Lucas 14

Tewa NT (TEW_WBT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Wí kaykhanwówá thaa Jesus wí pꞌóˀḏéḏîˀ Pharisee-ví tewhá eepiye namää ihú̖u̖ya̖míḏí, heḏi in tꞌowa dikwꞌóˀnindi hânho á̖yîngiḏi óemúndeˀ.
1 Num sábado, ao entrar Jesus na casa de um dos principais fariseus para tomar uma refeição, eles o estavam observando.
2 Wí sen iví núˀ naˀä́n, i-á iví túˀ tꞌä̖hkí hânho ûnteemuu.
2 E eis que diante dele se achava um homem hidrópico.
3 Jesus-di in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá in Pharisees-á ovâytsikaˀyan, “Ti iˀ tsontundi naˀin dímäˀ wí toˀwí kaykhanwówá thaa nanân wänbo âyhehkháamä̂äníḏí háa joe?”
3 Então Jesus, dirigindo-se aos intérpretes da Lei e aos fariseus, perguntou:
4 Hewänbo indá háabo wíḏitú̖hpí. Heḏiho Jesus-di iˀ sen óetä̖geḏi óehehkháamä́gi, heḏi iweḏi óesan.
4 Eles, porém, não disseram nada. Então Jesus pegou na mão daquele homem, curou-o e o mandou embora.
5 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Wénä wí un wí eˀnú háa wí wáasí úˀä́ndiˀ wí pꞌobúˀ iwe nakeˀtꞌândi, ti wesebo wímänwhahkáyjípíˀan tobá kaykhanwówá thaa nanân wänboˀ?”
5 A seguir, Jesus lhes perguntou:
6 Hebo háawin wên wänbo wíḏínhanginnáhpí óetu̖ˀa̖míḏí.
6 A isto nada puderam responder.
7 Heḏi Jesus-di ovâymûˀ wáy wên ovâyhúutu̖ˀannin in shánkí kwꞌáyeˀinbí soge eeje dívíkwꞌóeˀóḏí, heḏiho nä́ˀi tumakhe ovâytu̖ˀan:
7 Reparando como os convidados escolhiam os primeiros lugares, Jesus contou-lhes uma parábola:
8 “Wí toˀwíḏí wí khóhtsa̖a̖ shánkíˀeeḏipiye wovâytu̖ˀandá, in kwꞌáyeˀin dimuuˀinbí soge eejá wíˀúvíkwꞌôenípí. Maḏi wây toˀwên unbí shánkí kwꞌáyeˀin dimuuˀin wáˀ ovâyhúutu̖ˀan,
8 — Quando alguém convidá-lo para um casamento, não sente no lugar de honra, pois pode haver um convidado mais importante do que você.
9 heḏiho iˀ toˀwí in wéˀgendáḏí undáḏí un tꞌä̖hkí ihúutu̖ˀandiˀḏi wovâytu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Un bíha̖ḏi, nä́ˀin wéˀgen senäˀ nä́we dívíkwꞌôení,’ heḏi íwôedaˀpóeḏí úvíkwꞌôení wáy in shánkí áagéˀin dívíkwꞌóeˀó eeje.
9 Então aquele que convidou os dois dirá a você: “Dê o lugar a este aqui.” Então você irá, envergonhado, ocupar o último lugar.
10 Hewänbo wovâyhúutu̖ˀandá gin úvíˀa̖mí: In shánkí heˀennin dimuupíˀinbí soge eeje úvíu̖ní, ‘Hä̖ˀindá hîn kwꞌáyeˀinnânkun dimuu.’
10 Pelo contrário, quando alguém convidá-lo, vá sentar no último lugar, para que, quando vier aquele que o convidou, diga a você: “Amigo, venha sentar num lugar melhor.” Isso será uma honra para você diante de todos os demais convidados.
11 Toˀwên tꞌä̖hkí heˀennin dívípipaˀindáho hí̖ˀínnin ovâypaˀí, heḏá toˀwên hí̖ˀínnin dívípipaˀindáho heˀennindá ovâypaˀí.”
11 Porque todo o que se exalta será humilhado; e o que se humilha será exaltado.
12 Heḏáháˀ Jesus-di nä́ˀi sen iˀ óehúutu̖ˀandiˀ óetu̖ˀan, “Wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏi tobá hä̖̂ä̖ḏi nanân wänboˀ, wímänhúutu̖ˀâ̖a̖mípí uví kꞌemaˀinda̖ˀ, háa uví páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inda̖ˀ, háa uví maatuˀinda̖ˀ, háa uví ówí̖nn dimuupíˀinbí soge eeje úvíä́ˀin koḏitꞌowa dimuuˀinda̖ˀ. Indáho wóewáyhúutu̖ˀâ̖a̖mí, heḏi gindiḏiho wóewáˀâa-í.
