Atos 10

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ Sesarɩ kwil pè n ye Kɔrnɛylɛ. Sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ ye sõ̀ ǹnɛ, Wrome tãn sràsyíbí tĩ̀nkì sɔkɔ, nɛ̂-á pè n ye Yitalɩ gbɛ̃̀nyah sràsyíbí tĩ̀nkìlɛ.
1 Morava em Cesareia um oficial do exército romano chamado Cornélio, capitão do Regimento Italiano.
2 À sõ̀ mɛ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ, mɛ ǹ yah tíkílɛ n pɩ, tɛ́ ǹmɔ ànɛ̂ ǹ gbô tãn pól mɛ ǹnɛ n ni. À sõ̀ mɛ Nsyifunɔ yãm tãnnɛ n yohnɩ n mɔ náhnáh, tɛ́ mɛ Liyellɛ n ni gbĩ́mɛgbĩ́.
2 Era um homem devoto e temente a Deus, como era também toda a sua família. Dava aos pobres esmolas generosas e sempre orava ao Senhor.
3 Képah sɔkɔ, sõ yɔ́ gbèkãm gbĩ́ kénkɔ̃ sɔkɔ, à wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́ wɛ. À Liyel yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ wɛ pnɛ́yy à de pɔ ǹ tĩ̀nnɛ, à pɔ à ye ǹ yĩnnɛ nɛ: «Kɔrnɛy!»
3 Certa tarde, por volta das três horas, teve uma visão na qual viu um anjo de Deus vir em sua direção e dizer: “Cornélio!”.
4 Ǹtɛ Kɔrnɛy sõ̀ mɛ yĩ̂nyõ tõ̀npɩlɛ n yah díkídíkí tíkítìkì sɔkɔ, tɛ́ à piki yah nɛ, kwâh nɛ̂ se nɩ, pé yõ̀tɛ̃̀? Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Wáh nírí nónónɛ n pɩ, ànɛ̂ wáh yòhnɩ̀nmɔnɔ nónónɛ n pɩ yãm tãn tyɩ́, Liyel yĩ́ mɛ sé yõ. Ǹ dyɔ mɛ n kwnɛ á tyɩ́lɛ.
4 Temeroso, Cornélio olhou fixamente para o anjo e perguntou: “Que é, senhor?”. E o anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram até Deus, e ele as guarda na memória.
5 Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, nósyɔ́ wilki n tɛkɩ n mɔ Nsyope kwil, pè kyɩ Simo yɔ́ tɛ̃ n pɔ, nɛ̂-á pè n ye Pyɛrɩlɛ.
5 Agora, envie alguns homens a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro.
6 À mɛ twáhntɛ̃̀nɔ́lɛ sénpɩ dĩ́ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂ tɔ yĩn-á Simolɛ. Ǹ gbô mɛ pnɛ yɔ gbɔ̀pɔ.»
6 Ele está hospedado com Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar”.
7 Képah sɔkɔ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ-á wɛlɔ nɔ́pi yo tɛ Kɔrnɛy tyɩ́, tɛ́ yal ǹ tnɔ̂, Kɔrnɛy núkú ǹ tõ̀npɩbɩ díbí nɛ́pĩ̂ nímí ye ànɛ̂ sràsyí yɔ́lɛ, nɛ̂-á sõ̀ mɛ tɛ̃̀nɔ́lɛ ǹ tnɔ̂ di mónɔ́lɛ, tɛ́ mɛ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ plɛ.
7 Assim que o anjo foi embora, Cornélio chamou dois servos de sua casa e um soldado devoto de seu grupo de auxiliares.
8 Tɛ́ mɛ tyi nɔ́pi pól yãh pé tyɩ́, tɛ́ pè tɛkɩ mɔ Nsyope kwil.
8 Ele lhes contou o que havia acontecido e os enviou a Jope.
9 Ké dĩndallɛ, pè sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ sɛ̃́, tɛ́ pǎh pópó n de Nsyope kwil sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, gbĩ sõ̀ mɛ yõ̀tah sírr kénkɔ̃ sɔkɔ, tɛ́ Pyɛrɩ mɛ dɔkɔ gbɛ̃́ntĩ̂n yõ, mɛ nírílɛ n pɩ.
