Lucas 6
Tewa NT (TEW_WBT) vs ARIB
1 Wí thaa, Huḏíyoví kaykhanwówá thaa nanáˀdiˀ, Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí wí táhtân nava i̖ˀge dimän, heḏi iví khä̖geˀnin dâytákꞌéthehon, heḏá inbí mandi dâyhuuˀandi iˀ táhtân dâykꞌoˀ.
1 E sucedeu que, num dia de sábado, passava Jesus pelas searas; e seus discípulos iam colhendo espigas e, debulhando-as com as mãos, as comiam.
2 Wên Pharisees-di ovâytu̖ˀan, “Kaykhanwówá thaa háa úvíˀo waagá nakhâ̖a̖kꞌóe. Heháaḏan haˀwâa úvíkanhon?”
2 Alguns dos fariseus, porém, perguntaram; Por que estais fazendo o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Undá bîntunnanpíˀan háa David heḏá in senäˀ i-áḏí dijiˀindáḏí hä́nˀoe dívíˀannin diha̖hsên dihayḏi.
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Jôesi Táḏáví tewhá ee David natsꞌûndi iˀ pává ee nasaaˀiˀ ihógi heḏi ikꞌoe, heḏá in senäˀ i-áḏí dijiˀindá wáˀ ovâymä́gi, tobá iˀ pává Jôesi Táḏágîˀ ûnwijesaa wänboˀ, heḏiho in owhaˀḏa̖ˀmân dínkꞌóe dâykꞌoˀíḏí.”
4 Como entrou na casa de Deus, tomou os pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão só aos sacerdotes, e deles comeu e deu também aos companheiros?
5 Jesus nä́ˀin wáˀ ovâytu̖ˀan: “Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi dînkꞌóe otú̖u̖níḏí háa tꞌowa kaykhanwówá thaa dínkoḏiˀin dívíˀa̖míḏí.”
5 Também lhes disse: O Filho do homem é Senhor do sábado.
6 Wíyá kaykhanwówá thaa nanáˀ diwe Jesus wí Huḏíyoví méesateˀay ee natsꞌûndi in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ. Wí sen iví koˀḏíngéḏíˀin man ûntꞌaamuuˀiˀ iwe naˀä́n.
6 Ainda em outro sábado entrou na sinagoga, e pôs-se a ensinar. Estava ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Wên Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá heḏá wên Pharisees-á wáˀ dikwꞌó. Indi á̖yîngiḏi óemúnde tigúba kaykhanwówá thaa wí toˀwí hehkháa óemä̂äníˀin, heḏi gin iˀandáhoˀ ôntꞌeˀpꞌêeḏe-í.
7 E os escribas e os fariseus observavam-no, para ver se curaria em dia de sábado, para acharem de que o acusar.
8 Hewänbo Jesus ûnhanginná háa diˀánshaamuuˀin, heḏi iˀ sen namantꞌaamuuˀiˀ óetu̖ˀan, “Ówí̖núḏí nä́ä páaḏépiye ókä̖ˀve.”
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé aqui no maio. E ele, levantando-se, ficou em pé.
9 Heḏáháˀ Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin tsika wâytsikakhâymáa: Kaykhanwówá thaa wéˀi-an gínkꞌóe ívíˀa̖míḏí: Ti gínkhâyˀä̖ˀ wí toˀwí iví wówátsi âyˀaywoeníˀin háa âyháyjíˀin?”
9 Disse-lhes, então, Jesus: Eu vos pergunto: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou tirá-la?
10 Heḏi ibéeḏí wíˀínbo ovâymúndeˀ, heḏáháˀ iˀ sen óetu̖ˀan, “Ókhóhtä̖ä̖.” Heḏi ikhóhtä̖ä̖ḏi iví man ûnwówaḏi páaḏéḏí ûnmuu waagibá ûnpóe.
