ̂, tɛ́ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Ń yṹnpi Sole, fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.› Wǎh yo sɛ̃́, nɛ́npɔ́ swɔ ń yɩ̃́ yɩkɩ, mé mɛ à wɛ.
13 veio ver-me e, pondo-se junto a mim, disse: ‘Irmão Saulo, recupere a visão’. Naquele mesmo instante pude vê-lo.
14 Képah sɔkɔ, à mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Liyel nɛ̂-á á náh tãn n gbilki, ǹmɔ ye ǹ yah tɔkɔ nɛ á pé dyɔ yĩ́ĩ́nɛ n pnɛ, ànɛ̂ á pé tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ wɛ yĩ́nɛ, á mó ǹ vyãh wɛy noh.
14 "Então ele disse: ‘O Deus dos nossos antepassados o escolheu para conhecer a sua vontade, ver o Justo e ouvir as palavras de sua boca.
15 Képah ye, wáh tyi nónó wɛ, tɛ́ tyi nónó noh Liyel tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ tyɩ́ sɔkɔ, á kɩ n pɩ n pi sé yónwàh-òlɛ no pól yĩ́ yah.
15 Você será testemunha dele a todos os homens, daquilo que viu e ouviu.
16 Kǎh pɩ sɛ̃́, núkúnúkú káh n tɔ̃ n tɛ̃ n mo. Yuku, á yɩ̃nɛ wèlnwìlkìnɔ́lɛ ni sɔkɔ, á tyípêl mó yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩn yéngbonɔ sɔkɔ.›
16 E agora, que está esperando? Levante-se, seja batizado e lave os seus pecados, invocando o nome dele’.
17 Képah náh, mé ń syɩ sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Tɛ́ sõ yɔ́lɛ, máh mɛ nírílɛ n pɩ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ, Liyel wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́lɛ ń wɛ̃kɩ.
17 "Quando voltei a Jerusalém, estando eu a orar no templo, caí em êxtase e
18 Mé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ à mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Yerusalɛmɩ kwil tãn náh ń tyíyónɔ́ fɛ̃ n syi n pi péwɔ tyɩ́ sɔkɔ. Képah-á, mé sal n wil súú Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ.
18 vi o Senhor que me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém imediatamente, pois não aceitarão seu testemunho a meu respeito’.
19 Ǹtɛ mé mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, á no Nsyifunɔ-á kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, máh lésõ mɛ n kyɩ n pɔ á Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, à ǹmɔ yõ sɛ̃́púlɛ n tɛ̃ n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ pélɛ n ko yèfõhlɛ;
19 "Eu respondi: Senhor, estes homens sabem que eu ia de uma sinagoga a outra, a fim de prender e açoitar os que crêem em ti.
20 à tahlɩ pǎh ǹ tyɩ́ yónwàh-ò Yetyɛ̃nɩ ko mɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ńmɔ tɔ-á sõ̀ mɛ dò. Máh sõ̀ mɛ mɔ ǹ kònmɔpulɛ, tɛ́ pɩ pé fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ syɩ́kɩ́-òlɛ dò.
20 E quando foi derramado o sangue de tua testemunha Estêvão, eu estava lá, dando minha aprovação e cuidando das roupas dos que o matavam.
21 Képah sɔkɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Fɩ́ɩ́ sɔkɔ ye mé n tɛkɩ n mɔ álɛ kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́. Nɛ n yuku!›»
21 "Então o Senhor me disse: ‘Vá, eu o enviarei para longe, aos gentios’ ".
22 Tɔ́wû sõ̀ mɛ Pole wɛlɔlɛ n tɔ̃ n sah n nohnɩ, ǹtɛ wǎh fyɔ̀ pɔ wɛlɔ nɔ́pi yo nɛ, kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ n tɛkɩ n mɔ pélɛ, pè núkú gbo mɔ wòhòh nɛ, ǹsɔ̃̀ntɛ̃̂ névi-á yɩ̃nɛ kònmɔntonɔlɛ sétáh yõ. À náh yɩ̃nɛ à tɛ̃ min sɔkɔ.
