Atos 22
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 «Ń súbí ànɛ̂ ń yṹnpyé, yé yé gblɔ̌y yɛ, yè mó noh ń tyɩ́, nɛ̂-á mé kɩ yo kɩ ń vyãh kɔ̃lɩ n pi yé tyɩ́.»
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Képah sɔkɔ, pǎh Pole wɛ à n wɛkɩ pé tyɩ́ Yebre wɛy sɔkɔ sɛ̃́, tyah tɔ̃ gbah pɩ sṹmm.
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Nsyifu nɛy ye ńmɔlɛ. Mé dubi Tarsɩ kwil, Silisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Ǹtɛ Yerusalɛmɩ kwil mɛ̀ sɔkɔ ye mé kyãh yɔ̀. Tɛ́ Kamalyɛlɩ ye sõ̀ kwɔ ńnɛ. À ń kwɔ yĩ́ĩ́ á náh tãn tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ. Mé sõ̀ mɛ gbah tɛ̃ yĩ́ĩ́ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ, sɔ̃́-á yélɛ ké sɔkɔ kwɛynɛ yɔ̀.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 Mé Yesu yõ sɛ̃́pú fõh, fɔ́ɔ́ à pé túkù ko mɔ. Mé pé díbí ànɛ̂ pé syɔ́ túkùlɛ n tɛ̃ n pukubi n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ànɛ̂ Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀ pól kɩ fɛ̃ pɩ ń tàrfyɔ̀lɛ ké sɔkɔ. Pépi ńtɛ̃ tyɩ́ ye lésõ mé wɛ syi sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ nɛ mé kyɩ á no Nsyifunɔ kɔ̃ Damasɩ kwil, mé mó Yesu yõ sɛ̃́pú wɛ n tɛ̃ n pukubi nónó-á mɛ nɛ́npɔ́, mé pɔ pélɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, mé pɔ pè fõh.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 Képah sɔkɔ, máh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tɛ́ mɛ de n tɛ Damasɩ kwillɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ sɔkɔ gbĩ̀ntɔ̃̀lɛ, à pɔ kwɛ ń yõ pěrr à ń mɔ gbɩ̃.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, mé yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh nɛ̂-á mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh sɛ̃́?›
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Mé mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ ké syɩ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Nasarɛtɩ kwil Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.›
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Képah sɔkɔ, máh sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi tɔ sõ̀ kyòo mɛ̀ wɛ; tɛ́ nɛ̂-á n yo n mɔ ń tyɩ́, pè náh tɛ̃̀ wɔ wɛy noh.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 Mé mɛ piki yah nɛ, tir nɛ̂ se mé yɩ̃nɛ mé pɩ nɩ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? À mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Yuku n de Damasɩ kwil. Tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ tyi nónó pól pɩ, pè kɩ sè yo ǹ syah.›
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Ǹtɛ kyòo mɛ̀ píkínɔ́ sõ̀ mɛ ń yɩ̃́ wɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, áyáh mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pépi mɛ ń gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de Damasɩ kwil.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 Tɛ́ dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Kénɛ dĩ́ sõ̀ mɛ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ, mɛ ǹ tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ n pɩ sé wã̀l yõ. Nsyifunɔ nónó pól-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, pé pól sõ̀ mɛ ǹ yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Ǹmɔ mɛ pɔ ńmɔ tnɔ̂, tɛ́ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Ń yṹnpi Sole, fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.› Wǎh yo sɛ̃́, nɛ́npɔ́ swɔ ń yɩ̃́ yɩkɩ, mé mɛ à wɛ.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Képah sɔkɔ, à mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Liyel nɛ̂-á á náh tãn n gbilki, ǹmɔ ye ǹ yah tɔkɔ nɛ á pé dyɔ yĩ́ĩ́nɛ n pnɛ, ànɛ̂ á pé tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ wɛ yĩ́nɛ, á mó ǹ vyãh wɛy noh.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Képah ye, wáh tyi nónó wɛ, tɛ́ tyi nónó noh Liyel tõ̀npɩ nɛ́gbɩ́ tyɩ́ sɔkɔ, á kɩ n pɩ n pi sé yónwàh-òlɛ no pól yĩ́ yah.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Kǎh pɩ sɛ̃́, núkúnúkú káh n tɔ̃ n tɛ̃ n mo. Yuku, á yɩ̃nɛ wèlnwìlkìnɔ́lɛ ni sɔkɔ, á tyípêl mó yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩn yéngbonɔ sɔkɔ.›
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 Képah náh, mé ń syɩ sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Tɛ́ sõ yɔ́lɛ, máh mɛ nírílɛ n pɩ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ, Liyel wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́lɛ ń wɛ̃kɩ.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 Mé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ à mɛ n yo ń tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Yerusalɛmɩ kwil tãn náh ń tyíyónɔ́ fɛ̃ n syi n pi péwɔ tyɩ́ sɔkɔ. Képah-á, mé sal n wil súú Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ.