10 E olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restabelecida.
11 Hewänbo in dikwꞌóˀnin hânho ditꞌayḏi dívítu̖máa hânnangú Jesus dâyˀa̖míˀin.
11 Mas eles se encheram de furor; e uns com os outros conferenciam sobre o que fariam a Jesus.
12 Ihayhä̖̂ä̖ḏihkí Jôesi Táḏávíˀpiye ijûusuˀan.
12 Naqueles dias retirou-se para o monte a fim de orar; e passou a noite toda em oração a Deus.
13 Nathay ihayḏi iví khä̖geˀnin ivíˀpiye itu̖hkánnan, heḏi in diweḏi tä̖ˀḏi wíje ovâydeˀmandi nä́ˀinbá ovâytu̖ˀan, “Undá naví tꞌôekhuwaˀin ímuu.” Ginnân dikhá̖wä̖́:
13 Depois do amanhecer, chamou seus discípulos, e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Simon (i-á Jesus-di Peter gin wáˀ óekhá̖wä̖́mä́gi), heḏá Andrew-á (i-á Simon-bí tíˀûu-á ûnmuu), heḏá James-á, John-dá, Philip-á, Bartholomew-á, Matthew-á, Thomas-á, heḏá wíyá wêe James-á (i-á Alpheus-ví ay ûnmuu), heḏá wíyá wêe Simon-dá (i-á “Iˀ Zealot namúˀdeˀiˀ” gin wáˀ óetu̖ˀoˀ), Judas-á (iví táḏá-á James gân ûnkhá̖wä̖́), heḏá Judas Iscariot-dá (i-á Jesus óeku̖hpekhâymáaˀi-á namuu).
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 — ausente —
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 — ausente —
16 Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes, que veio a ser o traidor.
17 Okú kwꞌáyeḏi tꞌä̖hkíḏíbo diwá̖, heḏi Jesus nanantayeḏináˀ diwe iwí̖nú. Báyékí in óeyu̖u̖honnin i-áḏí dijiˀ heḏá báyékí wây-á tꞌowa-á wáˀ, indá diˀä̖ä̖ Jerusalem búˀḏí, heḏá wíyá wáygéḏá Judea nantaa búgeḏi, heḏá iˀ mâapꞌoe pꞌoˀ kꞌáygéwin búˀ Tyre-á Sidon-dá tsowaḏá wáˀ diˀä̖ä̖.
17 E Jesus, descendo com eles, parou num lugar plano, onde havia não só grande número de seus discípulos, mas também grande multidão do povo, de toda a Judéia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo e serem curados das suas doenças;
18 Nä́ˀin tꞌowa-á diˀä̖ä̖ Jesus ôntꞌôeyaaníḏí heḏá inbí hay ovâyjâaˀa̖míḏí. Heḏá in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytꞌôephaḏekandoˀin wáˀ diˀä̖ä̖ḏi dihehkháapóe.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos ficavam curados.
19 Tꞌä̖hkí in tꞌowa dívíkhä̖ä̖ḏeˀ óetä̖ä̖gé-íḏí, gá wí pínnán ûnpeeˀiˀḏi dihaywówaˀdân.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía dele poder que curava a todos.
20 Jesus ibéeḏí iví khä̖geˀnin imúndeḏi ovâytu̖ˀan, “Un sehkanäwó íwówájiˀin híhchan bînmáˀve-í, gá Jôesi Táḏáví tꞌowa ímuuḏân.
20 Então, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 Un nää bînha̖hphaḏendeˀin híhchan bînmáˀve-í, gá íshu̖hpúuwíḏân. Un nää íséejiˀin híhchan bînmáˀve-í, gá híhchandi úvípꞌáhkaa-íḏân.
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuḏi tꞌowaḏi wovâytꞌayḏá heḏá wovâyjoegimáaḏá heḏá tꞌä̖mäge unbí̖ˀgeḏi dívíhíˀmáaḏá heḏá tꞌaywóhkannin ímuu gin wovâytu̖máaḏá, híhchan bînmáˀve-í.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, e quando vos expulsarem da sua companhia, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do homem.
