Atos 22
North Tanna New Testament (TNN_WBT) vs NTLH
1 “Tata mɨn ne piak mɨn. Otətəlɨg-in-tu io. Pəs ekən rəhak kəm itəmat.”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Nian kəmotəto məmə təməghat kəm ilat e nəghatən ətuatɨp rəhalat, kən nəghatən təmɨkə agɨn-əh, moatətəlɨg-in. Kən tən məmə,
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Io noanol kit rəha Isrel. Emaiir əpəh Silisia e taon əh Tasas, məto emepət u Jerusalem. Kamaliel təməgətun io. Təməgətun wɨr io e Lou rəha tɨpɨtat mɨn məmə ekətəu-pən ətuatɨp. Kən e nian əh, ematəsanən o nolən natɨmnat itəm Uhgɨn tolkeike tahmen etəmat u-roiu.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Aupən ematoh netəmim itəm kotətəu-pən Suatɨp Rəha Iesu. Kən mətaskəlɨm ilat, nəman ne nɨpɨtan, matəmki-pən ilat e kalapus.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Nəghatən mɨn u pris asol agɨn ne netəm-iasol mɨn rəha kaonsel rəhatat kotɨtun nənən məmə nɨpahrienən. E nian əh, emos naoa rəhalat muwɨn əpəh o netəm Isrel əpəh Tamaskes. Kən ematuwɨn ikɨn əh məmə ekaskəlɨm netəm mɨn əh rəha Iesu məmɨk ilat muwa məmki-pən ilat e kalapus əpəh Jerusalem mol nalpɨnən kəm ilat.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “E nian mɨtgar tɨnalalin əm, kən enuwa iuəhkɨr o Tamaskes, kən nəhag-əhagən kit tatuəp təruən təruən, təmɨsɨ-pən e neai, masiəgəpɨn-pɨnə io ikɨn.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Kən ekɨsɨ-pər morin e nəptən. Məto nəwia suah kit tatən-ipa kəm io məmə, ‘!Sol! !Sol! ?Tahro natol tərat kəm io nulan?’
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Kən ekəmə, ‘?Məto Iərəmərə, ik pah?’ Kən təmə, ‘Io Iesu, etəm Nasaret u itəm ik natol tərat lan.’
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Netəm itəm kəmoatuarisɨg-in io e suatɨp, kəmotəplan nəhag-əhagən əh, məto kəməsotətoən nəwia suah əh itəm təməghat kəm io.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Kən ekətapəh ron məmə, ‘?Iərəmərə, ekahro nulan əh-roiu?’ Kən Iərəmərə tən-ipa kəm io məmə, ‘Ətul maliwək muwɨn əpəh Tamaskes. Ikɨn əh, suah kit əh-ikɨn itəm otən-ipɨnə kəm ik natɨmnat itəm Uhgɨn tɨnəmən rəkɨs məmə ik onəkol.’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Məto-inu nəhag-əhagən əh təsanən pɨk, kən mol nɨganəmtək təpɨs, kən netəmim itəm koatuarisɨg-in io kotos əm nelmək motit io ekotuwɨn Tamaskes.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 “Kən ikɨn əh, suah kit əh-ikɨn, nərgɨn u Ananaeas, in suah kit itəm tətaskəlɨm wɨr Lou rəhatat, kən netəm Isrel əh-ikɨn əh kotɨsiai-in pɨk.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Kən təmuwa məplan io mətul-pa iuəhkɨr ron io məmə, ‘Piak Sol, roiu əh nɨganəmtɨm otəwɨr mɨn.’ Kən e nian əm əh, nɨganəmtək təmaiir mɨn enatəplan in.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Kən tən-ipa kəm io məmə, ‘Uhgɨn rəha tɨpɨtat mɨn aupən, in təmɨtəpun rəkɨs ik məmə ik onəkɨtun natɨmnat itəm in tolkeike. Kən ik məplan Etəm Ətuatɨp əh rəhan, kən məto ətuatɨp rəhan nəghatən e nohlɨn.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 Onəkəike mən-iarəp kəm netəmim rafin natɨmnat itəm ik nəməto kən məplan.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 ?Kən roiu əh, nakatəsahgin naka? Ətul muwɨn məfak-pən kəm Iesu, kən kol baptais lam, kən in otafəl rəham nolən rat mɨn.’”