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 Ǹtɛ mé mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, á no Nsyifunɔ-á kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, máh lésõ mɛ n kyɩ n pɔ á Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, à ǹmɔ yõ sɛ̃́púlɛ n tɛ̃ n dah n mɔ n pɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ pélɛ n ko yèfõhlɛ;
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 à tahlɩ pǎh ǹ tyɩ́ yónwàh-ò Yetyɛ̃nɩ ko mɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ńmɔ tɔ-á sõ̀ mɛ dò. Máh sõ̀ mɛ mɔ ǹ kònmɔpulɛ, tɛ́ pɩ pé fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ syɩ́kɩ́-òlɛ dò.
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 Képah sɔkɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: ‹Fɩ́ɩ́ sɔkɔ ye mé n tɛkɩ n mɔ álɛ kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́. Nɛ n yuku!›»
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Tɔ́wû sõ̀ mɛ Pole wɛlɔlɛ n tɔ̃ n sah n nohnɩ, ǹtɛ wǎh fyɔ̀ pɔ wɛlɔ nɔ́pi yo nɛ, kwlókáhkɩ́ névye tyɩ́-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ n tɛkɩ n mɔ pélɛ, pè núkú gbo mɔ wòhòh nɛ, ǹsɔ̃̀ntɛ̃̂ névi-á yɩ̃nɛ kònmɔntonɔlɛ sétáh yõ. À náh yɩ̃nɛ à tɛ̃ min sɔkɔ.
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Pè sõ̀ mɛ kah gbo mɔ tũ, mɛ pé flɔlɛ n dɛ n milki, tɛ́ mɛ nɛ̀ngbɔ̃nɛ n yilki n mɔ.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Kǎh pɩ sɛ̃́, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ nɛ, sràsyíbí Pole tɛ̃ de pé wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, pè mó à ko yèfõhlɛ. Képah sɔkɔ, tir nɛ̂ yĩn-á tɔ́wû n gbo n mɔ ǹ yõ sɔkɔ, páh kɩ ké yõ pɩ̃.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Ǹtɛ pǎh Pole pukubi mnɔlɛ nɛ páh ǹnɛ n ko gbĩ́ nɛ̂nɛ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ nɛ̂-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à yo ǹmɔ tyɩ́ nɛ: «Ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ yépi tyɩ́ kɩ fɛ̃ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ ko ǹ tùkè-ǹkɛ̃̂ ńtɛ̃nɛ?»
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Dĩ́-á képah noh sɛ̃́, à kyɩ kè yo sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ nɛ, tyítúkù nɛ̂ se à n tyah pɩ́nɔ́lɛ sɛ̃́ nɩ? Ǹgbǒ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á dĩ́ mɛ̀nɛ dɛ́!
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Képah sɔkɔ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ pɔ Pole piki yah nɛ, à yo pé syah, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ se ńtyɩ̃́nɔ ǹnɛ nɩ? Pole mɛ nɛ àwe-á.
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Pole-á yo sɛ̃́, dĩ́ à syah nɛ, tɛ́ pɔ́ ǹgbɛ̃-á péwɔ tɛ̃̀ wɔ wilki, tɛ́ pɩ Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõlɛ dɛ́! Pole mɛ nɛ, ǹtɛ péwɔ tɛ̃̀ wɔ-á dubi kélɛ.
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á kɩ sõ̀ yɩ̃nɛ pè Pole ko n pi nɛ à wɛkɩ, pè gbɛ mɔ ǹnɛ. Tɛ́ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á kè wɛ pɩ̃ nɛ, Wrome tãn gbõ̀ mɔ yõ-á Polelɛ, tɛ́ pé mɛ pè kɔ̃ pè à pukubi, ké tíkí de ǹ sɔkɔ.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Képah sɔkɔ, ké dĩndallɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɩ̃ tɔ́tɔ́, tir nɛ̂ yõ-á Nsyifunɔ tɔkɔ Pole kɔ̃. Képah tɛ̃̀nɛ, à pè kɔ̃ pè kyɩ Pole wah mɔ, tɛ́ mɛ tukey tùkèpu tĩ̀nkì névye pól ye tuke, pépi nónó sɔkɔ-á sárká syínwìlkìpu yõ̀tãmnɛ, tɛ́ pè kɔ̃ pè Pole tɛ̃ pɔ pé nɩyṍ.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.