12 Depois Jesus disse ao que o havia convidado:
13 Hewänbo wên shánkíˀeeḏi mänpaaḏá ovâyhúutu̖ˀâ̖a̖mí in sehkanäwó diwówájiˀindá, in dikhóhaymuuˀindá, in ditsiˀḏeeˀipíˀindá, heḏá ditsítꞌaamuuˀindá.
13 Pelo contrário, ao dar um banquete, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos,
14 Gin biˀandáho báyékí unhíhchaaní. Indá háˀto dínkoeḏí-í wóewáywáˀâa-íḏí, hewänbo owáy in tꞌowa inbí wówátsi taˀge dâyhonnin diwáywówápóe ihayḏi Jôesi Táaḏáho wóewáywáˀâa-í.”
14 e você será bem-aventurado, pelo fato de não terem eles com que recompensá-lo. A sua recompensa você receberá na ressurreição dos justos.
15 Wí toˀwí iˀ mä́äsa naˀä́ndiˀ nä́ˀi natꞌoeḏi Jesus óetu̖ˀan, “In toˀwên oe makówá dikwoníˀin híhchan dâymáˀve-í. Indá wí shánkíˀeeḏi nanáˀ diwe dikwꞌôn waabá dínpúuwí.”
15 Ao ouvir tais palavras, um dos que estavam à mesa com Jesus lhe disse: — Bem-aventurado aquele que participar do banquete no Reino de Deus.
16 Hebo Jesus-di óetu̖ˀan, “Wí sen wí hayˀi shánkíˀeeḏi ipaa heḏi báyékí tꞌowa ovâyhúutu̖ˀan.
16 Jesus, porém, respondeu:
17 Nahä̖ä̖wíkhâymuu ihayḏi iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘In tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí, Bíkä̖ˀve, hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nakhâymuu.’
17 À hora da ceia, enviou o seu servo para avisar aos convidados: “Venham, porque tudo já está preparado.”
18 Heḏi tꞌä̖hkíḏíbo wíˀínbo diˀowójédaˀpóe. Wí wêe natú̖, ‘Naa wí nava dontsꞌankumä heḏiho omän donmúuníḏí. Nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-íḏí iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
18 Mas todos eles, um por um, começaram a apresentar desculpas. O primeiro disse: “Comprei um campo e preciso ir vê-lo; peço que me desculpe.”
19 Wíyá wêe-á natú̖, ‘Pꞌánú puˀwaˀin wéyu dontsꞌankumä heḏi omän dovâyjâyyé-íḏí, heḏiho nâatu̖ˀâ̖a̖mí dînˀowóejé-í iˀ shánkíˀeeḏipiye wíḏînpu̖hkoḏipíḏí.’
19 Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; peço que me desculpe.”
20 Heḏá wíyá wêe-á natú̖, ‘Naa dáytsꞌankhóˀyâ̖ˀ, heḏiho wíḏînkoḏipí omú-íḏí.’
20 E outro disse: “Casei-me e, por isso, não posso ir.”
21 Iˀ tꞌôeˀi nawáymääḏi iví pꞌóˀḏéḏîˀ itu̖ˀan háa ditú̖ˀin, heḏi iˀ pꞌóˀḏéḏîˀ natꞌayjaapóeḏí iˀ tꞌôeˀiˀ óetu̖ˀan, ‘Ówä̖́näkiˀ iˀ búˀwi pꞌóegé eeje iˀ pꞌôeˀây eejá ópûn, in sehkanäwó diwówájiˀindá in dikhóhaymuuˀindá ditsíˀtꞌaamuuˀindá heḏá in ditsiˀḏeeˀipíˀindá ovâymáˀí.’
21 — O servo voltou e, contou tudo ao seu senhor. Então, irado, o dono da casa disse ao seu servo: “Saia depressa para as ruas e becos da cidade e traga para cá os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Heḏiho iˀ tꞌôeˀi namää, heḏi nawáyˀä̖ä̖ḏi óetu̖ˀan, ‘Naví tsondiˀ, háa untú̖ waa naa dáyˀan, hewänbo waˀ wây-á tꞌowagîˀ najâaná.’
22 Mais tarde, o servo lhe disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, e ainda há lugar.”
23 Heḏiho iví tꞌôeˀiˀ itu̖ˀan, ‘Ópûn oe pꞌóegé heˀendi-á hí̖ˀíndi-á oe búˀ jáˀwé eeje, heḏi kayˀindi in tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí naví tewhá eepiye diˀä̖ä̖-í heḏânho ditꞌowabáˀyayníḏí.
23 Então o senhor disse ao servo: “Saia pelos caminhos e atalhos e obrigue todos a entrar, para que a minha casa fique cheia.