22 A multidão ouvia Paulo até que ele disse isso. Então todos levantaram a voz e gritaram: "Tira esse homem da face da terra! Ele não merece viver! "
23 Pè sõ̀ mɛ kah gbo mɔ tũ, mɛ pé flɔlɛ n dɛ n milki, tɛ́ mɛ nɛ̀ngbɔ̃nɛ n yilki n mɔ.
23 Estando eles gritando, tirando suas capas e lançando poeira para o ar,
24 Kǎh pɩ sɛ̃́, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ nɛ, sràsyíbí Pole tɛ̃ de pé wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, pè mó à ko yèfõhlɛ. Képah sɔkɔ, tir nɛ̂ yĩn-á tɔ́wû n gbo n mɔ ǹ yõ sɔkɔ, páh kɩ ké yõ pɩ̃.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse levado à fortaleza e fosse açoitado e interrogado, para saber por que o povo gritava daquela forma contra ele.
25 Ǹtɛ pǎh Pole pukubi mnɔlɛ nɛ páh ǹnɛ n ko gbĩ́ nɛ̂nɛ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ nɛ̂-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à yo ǹmɔ tyɩ́ nɛ: «Ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ yépi tyɩ́ kɩ fɛ̃ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ ko ǹ tùkè-ǹkɛ̃̂ ńtɛ̃nɛ?»
25 Enquanto o amarravam a fim de açoitá-lo, Paulo disse ao centurião que ali estava: "Vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido condenado? "
26 Dĩ́-á képah noh sɛ̃́, à kyɩ kè yo sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ nɛ, tyítúkù nɛ̂ se à n tyah pɩ́nɔ́lɛ sɛ̃́ nɩ? Ǹgbǒ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á dĩ́ mɛ̀nɛ dɛ́!
26 Ao ouvir isso, o centurião foi prevenir o comandante: "Que vais fazer? Este homem é cidadão romano".
27 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ pɔ Pole piki yah nɛ, à yo pé syah, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ se ńtyɩ̃́nɔ ǹnɛ nɩ? Pole mɛ nɛ àwe-á.
27 O comandante dirigiu-se a Paulo e perguntou: "Diga-me, você é cidadão romano? " Ele respondeu: "Sim, sou".
28 Pole-á yo sɛ̃́, dĩ́ à syah nɛ, tɛ́ pɔ́ ǹgbɛ̃-á péwɔ tɛ̃̀ wɔ wilki, tɛ́ pɩ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõlɛ dɛ́! Pole mɛ nɛ, ǹtɛ péwɔ tɛ̃̀ wɔ-á dubi kélɛ.
28 Então o comandante disse: "Eu precisei pagar um elevado preço por minha cidadania". Respondeu Paulo: "Eu a tenho por direito de nascimento".
29 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á kɩ sõ̀ yɩ̃nɛ pè Pole ko n pi nɛ à wɛkɩ, pè gbɛ mɔ ǹnɛ. Tɛ́ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á kè wɛ pɩ̃ nɛ, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á Polelɛ, tɛ́ pé mɛ pè kɔ̃ pè à pukubi, ké tíkí de ǹ sɔkɔ.
29 Os que iam interrogá-lo retiraram-se imediatamente. O próprio comandante ficou alarmado, ao saber que havia prendido um cidadão romano.
30 Képah sɔkɔ, ké dĩndallɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɩ̃ tɔ́tɔ́, tir nɛ̂ yõ-á Nsyifunɔ tɔkɔ Pole kɔ̃. Képah tɛ̃̀nɛ, à pè kɔ̃ pè kyɩ Pole wah mɔ, tɛ́ mɛ tukey tùkèpu tĩ̀nkì névye pól ye tuke, pépi nónó sɔkɔ-á sárká syínwìlkìpu yõ̀tãmnɛ, tɛ́ pè kɔ̃ pè Pole tɛ̃ pɔ pé nɩyṍ.
30 No dia seguinte, visto que o comandante queria descobrir exatamente por que Paulo estava sendo acusado pelos judeus, libertou-o e ordenou que se reunissem os chefes dos sacerdotes e todo o Sinédrio. Então, trazendo Paulo, apresentou-o a eles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.