Atos 5

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Wí sen Ananias gin nakhá̖wä̖́ˀi-á iví kwee Sapphira-áḏí inbí nava dä̂nku̖ˀpꞌégi,
1 Havia, porém, um homem chamado Ananias que, com sua esposa, Safira, vendeu uma propriedade.
2 heḏi iˀ chä̖ˀ dä̂nhógi iweḏi wí hä̖́yú̖ Ananias ikaakwꞌóḏi ingîˀ, heḏi iˀ naphaḏeˀi chä̖ˀ in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀinbíˀpiye ihoˀ ovâyˀa̖a̖níḏí. Iví kwee ûnhanginná háa iˀannin tꞌä̖hkí.
2 Levou apenas parte do dinheiro aos apóstolos, mas, com aprovação da esposa, afirmou que aquele era o valor total e ficou com o resto.
3 Peter-di óetu̖ˀan, “Ananias, Satan iˀ Penísendi uví píˀnä́ khóˀjépiye nâatsuḏemä́gipíˀan. Iˀḏá wóetu̖ˀan iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖víˀpiye bihójoˀa̖míˀin, heḏiho tꞌä̖hkí iˀ chä̖ˀ iˀ nava dä̂nku̖ˀpꞌégi iweḏiˀiˀ wínâamaapí.
3 Então Pedro disse: “Ananias, por que você deixou Satanás encher seu coração? Você mentiu para o Espírito Santo quando guardou parte do dinheiro para si.
4 Iˀ nava mänku̖ˀpꞌégipíḏíboˀ, ti uvîˀ wíˀúmuupíˀan? Heḏá mänku̖ˀpꞌégi ihayḏá, ti háa undaˀ waagi iˀ chä̖ˀdi biˀa̖míˀin wíˀúkoḏipíˀan? Hebo nä́ˀin yä̖ˀḏâapíˀin ánshaaḏi wóekêˀḏi Jôesi Táḏávíˀpiye bihójoˀan, tꞌowavíˀpiyeḏa̖ˀbá joe.”
4 A propriedade era sua para vender ou não, como quisesse. E, depois de vendê-la, o dinheiro também era seu, para entregar ou não. Como pôde fazer uma coisa dessas? Você não mentiu para nós, mas para Deus!”.
5 Ananias nä́ˀin híˀ natꞌoe ihayḏi nachuhkanu, heḏi in tꞌowa háa napóeˀin dínhanginpóe ihayḏi báyékí dikhunwôedaˀpóe.
5 Assim que Ananias ouviu essas palavras, caiu no chão e morreu. Um grande temor se apoderou de todos que souberam o que havia acontecido.
6 In eˀnûn iwe dijiˀin iˀ pení wên aa iwe dâyˀánkꞌûˀ, heḏi iweḏi óepiyeḏi óekhä̖ˀkꞌûˀ.
6 Então alguns jovens se levantaram, envolveram o corpo num lençol e o levaram para fora, e depois o sepultaram.
7 Maḏi poje óḏa naphaḏe ihayḏi Ananias-ví kwee ûnpówá, hewänbo waˀḏi wíˀûnhanginnáhpí háa iví sen ûnpóeˀin.
7 Cerca de três horas depois, sua esposa entrou, sem saber o que havia acontecido.
8 Peter-di óetu̖ˀan, “Dítu̖ˀan, ti nä́hayḏa̖ˀmân iˀ chä̖ˀ wovä̂nwáˀâa iˀ nava dä̂nku̖ˀpꞌégi ihayḏi?” I-á natú̖, “Heḏi ha̖a̖, hä̖hayḏa̖ˀmânkun.”
8 Pedro lhe perguntou: “Foi esse o valor que você e seu marido receberam pelo terreno?”. Ela respondeu: “Sim, foi esse o valor”.
9 Peter-di óetsikaˀyan, “Háaḏan wíˀgíndíbo dä̂nwéhpêeˀan Nanbí Sedóví Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ dä̂ntayi̖ˀníḏí dä̂nshaa-íḏí tigúba wovä̂ntuhchä̖ä̖nú-í ivíˀpiye dänhójoˀandi? Ótꞌôeyan, hä̖ä̖ phóḏi jáˀwé in uví sen óetsꞌankhä̖ˀkꞌûˀin dínˀa̖hsaatû̖ˀ, heḏi indibá chuˀi wóepiyegíˀo.”
