2 Coríntios 12

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ńmɔ se yɩ̃nɛ mè ń gblɔ̌ynɛ n gbilki? Yõ kɛ̃́ ye képahlɛ. Ǹtɛ képah fyé yõ, máh wɛ̃́kɩ́nɔ́ nɛ̂ wɛ, tɛ́ pnɛ̀nɔ́ nɛ̂ wɛ wil Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́, mé kɩ sépi tyɩ́ yo.
1 Importa que me glorie? Na verdade, não convém! Passarei, entretanto, às visões e revelações do Senhor.
2 Mé Krista yõ sɛ̃́-ò yɔ́lɛ n pnɛ, ké ye gbɔ̃nyã́h ye yɔ̀, — à yɔ̃ dɔkɔ sɔkɔ yĩ̂nyõ léyy tɛ̃̀-ǹsah sɔkɔ. Tɛ́nkàh à yɔ̃ dɔkɔ sɔkɔ ǹ wil gbɛ̃́nsê tɔlɛ nɩ? Tɛ́nkàh wɛ̃́kɩ́nɔ́ ye à wɛ nɩ? Ńmɔ tɛ̃̀ wɔ náh pɩ̃. Liyel ó ye n pnɛ kélɛ. —
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos foi arrebatado até o terceiro céu. Se foi no corpo, não sei. Se fora do corpo, também não sei; Deus o sabe.
3 — ausente —
3 E sei que esse homem - se no corpo ou se fora do corpo, não sei; Deus o sabe -
4 — ausente —
4 foi arrebatado ao paraíso e lá ouviu palavras inefáveis, que não é permitido a um homem repetir.
5 Ńmɔ kɩ fɛ̃ ń gblɔ̌y gbilki sɛ̃́nkɔ̃ névi tyɩ́ sɔkɔ. Ǹtɛ mé náh ń gblɔ̌y gbilki n pi ń tir yɔ́ ńtɛ̃ yĩnnɛ nɛ́ ń tɛ̃́nkwlɔ-ńtã̂n ó yĩn náh.
5 Desse homem eu me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, a não ser das minhas fraquezas.
6 Mâh sɔ̃́ sõ̀ mɛ nɛ mé ń gblɔ̌y gbilki, mé náh n mɔ n kõ n pi vínpɩlɛ. Yé náh wɛ di, gbɩ ye mé náhkɩ n yo. Ǹtɛ mé mɛ ń gblɔ̌ynɛ n tɛ̃ képah pɩ́nɔ́lɛ, sɔ̃̀nko yáh nɛ̂ wɛ tɛ́ nɛ̂ noh ń tyɩ́, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ káh pɔ ń sõ kah mɔ sépi yõ,
6 Pois, ainda que me quisesse gloriar, não seria insensato, porque diria a verdade. Mas abstenho-me, para que ninguém me tenha em conta de mais do que vê em mim ou ouve dizer de mim.
7 ànɛ̂ mé káh n pɔ ń gblɔ̌ynɛ n gbilki wɛ̃́kɩ́nɔ́ mɛ̀ wɛ́nɔ́ yĩnnɛ nɛ̂-á pɩ gbǐllɛ. Fṍhnɔ́ yɔ́ mɛ sah ńmɔ wil gbɛ̃́nsê yõ, á kɩ nɛ sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ sɔ̃́ tɛkɩ mɔ ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́lɛ nɛ à pɔ ń yah kõ mé káh n pɔ ń gblɔ̌ynɛ n gbilki.
7 Demais, para que a grandeza das revelações não me levasse ao orgulho, foi-me dado um espinho na carne, um anjo de Satanás para me esbofetear e me livrar do perigo da vaidade.
8 Mé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ni kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ, à fṍhnɔ́ mɛ̀ wrɔ́ gbɛ mɔ ńnɛ.
8 Três vezes roguei ao Senhor que o apartasse de mim.
9 Ǹtɛ à mɛ yo ń tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ-á pèpɔrɩ nɛ̂ pɩ á tyɩ́, képah kɩ yɩ̃nɛ álɛ. Á tɛ̃́nkwlɔnɔ sɔkɔ ye ńmɔ n wɛ̃kɩ n yĩ́ĩ́ ń tǎhkɩ̀lɛ.» Képah ye, ńmɔ mɛ ké tyɩ́ nɛ mé ń gblɔ̌ynɛ n gbilki ń tɛ̃́nkwlɔnɔ wɔ sɔkɔ, sɔ̃̀nko Krista tǎhkɩ̀ nɛ n mɛ ń sɔkɔ.
