Atos 19

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ Apɔlɔsɩ mɛ Korɛ̃nti kwil, Pole sõ̀ mɛ Asi gbɛ̃̀nyah tlɛy tã̀ntã̀n kɔ kah, à kyɩ de Yefɛsɩ kwil sɔkɔ. À kyɩ Yesu tõ̀ sã́hpú yísyɔ́ wɛ nɛ́npɔ́,
1 Enquanto Apolo estava na cidade de Corinto, Paulo viajou pelo interior da província da Ásia e chegou a Éfeso. Ali encontrou alguns cristãos
2 tɛ́ pè piki yah nɛ ńkɛ̃́, pǎh sɛ̃ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè se Liyel Mirki wɛ nɩ? Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé náh Liyel Mirki yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́ yónɔ́ noh yah póllɛ.
2 e perguntou: — Quando vocês creram, vocês receberam o Espírito Santo? Eles responderam: — Nós nem mesmo sabíamos que existe o Espírito Santo.
3 Képah sɔkɔ, Pole mɛ pè piki yah nɛ, ǹtɛ ni sɔkɔ wèlnwìlkìnɔ́ dùkù nɛ̂ se pè wɛ nɩ? Pè mɛ à syah nɛ, Nsyɔ̃ tyɩ́-á.
3 — Então que tipo de batismo vocês receberam? — perguntou Paulo. — O batismo de João Batista! — responderam.
4 Képah sɔkɔ, Pole tɔ̃ ǹ syɩ yo pé tyɩ́ nɛ, névye nónó-á fɛ̃ syi pé nnɔ vi mɔ, pépi-á sõ̀ Nsyɔ̃ n wel n wilki ni sɔkɔ. Ǹtɛ wǎh sõ̀ mɛ n yo névye tyɩ́ nɛ, nɛ̂-á kɩ n pɔ n pi péwɔ náhlɛ, pè sɛ̃ ǹmɔ yõ; ǹmɔ nɛ̂-á Yesulɛ.
4 Então Paulo disse: — João batizava aqueles que se arrependiam dos seus pecados. E também dizia ao povo de Israel que eles deviam crer naquele que havia de vir depois dele, isto é, em Jesus.
5 No-á wɛlɔ nɔ́pi noh sɛ̃́, pè mɛ wèlnwìlkìnɔ́ wɛ ni sɔkɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩn yõ.
5 Depois de ouvirem isso, aqueles homens foram batizados em nome do Senhor Jesus.
6 Pole mɛ ǹ gbã̀n sah pé yõ tɛ́ nírí pɩ pé tyɩ́, Liyel Mirki mɛ tiki pé yõ. Képah tɛ̃̀nɛ, pè tyah wɛ́nkáhkɩ́nɔ́lɛ n wɛkɩ nónó-á pè náh sè sãh, tɛ́ mɛ Liyel tɛ̃ntõnènɛ n wɛ n syi n yo névye tyɩ́.
6 Aí Paulo pôs as mãos sobre eles, e o Espírito Santo veio sobre eles. Então começaram a falar em línguas estranhas e a anunciar também a mensagem de Deus.
7 Pé pól sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí kénkɔ̃lɛ.
7 Esses homens eram mais ou menos doze.
8 Képah sɔkɔ, Pole sõ̀ mɛ n de n pɔ Nsyifunɔ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. À sõ̀ mɛ n yãh n pɔ névyelɛ nɩ̀sãh sɔkɔ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ yõ, pópó ńwɔ̃́lɔ́ tɔ̃́nɔ́. À sõ̀ mɛ ǹ tah sah nɛ, pé pé wɛy nóhpú sõnɔ vi mɔ.
8 Durante três meses Paulo foi à sinagoga e falou com coragem ao povo. Ele conversava com eles e tentava convencê-los a respeito do Reino de Deus .
