Lucas 14
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 Wí kaykhanwówá thaa Jesus wí pꞌóˀḏéḏîˀ Pharisee-ví tewhá eepiye namää ihú̖u̖ya̖míḏí, heḏi in tꞌowa dikwꞌóˀnindi hânho á̖yîngiḏi óemúndeˀ.
1 Jesus entrou num sábado em casa de um fariseu notável, para uma refeição; eles o observavam.
2 Wí sen iví núˀ naˀä́n, i-á iví túˀ tꞌä̖hkí hânho ûnteemuu.
2 Havia ali um homem hidrópico.
3 Jesus-di in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá in Pharisees-á ovâytsikaˀyan, “Ti iˀ tsontundi naˀin dímäˀ wí toˀwí kaykhanwówá thaa nanân wänbo âyhehkháamä̂äníḏí háa joe?”
3 Jesus dirigiu-se aos doutores da lei e aos fariseus: É permitido ou não fazer curas no dia de sábado?
4 Hewänbo indá háabo wíḏitú̖hpí. Heḏiho Jesus-di iˀ sen óetä̖geḏi óehehkháamä́gi, heḏi iweḏi óesan.
4 Eles nada disseram. Então Jesus, tomando o homem pela mão, curou-o e despediu-o.
5 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Wénä wí un wí eˀnú háa wí wáasí úˀä́ndiˀ wí pꞌobúˀ iwe nakeˀtꞌândi, ti wesebo wímänwhahkáyjípíˀan tobá kaykhanwówá thaa nanân wänboˀ?”
5 Depois, dirigindo-se a eles, disse: Qual de vós que, se lhe cair o jumento ou o boi num poço, não o tira imediatamente, mesmo em dia de sábado?
6 Hebo háawin wên wänbo wíḏínhanginnáhpí óetu̖ˀa̖míḏí.
6 A isto nada lhe podiam replicar.
7 Heḏi Jesus-di ovâymûˀ wáy wên ovâyhúutu̖ˀannin in shánkí kwꞌáyeˀinbí soge eeje dívíkwꞌóeˀóḏí, heḏiho nä́ˀi tumakhe ovâytu̖ˀan:
7 Observando também como os convivas escolhiam os primeiros lugares, propôs-lhes a seguinte parábola:
8 “Wí toˀwíḏí wí khóhtsa̖a̖ shánkíˀeeḏipiye wovâytu̖ˀandá, in kwꞌáyeˀin dimuuˀinbí soge eejá wíˀúvíkwꞌôenípí. Maḏi wây toˀwên unbí shánkí kwꞌáyeˀin dimuuˀin wáˀ ovâyhúutu̖ˀan,
8 Quando fores convidado às bodas, não te sentes no primeiro lugar, pois pode ser que seja convidada outra pessoa de mais consideração do que tu,
9 heḏiho iˀ toˀwí in wéˀgendáḏí undáḏí un tꞌä̖hkí ihúutu̖ˀandiˀḏi wovâytu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Un bíha̖ḏi, nä́ˀin wéˀgen senäˀ nä́we dívíkwꞌôení,’ heḏi íwôedaˀpóeḏí úvíkwꞌôení wáy in shánkí áagéˀin dívíkwꞌóeˀó eeje.
9 e vindo o que te convidou, te diga: Cede o lugar a este. Terias então a confusão de dever ocupar o último lugar.
10 Hewänbo wovâyhúutu̖ˀandá gin úvíˀa̖mí: In shánkí heˀennin dimuupíˀinbí soge eeje úvíu̖ní, ‘Hä̖ˀindá hîn kwꞌáyeˀinnânkun dimuu.’
10 Mas, quando fores convidado, vai tomar o último lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, passa mais para cima. Então serás honrado na presença de todos os convivas.
11 Toˀwên tꞌä̖hkí heˀennin dívípipaˀindáho hí̖ˀínnin ovâypaˀí, heḏá toˀwên hí̖ˀínnin dívípipaˀindáho heˀennindá ovâypaˀí.”
11 Porque todo aquele que se exaltar será humilhado, e todo aquele que se humilhar será exaltado.
12 Heḏáháˀ Jesus-di nä́ˀi sen iˀ óehúutu̖ˀandiˀ óetu̖ˀan, “Wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏi tobá hä̖̂ä̖ḏi nanân wänboˀ, wímänhúutu̖ˀâ̖a̖mípí uví kꞌemaˀinda̖ˀ, háa uví páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inda̖ˀ, háa uví maatuˀinda̖ˀ, háa uví ówí̖nn dimuupíˀinbí soge eeje úvíä́ˀin koḏitꞌowa dimuuˀinda̖ˀ. Indáho wóewáyhúutu̖ˀâ̖a̖mí, heḏi gindiḏiho wóewáˀâa-í.
