Lucas 14

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Wí kaykhanwówá thaa Jesus wí pꞌóˀḏéḏîˀ Pharisee-ví tewhá eepiye namää ihú̖u̖ya̖míḏí, heḏi in tꞌowa dikwꞌóˀnindi hânho á̖yîngiḏi óemúndeˀ.
1 Num sábado, Jesus entrou na casa de certo líder fariseu para tomar uma refeição. E as pessoas que estavam ali olhavam para Jesus com muita atenção.
2 Wí sen iví núˀ naˀä́n, i-á iví túˀ tꞌä̖hkí hânho ûnteemuu.
2 Um homem, com as pernas e os braços inchados, chegou perto dele.
3 Jesus-di in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá in Pharisees-á ovâytsikaˀyan, “Ti iˀ tsontundi naˀin dímäˀ wí toˀwí kaykhanwówá thaa nanân wänbo âyhehkháamä̂äníḏí háa joe?”
3 E Jesus perguntou aos mestres da Lei e aos fariseus:
4 Hewänbo indá háabo wíḏitú̖hpí. Heḏiho Jesus-di iˀ sen óetä̖geḏi óehehkháamä́gi, heḏi iweḏi óesan.
4 Mas eles não responderam nada. Então Jesus pegou o homem, curou-o e o mandou embora.
5 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Wénä wí un wí eˀnú háa wí wáasí úˀä́ndiˀ wí pꞌobúˀ iwe nakeˀtꞌândi, ti wesebo wímänwhahkáyjípíˀan tobá kaykhanwówá thaa nanân wänboˀ?”
5 Aí disse:
6 Hebo háawin wên wänbo wíḏínhanginnáhpí óetu̖ˀa̖míḏí.
6 E eles não puderam responder.
7 Heḏi Jesus-di ovâymûˀ wáy wên ovâyhúutu̖ˀannin in shánkí kwꞌáyeˀinbí soge eeje dívíkwꞌóeˀóḏí, heḏiho nä́ˀi tumakhe ovâytu̖ˀan:
7 Certa vez Jesus estava reparando como os convidados escolhiam os melhores lugares à mesa. Então fez esta comparação:
8 “Wí toˀwíḏí wí khóhtsa̖a̖ shánkíˀeeḏipiye wovâytu̖ˀandá, in kwꞌáyeˀin dimuuˀinbí soge eejá wíˀúvíkwꞌôenípí. Maḏi wây toˀwên unbí shánkí kwꞌáyeˀin dimuuˀin wáˀ ovâyhúutu̖ˀan,
8 — Quando alguém convidá-lo para uma festa de casamento, não sente no melhor lugar. Porque pode ser que alguém mais importante tenha sido convidado.
9 heḏiho iˀ toˀwí in wéˀgendáḏí undáḏí un tꞌä̖hkí ihúutu̖ˀandiˀḏi wovâytu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Un bíha̖ḏi, nä́ˀin wéˀgen senäˀ nä́we dívíkwꞌôení,’ heḏi íwôedaˀpóeḏí úvíkwꞌôení wáy in shánkí áagéˀin dívíkwꞌóeˀó eeje.
9 Então quem convidou você e o outro poderá dizer a você: “Dê esse lugar para este aqui.” Aí você ficará envergonhado e terá de sentar-se no último lugar.
10 Hewänbo wovâyhúutu̖ˀandá gin úvíˀa̖mí: In shánkí heˀennin dimuupíˀinbí soge eeje úvíu̖ní, ‘Hä̖ˀindá hîn kwꞌáyeˀinnânkun dimuu.’
10 Pelo contrário, quando você for convidado, sente-se no último lugar. Assim quem o convidou vai dizer a você: “Meu amigo, venha sentar-se aqui num lugar melhor.” E isso será uma grande honra para você diante de todos os convidados.
11 Toˀwên tꞌä̖hkí heˀennin dívípipaˀindáho hí̖ˀínnin ovâypaˀí, heḏá toˀwên hí̖ˀínnin dívípipaˀindáho heˀennindá ovâypaˀí.”
11 Porque quem se engrandece será humilhado, mas quem se humilha será engrandecido.
12 Heḏáháˀ Jesus-di nä́ˀi sen iˀ óehúutu̖ˀandiˀ óetu̖ˀan, “Wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏi tobá hä̖̂ä̖ḏi nanân wänboˀ, wímänhúutu̖ˀâ̖a̖mípí uví kꞌemaˀinda̖ˀ, háa uví páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inda̖ˀ, háa uví maatuˀinda̖ˀ, háa uví ówí̖nn dimuupíˀinbí soge eeje úvíä́ˀin koḏitꞌowa dimuuˀinda̖ˀ. Indáho wóewáyhúutu̖ˀâ̖a̖mí, heḏi gindiḏiho wóewáˀâa-í.
