Atos 17
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ACF
1 Képah náh, Polepi syɔ̃ Anfipolisi kwil ànɛ̂ Apɔlɔnɩ kwil, à kyɩ de Tesaloniki kwil sɔkɔ. Nsyifunɔ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́.
1 E passando por Anfípolis e Apolônia, chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga de judeus.
2 Képah sɔkɔ, Pole-á sõ̀ ńkɛ̃́nɛ kélɛ n pɩ sɔ̃́, à tɔ̃ kyɩ yã́hkɩ̀ yãh Nsyifunɔlɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ tyi yõ pé Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. À képah tɛ̃̀ pɩ syɩ sɛ̃́ wɛ̃ tyɩ́ kɛ tɔ̃́nɔ́, pé mɩ mɩ yòh sõnɔ́lɛ.
2 E Paulo, como tinha por costume, foi ter com eles; e por três sábados disputou com eles sobre as Escrituras,
3 À sõ̀ mɛ ké yahlɛ n yo pé tyɩ́, à pélɛ n wɛ̃kɩ nɛ ńkɛ̃́: «Pwáhnmɔ-ò sõ̀ yɩ̃nɛ à pɔ yèvyãhrɩ pɩ ku sɛ̃́, Liyel mó à yilki mɔ. Yesu nɛ̂ tyɩ́-á mé n yo yé tyɩ́ yɔ̀, ǹmɔ ye kénɛ pwáhnmɔ-òlɛ.»
3 Expondo e demonstrando que convinha que o Cristo padecesse e ressuscitasse dentre os mortos. E este Jesus, que vos anuncio, dizia ele, é o Cristo.
4 Képah sɔkɔ, Nsyifunɔ túkù sah ǹ tyɩ́ yõ, ànɛ̂ Krɛkɩ névye nɛ́kwĩ́nkílɛ, nónó-á sõ̀ mɛ Nsyifunɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, à tahlɩ syɔ́ nɛ́-ǹgbnɔ náhnáh tyɩ́. Pé pól mɛ mɔ Pole ànɛ̂ Silasɩlɛ.
4 E alguns deles creram, e ajuntaram-se com Paulo e Silas; e também uma grande multidão de gregos religiosos, e não poucas mulheres principais.
5 Ǹtɛ Nsyifunɔ yísyɔ́ sõ̀ mɛ Polepi dyɔlɛ n yɔ, tɛ́ sɔkɔ à kyɩ nɛ́túkúnì ǹkɔ̌nkɔ̌nɩ̀ yísyɔ́ tɛ̃ wã̀l yey sɔkɔ, à pɔ tɔ́wûlɛ n kurki n mɔ, tɛ́ fɛ̃̀kɩ̀nɔ́lɛ n pɩ kwil sɔkɔ. Képah sɔkɔ, pè kyɩ kwɔ de Nsyasõ gbô, à Pole ànɛ̂ Silasɩlɛ n yah n kɔ̃ nɛ, pé pè tɛ̃ pɔ tɔ́wû tyɩ́.
5 Mas os judeus desobedientes, movidos de inveja, tomaram consigo alguns homens perversos, dentre os vadios e, ajuntando o povo, alvoroçaram a cidade, e assaltando a casa de Jasom, procuravam trazê-los para junto do povo.
6 Pǎh kyɩ pè yah kwlɔ sɛ̃́, pè Nsyasõ ànɛ̂ Yesu yõ sɛ̃́pú yísyɔ́ tɛ̃ à yuku pélɛ pé kwil yõ̀tãm tyɩ́. Tɛ́ kyɩ tyah n yo wòhòh nɛ, nónó-á fɛ̃kɩ kèkõyṍ póllɛ, pépi-á pɔ de ásõ̂ tɔ sɔkɔ yɔ̀.
