João 18
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Jesus iyûusubowa ihayḏi iví khä̖ge̖ˀnindáḏí iweḏi dimää, heḏi owáy Kidron kó̖ˀ pꞌä̖́näpiyeˀ dimää. Iwáygé wí navaˀay na-olive-taysaaˀi nakꞌóe, heḏi Jesus-áḏí iví khä̖ge̖ˀnindáḏí i navaˀay iwe ditsꞌú̖.
1 Depois de dizer essas coisas, Jesus atravessou com seus discípulos o vale de Cedrom e entrou num bosque de oliveiras.
2 Judas i Jesus óeku̖ˀpꞌégiˀiˀ ûnhanginná wáygé iwe nanáˀnin, hä̖́yä́n wänbo Jesus iví khä̖ge̖ˀnindáḏí iwepiyeˀ namääḏi.
2 Judas, o traidor, conhecia aquele lugar, pois Jesus tinha ido muitas vezes ali com seus discípulos.
3 Heḏiho Judas-di wên Rome-win sundaḏo-á wên sundaḏo i méesate hayˀi dâyˀá̖yí̖ˀdoˀindá heḏá wên Pharisees-á ovâymaa, heḏi phakó-á kohséephé naphaamuuˀi-á inbí kꞌuuphé-á dínmahkä́nmuuˀi wóegé iwe dipówá.
3 Os principais sacerdotes e fariseus tinham dado a Judas um destacamento de soldados e alguns guardas do templo para acompanhá-lo. Eles chegaram ao bosque de oliveiras com tochas, lanternas e armas.
4 Jesus ûnhanginná hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí háa ûnpuwagítꞌóeˀin, heḏiho iˀa̖htuyeḏi inbí páaḏépiyeˀ iwí̖nú, heḏi ovâytsikáyin, “To-an bîntu̖wä̖máa?”
4 Jesus, sabendo tudo que ia lhe acontecer, foi ao encontro deles. “A quem vocês procuram?”, perguntou.
5 “Gá Jesus i Nazareth-wi-ân” kin óetu̖ˀan. Iḏá ovâytu̖ˀan, “Naa-ân i omuu.” Judas i óeku̖ˀpꞌégiˀiˀ iwebá indáḏí nayiˀ.
5 “A Jesus, o nazareno”, responderam. “Sou eu”, disse ele. (Judas, o traidor, estava com eles.)
6 “Naa-ân i omuu” gin ovâytu̖ˀan dihayḏi tíˀûupiyeˀ dívíhá̖ḏiḏi dikanu.
6 Quando Jesus disse: “Sou eu”, todos recuaram e caíram para trás, no chão.
7 Heḏáháˀ wíyá ovâytsikáyin, “To-an bîntu̖wä̖máa?” Indi óetu̖ˀan, “Gá Jesus i Nazareth-wi-ân.”
7 Mais uma vez, ele perguntou: “A quem vocês procuram?”. E, novamente, eles responderam: “A Jesus, o nazareno”.
8 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wâytu̖ˀanho naa-ân i omuu. Heḏiho naaḏa̖ˀ dítu̖wä̖máaḏá, nä́ˀin wé̖ˀgeˀin binpunmä́ä.”
8 “Já lhes disse que sou eu”, respondeu ele. “E, uma vez que é a mim que vocês procuram, deixem estes outros irem embora.”
9 Haˀwâagi ovâytu̖ˀan dihayḏi háa hä̖̂ä̖ḏankánboˀ iyûusuˀan waa napóe. Kinnânho iyûusuˀan: “Wîˀ wänbo in dímä́giˀin diweḏi wíḏînpeḏée-ípí.”
9 Ele fez isso para cumprir sua própria declaração: “Não perdi um só de todos que me deste”.
10 Simon Peter wí tsiyó pháˀ imáa, heḏi iwhahkêˀḏi i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀi Malchus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ óewhä̖́ḏiḏi iví koˀḏíngéḏíˀin oeyay heˀyinbo ôntꞌó̖ˀtsꞌâˀ.
10 Então Simão Pedro puxou uma espada e cortou a orelha direita de Malco, o servo do sumo sacerdote.
11 Jesus-di Peter óetu̖ˀan, “Uví tsiyó pháˀ hä̖ˀi súḏe iwebá mänwáytoˀ. Nä́ˀin tꞌôephaḏe naví Táḏáḏí naa dînsannindá dînkhâyˀä̖ˀ donphaḏé-íˀin.”
