Lucas 23

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Heḏi in tunjowaˀ tꞌä̖hkí dívíwí̖nú, heḏi indiho Jesus oe Pilate-víˀpiye óehoˀ.
1 Então todo o conselho levou Jesus a Pilatos.
2 Heḏi Pilate-víˀwe óekándí ôntꞌaywóˀdichä̖nundeḏi ditú̖, “Nä́ˀi sendá nanbí tꞌowa ovâytꞌeˀyaˀdoˀ, heḏá iˀḏi ovâytu̖ˀan Caesar wíˀóe-tax-wáˀâa-ípí, heḏá wáˀ natú̖ i-á namuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, heḏânho natundaˀ wí tsondi hayˀibá namuuˀin.”
2 Começaram a apresentar o caso: “Este homem corrompe o nosso povo, dizendo que não se deve pagar impostos ao governo romano e afirmando ser ele próprio o Cristo, o rei”.
3 Pilate-di Jesus óetsikaˀyan, “Ti u̖-á in Huḏíyoví tsondi hayˀi unmuu?” Jesus-di óetu̖ˀan, “Háa u̖ˀbo untú̖ waa.”
3 Então Pilatos lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
4 Pilate-di in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀin heḏá in báyékí tꞌowa iwe diwinnindá ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi sendá naaḏi wên tꞌaywóˀnin wänbo wíḏônshaapí.”
4 Pilatos se voltou para os principais sacerdotes e para a multidão e disse: “Não vejo crime algum neste homem!”.
5 Hewänbo indá kayˀindi Pilate óetu̖máa, “Iˀḏá iví há̖hkan ûnmuuˀiˀḏi nanbí tꞌowa ovâytꞌeˀyaˀdoˀ. Oe Galilee nange iwe páaḏé gin itsꞌanˀan, iweḏá Judea nange i̖ˀgá tꞌä̖hká, heḏá nää-á nä̂äwá napówá hanbá iˀa̖míḏí.”
5 Mas eles insistiam: “Ele provoca revoltas em toda a Judeia com seus ensinamentos, começando pela Galileia e agora aqui, em Jerusalém!”.
6 Pilate nä́ˀin natꞌoeḏi ovâytsikaˀyan, “Ti nä́ˀi sendá Galilee-wi namuu?”
6 “Então ele é galileu?”, perguntou Pilatos.
7 Heḏi “hoi” gin ditú̖ ihayḏi Pilate-di Jesus oe Herod-víˀpiye óesan, gá Herod-dá oe Galilee pꞌóˀḏéḏîˀ namuuḏân, heḏi nää-á oe Jerusalem-dá naˀä́n.
7 Quando responderam que sim, Pilatos o enviou a Herodes Antipas, pois a Galileia ficava sob sua jurisdição, e naqueles dias ele estava em Jerusalém.
8 Herod nahíhchanpóe Jesus óemûˀḏi. Gáhä̖̂ä̖ḏibo napu̖wä̖daˀ, iví̖ˀgeḏiho natꞌoeḏi, heḏiho nadaˀ Jesus-di wên pínnán ônˀa̖míḏí imúuníˀin.
8 Herodes se animou com a oportunidade de ver Jesus, pois tinha ouvido falar a seu respeito e esperava, havia tempo, vê-lo realizar algum milagre.
9 Herod-di báyékí tsika óetsikaˀyan, hebo Jesus-dá háabo wíˀóetu̖ˀanpí.
9 Fez uma série de perguntas a Jesus, mas ele não lhe respondeu.
10 In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá iwe diwindi kaygindi Jesus ônhíwóhpíchä̖nundeˀ.
10 Enquanto isso, os principais sacerdotes e mestres da lei permaneciam ali, gritando acusações.
11 Heḏi Herod-dáḏí in sundaḏo-áḏí tꞌä̖mäge Jesus óeˀoˀ, heḏáân, heḏi jänäkí-á i-áḏá dimuu. Herod-dá ovâytu̖ˀan wên saˀwóˀnin kꞌéwéˀin to Jesus óeˀaawé-í, heḏáháˀ Pilate-víˀpiye óewáysan.
11 Então Herodes e seus soldados começaram a zombar de Jesus e ridicularizá-lo. Por fim, vestiram nele um manto real e o mandaram de volta a Pilatos.