6 E, não os achando, trouxeram Jasom e alguns irmãos à presença dos magistrados da cidade, clamando: Estes que têm alvoroçado o mundo, chegaram também aqui;
7 Tɛ́ Nsyasõ mɛ fɛ̃ syi pè kɔ̃ pè twah ǹ tyɩ́. Ǹtɛ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ Sesar-á nɛ tyi nónó káh nɛ n pɩ, sépi-á no nɔ́pi pól mɛ n pɩ. Pǎh mɛ n yo ńtɛ̃nɛ nɛ, yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yɔ́-á tɔ̃ mɛ, nɛ̂-á pè n ye Yesulɛ.
7 Os quais Jasom recolheu; e todos estes procedem contra os decretos de César, dizendo que há outro rei, Jesus.
8 Képah sɔkɔ, wɛlɔ nɔ́pi nóhnɔ́ tɔ́wû ànɛ̂ kwil yõ̀tãm fɔkɔ fil.
8 E alvoroçaram a multidão e os principais da cidade, que ouviram estas coisas.
9 Kǎh pɩ sɛ̃́, kwil yõ̀tãm mɛ Nsyasõpi kɔ̃ pè pɔ́ ǹgbɛ̃ yɔ́ kɔ̃, tɛ́ pyě pè fĩn mɔ.
9 Tendo, porém, recebido satisfação de Jasom e dos demais, os soltaram.
10 Képah sɔkɔ, lékã̂h-á fyɔ̀ mɔ, Yesu yõ sɛ̃́pú mɛ Pole ànɛ̂ Silasɩ kɔ̃ pè sɔkɔ Bere kwil. Pǎh yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, pè kyɩ Nsyifunɔ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ.
10 E logo os irmãos enviaram de noite Paulo e Silas a Beréia; e eles, chegando lá, foram à sinagoga dos judeus.
11 Nɛ́npɔ́ tãn sõ̀ nɛ́gblɔ́lɛ kal Tesaloniki kwil tãnnɛ. Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nɛ̂-á sõ̀ Pole n yo Yesu tyɩ́ sɔkɔ, pè mɛ kè fɛ̃ syi pallɛ dékè sɔkɔ. Tɛ́ mɛ Liyel wɛynɛ n kar, à ké sɔkɔ tyilɛ n sohlɩ n yah sõmɛsṍ nɛ, pé pɩ̃ gblɔ-à kɩ nɛ̂ Polepi wɛlɔlɛ.
11 Ora, estes foram mais nobres do que os que estavam em Tessalônica, porque de bom grado receberam a palavra, examinando cada dia nas Escrituras se estas coisas eram assim.
12 Kǎh pɩ sɛ̃́, Nsyifunɔ náhnáh, ànɛ̂ Krɛkɩ syɔ́ nɛ́-ǹgbnɔ yísyɔ́, ànɛ̂ díbí nɛ́kwĩ́nkí pɩ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ.
12 De sorte que creram muitos deles, e também mulheres gregas da classe nobre, e não poucos homens.
13 Ǹtɛ Tesaloniki kwil Nsyifunɔ-á fyɔ̀ noh nɛ, Pole-á mɛ Liyel wɛynɛ n yo Bere kwil tɔ sɔkɔ, pè tɔ̃ pɔ nɛ́npɔ́ tɔ sɔkɔ, à pɔ tɔ́wû kurki mɔ, pè kɔ̃ pè fɛ̃̀kɩ̀nɔ́ pɩ.
13 Mas, logo que os judeus de Tessalônica souberam que a palavra de Deus também era anunciada por Paulo em Beréia, foram lá, e excitaram as multidões.
14 Képah sɔkɔ, Yesu yõ sɛ̃́pú núkú Pole tɛkɩ mɔ pnɛ yɔ tĩ̀nnɛ. Tɛ́ Silasɩ ànɛ̂ Timote wɔ mɛ wũ nɛ́npɔ́.
14 No mesmo instante os irmãos mandaram a Paulo que fosse até ao mar, mas Silas e Timóteo ficaram ali.
15 Nónó-á kyɩ tɛkɩ mɔ Polelɛ, pè kyɩ de ǹnɛ, fɔ́ɔ́ Atɛnɩ kwil. Tɛ́ pǎh pé syɩ n pi, Pole mɛ pè tõ nɛ, pàh kɩ kyɩ, pè kyɩ yo Silasɩ ànɛ̂ Timote tyɩ́, pè pɔ péwɔ tnɔ̂ súú.