9 No dia seguinte, quando os mensageiros de Cornélio se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. Era cerca de meio-dia,
10 Képah sɔkɔ, kwɛkɩ pɔ à tɛ̃; à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé yõke yõ. Tɛ́ pǎh mɛ yõkelɛ n pɩ ǹ tyɩ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Liyel wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́lɛ à wɛ̃kɩ.
10 e ele estava com fome. Enquanto a refeição era preparada, entrou num êxtase.
11 À yĩ̂nyõ wɛ yɩ́kɩ́nmɔnɔlɛ, tɛ́ kwâh yɔ́ mɛ wil ké sɔkɔ, fwɔ̀pĩ̀n-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔ̃́, ké vyɛ̃ynɔ ńyã́hlɛ tɛ̃́nɔ́lɛ, tɛ́ mɛ n tiki n pi sétáh.
11 Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol ser baixado por suas quatro pontas.
12 Tɛ́ gbyẽ̂h ǹyẽ̂h yî duke pól sõ̀ mɛ ké sɔkɔ, ànɛ̂ yî nónó-à n til, à tahlɩ kèpye duke pól tyɩ́.
12 No lençol havia toda espécie de animais, répteis e aves.
13 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh kè mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Pyɛrɩ, yuku n ko sé sɔkɔ ǹ kɔ.»
13 Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14 Ǹtɛ Pyɛrɩ mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ syah nɛ, páh pɩ sɔ̃́ pilɛ, pé náh dêl kwâh yɔ́ ńtɛ̃ yõ yah, képah náh pɩ, kwâh yɔ́ ńtɛ̃nɛ, nɛ̂-á névilɛ n silki Liyel yah. Képah-á, pé náh kè pɩ n pi póllɛ.
14 “De modo nenhum, Senhor!”, respondeu Pedro. “Jamais comi coisa alguma que fosse considerada impura e imprópria.”
15 Képah tɛ̃̀nɛ, yĩ́npɔ̃́ mɛ̀ tɔ̃ ké syɩ yo à noh kɛ ní-òlɛ nɛ ńkɛ̃́: «Liyel-á kwâh nɛ̂ wɛ̃kɩ kwáhpépɛ̌ynɛ, áwɔ tyɩ́ náh ké wɛ̃́kɩ́nɔ́lɛ nɛ, kǎh mɛ névilɛ n silki Liyel yah.»
15 Mas a voz falou novamente: “Não chame de impuro o que Deus purificou”.
16 Képah tɛ̃̀ pɩ sɛ̃́ kɛ tɔ̃́nɔ́, tɛ́ Liyel núkú kénɛ kwâh yɔ̃ dɔkɔ sɔkɔ yĩ̂nyõ.
16 A mesma visão se repetiu três vezes. Então, subitamente, o lençol foi recolhido ao céu.
17 Kǎh pɩ sɛ̃́, Pyɛrɩ lékã́m sõ̀ mɛ fɛ̃kɩ, à mɛ ǹ gblɔ̌ynɛ n piki n yah wɛ̃́kɩ́nɔ́ nɛ̂-á à wɛ, ké yõ-á kɩ fɛ̃ n pɩ n pi tir nɛ̂nɛ. À mɛ képah sɔkɔ, tɛ́ Kɔrnɛy tɛ̃ntõ̀ névye mó mɛ sénpɩ dĩ́ Simo gbô tyɩ́ piki yah kɔ̃ pɔ wɛ, mɛ yĩn tɛ̃ ké yah,
17 Pedro ficou perplexo, pensando em qual seria o significado da visão. Nesse momento, os homens que Cornélio tinha enviado encontraram a casa de Simão. Eles se aproximaram do portão
18 tɛ́ mɛ n piki n yah nɛ, Simo nɛ̂-á pè n ye Pyɛrɩlɛ, à se mɛ twáhntɛ̃̀nɔ́lɛ ásõ̂ sɔkɔ nɩ?
18 e perguntaram se estava hospedado ali Simão, também chamado Pedro.
19 Ǹtɛ Pyɛrɩ-á sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ ǹ fɔkɔlɛ n sõ wɛ̃́kɩ́nɔ́ mɛ̀ tyɩ́ sɔkɔ sɛ̃́, Liyel Mirki mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ à yah, díbí nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́-á mɛ ǹnɛ n yah n kɔ̃.