23 Gin waagi únpóeḏá íhíhcha̖a̖-í heḏá úvíhíhchanchä̖ä̖nú-í, gá in tꞌowaḏi han wovâyˀandibo Jôesi Táḏáḏí báyékí híwóˀdi hä̖ä̖wí oe makówá wovâymä̂äníḏân. Wíˀúnˀôeḏe-ípí nä́ˀin tꞌowaví hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀindi wáˀ in Jôesi Táḏáví tukheˀmin hanbá ovâyˀan.
23 Regozijai-vos nesse dia e exultai, porque eis que é grande o vosso galardão no céu; pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 “Hewänbo un nää íkoḏitꞌowamuuˀin tꞌôephaḏe únpúuwí, gá undá unbí híwóˀdi thaa ho únphaḏeḏân.
24 Mas ai de vós que sois ricos! porque já recebestes a vossa consolação.
25 Un nää íshu̖ˀmuuˀin tꞌôephaḏe únpúuwí, gá undá íha̖a̖púuwíḏân. Un nää ípꞌâajiˀin tꞌôephaḏe únpúuwí, gá undá íboˀaapúuwíḏân heḏá íséeyê̖e̖ní.
25 Ai de vós, os que agora estais fartos! porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides! porque vos lamentareis e chorareis.
26 Tꞌä̖hkí tꞌowa unbí̖ˀgeḏi híwó dívíhíˀmáaḏá tꞌôephaḏe únpúuwí. Háaḏí? Gá nä́ˀin tꞌowaví hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin híwóˀbáho dívíhéeˀandân in hójoˀinbí̖ˀgeḏi ditú̖ˀin Jôesi Táḏáví tukheˀmin dimuuˀin.”
26 Ai de vós, quando todos os homens vos louvarem! porque assim faziam os seus pais aos falsos profetas.
27 “Hewänbo un naa dîntꞌôeyandeˀin naaḏi wâytu̖máa, unbí hä́nmin bînsígí-í, heḏá in wovâytꞌayˀindá híwóˀdá bînˀa̖mí.
27 Mas a vós que ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 Jôesi Táḏá bîndaaˀa̖mí wí hä̖ä̖wí híwóˀdi ovâyˀa̖míˀin in toˀwên híwóhpîˀ únpúuwíˀin didaˀin, heḏá in toˀwên unbíˀgeḏi wovâyjänäkíhéeˀoˀingîˀ ovâyjûusuˀa̖mí.
28 bendizei aos que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 Wí toˀwíḏí wéhángéḏí wovâytsꞌemapháveḏi, oe wéhángéḏí wáˀ bîntsꞌemaphavemä̂äní. Wí toˀwíḏí unbí kꞌéwéˀin to wovâykêˀḏi, unbí to wáˀ wovâykáyjíḏí wívînkhâ̖a̖ˀa̖mípí.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, não lhe negues também a túnica.
30 Wí toˀwíḏí wí hä̖ä̖wí wovâydaaˀandi bînmä̂äní, heḏi wí toˀwíḏí wí hä̖ä̖wí únmuuˀi wovâykêˀḏá, wíyá wívîndaaˀa̖mípí.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Háa tꞌowaḏi un wovâyˀa̖míˀin ídaˀ waagibá, hanbá bînˀa̖mí.
31 Assim como quereis que os homens vos façam, do mesmo modo lhes fazei vós também.
32 “In toˀwên wovâysígíˀinda̖ˀmân bînsígíḏá, ti tꞌowa unbí̖ˀgeḏi ditú̖u̖ní híwó úvíˀoˀin? Heḏân joe. In tꞌaywóhkannindi wänbo wáˀ ovâysígí toˀwên in ovâysígíˀin.