12 Depois Jesus disse ao homem que o havia convidado:
13 Hewänbo wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏá ovâyhúutu̖ˀâ̖a̖mí in sehkanäwó diwówájiˀindá, in dikhóhaymuuˀindá, in ditsiˀḏeeˀipíˀindá, heḏá ditsítꞌaamuuˀindá.
13 Mas, quando você der uma festa, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos
14 Gin biˀandáho báyékí unhíhchaaní. Indá háˀto dínkoeḏí-í wóewáywáˀâa-íḏí, hewänbo owáy in tꞌowa inbí wówátsi taˀge dâyhonnin diwáywówápóe ihayḏi Jôesi Táaḏáho wóewáywáˀâa-í.”
14 e você será abençoado. Pois eles não poderão pagar o que você fez, mas Deus lhe pagará no dia em que as pessoas que fazem o bem ressuscitarem.
15 Wí toˀwí iˀ mä́äsa naˀä́ndiˀ nä́ˀi natꞌoeḏi Jesus óetu̖ˀan, “In toˀwên oe makówá dikwoníˀin híhchan dâymáˀve-í. Indá wí shánkíˀeeḏi nanáˀ diwe dikwꞌôn waabá dínpúuwí.”
15 Um dos que estavam à mesa ouviu isso e disse para Jesus: — Felizes os que irão sentar-se à mesa no
16 Hebo Jesus-di óetu̖ˀan, “Wí sen wí hayˀi shánkíˀeeḏi ipaa heḏi báyékí tꞌowa ovâyhúutu̖ˀan.
16 Então Jesus lhe disse:
17 Nahä̖ä̖wíkhâymuu ihayḏi iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘In tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí, Bíkä̖ˀve, hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nakhâymuu.’
17 Quando chegou a hora, mandou o seu empregado dizer aos convidados: “Venham, que tudo já está pronto!”
18 Heḏi tꞌä̖hkíḏíbo wíˀínbo diˀowójédaˀpóe. Wí wêe natú̖, ‘Naa wí nava dontsꞌankumä heḏiho omän donmúuníḏí. Nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-íḏí iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
18 — Mas eles, um por um, começaram a dar desculpas. O primeiro disse ao empregado: “Comprei um sítio e tenho de dar uma olhada nele. Peço que me desculpe.”
19 Wíyá wêe-á natú̖, ‘Pꞌánú puˀwaˀin wéyu dontsꞌankumä heḏi omän dovâyjâyyé-íḏí, heḏiho nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-í iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
19 — Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e preciso ver se trabalham bem. Peço que me desculpe.”
20 Heḏá wíyá wêe-á natú̖, ‘Naa dáytsꞌankhóˀyâ̖ˀ, heḏiho wíḏînkoḏipí omú-íḏí.’
20 — E outro disse: “Acabei de casar e por isso não posso ir.”
21 Iˀ tꞌôeˀi nawáymääḏi iví pꞌóˀḏéḏîˀ itu̖ˀan háa ditú̖ˀin, heḏi iˀ pꞌóˀḏéḏîˀ natꞌayjaapóeḏí iˀ tꞌôeˀiˀ óetu̖ˀan, ‘Ówä̖́näkiˀ iˀ búˀwi pꞌóegé eeje iˀ pꞌôeˀây eejá ópûn, in sehkanäwó diwówájiˀindá in dikhóhaymuuˀindá ditsíˀtꞌaamuuˀindá heḏá in ditsiˀḏeeˀipíˀindá ovâymáˀí.’
21 — O empregado voltou e contou tudo ao patrão. Ele ficou com muita raiva e disse: “Vá depressa pelas ruas e pelos becos da cidade e traga os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Heḏiho iˀ tꞌôeˀi namää, heḏi nawáyˀä̖ä̖ḏi óetu̖ˀan, ‘Naví tsondiˀ, háa untú̖ waa naa dáyˀan, hewänbo waˀ wây-á tꞌowagîˀ najâaná.’
22 — Mais tarde o empregado disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, mas ainda está sobrando lugar.”
23 Heḏiho iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘Ópûn oe pꞌóegé heˀendi-á hí̖ˀíndi-á oe búˀ jáˀwé eeje, heḏi kayˀindi in tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí naví tewhá eepiye diˀä̖ä̖-í heḏânho ditꞌowabáˀyayníḏí.
23 — Aí o patrão respondeu: “Então vá pelas estradas e pelos caminhos e obrigue os que você encontrar ali a virem, a fim de que a minha casa fique cheia.