19 Enquanto Pedro ainda refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens vieram procurá-lo.
20 Péwɔ-á tɛkɩ mɔ pélɛ ǹ tyɩ́. Képah-á, à yuku n tiki n sɔkɔ pélɛ, à káh tɔ̀tɔ̀ pɩ.
20 Levante-se, desça e vá encontrar-se com eles. Não hesite em acompanhá-los, pois eu os enviei”.
21 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ tiki kyɩ no nɔ́pi tnɔ̂, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, nɛ̂-á pè n yah n kɔ̃, ǹmɔ-á péwɔlɛ. Ńkɛ̃́, pè kèyǎh kɔ̃.
21 Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês procuram. Por que vieram?”.
22 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Kɔrnɛy-á tõ pélɛ ǹ tyɩ́. Nɛ́gbɩ́-á ǹnɛ, wǎh Liyel yah tíkílɛ n pɩ, ànɛ̂ Nsyifunɔ pól-á ǹ yĩ́ngbɩ́lɛ n yo. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á kélɛ à wɛ̃kɩ nɛ, wǎh yɩ̃nɛ à pɔ ǹ tɛ̃ n kyɩ ǹ gbô sɔkɔ, tyi nónó-á mɛ á tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ, á sè yo à syah.
22 Eles responderam: “Cornélio, um oficial romano, nos enviou. Ele é um homem devoto e temente a Deus, respeitado por todos os judeus. Um santo anjo o instruiu a chamar o senhor à casa dele para que ele ouça sua mensagem”.
23 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ pé kɔ̃ pè de gbô sɔkɔ, à twah ǹ tyɩ́ à lékã̂h pɩ.
23 Então Pedro convidou os homens para se hospedarem ali aquela noite. No dia seguinte, foi com eles, acompanhado de alguns irmãos de Jope.
24 Pé sɔkɔ sõ dĩndallɛ, pè kyɩ de Sesarɩ kwil; tɛ́ kyɩ nɛ yah Kɔrnɛy mɛ ǹ gbô tãn ànɛ̂ ǹ kódíbí kègblɔ ye tuke, mɛ pɔ pè syɩkɩ tɛ̃.
24 Chegaram a Cesareia no dia seguinte. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Pyɛrɩ-á pɔ n de gbĩ́ nɛ̂nɛ, Kɔrnɛy kyɩ à yohnɩ, tɛ́ kɔ kwĩnki ǹ yah, à à gbilki.
25 Quando Pedro chegou à casa, Cornélio veio ao seu encontro e prostrou-se diante dele, adorando-o.
26 Ǹtɛ Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ à yuku, tɛ́ à yilki sah, tɛ́ nɛ névi ó-á péwɔ tɔlɛ dò.
26 Mas Pedro o levantou e disse: “Fique de pé! Eu sou apenas um homem como você”.
27 Pè mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ wɛ̃ tyɩ́, tɛ́ de yuku gbô à kyɩ no nɔ́pi wɛ tùkèntɛ̃̀nɔ́lɛ pípí.
27 Os dois conversaram e depois entraram na casa, onde muitos outros estavam reunidos.
28 Pyɛrɩ mɛ pè syah nɛ, pǎh pɩ̃ nɛ, dêl-á kélɛ Nsyifunɔ tyɩ́, pè náh n pɩ n soh wɛ̃ tyɩ́ kwlókáhkɩ́ névyelɛ, ànɛ̂ pè náh n de pé gbên sɔkɔ kɛ̀. Ǹtɛ Liyel-á kélɛ péwɔ tɛ̃̀ wɛ̃kɩ nɛ, pé náh yɩ̃nɛ pé ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n yah nɛ, wǎh mɛ sìlkìnɔ́lɛ Liyel yah, képah náh pɩ, nɛ à náh yɩ̃nɛ pɩ́nsòhnɔ́lɛ névye tyɩ́.
28 Pedro lhes disse: “Vocês sabem que nossas leis proíbem que um judeu entre num lar gentio como este ou se associe com os gentios. No entanto, Deus me mostrou que não devo mais considerar ninguém impuro ou impróprio.