12 Páaḏé ihayḏibo Herod-áḏí Pilate-áḏí hä́nmindá damuuwän, hebo ihay thaabá híwóˀnin kꞌemaˀindá dapóe.
12 Naquele dia, Herodes e Pilatos, que eram inimigos, tornaram-se amigos.
13 Pilate-di in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in wéˀgen Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí wây-á tꞌowa-áḏí ovâywéˀgetu̖ˀan,
13 Então Pilatos reuniu os principais sacerdotes e outros líderes religiosos, juntamente com o povo,
14 heḏi ovâytu̖ˀan, “Undá nä́ˀi sen naví páaḏépiye dînmaa, heḏi dítu̖ˀan tꞌowa ovâytꞌeˀyaˀdoˀin. Unbí páaḏépiyebo naaḏi iví̖ˀgeḏi dótsikaˀyan, hebo háawin tꞌaywóˀnin bînchä̖nunde wänbo wíḏônshaapí.
14 e anunciou seu veredicto: “Vocês me trouxeram este homem acusando-o de liderar uma revolta. Eu o interroguei minuciosamente a esse respeito na presença de vocês e vejo que não há nada que o condene.
15 Herod-di wänbo-á háawin wên tꞌaywóˀnin wíˀônshaapí, heḏiho nanbíˀpiyebá óewáysan. Nä́ˀi sendá hä̖ä̖wí híwóhpí wíˀiˀanpí óeháyjíḏí.
15 Herodes chegou à mesma conclusão e o enviou de volta a nós. Nada do que ele fez merece a pena de morte.
16 Heḏiho otsonpúuwí púwhí̖ˀdí óewhä̖́ä̖níˀin heḏáháˀ dómaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-í.”
16 Portanto, ordenarei que seja açoitado e o soltarei”.
17 Pa̖a̖yo pꞌóe waa iˀ Passover shánkíˀeeḏi nanáˀ dihayḏi Pilate-di wêe pan óemaˀpꞌä̖́ḏíndeˀ, heḏânho gin natú̖.
17 (Era necessário libertar-lhes um prisioneiro durante a festa da Páscoa.)
18 Hewänbo tꞌä̖hkí in tꞌowa dívítu̖wí̖nú, “Nä́ˀi sen náheˀ, heḏi Barabbas-á naˀingîˀ nâamaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-í.”
18 Um grande clamor se levantou da multidão, e a uma só voz gritavam: “Mate-o! Solte-nos Barrabás!”.
19 (Barabbas-á oe pan diwe óesóge gá in tꞌowa iˀ búˀ iweˀin pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí ovâytsa̖a̖kannandân, heḏá iˀḏá ovâytꞌowatꞌahá̖nú.)
19 Esse Barrabás estava preso por ter participado de uma revolta em Jerusalém contra o governo e ter cometido assassinato.
20 Hewänbo Pilate nadaˀ Jesus óemaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íˀin, heḏiho in tꞌowa wíyá ovâyhéeˀan.
20 Pilatos discutiu com eles, pois desejava soltar Jesus.
21 Hebo indá ihayḏa̖ˀ dívítu̖wí̖núndeˀ, “Wên phéˀwin deeḏi nátꞌóhtä̖gekꞌuˀꞌꞌ”
21 Eles, porém, continuaram gritando: “Crucifique-o! Crucifique-o!”.
22 Pilate-di powingeḏi ovâytu̖ˀan, “Háaḏan gin dóˀa̖mí? Háawin yä̖ˀḏâapíˀinnan iˀan? Naaḏi háawin tꞌaywóˀnin wänbo wíḏônshaapí óeháyjíḏí. Heḏiho otsonpúuwí púwhí̖ˀdí óewhä̖́ä̖níˀin heḏá dómaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-í.”
22 Pela terceira vez, ele perguntou: “Por quê? Que crime ele cometeu? Não encontrei motivo para condená-lo à morte. Portanto, ordenarei que seja açoitado e o soltarei”.
23 Hewänbo kaygindi iheˀjiḏiḏa̖ˀ ditû̖ˀ Pilate-dá Jesus phéˀwin deeḏi óetꞌóhtä̖gekꞌúuwíˀin, heḏi hânho dívítu̖wí̖núndeḏiho ditꞌanpóe.
23 A multidão gritava cada vez mais alto, exigindo que Jesus fosse crucificado, e seu clamor prevaleceu.
24 Pilate nahíje háa óedaaˀan waa iˀa̖míḏí,
24 Então Pilatos condenou Jesus à morte, conforme exigiam.
25 heḏiho Barabbas, iˀ sen in tsonnin ovâyyâ̖ˀiˀ heḏá ovâytꞌowatꞌahá̖núˀiˀ namuuˀiˀ óemaˀpꞌä̖́ḏi, hewänbo natsonpóe Jesus óeˀa̖míˀin háa didaˀ waa.