9 Então Pedro disse: “Como vocês puderam conspirar para pôr à prova o Espírito do Senhor? Veja, os jovens que sepultaram seu marido estão logo ali, perto da porta, e também levarão você”.
10 Wesebo iˀ kwee Peter-ví ân núˀ nachuhkanu. In eˀnûn ditsꞌûndi óechuhshaaḏá iweḏi óepiye, heḏi iví senbí núˀbá óekhä̖ˀkꞌûˀ.
10 No mesmo instante, ela caiu no chão e morreu. Quando os jovens entraram e viram que ela estava morta, levaram seu corpo para fora e a sepultaram ao lado do marido.
11 Tꞌä̖hkí in méesateˀin tꞌowa heḏá tꞌä̖hká in wéˀgen tꞌowa nä́ˀin háa napóeˀin dínhanginpóeḏí khunwôedaˀḏi ovâyhógi.
11 Um grande temor se apoderou de toda a igreja e de todos que souberam desse acontecimento.
12 In Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin báyékí tꞌä̖mägeˀi pínnán tꞌôe dâyˀoˀ in tꞌowa dâymúuníḏí. Tꞌä̖hkí in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin dívíwéˀgeˀoˀ iˀ méesate hayˀiwi pohtâa iwe, “Solomon-bí pohtâa” gin dâytu̖ˀoˀiˀ.
12 Os apóstolos realizavam muitos sinais e maravilhas entre o povo. Todos se reuniam regularmente no templo, na parte conhecida como Pórtico de Salomão.
13 In wéˀgen tꞌowa híwó dívíhéeˀan in Jesus-víˀin dimuuˀinbí̖ˀgeḏi, tobá indáḏí dívíwéˀgeˀa̖míḏí dikhunwôedaˀ wänboˀ.
13 Quando se reuniam ali, ninguém mais tinha coragem de juntar-se a eles, embora o povo os tivesse em alta consideração.
14 Hewänbo shánkí wänbo tꞌowa Nanbí Sedó Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖, senäˀdáḏí kwiyä̖ˀdáḏí, heḏi in wéˀgen ho dívíwä̖yu̖ˀindáḏí dívíwón.
14 Cada vez mais pessoas, multidões de homens e mulheres, criam no Senhor.
15 Háa napoeˀoˀin in tꞌowa dâymûˀḏi báyékí in dihayˀin oe pꞌóegépiye ovâyhoˀ, heḏi inbí whohpa̖ˀ eeje ahkhây eejá ovâykwꞌóḏi, heḏânho maḏân Peter naphaḏemändi iví óhkhundi wänbo ovâynáaní, heḏi handiḏi wáy wên ovâyhehkháaˀa̖mí.
15 Como resultado, o povo levava os doentes às ruas em camas e macas para que a sombra de Pedro cobrisse alguns deles enquanto ele passava.
16 Heḏá in tꞌowaḏá i búˀây oe Jerusalem tsowa iwéngé nakwꞌóˀ deejeḏá in dihayˀin ovâymáyä̖ˀ, heḏá in toˀwên in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytꞌôephaḏekandoˀin wáˀ ovâymáyä̖ˀ, heḏi tꞌä̖hkí ovâyhehkháaˀan.
16 Muita gente vinha das cidades ao redor de Jerusalém, trazendo doentes e atormentados por espíritos impuros, e todos eram curados.
17 Heḏihoˀ iˀ Huḏíyo owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in i-áḏí dijiˀindá, Sadducee tꞌowa dimuuˀin, hânho dithúupóe.
17 Tomados de inveja, o sumo sacerdote e seus oficiais, que eram saduceus,
18 Heḏiho in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀinbíˀpiye dikhenmääḏi in yä̖ˀḏâapí tsiyekannin dipankwꞌóˀ diwebá ovâypankwꞌóḏi.
18 prenderam os apóstolos e os colocaram numa prisão pública.