9 Ǹtɛ túkù sõ̀ mɛ pɔ nikisekɔ́kɔ́lɛ n pɩ, à yahle sɛ̃́nɔ́lɛ ké yõ, tɛ́ mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ̃̀kɩ̀ tyɩ́lɛ n yo n ko tɔ́wû yĩ́ yah. Kǎh pɩ sɛ̃́, Pole mɛ pè sah, tɛ́ Yesu tõ̀ sã́hpú tɛ̃ sɔkɔ pé yahlɛ, à kyɩ yã́hkɩ̀lɛ n yãh pélɛ sõmɛsṍ kǎrn pɩ́-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, nɛ̂-á Tiranusi tyɩ́lɛ.
9 Mas alguns eram teimosos, não acreditavam e, em frente de todos, ainda falavam mal do Caminho do Senhor . Então Paulo abandonou a sinagoga, levando os cristãos consigo, e começou a falar diariamente na escola de um homem chamado Tirano.
10 À képah tɛ̃̀ pɩ sɛ̃́ ye nínɔ́, fɔ́ɔ́ Nsyifunɔ ànɛ̂ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, tɛ́ mɛ Asi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, pé pól Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛy wɛ noh.
10 Ele fez isso durante dois anos, até que todos os moradores da província da Ásia, tanto os judeus como os não judeus, ouviram a mensagem do Senhor.
11 Liyel sõ̀ mɛ Pole tɔkɔ à gbǐl tyísnɔ́lɛ n pɩ,
11 Deus fazia milagres extraordinários por meio de Paulo,
12 fɔ́ɔ́ névye pɔ tyah Pole flɔ ànɛ̂ ǹ myèhtùkènènɛ n tɔkɔ n tũ n pɔ pé yámpú tyɩ́, pè kɔ̃ pè n dɛ; ànɛ̂ sétã̀n-à mɛ nónó sɔkɔ, sè n wil pé sɔkɔ.
12 tanto que as pessoas pegavam lenços e aventais que ele usava e os levavam para os doentes tocarem. E, quando estes tocavam neles, ficavam curados; e de outras pessoas saíam os espíritos maus.
13 Tɛ́ Nsyifunɔ yísyɔ́ sõ̀ mɛ nónó tõ̀-á sõ̀ sétã̀n yĩ́nínwìlkìnkɔ̃nɔlɛ névye sɔkɔ. Pépi tɔ mɛ kè yah tɔkɔ nɛ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩn tɔkɔ kélɛ n pɩ. Pè sõ̀ mɛ n yo sétã̀n tyɩ́ nɛ, Yesu nɛ̂ tyɩ́-á Pole n nɛ n yo, ǹmɔ yĩn yõ, ńkɛ̃́ sè wil.
13 Alguns judeus que andavam de um lugar para outro, expulsando espíritos maus, quiseram usar também o nome do Senhor Jesus para expulsar os espíritos maus, dizendo a eles: — Pelo poder do nome de Jesus, o mesmo que Paulo anuncia, eu mando que vocês saiam!
14 Nsyifunɔ sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ nɛ̂-á pè n ye Sevalɛ, ǹmɔ dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi ye sõ̀ n pɩ képahlɛ.
14 Os homens que faziam isso eram os sete filhos de um judeu chamado Ceva, que era Grande Sacerdote .
15 Ǹtɛ pǎh képah yo sɛ̃́, sétõ pè syah nɛ, páh Yesulɛ n pnɛ, tɛ́ tɔ̃ pɩ̃ névi dùkù nɛ̂-á Polelɛ. Ǹtɛ pépi-á dò, nónó se pépilɛ nɩ?
15 Mas certa vez um espírito mau disse a eles: — Eu conheço Jesus e sei quem é Paulo. Mas vocês, quem são?
16 Képah tɛ̃̀nɛ, sétõ-á sõ̀ dĩ́ nɛ̂ sɔkɔ, à yuku mɩ pé sɔkɔ, tɛ́ tɛ̃ wɛ pé tyɩ́ képékèyɔ̂. À pè pɩ yɔ, fɔ́ɔ́ pè to wil wɔ̀kɔ̀ mɛ̀ sɔkɔ à sɔkɔ wil tìtílɛ.