24 Wítu̖máa, in páaḏéḏí ovâyhúutu̖ˀannin diweḏi tóebo naví shánkíˀeeḏi koegiˀ háˀto ikꞌoˀí.’ ”
24 Porque digo a vocês que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.”
25 Heḏi Jesus iweḏi namääḏi wây-á báyékí tꞌowaḏi óeyu̖u̖hoˀ, heḏi ibéeḏí ovâytu̖ˀan,
25 Grandes multidões acompanhavam Jesus, e ele, voltando-se, lhes disse:
26 “Wí toˀwí navíˀpiye naˀä̖ä̖ḏáho naví khä̖geˀdi dînmúuníḏí, hewänbo naaho shánkí wíḏísígípíḏí iví táḏá-á jíyá-á inbíˀweḏi, háa iví kwee-á áyyä̖̂ä̖-á páˀḏâyˀindá tíˀûuwindá inbíˀweḏi, heḏá iví wówátsivíˀweḏi wänbo-á, háˀto taˀgendi naví khä̖geˀdi napúuwí.
26 — Se alguém vem a mim e não me ama mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua mulher, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Wí toˀwí iví phéˀwin ihonpíḏí heḏá naa díyu̖u̖honpíḏí, háˀto naví khä̖geˀdi napúuwí.
27 E quem não tomar a sua cruz e vier após mim não pode ser meu discípulo.
28 “Wí toˀwí wí tewhá hayˀi ikꞌúuwíˀin nadaˀḏá, hä̖́yú̖ chä̖ˀ ûntáyˀin páaḏé imaapaˀí heḏânho ûnhanginnáaníḏí háa ihay chä̖ˀ imáaˀin iboewá-íḏí háa joe.
28 Pois qual de vocês, pretendendo construir uma torre, não se assenta primeiro para calcular a despesa e verificar se tem os meios para a concluir?
29 Heḏi páaḏé imaapaapíḏí maḏi iví tepúḏa̖ˀmân iboewá-í, heḏi iˀ tewhá-á háˀto ûnkoeḏí-í iboewá-íḏí, heḏi in toˀwên gin ûnpoeˀoḏi dâymûˀindáho ônpꞌáhkáˀve-í,
29 Para não acontecer que, tendo lançado os alicerces e não podendo terminar a construção, todos os que a virem zombem dele,
30 heḏi ditú̖u̖ní, ‘Nä́ˀi sendá wí tewhá itsꞌanpáaḏékúyaˀ, hewänbo háˀto iboewá-í.’
30 dizendo: “Este homem começou a construir e não pôde acabar.”
31 Heḏá wí nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ-á wétä̖ maapaasôn (20,000) sundaḏo ûnkwꞌóˀdi wíyá nangewi pꞌóˀḏéḏîˀ óeyâ̖a̖-íḏí namääḏá, heḏi nä́ˀi-á tä̖ maapaasônda̖ˀbá (10,000) ûnkwꞌó, waˀḏi dívíyâ̖ˀpíḏíboˀ iˀ tä̖ maapaasônda̖ˀ ûnkwꞌóˀdi-áho páaḏé iˀánshaaˀa̖mí heḏi ipitsikaˀyâ̖a̖mí háa natꞌanpúuwíˀin háa joe.
31 Ou qual é o rei que, indo para combater outro rei, não se assenta primeiro para calcular se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 Heḏi natꞌanpúuwípíḏáhoˀ waˀ in wéˀgen kayi̖ˀ deeḏi diˀä̖ḏiboˀ iví tꞌôekhuwaˀin isaaní iˀ wêe pꞌóˀḏéḏîˀ óetsikaˀya̖míḏí háa dänˀa̖míˀin heḏânho dänyâ̖a̖-ípíḏí.
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, envia-lhe uma embaixada, pedindo condições de paz.
33 Heḏiho un wáˀ hanbá híwó úvíˀánshaaˀa̖mí. Unbí hä̖ä̖wí íjoekandaˀpíḏáho háˀto naví khä̖geˀnin ípúuwí.”
33 Assim, pois, qualquer um de vocês que não renuncia a tudo o que tem não pode ser meu discípulo.
34 “A̖a̖yä̖ä̖-á híwóˀdi namuu, hewänbo naˀá̖hhándáho háˀto wíyá á̖hsä̖ä̖ˀi napúuwí.
34 — O sal é certamente bom; mas, se o sal se tornar insípido, como lhe restaurar o sabor?
35 Nä́ˀi a̖a̖yä̖ä̖ naˀá̖hhándá wínachä̖ˀmuupí. Híwó wínamuupí óewóeníḏí nandáḏí háa nasátä̖́bóeḏíˀä́ndi-áḏí wänboˀ, i-á dâywänpichꞌáaḏeˀ. Tꞌä̖hkí naví híˀ ditꞌoeˀin dínkhâyˀä̖ˀ híwó dîntꞌôeyaaníˀin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
35 Não presta mais nem para a terra nem para o monte de estrume; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.