11 Jesus, porém, disse a Pedro: “Guarde sua espada de volta na bainha. Acaso não beberei o cálice que o Pai me deu?”.
12 In sundaḏo-áḏí inbí tsondi-áḏí in hayˀi méesatewin á̖yí̖ˀnindáḏí Jesus óepankêˀḏi óekhówhiˀan.
12 Assim, os soldados, seu comandante e os guardas do templo prenderam Jesus e o amarraram.
13 Iweḏi oe Annas-víˀpiyeˀ páaḏé óehoˀ. Ihay pa̖a̖yo-á Caiaphas naˀowhaˀpꞌóˀḏéḏîˀä́n, heḏi Annas-á Caiaphas-ví yahsédo-á ûnmuu.
13 Primeiro, levaram Jesus a Anás, pois era sogro de Caifás, o sumo sacerdote naquele ano.
14 Caiaphas-dá in Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀin hä̖̂ä̖ḏankánbo ovâytumakheˀoḏi ovâytu̖ˀan, “Shánkí yänbeḏi híwó̖ˀ namúní wîˀḏa̖ˀ wí toˀwí tꞌä̖hkí in tꞌowagîˀ nachúu-íḏí.”
14 Caifás foi quem tinha dito aos outros líderes judeus: “É melhor que um homem morra pelo povo”.
15 Simon Peter-áḏí wíyá khä̖ge̖ˀdi-áḏí Jesus-ví tíˀúugé damän. I owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi nä́ˀi khä̖ge̖ˀdiˀ óetaa, heḏiho i khä̖ge̖ˀdiˀ ûnkoeḏi natsꞌú̖níḏí i tewhá tehpaa búge i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ nathaa iwe. Peter-á oe tehpaa yáˀwébo-á phóḏi núˀ óeyoeˀan, heḏiho i khä̖ge̖ˀdi nawáypee nä́ˀi a̖ˀyú̖ iphóḏiˀá̖yînmáaˀiˀ óehéeˀa̖míḏí, heḏi Peter oe tehpaa búgepiyeˀ óetsꞌúḏe.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiram Jesus. Esse outro discípulo era conhecido do sumo sacerdote, de modo que lhe permitiram entrar com Jesus no pátio do sumo sacerdote.
16 — ausente —
16 Pedro teve de ficar do lado de fora do portão. Então o discípulo conhecido do sumo sacerdote falou com a moça que tomava conta do portão, e ela deixou Pedro entrar.
17 I a̖ˀyú̖ḏí Peter óetu̖ˀan, “Hä̖ˀi sen óepankêˀiví khä̖ge̖ˀdibá unmuupíˀan.” Peter natú̖, “Naa-á yoe.”
17 A moça perguntou a Pedro: “Você não é um dos discípulos daquele homem?”. “Não”, respondeu ele. “Não sou.”
18 Natꞌêeḏiho in tꞌôeˀindá in hayˀi méesatewin sundaḏo-á phaaˀuuḏi dâyphaˀtꞌégi, heḏi phaa núˀ disúwáwin. Peter wáˀ iwebá iwí̖nú.
18 Como fazia frio, os servos da casa e os guardas tinham feito uma fogueira com carvão e se esquentavam ao redor dela. Pedro estava ali com eles, esquentando-se também.
19 I tewhá íve i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi Jesus óetsikaˀmáa iví khä̖ge̖ˀninbí̖ˀgeḏi heḏá iví híˀ in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ i̖ˀgeḏá.
19 Lá dentro, o sumo sacerdote começou a interrogar Jesus a respeito de seus discípulos e de seus ensinamentos.
20 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naa tꞌowa tꞌä̖hkíví páaḏépiyeˀ dáyhéeˀowän, heḏi hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí dovâyhá̖ˀowän inbí méesate hí̖ˀíndiˀ eeye heḏá inbí méesate hayˀiˀ ee-á, wáygé tꞌä̖hkí in Huḏíyo dívíwé̖ˀgeˀoˀ eeye. Hä̖ä̖wí wänbo kaaḏibo wóˀtú̖hpí.
20 Jesus respondeu: “Falei abertamente a todos. Ensinei regularmente nas sinagogas e no templo, onde o povo se reúne.
21 Heháaḏan nä́ˀi hä̖ä̖wí naa dítsikaˀmáa? In toˀwên dîntóyannin ovâytsikáyi̖ˀní háa dovâytu̖ˀannin. Indá dínhanginná háa otú̖ˀin.”
21 Por que você me interroga? Pergunte aos que me ouviram. Eles sabem o que eu disse”.
22 Jesus nä́ˀin natú̖ ihayḏi, wí méesatewi sundaḏo iwe núˀ nawindiḏi Jesus óetsꞌemapháve, heḏi óetu̖ˀan, “Haˀwâagá i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ wínâahéeˀa̖mípí.”