16 Então o homem que estava dominado pelo espírito mau os atacou e bateu neles com tanta violência, que eles fugiram daquela casa feridos e com as roupas rasgadas.
17 Képah sɔkɔ, Nsyifunɔ nónó pól-á sõ̀ mɛ Yefɛsɩ kwil, à tahlɩ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, pǎh yĩ mɛ̀ noh, kè pɩ tíkílɛ pé pól tyɩ́. Pè mɛ tyah Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yĩnnɛ n gbilki.
17 E todos os que moravam em Éfeso, judeus e não judeus, souberam disso. Eles ficaram com muito medo, e o nome do Senhor Jesus se tornou mais respeitado ainda.
18 Tɛ́ nónó-á sõ̀ pɩ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ, pé náhnáh pé tyítúkúnì pɩ́nɔ́lɛ n yo n dal n mɔ n pɔ tɔ́wû yĩ́ yah.
18 Então muitos dos que creram vinham e confessavam publicamente as coisas más que haviam feito.
19 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ snɛ̀ynɛ n pɩ, pé náhnáh mɛ pé snɛ̀y pɩ pɩ sɛ́bɛ́ynɔ́ tɔkɔ pɔ tuke mɔ, à sukɛ no pól yĩ́ yah. Pǎh sɛ́bɛ́y nɔ́pi drɔ kõ yah, sè pɩ pɔ́ plɔ́ kèyõ túkúrí pɔ́ kwlɔ́lɛ.
19 E muitos daqueles que praticavam feitiçaria ajuntaram os seus livros e os trouxeram para queimar diante de todos. Quando calcularam o preço dos livros queimados, o total chegou a cinquenta mil moedas de prata .
20 Sɛ̃́ ye sõ̀ Liyel wɛy mɛ tǎhkɩ̀lɛ n wɛ, à n tɔ̃ n mɔ n yuku yahlɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ gbõ̀ yõ.
20 Assim, de maneira poderosa, a mensagem do Senhor era anunciada e se espalhava cada vez mais.
21 Tyi nɔ́pi pɩ́nsɔkɔntɛnɔ náh, Pole kè yah tɔkɔ nɛ, páh kɩ kyɩ Masedonɩ gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ Akayi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, tɛ́ kɩ pyě yuku Yerusalɛmɩ kwil. À sõ̀ mɛ kélɛ n yo tɔlɛ nɛ ńkɛ̃́, páh kɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, páh yɩ̃nɛ pé kyɩ Wrome kwil tɔ sɔkɔ.
21 Depois desses acontecimentos, Paulo resolveu passar pelas províncias da Macedônia e da Acaia e ir até Jerusalém. Ele dizia: — Depois que eu visitar Jerusalém, preciso ir a Roma.
22 Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ Timote ànɛ̂ Yerasɩtɩ tɛkɩ mɔ Masedonɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, pépi nónó-á sõ̀ ǹ yòhnɩ̀nmɔpulɛ. Tɛ́ ǹmɔ wɔ wũ à sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ Asi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ.
22 Então Paulo enviou para a Macedônia dois dos seus ajudantes, Timóteo e Erasto, mas ele ficou mais algum tempo na província da Ásia.