15 E os que acompanhavam Paulo o levaram até Atenas, e, recebendo ordem para que Silas e Timóteo fossem ter com ele o mais depressa possível, partiram.
16 Tɛ́ Pole-á sõ̀ mɛ Silasɩ ànɛ̂ Timote syɩ́kɩ́ntɛ̃̀nɔ́ sɔkɔ sɛ̃́ Atɛnɩ kwil, à fal fal tã̀n kyɔmɩ wɛ dò kénɛ kwil sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, ǹ yah kah kwɔ.
16 E, enquanto Paulo os esperava em Atenas, o seu espírito se comovia em si mesmo, vendo a cidade tão entregue à idolatria.
17 Képah sɔkɔ, à kyɩ yã́hkɩ̀ yãh Nsyifunɔlɛ, pé Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, à tahlɩ nónó tɔ-á sõ̀ mɛ Nsyifunɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ. Tɛ́ sõmɛsṍ, wàh kyɩ tɔ́wû tùkè-ǹsah, tɛ́ névye nónó wɛ nɛ́npɔ́, ǎ yã́hkɩ̀ yãh pé tɔlɛ.
17 De sorte que disputava na sinagoga com os judeus e religiosos, e todos os dias na praça com os que se apresentavam.
18 Tɛ́ lékã́m ǹgbnɔ névye yísyɔ́ tɔ sõ̀ mɛ. Pè túkù sõ̀ mɛ Yepikur wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ, tɛ́ túkù mó mɛ Setoyiki wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ. Pépi mɛ yékã̂b mɔ Polelɛ. Pé túkù sõ̀ mɛ yo tũ nɛ, wɛ̀nkwĩnki nɛy mɛ̀ tɔ se nɛ sɔ̃́-á nɩ? Túkù mó nɛ, kǎh pɩ tɛ̃ nɛ fal fal tã̀n káhkɩ́ yísyɔ́ tyɩ́ sɔ̃́ à n yo, nónó-á pépi náh sélɛ n pnɛ. Tɛ́ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir ye sõ̀ Pole n yo pé tyɩ́ Yesu tyɩ́ yõ, ànɛ̂ lékyɩ̂ yílkínmɔnɔ tyɩ́lɛ.
18 E alguns dos filósofos epicureus e estóicos contendiam com ele; e uns diziam: Que quer dizer este paroleiro? E outros: Parece que é pregador de deuses estranhos; porque lhes anunciava a Jesus e a ressurreição.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, pè à tɛ̃ sɔkɔ pé kwil fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ pè n ye Arewopasɩlɛ. Pǎh kyɩ de, pè mɛ à piki yah nɛ, wǎh pɔ kwɔ́nɔ́ késã́n nɛ̂nɛ névyelɛ n kwɔ, à se kɩ fɛ̃ ké yah yo pé syah nɩ?
19 E tomando-o, o levaram ao Areópago, dizendo: Poderemos nós saber que nova doutrina é essa de que falas?
20 Ńkɛ̃́, gbɛ̃̀ndùnì tyi ó-á à n yo pé n nohnɩ yɔ̀. Képah-á, à sé yah yo n wah pé syah.
20 Pois coisas estranhas nos trazes aos ouvidos; queremos pois saber o que vem a ser isto
21 Ǹtɛ gbɩ yõ, Atɛnɩ kwil tãn pól ànɛ̂ nɛ́pân nónó-á sõ̀ mɛ twáhntɛ̃̀nɔ́lɛ ké sɔkɔ, pé pól ńkɛ̃́nɛ pé wrɔ́ kan tɔkɔ n pɩ tyísnɔ́ yã́hnɔ́lɛ, képah náh pɩ, sé nóhnɔ́lɛ.