25 A pedido deles, libertou Barrabás, o homem preso por revolta e assassinato. Depois, entregou-lhes Jesus para fazerem com ele o que quisessem.
26 Heḏáháˀ Jesus iweḏi óehoˀ. Dimän dihayḏá wí sen Cyrene nangewi namuuˀiˀ, Simon gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ, oe nava iweḏi iˀ búˀ eepiye naˀä̖ḏi óejay, heḏi in sundaḏoḏi in phéˀwin ivîˀḏi ônˀíˀkꞌûˀḏi Jesus-ví tíˀúugé óepu̖ˀnan.
26 Enquanto levavam Jesus, um homem chamado Simão, de Cirene, vinha do campo. Os soldados o agarraram, puseram a cruz sobre ele e o obrigaram a carregá-la atrás de Jesus.
27 Báyékí tꞌowa wáˀ Jesus ûnwóemän, heḏá wên kwiyä̖ˀ dimännindá hânho ditaachanpóeḏá dívípí̖hkhú̖mahpúuḏeˀ, heḏá háa iphaḏendeˀin namuuḏi diséejiˀ.
27 Uma grande multidão os seguia, incluindo muitas mulheres aflitas que choravam por ele.
28 Jesus ibéeḏí ovâytu̖ˀan, “Un kwiyä̖ˀ Jerusalem-win, naa omuuḏi wíˀúvísíhtä̖ä̖-ípí, hewänbo ungîˀ-á unbí áyyä̖̂ä̖gîˀ-á úvísíhtä̖ä̖-í.
28 Mas Jesus, dirigindo-se a elas, disse: “Filhas de Jerusalém, não chorem por mim; chorem por si mesmas e por seus filhos.
29 Wáy wí thaa nanáˀ dihayḏi tꞌowa ditú̖u̖ní ‘Híhchan dâymáˀve-í in dínkoḏipíˀin dívíˀâyya̖míḏí, heḏá in hä̂nhay wänbo dívíˀayyanpíˀindá wí ay wänbo dâyˀâytsä̖ä̖ˀanpíˀindá wáˀ híhchan dâymáˀve-í.’
29 Pois estão chegando os dias em que dirão: ‘Felizes as mulheres que nunca tiveram filhos e os seios que nunca amamentaram!’.
30 Ihayḏáho in Jerusalem-ˀin tꞌowa didaˀí iˀ pꞌin inbîˀḏi nakaanú-íˀin heḏá iˀ okúḏá ovâykhä̖ˀkwꞌôeníˀindá.
30 Suplicarão aos montes: ‘Caiam sobre nós!’ e pedirão às colinas: ‘Soterrem-nos!’.
31 Naa wên tay wówáˀin waagiˀbá omuuˀi híwóhpí dînpoeˀo. Hewänbo indá tay tꞌaaˀi waaginbá dimuuḏi shánkí pꞌä́ndíkí dínpuwagíˀo.”
31 Pois, se fazem estas coisas com a árvore verde, o que acontecerá com a árvore seca?”.
32 Heḏá wây-á wíje senäˀdá Jesus-áḏíbá ovä̂nhon ovä̂nháyjíḏí. Nä́ˀin senäˀdá jänäkíkanninnân damuu.
32 Dois outros homens, ambos criminosos, foram levados com ele a fim de também serem executados.
33 Heḏi wên okú iwe dipówá, “In pꞌóhkhú̖bay” gin dâytu̖ˀoˀ, heḏi Jesus phéˀwin deeḏi óetꞌóhtä̖gekꞌûˀ, heḏá in wíje jänäkíkannindá wáˀ hanbá ovä̂nˀan. Wêe Jesus-ví yä̖́ˀmä́ngéḏí óewí̖nú heḏá iˀ wêe-á iví koˀḏíngéḏá.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Caveira, o pregaram na cruz. Os criminosos também foram crucificados, um à sua direita e outro à sua esquerda.
34 Heḏi Jesus natú̖, “Táḏá, ovâyˀowóejé-í, háa dívíˀoˀin wíḏínhanginnáhpíḏí.” In sundaḏo-á dívíˀáywan iví aa dívíweejé-íḏí.