12 Dizia igualmente ao que o tinha convidado: Quando deres alguma ceia, não convides os teus amigos, nem teus irmãos, nem os parentes, nem os vizinhos ricos. Porque, por sua vez, eles te convidarão e assim te retribuirão.
13 Hewänbo wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏá ovâyhúutu̖ˀâ̖a̖mí in sehkanäwó diwówájiˀindá, in dikhóhaymuuˀindá, in ditsiˀḏeeˀipíˀindá, heḏá ditsítꞌaamuuˀindá.
13 Mas, quando deres uma ceia, convida os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos.
14 Gin biˀandáho báyékí unhíhchaaní. Indá háˀto dínkoeḏí-í wóewáywáˀâa-íḏí, hewänbo owáy in tꞌowa inbí wówátsi taˀge dâyhonnin diwáywówápóe ihayḏi Jôesi Táaḏáho wóewáywáˀâa-í.”
14 Serás feliz porque eles não têm com que te retribuir, mas ser-te-á retribuído na ressurreição dos justos.
15 Wí toˀwí iˀ mä́äsa naˀä́ndiˀ nä́ˀi natꞌoeḏi Jesus óetu̖ˀan, “In toˀwên oe makówá dikwoníˀin híhchan dâymáˀve-í. Indá wí shánkíˀeeḏi nanáˀ diwe dikwꞌôn waabá dínpúuwí.”
15 A estas palavras, disse a Jesus um dos convidados: Feliz daquele que se sentar à mesa no Reino de Deus!
16 Hebo Jesus-di óetu̖ˀan, “Wí sen wí hayˀi shánkíˀeeḏi ipaa heḏi báyékí tꞌowa ovâyhúutu̖ˀan.
16 Respondeu-lhe Jesus: Um homem deu uma grande ceia e convidou muitas pessoas.
17 Nahä̖ä̖wíkhâymuu ihayḏi iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘In tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí, Bíkä̖ˀve, hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nakhâymuu.’
17 E à hora da ceia, enviou seu servo para dizer aos convidados: Vinde, tudo já está preparado.
18 Heḏi tꞌä̖hkíḏíbo wíˀínbo diˀowójédaˀpóe. Wí wêe natú̖, ‘Naa wí nava dontsꞌankumä heḏiho omän donmúuníḏí. Nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-íḏí iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
18 Mas todos, um a um, começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um terreno e preciso sair para vê-lo; rogo-te me dês por escusado.
19 Wíyá wêe-á natú̖, ‘Pꞌánú puˀwaˀin wéyu dontsꞌankumä heḏi omän dovâyjâyyé-íḏí, heḏiho nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-í iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
19 Disse outro: Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; rogo-te me dês por escusado.
20 Heḏá wíyá wêe-á natú̖, ‘Naa dáytsꞌankhóˀyâ̖ˀ, heḏiho wíḏînkoḏipí omú-íḏí.’
20 Disse também um outro: Casei-me e por isso não posso ir.
21 Iˀ tꞌôeˀi nawáymääḏi iví pꞌóˀḏéḏîˀ itu̖ˀan háa ditú̖ˀin, heḏi iˀ pꞌóˀḏéḏîˀ natꞌayjaapóeḏí iˀ tꞌôeˀiˀ óetu̖ˀan, ‘Ówä̖́näkiˀ iˀ búˀwi pꞌóegé eeje iˀ pꞌôeˀây eejá ópûn, in sehkanäwó diwówájiˀindá in dikhóhaymuuˀindá ditsíˀtꞌaamuuˀindá heḏá in ditsiˀḏeeˀipíˀindá ovâymáˀí.’
21 Voltou o servo e referiu isto a seu senhor. Então, irado, o pai de família disse a seu servo: Sai, sem demora, pelas praças e pelas ruas da cidade e introduz aqui os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.
22 Heḏiho iˀ tꞌôeˀi namää, heḏi nawáyˀä̖ä̖ḏi óetu̖ˀan, ‘Naví tsondiˀ, háa untú̖ waa naa dáyˀan, hewänbo waˀ wây-á tꞌowagîˀ najâaná.’
22 Disse o servo: Senhor, está feito como ordenaste e ainda há lugar.
23 Heḏiho iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘Ópûn oe pꞌóegé heˀendi-á hí̖ˀíndi-á oe búˀ jáˀwé eeje, heḏi kayˀindi in tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí naví tewhá eepiye diˀä̖ä̖-í heḏânho ditꞌowabáˀyayníḏí.
