1 Coríntios 11
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARC
1 Yé ńmɔ pɩ dùkùlɛ n yah n pɩ, sɔ̃́-á mé Krista pɩ dùkùlɛ n yah n pɩ.
1 Sede meus imitadores, como também eu, de Cristo.
2 Mé yélɛ n sõ náhnáh, yáh sɔ̃́npɩ́lɛ yé dyɔ sah n kwnɛ ńmɔ tyɩ́lɛ gbĩ́mɛgbĩ́, tɛ́ se tɔ̃ mɛ n kɔ tyi yónɔ́ wã̀l yõ, máh kwɔ́nɔ́ wɛ sépi nónó yõ à pɔ yé kwɔ.
2 E louvo-vos, irmãos, porque em tudo vos lembrais de mim e retendes os preceitos como vo-los entreguei.
3 Ǹtɛ mé mɛ ké tyɩ́ nɛ yé kè pɩ̃ tɔlɛ nɛ ńkɛ̃́, sê yõ̀tɛ̃̀-á dĩ́nɛ, díbí pól yõ̀tɛ̃̀ mó Yesu Kristalɛ, Yesu Krista wɔ yõ̀tɛ̃̀ mó Liyellɛ.
3 Mas quero que saibais que Cristo é a cabeça de todo varão, e o varão, a cabeça da mulher; e Deus, a cabeça de Cristo.
4 Képah ye, dĩ́ nɛ̂-à yṍkúrí kwĩnki sah tɛ́ nírílɛ n pɩ, képah náh pɩ tɛ́ mɛ Liyel tɛ̃ntõ̀lɛ n syi n yo, ǹ yõ̀tɛ̃̀ ye à n yilɔ.
4 Todo homem que ora ou profetiza, tendo a cabeça coberta, desonra a sua própria cabeça.
5 Ǹtɛ sê nɛ̂-à ǹ yõ dɛ mɔ sah tɛ́ nírílɛ n pɩ, képah náh pɩ à Liyel tɛ̃ntõ̀lɛ n syi n yo, ǹ yõ̀tɛ̃̀ ye à n yilɔ. Kè núkú mɛ á kɩ nɛ ǹ yõ sɔ̃́ à kye mɔ.
5 Mas toda mulher que ora ou profetiza com a cabeça descoberta desonra a sua própria cabeça, porque é como se estivesse rapada.
6 Sê nɛ̂-à nɛ mɔ̀nsɔr tɛ̃ n pi ńkɛ̃̂nɛ, à ǹ yõ kye. Ǹtɛ sen-à nɛ sê tyɩ́ ǹ yõ kyénɔ́lɛ, képah náh pɩ ké kṍnɔ́lɛ, à káh kè dɛ n mɔ n sah kɛ̀.
6 Portanto, se a mulher não se cobre com véu, tosquie-se também. Mas, se para a mulher é coisa indecente tosquiar-se ou rapar-se, que ponha o véu.
7 Dĩ́nɛ, Liyel kètɔ̀ ye ǹnɛ, ànɛ̂ à Liyel yõ yɔ̃̀nɔ́lɛ n wɛ̃kɩ. Képah ye, à náh yɩ̃nɛ yṍkúrí kwĩ́nkínsàhnɔ́lɛ. Ǹtɛ sê wɔ dĩ́ yõ yɔ̃̀nɔ́lɛ n wɛ̃kɩ.
7 O varão, pois, não deve cobrir a cabeça, porque é a imagem e glória de Deus, mas a mulher é a glória do varão.
8 Kèkõyṍ mɔ gbĩ́nɛ, dĩ́ náh wil sê sɔkɔ, sê wɔ ye wil dĩ́ sɔkɔ.
8 Porque o varão não provém da mulher, mas a mulher, do varão.
9 Dĩ́ náh mɔ sê yĩnnɛ dɛ́, ǹtɛ sê mɔ dĩ́ yĩnnɛ.
9 Porque também o varão não foi criado por causa da mulher, mas a mulher, por causa do varão.
10 Képah ye, yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ yĩnnɛ, kwâh yɔ́ yɩ̃nɛ kè nɛ n mɛ sê yõ sɔkɔ, nɛ̂-á kɩ ǹ yĩ́n-ńsahlɛ n wɛ̃kɩ.
10 Portanto, a mulher deve ter sobre a cabeça sinal de poderio, por causa dos anjos.
11 Ǹtɛ sépinɔ pól sɔkɔ, ápi nónó tɛ̃̀-á mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, á ye pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, dĩ́ yétõ̂-á mɛ sê tyɩ́, sê tɔ yétõ̂ mó mɛ dĩ́ tyɩ́.