21 (Pois todos os atenienses e estrangeiros residentes, de nenhuma outra coisa se ocupavam, senão de dizer e ouvir alguma novidade).
22 Képah sɔkɔ, Pole mɛ yuku yĩn pé nɩyṍ, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Atɛnɩ tãn, mé pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, Liyel yáhnkɔ̃pu yèsyɩ̀kɩ̀nɩ̀-á yélɛ.
22 E, estando Paulo no meio do Areópago, disse: Homens atenienses, em tudo vos vejo um tanto supersticiosos;
23 Máh yé kwil kɔ kɔ̃, mé kè kyɔmɩ wɛ, líyelnɔ́ náhnáh mɛ ké sɔkɔ. Tɛ́ mé tyah yɔ́ ńtɛ̃ wɛ, kè mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ nɛ: ‹Dùkù pɩ̃́-ńkɛ̃̂ líyel tyɩ́ ye.› Tɛ́ ǹmɔ nɛ̂-á yé n gbilki ǹ dùkù pɩ̃́-ńkɛ̃̂nɛ, ǹmɔ tyɩ́ ye mé pɔ yónwàh-ǹsah yé tyɩ́.
23 Porque, passando eu e vendo os vossos santuários, achei também um altar em que estava escrito: AO DEUS DESCONHECIDO. Esse, pois, que vós honrais, não o conhecendo, é o que eu vos anuncio.
24 Ǹmɔ Liyel ye mɔ kèkõyṍlɛ, ànɛ̂ ké sɔkɔ yíyìn póllɛ. Ǹmɔ ye tɔ̃ yĩ̂nyõ ànɛ̂ sétáh nɛ́tɛ̃̂nɛ. À náh n tɛ̃ névi gbõ̀ wɔ̀kɔ̀nmɔnɩ sɔkɔ.
24 O Deus que fez o mundo e tudo que nele há, sendo Senhor do céu e da terra, não habita em templos feitos por mãos de homens;
25 Ǹmɔ ye mɔ minnɛ névi sɔkɔ, ànɛ̂ mɩ̀nɩ̀nɛ à kɔ̃ à n mɩ, à tahlɩ yíyìn pól tyɩ́. Képah ye, à náh mɛ névi gbɛ̃̀npɩnɩ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n yah n kɔ̃, ǹ gblɔ̌y yohnɩ n mɔ yĩnnɛ.
25 Nem tampouco é servido por mãos de homens, como que necessitando de alguma coisa; pois ele mesmo é quem dá a todos a vida, e a respiração, e todas as coisas;
26 Yah, nɛ́núkù ó sɔkɔ ye kèkõyṍ yìkìnì pól wil Liyel-á nónó mɔ, tɛ́ pè kɔ̃ pè tɛ̃ tɛ̃ kɔ̃ kèkõyṍ tã̀ntã̀n pól sɔkɔ. Tɛ́ ki ànɛ̂ kɔ̀kɩ̀ gbĩ́nɛ pè kɔ̃, tɛ́ tɔ̃ gbàhnɩ̀ gboke pé tɛ̃̀-ǹtã̀n tyɩ́.
26 E de um só sangue fez toda a geração dos homens, para habitar sobre toda a face da terra, determinando os tempos já dantes ordenados, e os limites da sua habitação;
27 Liyel sépi pól pɩ nɛ, nɛ́núkù núkú pól fɛ̃ pé yah n kɔ̃. Gbɔ̀kénpɩ, pǎh kɩ wnɛ yah kɔ̃ pɔ pé wɛ. Ǹtɛ gbɩ yõ, à náh mó tɔ̃ mɛ fɩ́ɩ́ á sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃nɛ.
27 Para que buscassem ao Senhor, se porventura, tateando, o pudessem achar; ainda que não está longe de cada um de nós;
28 Ǹmɔ gbõ̀ yõ sɔkɔ ye ápilɛ min sɔkɔ, tɛ́ mɛ n werke. Képah ye tɔ̃ yé yɩ̀ gbɩ́pú yísyɔ́ yo nɛ ńkɛ̃́,
28 Porque nele vivemos, e nos movemos, e existimos; como também alguns dos vossos poetas disseram: Pois somos também sua geração.
29 Ǹtɛ Liyel wɛ̃́npì-á ápilɛ sɛ̃́, á se tɔ̃ yɩ̃nɛ à nɛ n sõ nɛ, Liyel-á mɛ á kɩ nɛ tã̀n nɔ́pi sɔ̃́; sépi nónó-á névye sè mɔ sã́nnɛ, képah náh pɩ wárn vyɔrɩlɛ, képah náh pɩ dyêhlɛ, à yɩ̃nɛ pé yɛ̃́ngbɛ̃́ lékã́mnɛ?
29 Sendo nós, pois, geração de Deus, não havemos de cuidar que a divindade seja semelhante ao ouro, ou à prata, ou à pedra esculpida por artifício e imaginação dos homens.
30 Tɛ́ yé yah, névye-á tyi nónó pɩ sɔkɔ ǹpɩ̃̀-ǹkɛ̃̂ sɔkɔ ǹgbòlɛ, Liyel náh tɔ̃ mɛ sépilɛ n mɔ n kõ. Ǹtɛ núkúnúkú, à mɛ kélɛ n yo no pól tyɩ́ tã̀ntã̀n pól sɔkɔ nɛ, pè pé nnɔ vi mɔ.
30 Mas Deus, não tendo em conta os tempos da ignorância, anuncia agora a todos os homens, e em todo o lugar, que se arrependam;
31 Wáh wɛ à képahlɛ n yo, à mɛ gbĩ̀yĩ̀kì yɔ́ yah wilki sah, sõ nɛ̂-á tukey kɩ n tuke n pi kèkõyṍ névye pól yõ, à yɩ̃nɛ gbɩ wɛ̃̀kɩ̀lɛ. À mɛ dĩ́ yɔ́ yah wilki sah, nɛ̂-á kɩ pɔ tukey mɛ̀ tuke n pi, tɛ́ pǎh pɔ tɛ̃̀ ko mɔ, à ǹ lékó yilki mɔ, à kélɛ á wɛ̃kɩ nɛ, wǎh kɩ fɛ̃ tɛ̃.»
31 Porquanto tem determinado um dia em que com justiça há de julgar o mundo, por meio do homem que destinou; e disso deu certeza a todos, ressuscitando-o dentre os mortos.
32 Képah tɛ̃̀nɛ, pǎh fyɔ̀ lékó yílkínmɔnɔ tyɩ́ noh, pé túkù tyah kṍlɛ Polelɛ n ko. Túkù mó mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, sõ yɔ́lɛ, à tɔ̃ pɔ ǹ syɩ ǹ wɛy mɛ̀ yõ pé tyɩ́.
32 E, como ouviram falar da ressurreição dos mortos, uns escarneciam, e outros diziam: Acerca disso te ouviremos outra vez.
33 Kǎh pɩ sɛ̃́, Pole mɛ yal pé tnɔ̂.
33 E assim Paulo saiu do meio deles.
34 Ǹtɛ ǹ wɛy nóhpú túkù kyɩ kwrɔ mɔ ǹnɛ, à pɩ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ. Nɛ́-ǹgbnɔ nónó-á ńkɛ̃́nɛ wɛ̃nɛ n tuke n mɔ, ǹ tyi yahlɛ n wah, pépi nɛy yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ pélɛ pè n ye Denisilɛ, ànɛ̂ sê yɔ́ tɔlɛ pè n ye Damarisilɛ, à tahlɩ nósyɔ́ tyɩ́.
34 Todavia, chegando alguns homens a ele, creram; entre os quais foi Dionísio, areopagita, uma mulher por nome Dâmaris, e com eles outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.