23 O senhor ordenou: Sai pelos caminhos e atalhos e obriga todos a entrar, para que se encha a minha casa.
24 Wítu̖máa, in páaḏéḏí ovâyhúutu̖ˀannin diweḏi tóebo naví shánkíˀeeḏi koegiˀ háˀto ikꞌoˀí.’ ”
24 Pois vos digo: nenhum daqueles homens, que foram convidados, provará a minha ceia.
25 Heḏi Jesus iweḏi namääḏi wây-á báyékí tꞌowaḏi óeyu̖u̖hoˀ, heḏi ibéeḏí ovâytu̖ˀan,
25 Muito povo acompanhava Jesus. Voltando-se, disse-lhes:
26 “Wí toˀwí navíˀpiye naˀä̖ä̖ḏáho naví khä̖geˀdi dînmúuníḏí, hewänbo naaho shánkí wíḏísígípíḏí iví táḏá-á jíyá-á inbíˀweḏi, háa iví kwee-á áyyä̖̂ä̖-á páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inbíˀweḏi, heḏá iví wówátsivíˀweḏi wänbo-á, háˀto taˀgendi naví khä̖geˀdi napúuwí.
26 Se alguém vem a mim e não odeia seu pai, sua mãe, sua mulher, seus filhos, seus irmãos, suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Wí toˀwí iví phéˀwin ihonpíḏí heḏá naa díyu̖u̖honpíḏí, háˀto naví khä̖geˀdi napúuwí.
27 E quem não carrega a sua cruz e me segue, não pode ser meu discípulo.
28 “Wí toˀwí wí tewhá hayˀi ikꞌúuwíˀin nadaˀḏá, hä̖́yú̖ chä̖ˀ ûntáyˀin páaḏé imaapaˀí heḏânho ûnhanginnáaníḏí háa ihay chä̖ˀ imáaˀin iboewá-íḏí háa joe.
28 Quem de vós, querendo fazer uma construção, antes não se senta para calcular os gastos que são necessários, a fim de ver se tem com que acabá-la?
29 Heḏi páaḏé imaapaapíḏí maḏi iví tepúḏa̖ˀmân iboewá-í, heḏi iˀ tewhá-á háˀto ûnkoeḏí-í iboewá-íḏí, heḏi in toˀwên gin ûnpoeˀoḏi dâymûˀindáho ônpꞌáhkáˀve-í,
29 Para que, depois que tiver lançado os alicerces e não puder acabá-la, todos os que o virem não comecem a zombar dele,
30 heḏi ditú̖u̖ní, ‘Nä́ˀi sendá wí tewhá itsꞌanpáaḏékúyaˀ, hewänbo háˀto iboewá-í.’
30 dizendo: Este homem principiou a edificar, mas não pode terminar.
31 Heḏá wí nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ-á wétä̖ maapaasôn (20,000) sundaḏo ûnkwꞌóˀdi wíyá nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ óeyâ̖a̖-íḏí namääḏá, heḏi nä́ˀi-á tä̖ maapaasônda̖ˀbá (10,000) ûnkwꞌó, waˀḏi dívíyâ̖ˀpíḏíboˀ iˀ tä̖ maapaasônda̖ˀ ûnkwꞌóˀdi-áho páaḏé iˀánshaaˀa̖mí heḏi ipitsikaˀyâ̖a̖mí háa natꞌanpúuwíˀin háa joe.
31 Ou qual é o rei que, estando para guerrear com outro rei, não se senta primeiro para considerar se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 Heḏi natꞌanpúuwípíḏáhoˀ waˀ in wéˀgen kayi̖ˀ deeḏi diˀä̖ḏiboˀ iví tꞌôekhuwaˀin isaaní iˀ wêe pꞌóˀḏéḏîˀ óetsikaˀya̖míḏí háa dänˀa̖míˀin heḏânho dänyâ̖a̖-ípíḏí.
32 De outra maneira, quando o outro ainda está longe, envia-lhe embaixadores para tratar da paz.
33 Heḏiho un wáˀ hanbá híwó úvíˀánshaaˀa̖mí. Unbí hä̖ä̖wí íjoekandaˀpíḏáho háˀto naví khä̖geˀnin ípúuwí.”
33 Assim, pois, qualquer um de vós que não renuncia a tudo o que possui não pode ser meu discípulo.
34 “A̖a̖yä̖ä̖-á híwóˀdi namuu, hewänbo naˀá̖hhándáho háˀto wíyá á̖hsä̖ä̖ˀi napúuwí.
34 O sal é uma coisa boa, mas se ele perder o seu sabor, com que o recuperará?
35 Nä́ˀi a̖a̖yä̖ä̖ naˀá̖hhándá wínachä̖ˀmuupí. Híwó wínamuupí óewóeníḏí nandáḏí háa nasátä̖́bóeḏíˀä́ndi-áḏí wänboˀ, i-á dâywänpichꞌáaḏeˀ. Tꞌä̖hkí naví híˀ ditꞌoeˀin dínkhâyˀä̖ˀ híwó dîntꞌôeyaaníˀin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
35 Não servirá nem para a terra nem para adubo, mas lançar-se-á fora. O que tem ouvidos para ouvir, ouça!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.