11 Todavia, nem o varão é sem a mulher, nem a mulher, sem o varão, no Senhor.
12 Yé náh wɛ di, sê wil dĩ́ sɔkɔ, tɛ́ sê ye mó n dubi dĩ́nɛ. Ǹtɛ Liyel ye pɩ sépi póllɛ sɛ̃́.
12 Porque, como a mulher provém do varão, assim também o varão provém da mulher, mas tudo vem de Deus.
13 Yépi ńtɛ̃ kè sõ n yah kɛ̀; ké yah se sê Liyellɛ nɛ n ni ǹ yõlɛ dɛ́nmɔnsàhnɔ́lɛ?
13 Julgai entre vós mesmos: é decente que a mulher ore a Deus descoberta?
14 À yɩ̃nɛ kégbɔ́ dùkùlɛ, yé náh pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́ dĩ́-à yõ̀yùkù mɔ, sen-á kélɛ ǹ tyɩ́ di?
14 Ou não vos ensina a mesma natureza que é desonra para o varão ter cabelo crescido?
15 Ǹtɛ yõ̀yùkù mɔ́nɔ́lɛ, yõ yɔ̃̀nɔ́ ye kélɛ sê tɛ̃̀ wɔ tyɩ́. Liyel kélɛ à kɔ̃, ǹ yõ yah vike yĩnnɛ.
15 Mas ter a mulher cabelo crescido lhe é honroso, porque o cabelo lhe foi dado em lugar de véu.
16 Névi nɛ̂ tɛ̃̀ wɔ-à kɩ tɔ̃ mɛ n yah n kɔ̃ yékã̂b pɩ́-ńsahlɛ yĩ mɛ̀ tyɩ́ yõ, tɛ̃̀ pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, sɛ̃́-á ápi n pɩ kélɛ à tahlɩ Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkìnɔ́ pól tɔ tyɩ́.
16 Mas, se alguém quiser ser contencioso, nós não temos tal costume, nem as igrejas de Deus.
17 Tɛ́ yah, máh tyi nónó tɔ yo n pi yé tyɩ́ núkúnúkú, sè wɛ yɔ̀: Yé wɛ̃ tùkènmɔnɔnɔ mɛ yényêhlɛ n pɩ n kal yé tyɩ́ pèpɛynɛ. Képah ye, mé náh fɛ̃ yé sõ n pi képah sɔkɔ lɔ́.
17 Nisto, porém, que vou dizer-vos, não vos louvo, porquanto vos ajuntais, não para melhor, senão para pior.
18 Ké gbennɛ, pè nɛ yâh wɛ̃ tuke mɔ, gbɛ́kɩ́nɔ́ n nɛ n mɛ yé wrɔ́. Tɛ́ ńmɔ sɛ̃́nɔ́ mɛ ké yõ nɛ gbɩ-á mɛ pé wɛy sɔkɔ.
18 Porque, antes de tudo, ouço que, quando vos ajuntais na igreja, há entre vós dissensões; e em parte o creio.
19 Ǹtɛ gbɛ́kɩ́nɔ́ dùkù yɔ́ tɛ̃̀ wɔ yɩ̃nɛ kè wɛ yé wrɔ́ sɔkɔ, á kɔ̃ à Yesu yõ sɛ̃́pú kègblɔ pɩ̃ n wah yé sɔkɔ.
19 E até importa que haja entre vós heresias, para que os que são sinceros se manifestem entre vós.
20 — ausente —
20 De sorte que, quando vos ajuntais num lugar, não é para comer a Ceia do Senhor.
21 — ausente —
21 Porque, comendo, cada um toma antecipadamente a sua própria ceia; e assim um tem fome, e outro embriaga-se.
22 Gbên náh mɛ yé tyɩ́ nónó sɔkɔ-á yé kɩ fɛ̃ yõkelɛ n yõ, tɛ́ kɩ n wɔ di? Tĩ̂, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì se yé n yilɔ, tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ yé sennɛ kwâh kɛ̃́pú tɛ̃? Sɔ̃́ mɛ mé kɩ yo yé tyɩ́ yɔ̀ wɛ́? Mé se yɩ̃nɛ mè yé sõ? Póllɛ, mé náh yé sõ n pi képah sɔkɔ lɔ́.
22 Não tendes, porventura, casas para comer e para beber? Ou desprezais a igreja de Deus e envergonhais os que nada têm? Que vos direi? Louvar-vos-ei? Nisso não vos louvo.
23 Yé yah, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á nɛ̂nɛ ńmɔ kwɔ tɛ́ mé mɛ kélɛ yé kwɔ, kè wɛ yɔ̀: Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu-á kɩ sõ̀ n dahbɩ n pi gbõ̀ sɔkɔ sõ nɛ̂ lékã̂hnɛ, lésõlɛ à búrn tɔkɔ,
23 Porque eu recebi do Senhor o que também vos ensinei: que o Senhor Jesus, na noite em que foi traído, tomou o pão;
24 tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ mɛ kè kwɔkɩ dibi pé tyɩ́, tɛ́ mɛ n yo pé tyɩ́ nɛ: «Ńyɔlɛ, ńmɔ wil ye, nɛ̂-á kɩ kɔ̃ yépi yĩnnɛ. Yé kélɛ n pɩ, yè yé lékã́m sah ńmɔ tyɩ́lɛ.»