34 Jesus disse: “Pai, perdoa-lhes, pois não sabem o que fazem”. E os soldados tiraram sortes para dividir entre si as roupas de Jesus.
35 In tꞌowa iví núˀ iwe diwindi óemúndeˀ, heḏá in Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀindá tꞌä̖mägá óetu̖máa. Ditû̖ˀ, “Piˀwêndá iˀḏi ovâyˀaywon, heḏi i-á iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí óesógeˀiˀ namuuḏá, wíˀbo ipiˀaywoeníˀin ûnkhâyˀä̖ˀ.”
35 A multidão observava, e os líderes zombavam. “Salvou os outros, salve a si mesmo, se é o Cristo, o escolhido de Deus”, diziam.
36 Heḏi in sundaḏoḏi wáˀ tꞌä̖mäge háa óeˀoˀ. Ivíˀpiye dimääḏi wí méena ojohayˀi-á ônpä̖htuye,
36 Os soldados também zombavam dele, oferecendo-lhe vinagre para beber.
37 heḏi óetu̖ˀan, “In Huḏíyoví tsondi hayˀi unmuuḏá wíˀbo ópiˀaywon.”
37 Diziam: “Se você é o Rei dos judeus, salve a si mesmo!”.
38 Wên phépháˀay iví phéˀwin kwꞌáye natꞌiˀkꞌóe eeḏi ginnân nataˀmuu: “Nä́ˀi-á in Huḏíyoví tsondi hayˀi namuu.”
38 Uma tabuleta presa acima dele dizia: “Este é o Rei dos Judeus”.
39 Wêe tꞌaywóhkandiˀ phéˀwin deeḏi nawhiˀwondiˀḏi óejänäkítu̖máaḏí, óetu̖ˀan, “Untú̖hpíˀan u̖-ân unmuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí. Heḏáho wíˀbo ópiˀaywon, heḏá naˀindá wáˀ dînˀaywoení.”
39 Um dos criminosos, dependurado ao lado dele, zombava: “Então você é o Cristo? Salve a si mesmo e a nós também!”.
40 Hebo iˀ wêe natú̖, “Haˀwâa wívihéeˀa̖mípí. Ti Jôesi Táḏá oe makówá naˀä́ndiˀ wínâaˀaˀginpíˀan? Nä́ˀi sen óetuhchä̖nunde waagibá u̖ wáˀ wóetuhchä̖nundeˀ,
40 Mas o outro criminoso o repreendeu: “Você não teme a Deus, nem mesmo ao ser condenado à morte?
41 heḏi u̖-áḏí naa-áḏí dítuhchä̖nundeḏi híwó namuu, gá híwóhpí ä́nˀandi nanbí tuhchä̖nu-á gä́nˀä̖ä̖ḏân. Hebo nä́ˀi sendá háabo híwóhpîˀ wíˀiˀanpí.”
41 Nós merecemos morrer por nossos crimes, mas este homem não cometeu mal algum”.
42 Heḏáháˀ Jesus óetu̖ˀan, “Jesus, owáy unpꞌóˀḏéḏîˀsogeḏeeḏi unwáyˀä̖ä̖ ihayḏi naa wíḏíˀóḏéˀnípí.”
42 Então ele disse: “Jesus, lembre-se de mim quando vier no seu reino”.
43 Jesus-di óetu̖ˀan, “Nä́ˀin wítu̖ˀâ̖a̖mí, nää thaa-á owáy tꞌä̖hkí saˀwó nanáˀ diwe naa-áḏí unchaní.”
43 E Jesus lhe respondeu: “Eu lhe asseguro que hoje você estará comigo no paraíso”.
44 Taagepiye iwáypiye naná, hebo iˀ than namuwä̖hán, heḏi i̖ˀge tꞌä̖hkí nakhunpóe thíˀêeḏi poje puwahay.
44 Já era cerca de meio-dia, e a escuridão cobriu toda a terra até as três horas da tarde.
45 Ihayhä̖̂ä̖bá in aa nakhaanáˀnin iˀ méesate hayˀi khóˀjé nawhiˀwonnindá pínu-á nasiveḏee.
45 A luz do sol desapareceu, e a cortina do santuário do templo rasgou-se ao meio.
46 Heḏáháˀ Jesus kaygi natú̖, “Táḏá, naa uví mange dáymäˀ, naví pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ dînkeˀ.” Heḏi gin natú̖ ihayḏiho tꞌä̖ˀgeḏi ihâ̖a̖ˀan.