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 Kən təmatən məmə, “Uarisɨg e nat u, kən ekuwɨn Jerusalem. Ikɨn əh, emuwɨn e Nimə Rəha Uhgɨn matəfak, kən məplan napɨlaiirən kit itəm Uhgɨn təmos-ipa.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 E napɨlaiirən əh, eməplan Iərəmərə tatən-ipa kəm io məmə, ‘Ətul uəhai əh-roiu agɨn miet Jerusalem. Məto-inu netəm ikɨn-u okol kəsotətəlɨg-inən rəhak nəghatən itəm ik natən.’
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Məto ekəmə, ‘Iərəmərə, netəm əh kotɨtun wɨr məmə aupən ematuwɨn əpəh e nimə rəha nəfakən rəhalat mətaskəlɨm netəm u kotahatətə lam muwa mətalis ilat matəmki-pən ilat e kalapus.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Kən nian netəmim kəmotahtɨmnu Stipen, kən nɨtan təmaiu məto-inu təmatən-iarəp ik. Məto io mɨn, ematətul itɨmat min ilat. Kən nɨkik tətagien məto-inu kotaht Stipen e kəpiel, kən matehm rəhalat natɨmnat.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Məto Iərəmərə təmən-ipa kəm io məmə, ‘Uwɨn. Məto-inu io etahl-ipən ik ikɨn əh kəm Iaihluə mɨn.’”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Kən kəmoatətəlɨg-in wɨr kətoarus tən namnun. Məto nian kəmotəto nəghatən əh, motagət əfəməh məmə, “!Otɨləs-iarəp suah un, kohamnu! !Təsəwɨrən məmə otatɨg!”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Kəmoatəkəike motagət əfəməh motərakin əpnapɨn əm rəhalat natɨmnat, moatəmɨk nɨmoulul katərakin əpnapɨn əm.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Kən etəm Rom itəm tərəmərə mopael mɨn tən məmə okɨləs kan əpəh e nimə rəha mopael mɨn. Kən təmə okalis məto-inu tolkeike məmə Pol otən kəm in məmə netəmim kotagət pɨk lan nəhlan o naka.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Məto nian kəmoatietain wɨr Pol məmə okotalis, kən tən-ipən kəm netəm-iasol mɨn əh kit rəha mopael mɨn itəm tatətul iuəhkɨr ron məmə, “!Ei! Io etəm Rom u. ?Tətuatɨp məmə onəkotalis io nian esuwɨnən əh e kot?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Nian etəm-iasol rəha mopael mɨn təməto nəghatən əh, təmuwɨn məplan etəm tərəmərə elat mən-ipən kəm in məmə, “!Ei! !Okəmə naka ik nəkəruru suah əh in etəm Rom!”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Kən etəm tərəmərə e mopael mɨn əh tətapəh o Pol məmə, “!Ei! Ən wɨr-tu məmə ik etəm Rom pahrien o kəp.” Kən Pol tən məmə, “Əwəh. Iatən pahrien.”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Kən etəm tərəmərə e mopael mɨn təmə, “Emətou məni pɨk o negəhan-inən io məmə ekuwa io etəm Rom.” Məto Pol təmə, “Rəhak tata in etəm Rom. Kən tol nəhlan, io etəm Rom.”
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Kən əmun mopael mɨn itəm kəmoatətul matɨp məmə okotalis Pol kəmotaut kani məntaalat ka isəu. Kən nian etəm-iasol əh təmɨtun məmə Pol in etəm Rom, kən təməgɨn məto-inu tɨnəlis rəkɨs e sen.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Kən lawɨgin, kən etəm tərəmərə e mopael mɨn əh tolkeike məmə otɨtun ətuatɨp məmə tahro netəm Isrel koatol nəhlan e Pol. Kən mən kɨkɨs rəkɨs sen lan, kən maun-in pris asol mɨn ne netəm-iasol rəha kaonsel rəha netəm Isrel məmə okotəpələh kəghat, kən muwɨn mɨləs Pol muwa tətul aupən in ilat.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.