22 Um dos guardas do templo que estava perto bateu no rosto de Jesus, dizendo: “Isso é maneira de responder ao sumo sacerdote?”.
23 Jesus-di óetu̖ˀan, “Wên háawên híwó̖ˀpíˀin naa otú̖ḏáhoˀ, ú̖khâyˀä̖ˀ ovâytu̖ˀâ̖a̖míˀin hä̖ä̖wí namuuˀin. Hewänbo háa otú̖ waa in taˀgen namuu-ákun, heḏânho wíˀú̖kꞌóepí dítsꞌemapháve-íˀin.”
23 Jesus respondeu: “Se eu disse algo errado, prove. Mas, se digo a verdade, por que você me bate?”.
24 Heḏáháˀ Annas natsonpóe Jesus nakhówhimuuḏi i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ Caiaphas-víˀpiyeˀ óesaaníḏí.
24 Então Anás amarrou Jesus e o enviou a Caifás, o sumo sacerdote.
25 Oe yáˀwé Peter waˀḏi nasúwáwin, heḏi in wé̖ˀgeˀin iwe diwinnindi óetsikáyin, “Ti u̖ wáˀ hä̖ˀi senbí khä̖ge̖ˀdibá wíˀunmuupíˀan?” “Yoe,” kin natú̖, “naa-á yoe.”
25 Nesse meio-tempo, enquanto Simão Pedro estava perto da fogueira, esquentando-se, perguntaram-lhe novamente: “Você não é um dos discípulos dele?”. Ele negou, dizendo: “Não sou”.
26 Wí sen i owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀibá namuuˀiˀ iwe wáˀ nawin, i-á i sen Peter-di óeˀoyetsꞌâˀiví maatuˀiˀ ûnmuu, heḏi iḏi Peter óetsikáyin, “Ti Jesus-áḏí oe na-olive-taysaa iwe wíwímûˀpíˀan?”
26 Mas um dos servos da casa do sumo sacerdote, parente do homem de quem Pedro havia cortado a orelha, perguntou: “Eu não vi você no bosque de oliveiras com Jesus?”.
27 Peter wíyá natú̖ “yoe” gin, heḏi wesebo wí dee sen ikin.
27 Mais uma vez, Pedro negou. E, no mesmo instante, o galo cantou.
28 Waˀḏéeḏíbo naná, heḏi Jesus-á Caiaphas-víˀweḏi óehoˀ i Rome-wi tu̖u̖yônbí tewhá hayˀi iwepiyeˀ. In Huḏíyo nä́ˀi Rome-wi tu̖u̖yônbí tewhá ee wíḏitsꞌú̖hpí, gá inbí khuu dínmuuḏi dínkhâ̖a̖kꞌóeḏân ditsꞌú̖níˀin, heḏiho ditsꞌûndáhoˀ wíḏínˀä̖hpí nä́ˀi Passover shánkîˀḏi koegiˀ dâykꞌóe-íˀin.
28 O julgamento de Jesus diante de Caifás terminou nas primeiras horas da manhã. Em seguida, foi levado ao palácio do governador romano. Seus acusadores não entraram, pois se contaminariam e não poderiam celebrar a Páscoa.
29 Heḏiho Pilate oe yáˀwépiyeˀ napee, heḏi in tꞌowa ovâytsikáyin, “Háawin tꞌehpiḏe-an nä́ˀi senbí̖ˀgeḏi dînmáˀ?”
29 Então o governador Pilatos foi até eles e perguntou: “Qual é a acusação contra este homem?”.
30 In Huḏíyoḏi óetu̖ˀan, “Nä́ˀi sen wên tꞌaywó̖ˀnin iˀanpíḏá háˀto uvíˀpiyeˀ âymáˀíwän.”
30 Eles responderam: “Não o teríamos entregue ao senhor se ele não fosse um criminoso”.
31 Pilate-di ovâytu̖ˀan, “Un wíˀbo binpihûu iˀ, heḏá bintu̖yóˀnandi binˀan unbí tsontu̖u̖ úntû̖ˀ waagibá.” In Huḏíyoḏá óetu̖ˀan, “Hewänbo un Rome-ˀindá naˀin Huḏíyo wíḏînkꞌúya̖ˀpí wí toˀwí âyhéyíˀin, yä̖ˀḏâapí iˀandi âyshaa wänboˀ.”