46 Então Jesus clamou em alta voz: “Pai, em tuas mãos entrego meu espírito!”. E, com essas palavras, deu o último suspiro.
47 Iˀ sundaḏo pꞌóˀḏeḏîˀ iwe nawindi háa napóeˀin imûˀḏi Jôesi Táḏá kwꞌáayéboˀ óemáa, heḏi natú̖, “Taˀgendi nä́ˀi sendá iví wówátsi taˀge ihon.”
47 Quando o oficial romano que supervisionava a execução viu o que havia acontecido, adorou a Deus e disse: “Sem dúvida este homem era inocente”.
48 In báyékí tꞌowa iwe dikꞌaapu̖wä̖winnin háa napóeˀin dâymûˀḏi inbíˀpiye dívíweehoˀ, heḏi inbí pí̖hkhú̖ dâymahpúuḏe ditaachanpóeḏí.
48 E, quando toda a multidão que tinha ido assistir à crucificação viu isso, voltou para casa entristecida e batendo no peito.
49 Hebo wáy wên kwiyä̖ˀ Galilee nange iweḏi Jesus-áḏí diˀä̖ä̖ˀin, heḏá wây-á tꞌowa iví kꞌemaˀin ûnmuuˀindá, kayi̖ˀ diwebo diwin dâymúndeḏi.
49 Mas os amigos de Jesus, incluindo as mulheres que o seguiram desde a Galileia, olhavam de longe.
50 Wí sen Joseph gin nakhá̖wä̖́ˀi wáˀ iwebá najiˀ, oe Judea nangewi búˀay iweˀi-ân namuu, Arimathea gin dâytu̖ˀoˀiˀ. I-á iví wówátsi taˀge ihon, heḏi natsíkhajiˀ Jôesi Táḏáḏí óesôege-íḏí iˀ toˀwí tꞌowa ovâyˀaywoeníˀiˀ. I-á wínachanpóepí híwóˀnin namuuˀin háa in Huḏíyo tunjowaˀ dívíˀánshaamä́giˀindá heḏá dívíˀannindá Jesus óeháyjí gin ditú̖ ihayḏi.
50 Havia um homem bom e justo chamado José, membro do conselho dos líderes do povo,
51 — ausente —
51 mas que não tinha concordado com a decisão e os atos dos outros líderes religiosos. Era da cidade de Arimateia, na Judeia, e esperava a vinda do reino de Deus.
52 Heḏiho Jesus nachuu ihayḏi Joseph oe Pilate-víˀpiye namää óedaaˀa̖míḏí iˀ pení óemä̂äníḏí óekhä̖ˀkꞌúuwíḏí.
52 José foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
53 Heḏi óemä́giḏi in phéˀwin diweḏi óewá̖ve, heḏá wên híwóˀnin aa iwá óeˀánkꞌûˀ, heḏi wí khä̖hkugîˀ pho ee óekꞌûˀ, iˀ tꞌowáwi kꞌuu iwe dâytsꞌâˀiˀ, iwá waˀḏi tóebo wíˀóekhä̖ˀkꞌûˀpí.
53 Desceu o corpo da cruz, enrolou-o num lençol de linho e o colocou num túmulo novo, escavado na rocha.
54 Iˀ thaa-á in Huḏíyo dívíhä̖ä̖wíkhâyˀoˀ kaykhanwówá thaagîˀ, heḏi iˀ kaykhanwówá thaa-á ho napowaˀä̖ˀ.
54 Isso aconteceu na sexta-feira à tarde, no dia da preparação, quando o sábado estava para começar.
55 In kwiyä̖ˀ Jesus-áḏí oe Galilee nangeḏi diˀä̖ä̖ˀindá Joseph-á ûnwóemää, heḏi háa Jesus oe tꞌowápho ee óekꞌûˀ waa dâymûˀ.
55 As mulheres da Galileia seguiram José e viram o túmulo onde o corpo de Jesus foi colocado.
56 Heḏi inbíˀpiye diwáymää, heḏi wí saˀwó nasundi woe-áḏí ka̖ˀpꞌoe-áḏí dâykhâyˀan iˀ pení óeˀä̖ä̖yú̖-íḏí. Hebo wíyá tháwä́n iˀ kaykhanwówá thaa nanândi wíḏívítꞌôeˀanpí in Huḏíyoví khuu dínmuuḏi.
56 Depois, foram para casa e prepararam especiarias e perfumes para ungir o corpo. No sábado, descansaram, conforme a lei exigia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.