23 Légbĩ́nɛ, fɛ̃̀kɩ̀nɔ́ ǹgbɛ̃ yɔ́ pɩ Yefɛsɩ kwil, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ̃̀kɩ̀ tyɩ́ sɔkɔ.
23 Foi nessa ocasião que houve na cidade de Éfeso uma grande desordem por causa do Caminho do Senhor .
24 Sã́n ywɔ́-ò kètɔ̃ndĩ́ yɔ́ lésõ mɛ pè n ye Demetriyusilɛ. Kénɛ dĩ́ ńkɛ̃́nɛ tã̀n vɩ̀ yã́ryã́r yísyɔ́lɛ nɛ n ywɔ wárn vyɔrɩ pérpérlɛ. Yefɛsɩ tãn tõ̀ yũ̌kì nɛ̂-á pè n ye Artemisilɛ, képah wɔ̀kɔ̀ kètɔ̀nɔ́ ye ńkɛ̃́nɛ à n nɛ n ywɔ. Tɛ́ ǹ tõ̀npɩbɩ sõ̀ mɛ pɔ́lɛ n wɛ yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́, tõ̀ mɛ̀ pɩ́nɔ́ sɔkɔ.
24 Um ourives chamado Demétrio fazia pequenos modelos de prata do templo da deusa Diana, e o seu negócio dava muito lucro aos que trabalhavam com ele.
25 Sõ yɔ́lɛ, à ǹ tõ̀npɩbɩ pól ye tuke, à tahlɩ ǹ tõ̀ dùkù pɩ́pú pól tyɩ́. Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé kódíbí, pé pól-á kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ páh mɛ yõrelɛ n wɛ n yĩ́ĩ́ pé tõ̀ mɛ̀ pɩ́nɔ́ sɔkɔ.
25 Então ele chamou estes e outros da mesma profissão e disse: — Meus amigos, vocês sabem que a nossa riqueza vem deste nosso ofício.
26 Ǹtɛ dĩ́ nɛ̂-á pè n ye Polelɛ, wǎh mɛ pɔ tir nɛ̂nɛ n pɩ, pǎh se mɛ kélɛ n nohnɩ, tɛ́ mɛ kélɛ n yah tɛ́. Kénɛ Pole-á mɛ névyelɛ n kwɔ nɛ ńkɛ̃́, fal fal tã̀nnɛ, névye gbɛ̃̀npɩnɔ yî-á sélɛ, yõ náh mɛ sé tyɩ́. Kénɛ wɛy mɛ̀ ńtɛ̃-á mɛ névye náhnáh yõ yɩkɩ Yefɛsɩ kwil. Tɛ́ kè náh se tɔ̃ mɛ yĩn képah ó tyɩ́, ńkɛ̃́ kǎh mɛ Asi gbɛ̃̀nyah kwlo kan pól névye yõlɛ n yɩkɩ.
26 Vocês mesmos podem ver e ouvir o que esse tal de Paulo está fazendo. Ele afirma que os deuses feitos por mãos humanas não são deuses de verdade. E está conseguindo convencer muita gente, tanto daqui como de quase toda a província da Ásia.
27 Kàh yɔ̃ sɔkɔ sɛ̃́, yĩ mɛ̀-á kɩ n syah pépi pɩ pɩ tõ̀lɛ n yɩkɩ dɛ́! Kè náh se tɔ̃ n yĩn n pi képah ó tyɩ́, pé fal fal tõ̀ yũ̌kì Artemisi wɔ̀kɔ̀ náh tɔ̃ n mɔ n kõ n pi póllɛ. Gbílkínɔ́ nɛ̂-á sõ̀ mɛ n sah tõ̀ mɛ̀ yõ, kǎh kɩ yĩn mɔ. Tɛ́ képah-á mó tɔ̃ Asi gbɛ̃̀nyah névye pól ànɛ̂ kèkõyṍ névye pól mɛ n gbilki.
27 Assim nós estamos correndo o perigo de ver o povo rejeitar o nosso negócio. E não é só isso. Existe o perigo de o templo da grande deusa Diana não ficar valendo mais nada e também de ser destruída a grandeza dessa deusa adorada por todos na Ásia e no mundo inteiro.
28 Demetriyusi-á fyɔ̀ kénɛ wɛlɔ yo névye noh sɛ̃́, pé fɔkɔ kah vyãh. Pè mɛ tyah yo tũ wòhòh nɛ ńkɛ̃́, pépi Yefɛsɩ tãn Artemisi tɛ̃̀ wɔ kénkɔ̃ náh mɛ.