32 Se amardes aos que vos amam, que mérito há nisso? Pois também os pecadores amam aos que os amam.
33 Heḏi in toˀwên híwó wovâyˀoˀingîˀḏa̖ˀmân híwó bînˀoḏá, ti tꞌowa unbí̖ˀgeḏi ditú̖u̖ní híwó úvíˀoˀin? Heḏân joe. Tꞌaywóhkannin wänbo wáˀ híwó ovâyˀoˀ in toˀwên híwó in ovâyˀoˀin.
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que mérito há nisso? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 Heḏi in toˀwên wovâywáywáˀâa-íˀinda̖ˀmân bînchä̖ˀpíyémäḏá, ti híwó úvíˀo gin tꞌowa ditú̖u̖ní? Heḏân joe. Tꞌaywóhkannin wänbo wáˀ wây-á tꞌaywóhkannin dâychä̖ˀpíyémäˀ, dínhanginnândáho hä̖́yú̖ dívípíyémä́gi ihaybá ovâywáywáˀâa-íˀin.
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, que mérito há nisso? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Ginnân úvíˀa̖mí: Uví hä́nmin bînsígí-í, heḏá híwóˀdá bînˀa̖mí. Bînpíyémä̂äní hä̖ä̖wí, heḏi i̖ˀgeḏi wíˀúvíˀánshaaˀa̖mípí háa wíyá bînhóení háa joe. Gin waagi úvíˀandi, wíyá shánkí híwó bînhóení, heḏi taˀgendi iˀ shánkí kwꞌáye naˀä́ndiví ây ímuu gin tꞌowa ovâykeeya̖mí. Iˀḏá in toˀwên dikú̖ˀdaapoeˀoˀpíˀin wänboˀ in ditꞌaywóˀtꞌóeˀin wänbo-á híwó ovâyˀoˀ.
35 Amai, porém a vossos inimigos, fazei bem e emprestai, nunca desanimado; e grande será a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os integrantes e maus.
36 Únkhâyˀä̖ˀ tꞌowavíˀpiye ísehkanäpúuwíˀin, uví Táḏá Jôesi uvíˀpiye nasehkanäpoeˀo waagibá.”
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 “Ihayḏa̖ˀ tꞌowa wívîntꞌaywóˀdichä̖́nuˀbe-ípí, heḏânho un wíwovâytꞌaywóˀdichä̖ä̖nú-ípíḏí. Ihayḏa̖ˀ wíˀítú̖ˀbe-ípí toˀwên dimuuˀin ovâytuhchä̖ä̖nú-íˀin, heḏânho wíwovâytuhchä̖ä̖nú-ípí. Wây-á tꞌowa bînˀowóejé-í heḏânho wovâyˀowóejé-íḏí.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados.
38 In tꞌowa hä̖ä̖wí bînmä̂äní, heḏânho Jôesi Táaḏí un wáˀ wovâymä̂äní. Unbí tꞌún wovâypꞌíḏe waagibá únpúuwí, heḏáháˀ in tꞌún wovâytꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀnandá wovâywáḏáˀa̖mí shánkí báyékí únsaḏee-íḏí, pꞌéeḏí chꞌa̖ˀkí únsaḏee-í. Wây-á toˀwêngîˀ bîntaajo waagibáho wovâytaaya̖mí.”
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando vos deitarão no regaço; porque com a mesma medida com que medis, vos medirão a vós.
39 Jesus-di nä́ˀi há̖hkangîˀ híˀ wáˀ ovâytu̖ˀan: “Wí tsíˀtꞌaaˀi-á wûnkoḏipí wíyá tsíˀtꞌaaˀiˀ óepahûuwíḏí. Gin iˀandá wíˀgíndíbo kwiˀónú dakeˀtꞌá̖a̖nípíˀan.
39 E propôs-lhes também uma parábola: Pode porventura um cego guiar outro cego? não cairão ambos no barranco?
40 Wí toˀwí nahá̖hpoeˀoˀi-á iví há̖hkandiví shánkí wínahá̖hpí, hewänbo ho nahá̖hpóe ihayḏá iví há̖hkandi waagiˀbá namúuní.