24 Wítu̖máa, in páaḏéḏí ovâyhúutu̖ˀannin diweḏi tóebo naví shánkíˀeeḏi koegiˀ háˀto ikꞌoˀí.’ ”
24 Pois eu afirmo a vocês que nenhum dos que foram convidados provará o meu jantar!”
25 Heḏi Jesus iweḏi namääḏi wây-á báyékí tꞌowaḏi óeyu̖u̖hoˀ, heḏi ibéeḏí ovâytu̖ˀan,
25 Certa vez uma grande multidão estava acompanhando Jesus. Ele virou-se para eles e disse:
26 “Wí toˀwí navíˀpiye naˀä̖ä̖ḏáho naví khä̖geˀdi dînmúuníḏí, hewänbo naaho shánkí wíḏísígípíḏí iví táḏá-á jíyá-á inbíˀweḏi, háa iví kwee-á áyyä̖̂ä̖-á páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inbíˀweḏi, heḏá iví wówátsivíˀweḏi wänbo-á, háˀto taˀgendi naví khä̖geˀdi napúuwí.
26 — Quem quiser me acompanhar não pode ser meu seguidor se não me amar mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua esposa, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a si mesmo.
27 Wí toˀwí iví phéˀwin ihonpíḏí heḏá naa díyu̖u̖honpíḏí, háˀto naví khä̖geˀdi napúuwí.
27 Não pode ser meu seguidor quem não estiver pronto para morrer como eu vou morrer e me acompanhar.
28 “Wí toˀwí wí tewhá hayˀi ikꞌúuwíˀin nadaˀḏá, hä̖́yú̖ chä̖ˀ ûntáyˀin páaḏé imaapaˀí heḏânho ûnhanginnáaníḏí háa ihay chä̖ˀ imáaˀin iboewá-íḏí háa joe.
28 Se um de vocês quer construir uma torre , primeiro senta e calcula quanto vai custar, para ver se o dinheiro dá.
29 Heḏi páaḏé imaapaapíḏí maḏi iví tepúḏa̖ˀmân iboewá-í, heḏi iˀ tewhá-á háˀto ûnkoeḏí-í iboewá-íḏí, heḏi in toˀwên gin ûnpoeˀoḏi dâymûˀindáho ônpꞌáhkáˀve-í,
29 Se não fizer isso, ele consegue colocar os alicerces, mas não pode terminar a construção. Aí todos os que virem o que aconteceu vão caçoar dele, dizendo:
30 heḏi ditú̖u̖ní, ‘Nä́ˀi sendá wí tewhá itsꞌanpáaḏékúyaˀ, hewänbo háˀto iboewá-í.’
30 “Este homem começou a construir, mas não pôde terminar!”
31 Heḏá wí nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ-á wétä̖ maapaasôn (20,000) sundaḏo ûnkwꞌóˀdi wíyá nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ óeyâ̖a̖-íḏí namääḏá, heḏi nä́ˀi-á tä̖ maapaasônda̖ˀbá (10,000) ûnkwꞌó, waˀḏi dívíyâ̖ˀpíḏíboˀ iˀ tä̖ maapaasônda̖ˀ ûnkwꞌóˀdi-áho páaḏé iˀánshaaˀa̖mí heḏi ipitsikaˀyâ̖a̖mí háa natꞌanpúuwíˀin háa joe.
31 — Se um rei que tem dez mil soldados vai partir para combater outro que vem contra ele com vinte mil, ele senta primeiro e vê se está bastante forte para enfrentar o outro.
32 Heḏi natꞌanpúuwípíḏáhoˀ waˀ in wéˀgen kayi̖ˀ deeḏi diˀä̖ḏiboˀ iví tꞌôekhuwaˀin isaaní iˀ wêe pꞌóˀḏéḏîˀ óetsikaˀya̖míḏí háa dänˀa̖míˀin heḏânho dänyâ̖a̖-ípíḏí.
32 Se não fizer isso, acabará precisando mandar mensageiros ao outro rei, enquanto este ainda estiver longe, para combinar condições de paz. Jesus terminou, dizendo:
33 Heḏiho un wáˀ hanbá híwó úvíˀánshaaˀa̖mí. Unbí hä̖ä̖wí íjoekandaˀpíḏáho háˀto naví khä̖geˀnin ípúuwí.”
33 — Assim nenhum de vocês pode ser meu discípulo se não deixar tudo o que tem.
34 “A̖a̖yä̖ä̖-á híwóˀdi namuu, hewänbo naˀá̖hhándáho háˀto wíyá á̖hsä̖ä̖ˀi napúuwí.
34 — O sal é uma coisa útil; mas, se perde o gosto, deixa de ser sal.
35 Nä́ˀi a̖a̖yä̖ä̖ naˀá̖hhándá wínachä̖ˀmuupí. Híwó wínamuupí óewóeníḏí nandáḏí háa nasátä̖́bóeḏíˀä́ndi-áḏí wänboˀ, i-á dâywänpichꞌáaḏeˀ. Tꞌä̖hkí naví híˀ ditꞌoeˀin dínkhâyˀä̖ˀ híwó dîntꞌôeyaaníˀin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
35 É jogado fora, pois não serve mais nem para a terra nem para o monte de esterco. Se vocês têm ouvidos para ouvirem, então ouçam.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.