29 Képah-á, pé kɔ̃ pǎh pé ye pé pɔ yékã̂b pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ. Ńkɛ̃́, pè se kɩ fɛ̃ pé yénɔ́ yõ yo pé syah nɩ?
29 Por isso, vim assim que fui chamado, sem levantar objeções. Agora digam por que vocês mandaram me buscar”.
30 Képah sɔkɔ, Kɔrnɛy mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ké sèpĩ̀n ǹyẽ̂h-á yɔ̀, gbèkãm gbĩ́ mɛ̀ ó kénkɔ̃ sɔkɔ, páh lésõ mɛ nírílɛ n pɩ pé wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. Tɛ́ dǒ, pé núkú dĩ́ yɔ́ wɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ pé yah tĩ̀nnɛ, wil flɔlɛ pěrr ǹ tyɩ́,
30 Cornélio respondeu: “Quatro dias atrás, eu estava orando em casa por volta deste mesmo horário, às três da tarde. De repente, um homem vestido com roupas resplandecentes apareceu diante de mim.
31 tɛ́ mɛ pé ye pé yĩnnɛ nɛ, Kɔrnɛy, Liyel-á pé nírí tɛ̃; ǹ dyɔ-á mɛ n kwnɛ pé pèpɔrɩ pɩ́nɔ́ tyɩ́lɛ.
31 Ele me disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e se lembrou de suas esmolas.
32 Képah-á, pé névye wilki n tɛkɩ n mɔ Nsyope kwil, pè kyɩ Simo ye n pɔ ásõ̂, nɛ̂-á pè n ye Pyɛrɩlɛ. Wâh mɛ twáhntɛ̃̀nɔ́lɛ sénpɩ dĩ́ Simo gbô sɔkɔ, pnɛ yɔ gbɔ̀pɔ.
32 Agora, envie mensageiros a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar’.
33 Kǎh pɩ sɛ̃́, pé núkú névye tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́ nɛ, pè kyɩ à ye n pɔ. Ǹ tɔ mó tɔ̃ pɩ plɛ tɛ́ fɛ̃ syi pɔ. Núkúnúkú, pé pól-á ásõ̂ Liyel yah sɔkɔ, ǹ wɛlɔ noh yĩnnɛ, nónó pól-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ dahbɩ ǹ gbõ̀, nɛ à yo pé syah.
33 Assim, mandei buscá-lo de imediato, e foi bom que tenha vindo. Agora estamos todos aqui, esperando diante de Deus para ouvir a mensagem que o Senhor mandou que você nos trouxesse”.
34 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ wɛy tɔkɔ tɛ́ nɛ: «Núkúnúkú, mé pɩ̃ kègbɩ yõ nɛ, Liyel náh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃nɛ n wah.
34 Então Pedro respondeu: “Vejo claramente que Deus não mostra nenhum favoritismo.
35 Névi nɛ̂-à fyɔ̀ ǹ yah tíkílɛ n pɩ, tɛ́ mɛ n kɔ gbɩ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tɛ̃̀-à sɔ̃́ mɛ yìkì nɛ̂ nɛynɛ, ǹ tyɩ́ n nɔ Liyel tyɩ́.
35 Em todas as nações ele aceita aqueles que o temem e fazem o que é certo.
36 Ǹmɔ Liyel ye ǹ wɛy tɛkɩ mɔ Yisrayel tãn tyɩ́, à Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yo pé tyɩ́ nɛ, yèvɩnɩ-á n wɛ Liyel tyɩ́ Yesu Krista gbõ̀ yõ, ǹmɔ nɛ̂-á no pól Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ.
36 Esta é a mensagem de boas-novas para o povo de Israel: Há paz com Deus por meio de Jesus Cristo, que é Senhor de todos.
37 Nsyɔ̃-á kwní kɔ̃ tɛ ni sɔkɔ wèlnwìlkìnɔ́ tyɩ́ sɔkɔ, képah náh, nɛ̂-á pɩ Kalile gbɛ̃̀nyah ǹgbò sɔkɔ ànɛ̂ Nsyude gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, yé se mó kè pɩ̃ tɛ́!
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João proclamou.