9 Mas ele me disse: Basta-te minha graça, porque é na fraqueza que se revela totalmente a minha força. Portanto, prefiro gloriar-me das minhas fraquezas, para que habite em mim a força de Cristo.
10 Képah ye, Krista yĩnnɛ mâh mɛ tɛ̃́nkwlɔnɔ sɔkɔ, képah náh pɩ pàh ńnɛ n gbyɔ, képah náh pɩ mâh mɛ kwlɔ́nɔ́ sɔkɔ, képah náh pɩ pàh ńnɛ n fõh, képah náh pɩ tíkí képékè-à mɛ ń sɔkɔ, mè n nɛ n mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ. Ń tɛ̃́nkwlɔnɔ gbĩ́ ye tǎhkɩ̀ n wɛ ń sɔkɔ.
10 Eis por que sinto alegria nas fraquezas, nas afrontas, nas necessidades, nas perseguições, no profundo desgosto sofrido por amor de Cristo. Porque quando me sinto fraco, então é que sou forte.
11 Mé wɛ pɩ lékã́m kɛ̃́ névi sɔ̃́ ńnɛ. Tɛ́ képah wil yépi tyɩ́. Yépi ye sõ̀ yɩ̃nɛ ńmɔ yĩ́ngbɩ́ yónɔ́lɛ. Yé náh wɛ di, máh kɩ sɔ̃́ mɛ tir yɔ́lɛ n pɛ́kɩ́-ńkɛ̃́nɛ, nónó-á yé n ye Yesu tɛ̃ntõ̀ névye ǹgbnɔlɛ, pè náh fṍnfṍ ńmɔ yõ.
11 Tenho-me tornado insensato! Vós a isso me obrigastes. Vós é que deveríeis fazer o meu elogio, visto que em nada fui inferior a esses eminentes apóstolos, se bem que nada sou.
12 Gbɩ yõ, mé sṍmnɔ́ pɩ yé tĩ̀nnɛ à gbɛ̃̀ndùnì tyi pɩ, ànɛ̂ gbǐl tyi duke náhnáhlɛ, ànɛ̂ tyítǎhnɩ̀nɛ, nónó-á n wɛ̃kɩ nɛ Yesu tɛ̃ntõ̀ névi-á ńnɛ.
12 Os sinais distintivos do verdadeiro apóstolo se realizaram em vosso meio através de uma paciência a toda prova, de sinais, prodígios e milagres.
13 Mé se Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkìnɔ́ tɛ́lɔ́ tɔkɔ fṍnfṍ pɩ yélɛ tir yɔ́ sɔkɔ? Máh yahle nɛ yé káh yĩn ń yĩ́nnɔ́lɛ képah ó náh di? Yé képah yɔ̃ mɔ ń kɔ̃, mé náh pɩ plɛ yé tyɩ́. Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkìnɔ́ tɛ́lɔ́ fṍnfṍ yé yõ tir nɛ̂ sɔkɔ?
13 Em que fostes inferiores às outras igrejas, senão no fato de que a vós não vos fui pesado? Relevai-me esta injúria!...
14 Yé yah, ńmɔ mɛ ń gblɔ̌y vi tɛ gbáhyĩ́ tɔ̃́-ò pɔ́nɔ́ yĩnnɛ yé tĩ̀nnɛ, tɛ́ yé náh n yĩn n pi ń yĩ́nnɔ́lɛ. Yé náh wɛ di, yépi ye mé n yah n kɔ̃, yé gbã̀n yî náh. Wɛ̃́npì náh yɩ̃nɛ pè gbã̀n yîlɛ n yah n sah pé dúbípu tyɩ́. Dúbípú ye yɩ̃nɛ pè nɛ n yah n sah pé wɛ̃́npì tyɩ́.
14 Eis que estou pronto a ir ter convosco pela terceira vez. Não vos serei oneroso, porque não busco os vossos bens, mas sim a vós mesmos. Com efeito, não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Ńmɔ kɩ fɛ̃ syi kɩ ń gbã̀n yî ànɛ̂ ń min tɔ kɔ̃ yépi yĩnnɛ. Yé tyɩ́-á sɔ̃́npɩlɛ kah nɔ ń tyɩ́, képah se kɩ kwâh wilki ńmɔ tyɩ́nɔnɔ sɔkɔ yé tyɩ́?