19 Hewänbo iˀ khun Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ óesan iˀ pan tewhá phóḏi ihuu-íḏí, heḏi iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi ovâypiyeḏi ovâytu̖ˀan,
19 Um anjo do Senhor, porém, veio durante a noite, abriu as portas do cárcere e os levou para fora.
20 “Jaho bípûn oe méesate hayˀi eepiye, heḏi owe úvíwé̖e̖nú-í, heḏi in tꞌowa nä́ˀin wówátsi tsꞌa̖a̖min niˀgeḏi bîntꞌôeˀa̖mí.” Heḏiho háa ovâytu̖ˀan waa dívíˀan.
20 “Vão ao templo e transmitam ao povo esta mensagem de vida!”, disse ele.
21 Nathayˀä̖ˀ ihayḏi iˀ méesate hayˀi eepiye ditsꞌú̖, heḏi in tꞌowa ovâyhá̖hkanhon. Waˀ han dívíˀoḏiboˀ iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in i-áḏí dijiˀindá inbíˀwe dívíwéˀgeˀandi in seˀdaa in Israel tunjowaˀ dimuuˀin ovâytu̖hkánnan, heḏi wên sundaḏo oe pan tewhá eepiye dâysan in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâymáˀíḏí.
21 Desse modo, ao amanhecer, os apóstolos entraram no templo, conforme haviam sido instruídos, e, sem demora, começaram a ensinar. Mais tarde, o sumo sacerdote e seus oficiais chegaram, reuniram o conselho,
22 Hewänbo iˀ pan tewhá iwe dipówá ihayḏi wíˀovâyshaapí, heḏiho dívíwáybundi inbí tsonnin ovâytꞌôeˀan i̖ˀgeḏi.
22 Mas, quando os guardas do templo chegaram à prisão, os homens não estavam lá. Então voltaram e contaram:
23 Ovâytu̖ˀan, “Naˀin âymûˀ iˀ pan tewhá phóḏi té̖e̖gítꞌaa natiˀḏinnin, heḏá in pan á̖yí̖ˀnin ee phóḏi núˀ-á diwinnindá. Hebo in phóḏi âyhuuḏi gitsꞌú̖ˀ dihayḏi wénä wí wänbo in senäˀ wíˀâyshaapí.”
23 “A prisão estava bem trancada, com os guardas vigiando do lado de fora, mas, quando abrimos as portas, não havia ninguém!”.
24 Iˀ méesate á̖yí̖ˀdi pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá nä́ˀin ditꞌoe ihayḏi wíḏínhanginnáhpí háa dívíˀa̖míˀin. Wíˀnä́ táye dívíwänpitsikaˀmáa, “Hânnangú dínpóe? Hânnan wíyá napuwagíˀo?”
24 Ao ouvir isso, o capitão da guarda do templo e os principais sacerdotes ficaram perplexos e se perguntavam o que aconteceria em seguida.
25 Ihayḏi wí toˀwí natsꞌûndi ovâytu̖ˀan, “Bítꞌôeyan, in senäˀ bînpankwꞌóḏiˀin oe méesate hayˀiˀ íve diwindi in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ.”
25 Então alguém chegou com a seguinte notícia: “Os homens que os senhores puseram na cadeia estão no templo, ensinando o povo!”.
26 Heḏiho iˀ méesatewin sundaḏoví pꞌóˀḏéḏîˀ iví khä̖geˀnin wóegé iˀ méesate hayˀiˀ iwepiye dimää, heḏi in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâywáymaa, hewänbo wíˀovâywa̖ˀanpí, gá han dívíˀandá dikhunwôedaˀḏân in tꞌowaḏi ovâykꞌuhsä̖ä̖yú̖-íˀin.
26 O capitão e seus guardas foram e prenderam os apóstolos, mas sem violência, pois temiam que o povo os apedrejasse.
27 Heḏi in tunjowaˀ diwéˀgekwꞌóˀ diwepiye nä́ˀin Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâytsꞌúḏeḏi in tunjowaˀví páaḏépiye ovâywí̖nú, heḏi iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi ovâytꞌeˀpꞌíḏe gin:
27 Em seguida, levaram os apóstolos e os apresentaram ao conselho de líderes do povo, onde o sumo sacerdote os confrontou.