38 Tɛ́ Liyel sõ̀ mɛ Nasarɛtɩ kwil Yesulɛ. À ǹ Mirki ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔlɛ à kɔ̃. Képah ye, à mɛ n kɔ n kɔ̃ tã̀ntã̀n pól sɔkɔ, à pèpɔrɩlɛ n pɩ, tɛ́ nónó pól-á sõ̀ mɛ sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ yɔ̃rɩ sɔkɔ, à sõ̀ mɛ pélɛ n wilki ké sɔkɔ.
38 Sabem também que Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Então Jesus foi por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39 Tɛ́ wǎh tyi nónó pól pɩ Yerusalɛmɩ kwil ànɛ̂ Nsyifunɔ kwlo tɛ́lɔ́ sɔkɔ, á pól ye sè wɛ yĩ́nɛ. Ǹtɛ pè mɛ à tɛ̃ syɩ dahnɩ yõ, à à ko mɔ.
39 “E nós somos testemunhas de tudo que ele fez em toda a Judeia e em Jerusalém, onde o mataram. Penduraram-no numa cruz,
40 Tɛ́ ké sèpĩ̀n tɔ̃́-ò sõlɛ, Liyel mɛ ǹ lékó yilki mɔ, tɛ́ à kɔ̃ à ǹ gblɔ̌ynɛ no wɛ̃kɩ,
40 mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e permitiu que ele fosse visto,
41 ǹtɛ à náh ǹ gblɔ̌ynɛ no pól wɛ̃kɩ. À ǹ gblɔ̌ynɛ ápi ó wɛ̃kɩ, ápi nónó-á lésõ Liyel yah tɔkɔ pɩ Yesu lékó yílkínmɔnɔ wɛ́pú ànɛ̂ sé yã́hpúlɛ. Ápi lésõ yõke yõ, tɛ́ wɔ wɔ kwâh wɔ ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́, ǹ lékó yílkínmɔntɛnɔ náh.
41 não por todo o povo, mas por nós que fomos escolhidos por Deus de antemão para sermos suas testemunhas. Nós fomos os que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42 Képah sɔkɔ, à mɛ á tõ nɛ: ‹Yé kyɩ Liyel wɛynɛ n yo n kɔ̃ no tyɩ́. Yé kélɛ pè wɛ̃kɩ nɛ, ńmɔ-á Liyel sah vye ànɛ̂ lékyɩ̂ tùkè-òlɛ.›
42 E ele nos mandou anunciar sua mensagem em toda parte e testemunhar que Deus o designou juiz dos vivos e dos mortos.
43 Ǹmɔ Yesu tyɩ́ ye tɔ̃ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu pól yo nɛ, névi nɛ̂-à sɛ̃ ǹmɔ yõ, tɛ̃̀ tyípêl-á kɩ yɔ̃ mɔ à kɔ̃ ǹmɔ yĩn yõ.»
43 É a respeito dele que todos os profetas dão testemunho, dizendo que todo o que nele crer receberá o perdão de seus pecados por meio de seu nome”.
44 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ wɛ́kɩ́nɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, tɛ́ Liyel Mirki tiki ǹ wɛy nòhnɩ̀pu pól yõ.
44 Enquanto Pedro ainda falava, o Espírito Santo desceu sobre todos que ouviam a mensagem.
45 — ausente —
45 Os discípulos judeus que acompanhavam Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo também fosse derramado sobre os gentios,
46 — ausente —
46 pois os ouviram falar em outras línguas e louvar a Deus. Pedro perguntou:
47 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ nɛ: «Névye nónónɛ Liyel Mirki wɛ tɛ ápi tyɩ́ kɔ̃lɛ, á kɩ fɛ̃ yahle sɔ̃́ nɛ, pè káh n wel n wilki ni sɔkɔ?»
47 “Pode alguém se opor a que eles sejam batizados agora que, como nós, também receberam o Espírito Santo?”.
48 Tɛ́ mɛ pè kɔ̃ pè Kɔrnɛypi wel wilki ni sɔkɔ Yesu Krista yĩn yõ. Képah sɔkɔ, pépi mó Pyɛrɩ ni nɛ, à wũ sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ pélɛ.
48 Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois, pediram que Pedro ficasse com eles alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.