28 Quando a multidão ouviu isso, ficou furiosa e começou a gritar: — Viva a grande Diana de Éfeso!
29 Pɩ́ntũnɔ mɛ̀ yĩ́npɔ̃́ kwil pól tɔ̃. Tɛ́ Masedonɩ gbɛ̃̀nyah tãn nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ tɔ sõ̀ yuku Polelɛ ǹ kɔ́lɔ́ sɔkɔ Yefɛsɩ kwil. Pé sɔkɔ núkú yĩn ye Kayusilɛ, ní-ò yĩn mɛ Arisitarkɩlɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, no núkú wɛ̃ tyɩ́ mɔ, à to tuke nɛ́pĩ̂ nímí nɔ́pi yõ, à pè tɛ̃ yɔrɩ sɔkɔ pé tɔ́wû tùkè-ǹsah sɔkɔ.
29 E a confusão se espalhou por toda a cidade. A multidão agarrou Gaio e Aristarco, dois macedônios que viajavam com Paulo, e os arrastou até o teatro.
30 Képah sɔkɔ, Pole sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kyɩ pé yõ wilki mɔ tɔ́wû tyɩ́. Ǹtɛ Yesu tõ̀ sã́hpú mɛ kè yahle ǹ tyɩ́.
30 Paulo queria falar ao povo, mas os irmãos não deixaram.
31 Asi gbɛ̃̀nyah nɛ́-ǹgbnɔ yísyɔ́ tɔ sõ̀ mɛ, nónó-á sõ̀ Pole kódíbílɛ. Pépi tɔ mɛ tɛ̃ntõ̀ mɔ ǹ tyɩ́, à à vi mɔ nɛ, à káh n kyɩ tɔ́wû tùkè-ǹsah mɛ̀ sɔkɔ.
31 Alguns altos funcionários daquela província, que eram amigos de Paulo, mandaram a ele um recado, pedindo que não fosse ao teatro.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, tɔ́wû mɛ̀ névye pól sõ̀ mɛ wɛkɩ fɛ̃kɩ tũ wòhòh, tɛ́ pé pól tyíyónɔ́nɔ mó tɔ̃ mɛ sé tyɩ́ tyɩ́lɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, kè pɩ fɛ̃̀kɩ̀nɔ́lɛ. Névye kan ńtɛ̃ náh sõ̀ mɛ pé pɔ́nɔ́ yõ pɩ̃.
32 Naquela altura dos acontecimentos a multidão que se achava no teatro estava em completa desordem: uns gritavam uma coisa, e outros gritavam outra, pois a maioria nem sabia por que estava ali.
33 Nsyifu dĩ́ yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ pè n ye Alɛkisãdrelɛ. Pé no Nsyifunɔ mɛ ǹmɔ kurki mɔ kyɩ sah tɔ́wû yah tĩ̀nnɛ nɛ, à yo ké sɔkɔ. Képah sɔkɔ, Alɛkisãdre mɛ ǹ gbõ̀ pɩ mɔ tɔ́wû tyɩ́. À sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé pé no Nsyifunɔ vyãh syi.
33 Algumas pessoas ficaram pensando que Alexandre era o culpado, pois os judeus o obrigaram a ir e ficar lá na frente. Aí Alexandre fez um sinal com a mão e tentou falar para se defender diante do povo.
34 Ǹtɛ tɔ́wû-á fyɔ̀ pɔ n pɩ̃ ké sɔkɔ nɛ Nsyifu nɛy-á ǹnɛ, pé pól núkú tɔ̃ tyah yo mɔ tũ wɛ̃ yõ wòhòh nɛ ńkɛ̃́, pépi Yefɛsɩ tãn Artemisi tɛ̃̀ wɔ kénkɔ̃ náh mɛ! Pè képah tɛ̃̀ yo tũ sɛ̃́, pópó kè syi pɔ n nɔ lɛ́rɩ́nɔ́ nínɔ́ kénkɔ̃ tyɩ́.