15 De mui boa vontade darei o que é meu, e me darei a mim mesmo pelas vossas almas, ainda que, amando-vos mais, seja menos amado por vós.
16 Gbɩ ye ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh yĩn ń yĩ́nnɔ́lɛ. Ǹtɛ yé túkù mɛ n yo nɛ lékã́mkãm névi-á ńnɛ, máh yélɛ n yõ yĩ́nvî sɔkɔ.
16 Mas seja! Não vos fui pesado. Como, porém, sou esperto, apanhei-vos pela astúcia...
17 Máh nónó tõ tɛkɩ mɔ yé tyɩ́, mé se syɔ̃ pépi tyɩ́ à yé yõ?
17 Acaso tirei proveito de vós por meio de algum daqueles que vos enviei?
18 Mé Tite gbah tɛ̃ nɛ à kyɩ yé tĩ̀nnɛ. Mé á yṹnpi yɔ́ tɔ tɛkɩ mɔ ǹnɛ nɛ̂ tyɩ́-á lésõ mé yo yé tyɩ́. Tite se mɛ pɔ yélɛ n yõ? Ǹmɔ sõnɔ ànɛ̂ ńmɔ tyɩ́ náh pɩ núkúlɛ di? Á kɔ dùkù tɔ náh pɩ núkúlɛ di?
18 Roguei a Tito, e com ele enviei um irmão que conheceis. Por acaso tirou Tito de vós alguma coisa? Não andamos nós com o mesmo espírito, sobre as mesmas pegadas?
19 Yé mɛ n sõ di mónɔ́lɛ nɛ ápi-á mɛ gbɩlɛ á gblɔ̌ynɛ n kɔ̃ yépi yah sɔkɔ. Ǹtɛ sɛ̃́ náh dɛ́, tyi nónó-á á n yo, Liyel yah sɔkɔ ye á n yo sélɛ á wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔ gbõ̀ yõ Kristalɛ. Ń nɛ́nɔ́nɔ́, ápi mɛ sé póllɛ n yo yépi Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ yah yuku yĩnnɛ.
19 Já há muito pensais que nos justificamos diante de vós. Perante Deus, em Cristo, é que nós falamos; mas tudo isto, meus caríssimos, para vossa edificação.
20 Tíkí mɛ ń tɛ̃ nɛ máh kɩ pɔ yé tĩ̀nnɛ mé káh n pɔ yé wɛ máh mɛ n sõ̀ sɔ̃́, yépi tɔ káh ńmɔ wɛ yáh mɛ n sõ̀ sɔ̃́. Tíkí tɔ̃ mɛ ń tɛ̃ nɛ mé káh n pɔ mâl wɛ yé wrɔ́, ànɛ̂ yṹnwɔ̃rɩ́ pɩ́nɔ́lɛ, ànɛ̂ fɔ̀kɔ̀nvyã̀hnɩ̀ pɩ́nɔ́lɛ, ànɛ̂ wɛ̃ fwónɔ́lɛ, ànɛ̂ wɛ̃ tyɩ́ yónkònɔ́lɛ, ànɛ̂ yĩ́n yɩ̀kɩ̀ pɩ́nɔ́lɛ, ànɛ̂ gblɔ̌y gbílkínɔ́lɛ ànɛ̂ tyífɛ̃̌ pɩ́nɔ́lɛ.
20 Temo que, quando for, não vos ache quais eu quisera, e que vós me acheis qual não quereríeis. Receio encontrar entre vós contendas, invejas, rixas, dissensões, calúnias, murmurações, arrogâncias e desordens.
21 Tíkí tɔ̃ mɛ ń tɛ̃ nɛ máh kɩ pɔ yé tĩ̀nnɛ, ń Liyel káh n pɔ ń yilɔ yé wrɔ́ sɔkɔ, ànɛ̂ mé káh n pɔ n gbo névye yĩnnɛ, nónó-á lésõ tyípékè pɩ ǹgbòlɛ, tɛ́ pè náh mɛ yal mɔ põ̌põ̌ pɩ́nɔ́lɛ, ànɛ̂ prɔ̀prɔ̀ pɩ́nɔ́lɛ, ànɛ̂ sèn pɩ̃́-ńkɛ̃̂ tyi pɩ́nɔ́lɛ.
21 Receio que à minha chegada entre vós Deus me humilhe ainda a vosso respeito; e tenha de chorar por muitos daqueles que pecaram e não fizeram penitência da impureza, fornicação e dissolução que cometeram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.