28 “Naˀindi kayˀindi ho wâytu̖ˀan in tꞌowa wívînhá̖ˀâ̖a̖mípí nä́ˀi Jesus gin nakhá̖wä̖́ˀiví̖ˀgeḏi, hebo nää-á undá nä́ä Jerusalem i̖ˀge tꞌä̖hkí in tꞌowa shánkí wänbo bînhá̖ˀoˀ, heḏá wáˀ Jesus-ví chuwa ûnmuuḏi naˀin dînchä̖ä̖nú-íˀin ídaˀ.”
28 “Nós lhes ordenamos firmemente que nunca mais ensinassem em nome desse homem”, disse ele. “E, mesmo assim, vocês encheram Jerusalém com esse seu ensino e querem nos responsabilizar pela morte dele!”
29 Peter-áḏí in wéˀgen Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindáḏí óetu̖ˀan, “Shánkí gínkhâyˀä̖ˀ Jôesi Táḏá háa dítu̖ˀan waa âyˀaˀginnâamíˀin tꞌowaví tun âyˀaˀginnamívíˀweḏi.
29 Pedro e os apóstolos responderam: “Devemos obedecer a Deus antes de qualquer autoridade humana.
30 Undi Jesus phéˀwin deeḏi bîntꞌóhtä̖geḏi bînhay, hewänbo Jôesi Táḏá, iˀ toˀwí nanbí páaḏé kä̖ˀä̖ä̖ˀindi óeˀaˀginmäˀiˀḏibá óewáywówápaa.
30 O Deus de nossos antepassados ressuscitou Jesus dos mortos depois que os senhores o mataram, pendurando-o numa cruz.
31 Jesus-ân Jôesi Táaḏí iví koˀḏíngéḏí óesóge, tsondi-á aywondi-á namúuníḏí, nä́ˀin Israel tꞌowa ovâykhä̖geˀnamíḏí inbí tꞌaywóˀdi dâyjoeˀa̖míḏí heḏânho ovâyˀowóejé-íḏí.
31 Deus o colocou no lugar de honra, à sua direita, como Príncipe e Salvador, para que o povo de Israel se arrependesse de seus pecados e fosse perdoado.
32 Naˀin gínhanginná nä́ˀi tꞌä̖hkí napóeˀin, heḏânho i̖ˀgeḏi wâytu̖máa, heḏá iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏá hanbá wovâytu̖máa, nä́ˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á Jôesi Táḏáḏí in toˀwên óeˀaˀginmäˀin ovâymä́gi.”
32 Somos testemunhas dessas coisas, e assim é também o Espírito Santo, que Deus dá àqueles que lhe obedecem”.
33 In Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀin nä́ˀi híˀ ditꞌoe ihayḏi hânho ditꞌayyaapóe, heḏi in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâytꞌahá̖a̖nú-íˀin didaˀ.
33 Quando ouviram isso, os membros do conselho se enfureceram e decidiram matá-los.
34 Hewänbo wí Pharisee sen Gamaliel gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iwí̖nú in tunjowaˀ ovâyhéeˀa̖míḏí. I-á Huḏíyoví khuu há̖hkandi namuu, heḏi tꞌä̖hkí in tꞌowaḏi óeˀaˀgin. Iˀḏá wên senäˀ ovâytu̖ˀan in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin oe jáˀwépiye ovâypeeyé-íˀin, iwe wí hây tä̖hkí dívítsíkhaˀa̖míḏí.
34 Um deles, porém, um fariseu chamado Gamaliel, especialista na lei e respeitado por todo o povo, levantou-se e ordenou que eles fossem retirados da sala do conselho por um momento.
35 Heḏi Gamaliel-di in tunjowaˀ ovâytu̖ˀan, “Naví tꞌowa Israel-win, híwó bíˀánshaaˀan waˀḏi nä́ˀin senäˀ háawên bînˀanpíḏíboˀ.