40 Não é o discípulo mais do que o seu mestre; mas todo o que for bem instruído será como o seu mestre.
41 “Heháaḏan iˀ phétä̖́ wíyá toˀwíví tsée ûntoˀondi bînmúndeˀ, heḏi in phé unbí tsée úntoˀonnindá wívînˀá̖yîngiˀohpí?
41 Por que vês o argueiro no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Wíˀúnkoḏipí bîntu̖ˀâ̖a̖míḏí, ‘Ókä̖ˀ kꞌema, hä̖ˀi phétä̖́ uví tsíˀḏí wînwhahkáyjí,’ gá wên phé uví tsíˀ útoˀondi híwó wíˀúnkeetꞌóepíḏân. Undá paa úvíjánúmáaˀin waaginbá ímuu. Páaḏé hä̖ˀin phé unbí tsíˀḏí binwhahkeˀ heḏânho híwó únkeetꞌôení wíyá toꞌwíví tsíˀḏí hä̖ˀin phétä̖́ bînwhahkáyjíḏí.”
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita! tira primeiro a trave do teu olho; e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 “Wên bay tay híwóˀnin deeḏi híwóhpîˀ bay wínapaˀpí, heḏi wên bay tay híwóhpíˀin namuuˀin deeḏi bay híwóˀdi namuuˀi wínapaˀpí.
43 Porque não há árvore boa que dê mau fruto nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Úhanginná háawin wên tay namuuˀin iˀ hä̖ä̖wí napayeḏee iweḏi. Figs-á phéˀyä́vi nawä̖́ä̖muu iweḏi wíˀóetháyˀépí, heḏá úuva-á wên tsígu iweḏi wíˀóetháyˀépí.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois dos espinheiros não se colhem figos, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Heḏi hanbá wí toˀwí híwóˀdi namuuˀi-á híwó iˀoˀ, gá iví píˀnä́ khóˀjé báyékí híwóˀdi imáaḏân, heḏi wí toˀwí híwóhpîˀ namuuˀi-á híwóhpîˀ iˀoˀ, iví píˀnä́ khóˀjé-á híwóhpîˀ imáaḏí. Tꞌä̖hkí tꞌowa háa inbí píˀnä́ khóˀjé dâymáa waagibá dívíhéeˀoˀ.”
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem; e o homem mau, do seu mau tesouro tira o mal; pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
46 “Heháaḏan undi naa ihayḏa̖ˀ díkhá̖yä̖́ˀde ‘Nanbí tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ’ gin, hewänbo háa naaḏi wâytu̖ˀan waa wíˀúvíˀohpí?
46 E por que me chamais: Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu vos digo?
47 Toˀwên navíˀpiye diˀä̖ä̖ḏi naví híˀ ditꞌoeḏi dînˀaˀgindoḏá naaḏi wâythayya̖mí háawin dimuuˀin.
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 Indá wí sen wí tewhá ikꞌûˀi waaginbá dimuu, iví tepúgîˀ báyékí iphoyä̖ä̖ heḏá kꞌuuḏá itepútógi. Heḏi napꞌohsôe ihayḏi iˀ pꞌoeḏi iˀ tewhá óenán, hewänbo iˀ sen híwó ikꞌûˀḏiho iˀ tewhá wíˀóeˀa̖ˀyä̖ˀnanpí.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala, e pôs os alicerces sobre a rocha; e vindo a enchente, bateu com ímpeto a torrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque tinha sido bem edificada.
49 Hewänbo in toˀwên naví híˀ ditꞌoeḏi dînˀaˀgindopíˀindá wí sen itewhákꞌûˀḏi tepúpíḏíbo waaginbá dimuu, heḏi iˀ pꞌoˀkꞌay napꞌohsôe ihayḏi iˀ pꞌoeḏi iví tewhá hânho ônnándí wesebo tꞌä̖hkího ônpꞌonayu̖.”
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a torrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.