24 e, tendo dado graças, o partiu e disse: Tomai, comei; isto é o meu corpo que é partido por vós; fazei isto em memória de mim.
25 Yõke yṍntɛnɔ náh, à tɔ̃ wóh tɔkɔ sɛ̃́ntɛ̃̀ ólɛ dìvɛ̃nɛ ké sɔkɔ, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ńyɔlɛ, ńmɔ tṍ ye, nɛ̂-á kɩ kwɛ yépi yĩnnɛ, kɩ pɩ yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ késã́nnɛ Liyel ànɛ̂ névye wrɔ́. Yé kélɛ n pɩ, yè yé lékã́m sah ńmɔ tyɩ́lɛ, gbĩ́mɛgbĩ́ yâh kélɛ n wɔ.»
25 Semelhantemente também, depois de cear, tomou o cálice, dizendo: Este cálice é o Novo Testamento no meu sangue; fazei isto, todas as vezes que beberdes, em memória de mim.
26 Yé yah, gbĩ́mɛgbĩ́ yâh búrn mɛ̀nɛ n tah tɛ́ dìvɛ̃ mɛ̀nɛ n wɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ kúnɔ́ tyɩ́ ye yé mɛ n yo, fɔ́ɔ́ kɩ pɔ syɩ ǹ syɩ́npɔnɔ tyɩ́.
26 Porque, todas as vezes que comerdes este pão e beberdes este cálice, anunciais a morte do Senhor, até que venha.
27 Képah ye, névi nɛ̂-à búrn mɛ̀nɛ n tah tɛ́ dìvɛ̃ mɛ̀nɛ n wɔ, tɛ́ tɛ̃̀ pɩ dùkù náh mɛ plɛ, tɛ̃̀ mɛ pèkèlɛ n pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wil ànɛ̂ ǹ tṍ tyɩ́ pɩ́ndenɔ sɔkɔ.
27 Portanto, qualquer que comer este pão ou beber o cálice do Senhor, indignamente, será culpado do corpo e do sangue do Senhor.
28 Nɛ́núkù núkú pól yɩ̃nɛ pé pé gblɔ̌y dùkù kyɔmɩ yah pallɛ, pè mó pyě búrn mɛ̀ tah, pè mó dìvɛ̃ mɛ̀ wɔ.
28 Examine-se, pois, o homem a si mesmo, e assim coma deste pão, e beba deste cálice.
29 Yé náh wɛ à, névi nɛ̂-à búrn mɛ̀ tah tɛ́ dìvɛ̃ mɛ̀ wɔ, tɛ́ tɛ̃̀ náh sè mɔ kõ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ willɛ, tɛ̃̀ mɛ pèkèlɛ n yɔrɩ n mɔ ǹ gblɔ̌y yõ.
29 Porque o que come e bebe indignamente come e bebe para sua própria condenação, não discernindo o corpo do Senhor.
30 Képah yĩn ye yámpú ànɛ̂ nɛ́fukulɔ́lɛ pípí yé wrɔ́, tɛ́ yé náhnáh ńtɛ̃ mɛ ku.
30 Por causa disso, há entre vós muitos fracos e doentes e muitos que dormem.
31 Áyâh mɛ n sõ n yah pallɛ á gblɔ̌y tyɩ́ sɔkɔ, Liyel tukey náh n syɩkɩ n pi á yõ.
31 Porque, se nós nos julgássemos a nós mesmos, não seríamos julgados.
32 Ǹtɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ náh mɛ ké tyɩ́ nɛ ápi tɔ tyɩ́ kyɩ yɩkɩ wɛ̃ tyɩ́ ànɛ̂ kèkõyṍ névyelɛ, képah ye à kɔ̃ à ápilɛ n fõh á kwɔ yĩnnɛ.
32 Mas, quando somos julgados, somos repreendidos pelo Senhor, para não sermos condenados com o mundo.
33 Képah ye ń yṹnpyé, yâh tuke mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yõke yõ yĩnnɛ, yé pól wɛ̃ syɩkɩ.
33 Portanto, meus irmãos, quando vos ajuntais para comer, esperai uns pelos outros.
34 Kwɛkɩ-à mɛ nɛ̂ tɛ̃, tɛ̃̀ yõ ǹ tĩ̀nnɛ. Kàh pɩ sɛ̃́, yé náh Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ pèkè yɔrɩ n mɔ n pi yé gblɔ̌y yõ yé wɛ̃ tùkènmɔnɔnɔ sɔkɔ. Tyi tɛ́lɔ́ nónó-á wũ, mâh pɔ pɔ yé tĩ̀nnɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, mé kɩ sépi tyɩ́ yah wah.
34 Mas, se algum tiver fome, coma em casa, para que vos não ajunteis para condenação. Quanto às demais coisas, ordená-las-ei quando for ter convosco.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.