35 Em seguida, disse aos demais: “Israelitas, cuidado com o que planejam fazer a esses homens!
36 Ti wíˀúnˀánshaapíˀan wí sen Theudas gin nakhá̖wä̖́ˀi wí hä̖́yú̖ pa̖a̖yo phaḏe nä́ngé najiˀ, heḏi nä́ˀi Theudas-á natú̖, ‘Naa-ân hayˀi omuu,’ heḏi maḏi jónä́n tä̖gintä̖ (400) senäˀ i-áḏí dívíwón. Hewänbo wên sundaḏoḏi óehay, heḏáháˀ in óeyu̖u̖máaˀin tꞌä̖mäpiye diwijeḏee, heḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dâyˀandiˀ háagîˀ wänbo wíḏínchä̖ˀpóepí.
36 Algum tempo atrás, surgiu um certo Teudas, que afirmava ser alguém importante. Umas quatrocentas pessoas se juntaram a ele, mas foi morto e seus seguidores se dispersaram, e o movimento deu em nada.
37 Heḏáháˀ wíyá hä̖́yú̖ pa̖a̖yo naphaḏe ihayḏi, tꞌowa ovâykhá̖wä̖́hóndeˀi pa̖a̖yo nanáˀ dihayḏi, Judas iˀ Galilee-wi sen naˀä̖ä̖, heḏi báyékí tꞌowa ovâyhéeˀandi i-áḏí dívíwón. Heḏi háa Theudas ûnpóe waabá Judas wáˀ ûnpóe. I-á óehayḏá tꞌä̖hkí in óeyu̖u̖máaˀin diwijeḏee.
37 Depois dele, na época do censo, apareceu Judas, da Galileia, que fez muitos seguidores. Ele também foi morto, e seu grupo se dispersou.
38 “Heḏânho nää wâytu̖máa, háa nä́ˀin senäˀ bînˀoˀin úvíwóyí̖ˀní. Ánpí binˀan. Háa dikandaˀin heḏá inbí tꞌôe-á inbí ánshaaḏa̖ˀ dínpimuuḏáhoˀ, háa Theudas-á Judas-á dä́npóe waagibá dínpúuwí, heḏiho háˀto háa dívíˀo waa dínkâypúuwí.
38 “Portanto, meu conselho é que deixem esses homens em paz e os soltem. Se o que planejam e fazem é meramente humano, logo serão frustrados.
39 Hewänbo Jôesi Táḏáḏânho inbí tꞌôe iwe ovâykhä̖geˀmáaḏáhoˀ, nä́ˀin senäˀdá háˀto bîntꞌaaní, heḏá wáˀ maḏi Jôesi Táḏávíˀpiyeḏa̖ˀ úvíwänpihä́nsaˀí.”
39 Mas, se é de Deus, vocês não serão capazes de impedi-los. Pode até acontecer de vocês acabarem lutando contra Deus”.
40 Heḏiho in Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀindi Gamaliel-ví tumakhe ôntꞌôeyan. In Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâywáytsuḏejôn, heḏi ditsonpóe in sundaḏoḏi púwhí̖ˀdí ovâywhä̖́ä̖níˀin, heḏi Jesus-ví̖ˀgeḏi wíyá wíḏívíhéeˀa̖mípí gin ovâytu̖ˀandiho ovâymaˀpꞌä̖́ḏi.
40 Os demais membros aceitaram o conselho de Gamaliel. Chamaram os apóstolos e mandaram açoitá-los. Depois, ordenaram que nunca mais falassem em nome de Jesus e, por fim, os soltaram.
41 Heḏiho tunjówháagéḏí dipee. Hânho dihíhchanpóe, gá Jôesi Táḏá indáḏí báyékí nahíhchandi iˀḏi ovâymä́giḏân nä́ˀin wôedaˀ iwehay ovâykáaníḏí Jesus namuuḏi.
41 Quando os apóstolos saíram da reunião do conselho, estavam alegres porque Deus os havia considerado dignos de sofrer humilhação pelo nome de Jesus.
42 Heḏi thamuwaagi iˀ méesate hayˀi ee heḏá tewhá i̖ˀge tꞌä̖hká dívíjíyéndeḏá tꞌowa Jesus-ví̖ˀgeḏi ovâytꞌôekanhon, heḏi ovâyhá̖ˀoˀ Jesus-ân namuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí.
42 E todos os dias, no templo e de casa em casa, continuavam a ensinar e anunciar que Jesus é o Cristo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.