34 Mas, quando perceberam que ele era judeu, ficaram gritando todos juntos a mesma coisa durante duas horas: — Viva a grande Diana de Éfeso!
35 Ǹtɛ ké tyɛ́-ńsah, kwil sɛ́bɛ́y wã́rkɩ́-ò dĩ́ pɔ tɛ̃ wɛ pè yĩn mɔ. Képah sɔkɔ, tɛ́ mɛ nɛ ńkɛ̃́, Yefɛsɩ tãn, névye pól-á pɩ̃ nɛ, Yefɛsɩ kwil-á n syɩkɩ pépi fal fal tõ̀ ǹgbɛ̃ Artemisi wɔ̀kɔ̀lɛ, ànɛ̂ ké tàhsè nɛ̂-á wil yĩ̂nyõ à pɔ syɩkɩ.
35 Finalmente o secretário da prefeitura da cidade conseguiu acalmar o povo. Ele disse o seguinte: — Cidadãos de Éfeso! Todos sabem que a nossa cidade é a guardadora do templo da grande Diana e da pedra sagrada que caiu do céu.
36 Ké kɔ̃̀lɩ̀-ò náh mɛ póllɛ. Képah-á, pè pé nnɔ vɩ. Pè káh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ sõ̀nyah-ńkɛ̃̂nɛ.
36 Ninguém pode negar isso. Assim fiquem calmos e não façam nada sem pensar bem.
37 Díbí nónó-á pè tɛ̃ pɔ ásõ̂, pè náh tir yɔ́ pɩ de pépi tõ̀ wɔ̀kɔ̀ tyɩ́, pè náh se mó tɔ̃ yo de pé fal fal tõ̀ yũ̌kì mɛ̀ tyɩ́.
37 Vocês trouxeram aqui estes homens, mas eles não assaltaram o templo, nem ofenderam a nossa deusa.
38 Ǹtɛ kàh kɩ mɛ pɩ ǹnɩ̂ mɛ pɩ de Demetriyusi ànɛ̂ ǹ tõ̀ pɩ́mû tyɩ́, tukey tùkènɔ́ yòhnɩ̀-á mɛ, tukey tùkèpu mó tɔ̃ mɛ. Pè kyɩ n tɔkɔ tɛ̃̀ kɔ̃ pépi tyɩ́ kɛ̀.
38 Se Demétrio e os seus ajudantes têm alguma acusação contra alguém, eles podem apresentar suas acusações no tribunal, pois para isso há dias certos de reunião, e também existem os governadores.
39 Tɛ́ tyi yísyɔ́ tɔ-à kɩ se tɔ̃ mɛ pé tyɩ́ wah wah tɛ̃̀nɛ, pǎh kɩ fɛ̃ pɔ sé yah yo kwil névye tuke mɔ sõlɛ.
39 Porém, se vocês querem mais alguma coisa, isso será tratado na reunião do povo, convocada de acordo com a lei .
40 Páh yékã̂b nɛ̂ sɔkɔ kwɛynɛ yɔ̀, tir yɔ́ ńtɛ̃ se mɛ pé tyɩ́, pé kɩ fɛ̃ wɛ yo yékã̂b mɛ̀ yõlɛ nɩ? Képah-á, páh kɩ n to n kɔ̃ yɔ̀, pǎh kɩ pɔ n syah n tɔkɔ pélɛ n kɔ̃ dɛ́!
40 Pois corremos o risco de sermos acusados de revolta, por causa do que está acontecendo hoje. Não há motivo para toda esta confusão. E nós não poderíamos justificar tudo isso.
41 Wɛlɔ nɔ́pi yóntɛnɔ náh, à névye kɔ̃ pè karkɩ.
41 Depois de dizer essas palavras, ele terminou a reunião.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.