31 “Então levem-no embora e julguem-no de acordo com a lei de vocês”, disse Pilatos. “Só os romanos têm direito de executar alguém”,
32 Nä́ˀin ditú̖ˀ dihayḏi Jesus-ví híˀ háa nachuwagítꞌóe i̖ˀgeḏi taˀgen napee.
32 Assim cumpriu-se a previsão de Jesus sobre como ele morreria.
33 Pilate iví tu̖u̖yôn tewhá ee nawáytsꞌú̖, heḏi Jesus óetu̖kánnandi óetsikáyin, “Ti u̖-á in Huḏíyoví tsondi hayˀi-ân unmuu?”
33 Então Pilatos entrou novamente no palácio e ordenou que trouxessem Jesus. “Você é o rei dos judeus?”, perguntou ele.
34 Jesus-di óetsikáyin, “Ti u̖-ân wíˀbo unhanginˀândaˀ, háa in Huḏíyoḏi naví̖ˀgeḏi wóetu̖ˀandibo dítsikaˀmáa?”
34 Jesus respondeu: “Essa pergunta é sua ou outros lhe falaram a meu respeito?”.
35 Pilate-di óetu̖ˀan, “Ti naa-ân Huḏíyo omuu gin unˀánde gáhân? Uví tꞌowaḏibo heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí naví mange wóekán. Háawin tꞌaywó̖ˀninnan biˀan?”
35 “Acaso sou judeu?”, disse Pilatos. “Seu próprio povo e os principais sacerdotes o trouxeram a mim para ser julgado. Por quê? O que você fez?”
36 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naa tsondi hayˀiˀ omuu, hewänbo in nä́ä oepáa kꞌayḏiwin tsonnin waagá yoe. Ha̖ˀbi tsondi omuuḏáhoˀ in toˀwên dovâytsonmáaˀin dívíhä́nsaa-íwän naa in Huḏíyoví mange wíḏíkáanípíḏí. Hewänbo otú̖ waa, nä́äḏíwin tsonnin waagi wóˀmuupí.”
36 Jesus respondeu: “Meu reino não é deste mundo. Se fosse, meus seguidores lutariam para impedir que eu fosse entregue aos líderes judeus. Mas meu reino não procede deste mundo”.
37 Pilate-di óetsikáyin, “Heḏáhoˀ, ti taˀgendi wí tsondi hayˀi-ân unmuu?” Jesus-di óetu̖ˀan, “U̖ˀbo untú̖ waa, ha̖ˀbiˀ omuu. Heḏi nä́ä oepáa kꞌayḏipiyeˀ oˀä̖ä̖ heḏá oˀaypu̖yä̖, in taˀgen namuu i̖ˀgeḏi dáyhéeˀa̖míḏí. Toˀwên in taˀgen ho dínhanginnáˀnindá naa dîntꞌóyandeˀ.”
37 Pilatos disse: “Então você é rei?”. “Você diz que sou rei”, respondeu Jesus. “De fato, nasci e vim ao mundo para testemunhar a verdade. Todos que amam a verdade ouvem minha voz.”
38 Pilate-di óetsikáyin, “Hândiḏan toˀwí ûnhanginnání hä̖ä̖wí in taˀgen namuuˀin?” Jesus óekheˀkhâymáa, hewänbo Barabbas-á óemaˀpꞌä̖́ḏi Pilate nä́ˀin natú̖ ihayḏi in Huḏíyo ee diyiˀ iwepiyeˀ nawáypeeḏi ovâytu̖ˀan, “Naaḏi wên tꞌaywó̖ˀnin nä́ˀi sen iˀannin wänbo wíḏônshaapí.
38 Pilatos perguntou: “Que é a verdade?”. Depois que disse isso, Pilatos saiu outra vez para onde estava o povo e declarou: “Ele não é culpado de crime algum.
39 Hewänbo pa̖a̖yo pꞌóe waagi nä́ˀi Passover shánkîˀḏi nanáˀ dihayḏi undi dídaaˀoˀ wí pan wâymaˀpꞌä̖́ḏi-íḏí. Ti nää nä́ˀi Huḏíyoví tsondi hayˀi dómaˀpꞌä̖́ḏi-íˀin ídaˀ?”
39 Mas vocês têm o costume de pedir que eu solte um prisioneiro cada ano, na Páscoa. Vocês querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
40 Dívítu̖wí̖nú, “Hä̖ˀi-á yoe. Barabbas-ân gidaˀ nâamaˀpꞌä̖́ḏi-íˀin.” Barabbas-á sänbi namuu.
40 Eles, porém, gritaram: “Não! Esse homem, não! Queremos Barrabás!”. Esse Barrabás era um criminoso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.